40 % americké kukuřice skončí jako etanol. Stejně jako sója z Brazílie a palmový olej z Indonézie. Třetí svět čeká hlad.
Politika Evropské unie ke snížení emisí kysličníku uhličitého má několik strategických cílů: jeden se zkráceně nazývá "dvacet, dvacet, dvacet", druhý "padesát, padesát, padesát". Ten první značí, že v roce 2020 by měl podíl "obnovitelných zdrojů" v energetickém mixu dosáhnout 20 %. Zároveň by se měly snížit emise CO2 o 20 % ke stavu v roce 1990. Trojnásobná padesátka zase slibuje, že v roce 2050 budou příslušná procenta činit už také číslo padesát. K tomu přičinil výzvu neviditelně psí kolega Moby Dick, který svého času napsal, že podle tohoto vývoje by EU měla přijmout vstřícný plán tří stovek: V roce 2100 vyrábět všechnu energii z obnovitelných zdrojů a bez podílu CO2.
Realita je však taková, že většina zbylého světa již prohlédla podvodné hrátky lobby Zelených Khmérů a odmítla se k takové politice připojit. USA a Evropa však v této zničující politice pokračují. Takže snaha EU by teoreticky měla vést k tomu, že v roce 2020 se za přispění zhruba jednoho biliónu eur sníží podíl lidmi vylučovaného CO2 na celé planetě Zemi o 0,05 %. Slovy nula celá nula pět procent. Bylo by to jen směšné, protože ty bilióny tu prostě nejsou, kdyby to nebylo smrtelně nebezpečné, protože se zatím utrácejí alespoň miliardy, které pak chybí jinde. A nejen chybí, páchají vyčíslitelné škody:
Zdevastované džungle v Brazílii, Indonézii a všude, kde ještě nějaká džungle zbývá. Ubozí bornejští primáti umírají kvůli přeměně svého lesního domova ("ekosystému") na plantáže kokosových palem. Jenže už nějakou dobu jde o život i jiným primátům - lidem. Krom toho, že v rozvojových zemích se zdražují místně produkované potraviny, zdražil šílený ekoterorismus potraviny i celosvětově. V současné době za to prý mohou nízké zásoby plodin v USA. Ty jsou údajně způsobeny loňským špatným počasím. Hlavní příčina je však jinde:
"Zlopověstné USA" obvykle uspokojí více než polovinu celkové světové poptávky po kukuřici. Ovšem 40 % americké kukuřice padne za oběť výrobě etanolu! To všechno se nevychlastá. Většinou se tento "bioetanol" spálí v motorech aut jako "obnovitelný zdroj." Už dnes je tak splněna kýžená dvacítka alespoň v celosvětové produkci kukuřice, která například v Mexiku a Jižní Americe tvoří základ výživy. Tedy tvořila, než se brazilský kukuřičný etanol začal dovážet třeba do Česka ku prospěchu našich korupčníků v ukradené Setuze. Zisky těchto zlodějů platíme pak my, jakožto daňoví poplatníci.
Přičemž kukuřičné palivo v celkovém souhrnu spotřebuje více energie, než vyprodukuje. Ovšem pozor: Jedno z nesmyslných pravidel hloupého Kjótského protokolu nepočítalo emise z motorů farmářů do objemu lidmi vyprodukovaných "skleníkových plynů". Kjótský protokol nebyl závazný, zákony, lijící miliardy do kšeftů s "biopalivy" však ano. Jedním z aktuálních výsledků jsou současné hladové bouře v Tunisku. V nedalekém Egyptě existuje už několik let vládní nařízení, podle kterého se nesmí "zdražit chleba", což vedlo ke zdražení mouky, jejímu rozkrádání pekaři, aby si mohli ztráty vynahradit pečením třeba koláčů a k rozvoji černého trhu. A hladu.
V této souvislosti připomínám, že i naši pěstitelé pšenice získají energetické dotace - pokud ji pěstují pro spálení v kotlech elektráren.
