ZASLÁNO: Drobilova aféra

(Autor: Drak)

Předpokládám, že nemusím příliš zdůrazňovat, že ceny, za které si pořizuje zboží, služby a investice stát, jsou zpravidla podstatně vyšší, nežli ty, za které si to samé pořizují firmy, jež jsou v soukromých rukách. Navíc k tomu, kvalita toho, co si pořizuje stát, je zpravidla horší, nežli toho, co si pořizují soukromé firmy, nejedná-li se samozřejmě o výbavu kanceláří, kde se o těch velkých přesunech peněz ze sféry státní do sféry soukromé rozhoduje.
Ten problém není nový, táhne se nám tu od dob těsně polistopadových. V devadesátých letech, pronesl jeden z činovníků jakéhosi ministerstva větu, která mi utkvěla v paměti. Ta věta říká, že „Prvořadým úkolem politika, je zajistit pokud možno co největší objem peněz z rozpočtu pro spřátelené firmy.“. Kratší a výstižnější definici problému, který nás všechny trápí, bychom hledali jen těžko. Je to problém jednak ekonomický, protože už nás táhne ke dnu silněji, nežli si můžeme dlouhodobě dovolit. Je to ale především obrovský společenský problém, protože stát je de facto nefunkční a společnost je tím paralyzována, protože v ní převládá nedůvěra.
Děj aféry kolem ministra Drobila předpokládám znáte. Shrneme a zkrátíme-li to, tak poradce ministra Drobila Knetig, naléhal na pana Michálka, ředitele SFŽP, aby prostřednictvím fondu pomohl vyvést značné sumy peněz do rukou lidí z ODS. Ten se obrátil na ministra vnitra Johna a ten mu poradil opatřit si nahrávací techniku, s její pomocí důkazy a poté pak věc zveřejnit prostřednictvím sdělovacích prostředků. Když se pan Michálek obrátil s nahrávkami na ministra Drobila, tak ten se to pokusil „zamést pod koberec“, podobně to pravděpodobně proběhlo i na úrovni předsedy vlády a úřadu vlády a mimo jiné byl pan Michálek ze svého místa vyhozen. Nechci popisovat již popsané. Koho by to zajímalo více dopodrobna, najde podrobnosti např. zde, nebo v rámci kteréhokoliv vyhledávače.

Z toho, co kolem té aféry zaznělo, se dá dovodit, že řádově celé desítky procent rozpočtu, za který se pro stát a jeho instituce pořizují zboží, služby a investice, zmizí ve stranických a jiných černých děrách. Politici napříč politickým spektrem jsou s tím zpravidla srozuměni a už to ani nepovažují za nic nemravného či protiprávního. Kdo by v tomto ohledu trpěl nějakými iluzemi, nechť se pokusí zamyslet nad pražským výsledkem voleb do obecních zastupitelstev a na následné povolební koalici. „Ctihodní“ kmotři a kolotočáři poměrně rychle našli společnou řeč. Proč asi? Rozjetý business se zastavuje jen těžko a předpokládám, že lidé z TOP09 nejsou svatí, ale toho, co je tam už „rozjeto“ by se asi účastnit nechtěli.

Za povšimnutí stojí i fakt, že ministr John neposlal pana Michálka s podezřením na korupci na specializovaný útvar policie, ale k novinářům, jak pro techniku, tak i za účelem zastavení plundrování prostředků ze SFŽP. Jinými slovy se dá říci, že naší policii nedůvěřuje ani ministr vnitra. Jak jí má věřit normální občan? Statisticky vzato to asi bylo správně, protože ať se snažím sebevíc, nevzpomínám si na vyšetřování jediné aféry, které by kdy policie dotáhla do zdárného konce, státní zástupce zažaloval a soud odsoudil. Asi je to spíše organizace, která věc zamete pod koberec, když už selže přemlouvání a uplácení těch, co by něco chtěli oznámit.
Zkrátka a dobře, náš stát se změnil v agenturu některých stran (jejich většiny), určenou k vyvedení řádově desítek procent ze státního rozpočtu do těch „správných rukou“ a státní orgány, které by tomu měly efektivně bránit, například NKÚ či policie, jsou buď paralyzovány (v tom lepším případě), nebo se rovnou změnily v aktivní a spolupracující součást onoho „vyváděcího“ systému.

Víte, ani ta soukromá sféra, ve které se vyskytuji a působím nejčastěji, není zrovna bez chyby, nějaká její část se v tom „vyváděcím“ systému angažuje jakožto partner těch zkorumpovaných politiků a úředníků. Já osobně naštěstí ve prospěch žádné takové firmy nepůsobím, alespoň o tom nevím, což mne docela těší, výdělky sice nemám astronomické, spíš jsou průměrné, ale zato se mohu ráno podívat do zrcadla, aniž bych se musel hnusit sám sobě a také mohu klidně spát a nebát se, že někde něco „praskne“, nebo se „provalí“. V normálně fungující soukromé firmě si majitel rozhodně nedokáže uhlídat úplně vše, cosi, co by se dalo finančně vyjádřit jako 2-4 % ročního zisku před zdaněním, se podaří úspěšně zcizit nenechavcům ve firmě zaměstnaným, nebo i těm mimo ni. Zamezit by tomu asi šlo, ale nikdy ne zcela na 100 % a rozhodně se odhaduje, že by náklady na to vynaložené, byly několikanásobně vyšší, nežli hodnota těch ztrát, takže se o tom sice ví, ale toleruje se to. Kdyby se do podobných relací, tedy ze ztrát v řádech desítek procent na ztráty v řádech jednotek procent, povedlo stlačit ony černé díry, které vysávají náš rozpočet, bylo by to úžasné.

Když jsem si procházel internet, hledaje aspoň něco optimistického, co by se té aféry týkalo, tak prvním z toho dobrého, co ta aféra vyvolala je fakt, že ministr Drobil odstoupil sám a takřka bez váhání. Porovnáme-li to s aférou pana Grosse či Čunka, tak je vidět, že k jakémusi mírnému pokroku v mezích zákona došlo. Bylo by naivní se domnívat, že tím se vše vyřešilo, ale je to malý znatelný krůček vpřed tím správným směrem. Co mne ale velice příjemně překvapilo, byla zpráva o tom, že finančník Karel Janeček bude odměňovat boj s korupcí, což je pozoruhodné, protože to tu ještě nebylo a já si myslím, že by to ten očistný proces jak na straně státu, tak těch „správných“ firem, mohlo významně zefektivnit a urychlit.

Samozřejmě, že svou roli by mohla sehrát i média, která na případ po týdnu, dvou nezapomenou, ale cyklicky se k některým významným případům budou vracet a zamete-li je někdo pod koberec, aspoň mu udělají z ostudy kabát, pomáhá to.

Také bychom měli chodit k volbám, zjišťovat si kdo je kdo a pečlivě „kroužkovat“. Třeba se dočkáme něčeho lepšího ještě za našeho života. Chce to prostě nedat se, aby si naše děti nemusely hledat jiné, vhodnější místo k životu.