Arabské země severní Afriky a Blízkého východu, včetně poloevropského Turecka, byly desítky let ovládány vpodstatě monarchistickým způsobem, který však v tomto regionu zaručoval díky silným osobnostem, podporovaným armádou, určitý pořádek a stabilitu. Existovaly zde jakési "osvícené diktatury", jež navenek formálně splňovaly demokratická kritéria. Bohužel žádná diktatura nemůže zůstat osvícená navěky. Nekontrolovaná moc vede spíše dříve než později k tomu, že si vládce začne hospodařit se státem jako s vlastním majetkem. To, co se v Evropě a USA označuje jako korupce, to země se samovládci prožívá jako samozřejmost. Pokud jsou alespoň jakési zdroje pro všechny, pak jsou všichni víceméně spokojeni. Zlí Američané těží ropu, na vrtech pracují ubozí Pákistánci a Thajci, těžební společnosti pak za právo těžit nechávají místním monarchům polovinu zisku. Bezpracného zisku! Zejména zahraniční cestovky vozí do turistických ghet miliony Evropanů a Američanů, zisk domácího turistického průmyslu se prostřednictvím korupce opět z velké části dostane do kapes místních mocipánů. Jenže krást ze společného nelze donekonečna. Arabské samoděržavé systémy padají jeden po druhém - a na jejich místa nastupují islámští fundamentalisté. Vzpomeňte na Írán po pádu syna ševce, císaře Páhlavího. Výzvy ke svržení místních vládců se po aktuálních událostech v Tunisu ozývají i v Alžírsku, Egyptě, Jemenu a dalších státech regionu. Přičemž existuje vždy alespoň část opozice, která hodlá zavést po svém vítězství v zemi pořádek podle pravidel náboženského středověku...
A Evropská unie, místo aby v rozvojových zemích podporovala produkci potravin třeba jejich dovozem do Evropy a tím pádem podporovala stabilitu těchto zemí, naopak nastavuje nesmyslná cla a měří úhly banánů. Místo kukuřice pro dobytek dovážíme etanol, který ničí životní prostředí v místě své výroby, který ničí motory našich aut a vůbec nesnižuje zatížení atmosféry a světového oceánu uhlíkem - naopak ho zvyšuje! Kromě životního prostředí je ničena i svoboda a demokracie ve vyspělých zemích - ale zprostředkovaně i v zemích rozvojových.
Přestaňme už konečně blbnout! Vraťme olovo do pájek, rtuť do teploměrů a žárovky do svítidel! Tam, kde je to potřebné, výhodné a šetrné.
A hlavně: obilí do patří do mlýnů a chléb na stůl!
Psáno v Praze dne 18. ledna 2011
21 komentářů:
...marné volání!
Stádo ovčanů poslušně cupitá tam, kam ho nahánějí ti, kteří s toho všeho profitují. Nic totiž není po ovčana tak těžké, jako myslet vlastní hlavou bez podpory sdělovacích prostředků. Pokud ovčanovi nikdo nepředloží jednoduchou "dokonalou vizi", tak je ovčan v koncích. Netvrdím, že jsou všichni ovčané stejní. Někteří jsou chytřejší, akademicky vzdělaní a jejich vize souzní s vizemi EU a americké administrativy (ale tyhle US vize moc neznám...)
Ve výsledku: zelené hnutí stejně popírá přirozenost a uměřenost naší existence v konextu okolí, tradic a celé planety.
A to všechno bude trvat tak dlouho, dokud se z ovčanů nestanou občané. Lidé, myslící vlastní hlavou.
====================
Teď bych měl dodat: Volte Zelené a EU! Ale nedodám. Najust!
Výzkum jak nahradit tradiční paliva jako uhlí a hlavně ropu jinými zdroji započal hlavně z dvou důvodů: jejich stále rostoucí ceny a pak perspektiva, že dosavadní zdroje se časem vyčerpají. Přišlo se tak k bioetanolu a biodieslu jako "biofuel" pro motory.
Z počátku se to zdálo být řešením pro budoucnost, ale už několik let se ozývají varovné hlasy, na př. ve FAO, že pěstování rostlin jako kukuřice, obilí, řepa, cukrová třtina pro tento účel vede k zdražování zemědělských produktů a má za následek narůstání hladu ve světě. Který, jak upozorňují někteří politikové, ještě poroste vzhledem k demografickému přírůstku v příštích desetiletích v Číně a v Indii.
Dalším navrhovaným řešením by byl hydrogen, ale tu je mnoho námitek proti jeho využití jak z ekonomického tak z hlediska bezpečnosti.
A co kdyby se používalo méně osobní auto jako jediný způsob dopravy? To je také jeden z návrhů - šetřit. Ale ten také perspektivu, podle mého dost vzdálenou, že se jednou vyčerpají naleziště ropy, v podstatě neřeší.
Jak tedy dál?
Vážené dámy, vážení pánové
Život člověka naučí, že vše na tomto světě přináší zklamání, pouze Bůh ho nezklame když se plně k Bohu obrátí. Zklamání není způsobené zlou mocí, která člověku nic nepřeje a vše kazí. Celé lidstvo je neustále zklamané, protože touží po věcech které nemůže mít. A i když je dostane tak tyto věci jsou pomíjivé a lidstvo je ztratí. Anebo tyto věci nesplňují očekávání a proto lidstvo neuspokují. Pouze obrácení se k Bohu je jedinou pravdou v životě.
Indicky myslitel, mystic Sri Aurobindo
Příběhy o kapkách v moři
Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra „Co mě odděluje od Pravdy?“. A Mistr řekl „Nejsi sám, kdo je oddělený od Pravdy. Je mnoho takových. Povím ti několik malých přiběhů, které ti budou připadat jako velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých přiběhů stanou velké a z velkých zase malé“.
První přiběh
Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neexistovalo. A stejně tak je to i s mnohými lidmi. Stojí ve středu Boha a tvrdí, že Bůh nikdy neexistoval.
Druhý přiběh
„Chci svoji svobodu“, dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzvedlo na svůj povrch. „Chci svoji svobodu“, dožadovala se zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblek. „Chci svoji svobodu“, dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá a spustila ji zase dolů.
A tak byla kapka opět v moři.
Třetí přiběh
Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale ne moře.
Čtvrty přiběh
„Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí“, řekla jedna kapka v moři.
Pátý přiběh
„Bezpochyby, jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře“ řekla jedna kapka v moři.
Šestý přiběh
„Asi se nikdy nepotkám s mořem“, povzdychla si jedna kapka v moři.
Sedmý přiběh
„Ale, co je mě po tomto moři“, řekla jedna kapka v moři.
Osmý přiběh
Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře nechtěla o moři nic vědět.
Devátý přiběh
Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky, aby mohly udělat povstání proti moři.
Desátý přiběh
„Z titulu mé moci“, řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, „z titulu mé moci jsi od tohoto dne vyloučena z moře“.
Jedenáctý přiběh
„Jsi v mé lásce“ řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.
Dvanáctý přiběh
„Kdyby se mi podařilo...“, uvažovala kapka vody, „aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem“. A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která ji jednou velice ubížila. Způsobila ji největši utrpení v životě. A tak ji přes všechnu svoji lásku nedokázal odpustit. Jen proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná kapka ji chyběla – nestalo se z ní moře.
Poslední přiběh
Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. „Ty jsi já“, řeklo moře, „a já jsem ty“. Moře otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to, co patřilo moři, patřilo od této chvíli i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře, a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.
„Víš, můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteři ho milují a přijme do sebe ty, kteři si to opravdu přejí“, řekl Mistr. „Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?“, zeptal se žák. Tehdy se mistr z celého srdce rozesmál a řekl „Žádná kapka nemůže být tak špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit“.
Šamane,
k Vaší výzvě "Přestaňme už konečně blbnout!" není co dodat. Ale v naší společnosti, v té, která ty blbosti vymýšlí, jsou alespoň jakési zdroje pro všechny. I pro ty, kteří se "k nám" kvůli těm zdrojům stěhují. Všichni jsme více méně spokojeni (i když to veřejně moc neinzerujeme) a proto také více tolerantní k těm blbostem. Zanadáváme si, pokritizujeme a to je tak všechno. Hlavně když je miska plná a řetěz dost dlouhý. Žárovkové nebo rtuťové bouře jsou velmi nepravděpodobné, a jsem sobecky rád, že hladové bouře jsou v Tunisku a ne třeba v Turnově.
Nemáte ale pravdu, že ze společného se nedá krást donekonečna. Dokud bude společné bude se z něj krást. Procesu rozkrádání společného se říká různě: angažovat se v politice, být činný ve státní správě, být dodavatelem státních zakázek.....Samozřejmě ne všichni politici, státní úřednící a dodavatelé jsou do procesu zapojeni. Ale ti zbývající se již postarají, aby nějaké to společné vždy bylo. Nové daně a poplatky se zavedou, staré se zvýší. A tak furt pryč.
Padouchů vyvolávajících záměrně paniku kolem změn klimatu a těžících z ní, je počínaje nositelem nobelovky Al Gorem, IPCC, EU, mnohými americkými, britskými a německými vlivnými firmami a skupinami mnoho. Zastavit to běsnění a plundrování prostředků není nic jednoduchého, na to je to příliš dobrý a příliš výnosný byznys, jeho korupční potenciál je obrovský a o to těžší je stavět se tomu do cesty. Lobbing kolem našeho zákona o podpoře alternativních zdrojů energií a následný solární tunel tomu nasvědčují. Devastace krajiny a bezohledné plundrování zemědělské půdy pěstováním řepky rovněž. Převážně odborné záležitosti, které vyžadují hluboké znalosti ze sféry přírodních věd, tedy energetika, paliva a jejich zdroje, prostě nemohou být a také nebudou uspokojivě vyřešeny bandou nenechavých pracek, omezených několikaletým volebním obdobím, tím mám na mysli politiky a vybavených navíc ještě zpravidla povrchním vzděláním v humanitním směru. Tito pak bývají podporováni další bandou nenechavých pracek, přímo zainteresovaných na výrobě a provozování oněch fyzikálních a zemědělských devastujících nesmyslů. Je to takový docela slušně utažený gordický uzel. Rozetnout ho může jen dost velký skutečný průšvih, ale bude-li to nesmyslné třeštění trvat i nadále, tak on ten průšvih nakonec přijde. Bratrstva nenechavých pracek na obou stranách se pak zase napakují na jeho řešení, protože nedostatečně prokrvené mozečky, patřičně zpracované mediální masáží, jim to zase pod nějakou další ušlechtilou záminkou nadšeně odvolí.
Mimochodem, třeštění kolem biopaliv první generace má za následek celosvětové zdražení potravin, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Já osobně se domnívám, že to není až tak neblahé, protože na světě jsou země, kde přírůstky obyvatelstva jsou takové, že je jasné, že dříve či později by to některé země muselo dovést ke kolapsu. Toto zdražení tedy ty přírůstky brzdí a oddaluje, takže by se dalo říci, že všechno zlé bývá i k něčemu dobré. Jak tak sleduji ty nafoukané pitomce, kteří to vše rozpoutali, neřekl bych, že to měli v úmyslu, spíš jen nedomysleli následky svého konání. Ono to jejich třeštění mimo jiné i způsobuje, že ve snaze pěstovat více plodin prodatelných jakožto paliva či potraviny, začínají rychle mizet i poslední zbytky biotopů vhodných pro život některých živočišných druhů, například orangutanů, takže fakt a okamžik jejich vyhynutí už jsou zdá se jen otázkou času. Asi to nebylo úmyslné, ale prostě to tak je, cesta do pekel prý bývá přímo vystlána ušlechtilými úmysly pitomců nedomýšlejících následky svého chování, nebo jen cynismem padouchů, kterým je to jedno, hlavně když se dostanou k té správné hromadě prachů.
Nechci všechny, kdož se zabývají alternativními zdroji energií házet do jednoho pytle, jakožto padouchy a podvodníky, ale to co se zatím odehrálo ukazuje, že většina z toho, co se kolem této problematiky odehrálo je spíš humbuk, podvod a ekonomický nesmysl a tunel pro vyvolené, zatímco projekty, jako výroba paliva z řas:
http://hn.ihned.cz/c1-41069050-rasy-jsou-palivem-budoucnosti
zatím stojí stranou pozornosti, ačkoliv jejich potenciál je na rozdíl od škodlivého a tudíž nesmyslného velkopěstování řepky mnohem zajímavější.
Konec konců jsou zatím ještě v laboratořích vyvíjeny mnohem levnější a snadněji zlikvidovatelné solární panely, nežli ty, co se montují ve velkém na naší zemědělské půdě. na ty by se ale muselo chvilku počkat. Proč, když si bude možné namastit si kapsy likvidací těch drahých a špatně likvidovatelných?
Naprosto nesmyslně a zbytečně s v mnoha evropských zemích démonizuje jaderná energetika a to pak mimo jiné také umožňuje ono nesmyslné plýtvání jinde.
Zkrátka a dobře, vše se dá řešit smysluplně, účelně a šetrně, chce to jen trochu trpělivosti, snahy o koncepční a strategické uvažování a používání prosté kalkulačky a zdravého selského rozumu, jenže chtít to po lidech je asi cosi z říše sci-fi.
Možná by pomohlo, aby politici, co způsobí tak obrovskou škodu, jako byl ten solární tunel prostě mohli být za něco takového potrestáni nejen v rámci jakési politické odpovědnosti, tedy že odstoupí od korýtka, které už beztak vytunelovali, a hotovo, ale i v rovině trestněprávní, tedy že způsobil-li ekonomickou škodu velkého rozsahu, tedy konkrétní věc s konkrétní trestní sazbou od x do y let, no tak půjde před soud s reálnou hrozbou tu pálku od x do y let schytat, protože obávám se, že bez něčeho takového se těch bezohledných nenechavých pracek prostě nezbavíme. Pokušení v řádech miliard a bez reálně možnosti doplatit na jejich privatizaci je prostě příliš velkým lákadlem.
Václav panu Šamanovi
Pane, nezlobte se, ale váš komentář mne zděsil. Uvědomil jsem si, že tak, jak vy, myslí i více lidí, ze kterých čiší sobectví, egoizmus, bezohlednost a nevzdělanost. Připouštím, že "superzelení", kteří buď z pouhého nadšení,avšak nepodloženého patřičným vzděláním, nadělají škody zrovna jako lidé vašeho typu, které nazývám "superbetonovými". Mám obavy, kam se to lidstvo řítí. Václav V.
Anonymnímu Václavovi:
Největším nebezpečím jsou nekompetentní lidé obecně, ať už jsou orientovaní "zeleně", nebo "betonově". Největší problém je v té nekompetentnosti, tedy v tom, že o něčem rozhodují, aniž by pořádně aspoň tušili o čem, na konkrétní orientaci až tolik nesejde.
Ti zeleně orientovaní nekompetentní ale momentálně působí mnohem více škod s mnohem větší rasancí a s mnohem horšími následky, nežli ti betonoví. Takže buďte bez obav, vzájemné děsení se z příspěvků, a článků je v tomto případě spíš na naší straně a je mnohem větší. nebuďte naivní a nevěřte, že ti zelení páchají ty škody jenom z nadšení, ti nadšenci, ti jenom oblbují davy v popředí, v pozadí a ve skutečnosti, je to pěkně tvrdý a pěkně cynický byznys. Na takhle cynický a bezohledný byznys, se ti vaši bezohlední, sobečtí a nevzdělaní superbetonoví egoisté ani nezmohli, protože proti těm zeleným khmérům, jsou to v podstatě bezelstní moulové a lidumilové. Nechtěl bych být ve vaší kůži, až Vám konečně dojde, jak moc velkého pitomce z Vás udělali. Vám to ale možná nedojde nikdy.
Moudrý to názor - proto bude oslyšen.
*
Protože ta blbost s obnovitelnými zdroji je především veliký kšeft pro hrstku vyvolených, co tuhle kravinu protlačili legislativami - i když nevylučují určité procento zákonodárců natolik blbých a s mozky prorostlými zelenou plísní, že tuto peachovinu prosazovali grátis.
*
Nevolit nikoho, kdo podporuje "obnovitelné" zdroje na úkor lidí!
Vítám v hospůdce Juru Juraxe! Pedro
Šamane souhlas,
nebo to plýtvání teď v Německu. Hromada lidí zbaštila maso s dioxiny a místo toho, aby se vyvezlo jako potravinová pomoc, tak se zbytečně ničí. Hlavně, že mají média z čeho dělat paniku. Přitom pokud ho jedinec nejí opakovaně, tak je intoxikace minimální. Jak se rozhodnout? Mají lidé umírat hlady nebo jíst nezdravé potraviny, kort když jsme je baštili i my :o)
Á tady jste Pedro,
zitto, zitto, quatto, quatto.
Jestlipak jste se pokusil o překlad té modlitby Zinovjeva?
Szczerze mówiąc, polština je mi bližší než ruština (i když ta je dole, pod tou polštinou a občas se dere na povrch - když se mi při překládání namísto polského slova neodbytně "cpe na jazyk" slovo ruské. Přece jenom ty roky, kdy ji do nás tloukli herem dolem, jsou pořád znát). Motlitbu jsem si přečetl, musím říci, že na mě udělala dojem, ale přeložit ji, navíc tak aby to mělo trochu úroveň, na to teprve sbírám síly. Подождиймы! Neboli jak říkají Němci: "Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen Leute"! Asi tak. Jenom jsem se zaradoval, když jsem viděl, že do hospůdky po roce našel cestu starý známý ze "Psa". Jinak pro Vás mám Informace překvápko, brzy se dozvíte jaké. Buona notte!
Pedro,
natahovat mou zvědavost na skřipec není fair. Co jste našel? Ven s tím!
Informace,
Hydrogen, tedy vodík, není energetický zdroj, protože nikde na Zemi nemáme vodíková ložiska (dostatečně vydatná). A vozit ho odjinud (obávám se, že nejblíž je Jupiter, pokud bychom ho nechtěli cucat ze Slunce) by bylo poněkud drahé. Vodík se musí vyrobit (nejčastěji z vody) a při jeho spotřebovávání se získá zpět část energie, která byla do jeho výroby vložena. Spíše tedy má funkci flexibilnějšího akumulátoru. Účinnost celého cyklu výroba vodíku - spalování vodíku (a ze spalin se dá opět vodík vyrobit) není o moc účinnější než stávající akumulátory. Přitom by se musela vytvořit komplexní infrastruktura (od motorů až po čerpací stanice), protože benzínová je s vodíkem nekompatibilní. Vytváření této infrastruktury by efektivitu používání vodíku zase snížilo. Navíc vodík neodstraní hlavní problém spalovacích motorů: jejich účinnost je limitována spalováním vzduchu (vysvětlím dál). Pokud bychom vodík na veliko získávali (jakože to budeme muset časem dělat) bude daleko jednodušší z něj a z uhlí (nebo i z biomasy) vyrábět syntetický benzín, který je kompatibilní se stávajícím systémem distribuce a využití paliv (dá se distribuovat ve standardních benzínových pumpách a spalovat ve stávajících autech).
Problém je, že účinnost motoru závisí na špičce teploty a tlaku ve válci po výbuchu/vznětu směsi palivo-vzduch. To se nedá obejít (termodynamika + z ní vycházející rovnice Carnotova cyklu). Není problém postavit motor se spotřebou pod jeden litr na sto km při pohánění běžného auta (= stejná hmotnost, valivý a aerodynamický odpor). Problém je, že v tomto motoru se slučuje při výbuchu část vzdušného kyslíku s dusíkem, který ho do válce doprovází (ono se to v malé míře děje i ve stávajících motorech). Vzniká směs oxidů dusíku (NOx), která je základem oxidačního smogu (spolu s ozonem). A právě tento proces dnes limituje stavbu výrazně účinnějších motorů. Ekologisty ve věci boje proti těmto spalinám zcela do značné míry podporují producenti nafty, protože skokový pokles spotřeby jejich produktu (na něco mezi 10 - 20 procenty) by se jim asi nezamlouval. Zcela jistě by je nezachránil ani třetí svět, protože zmíněné motory výrobně nejsou o moc dražší a složitější než stávající (navíc je to vzhledem k použitým materiálům kompenzováno vyšší životností), takže by etapu stávajících motorů s vysokou spotřebou prostě přeskočil.
Dle mého soudu by problém mohl být řešitelný použitím zdroje kyslíku nezávislého na vzduchu, tudíž neznečištěného dusíkem. Dost velkou radost by z toho měli i režiséři akčních automobilových honiček jako je Cobra 11, protože po smísení třeba kapalného kyslíku (nebo koncentrovaného peroxidu vodíku, kyseliny permravenčí, peroctové apod.) s benzínem při srážkách a průstřelech by vznikaly opravdu zajímavé pyrotechnické efekty.
Pergille,
Vy jste kanon. Přesně tak to vysvětlovali v článku o alternativních palivech, ale před spoustou technických termínů, pro které neznám v češtině obdobná slova, jsem raději kapitulovala.
Díky za vysvětlení.
Věci se dají řešit principiálně různě, nicméně ta rozhodnutí by měla být kvalifikovaná a nic by se nemělo zbytečně uspěchat. Biopaliva prvé generace a současný solární boom jsou učebnicovým příkladem toho, jak se věci dělat nemají a toho, jako to dopadne, když lobbing převládne nad zdravým rozumem. Nejdříve se přece něco v laboratořích vyvine, zkusí se to v reálném provozu a dál bude vidět, zda má smysl se s tím pachtit i ve smyslu budování nových distribučních sítí a pod, ale musí to proběhnout včetně zvážení všech možných variant nasazení až po likvidaci a to vše s kalkulačkou v ruce, zda to má smysl a efekt.
Co se spalovacích motorů týče, tak nepodaří-li se odstranit ten problém s NOx (ten dusíkový), tak perspektivu využívání spalovacích motorů nevidím příliš růžově. Navíc je nutné mít v klasických vozech transmisi, neboli cosi, co přenese výkon z motoru na kola a u toho přenosu rovněž vznikají jakési jalové ztráty nezanedbatelných hodnot.
Zajímavým řešením by mohla být vozidla s elektromotory přímo v kolech, tím by se vyřešila efektivita přenosu výkonu od motoru ke kolu, protože toto by bylo beze ztrát. Výrobně by se ušetřilo na materiálu, jízdní vlastnosti ruku v ruce s aktivní řídící elektronikou by byly úžasné. Měli bychom čtyřkolky za rozumný peníz. Kdo už někdy čtyřkolkou v zimě či na blátě jel, ví jak je to fajn a už by snad ani jiné auto nechtěl. Možná, by stálo za to zamyslet se nad rekuperací při brzdění, v laboratořích bych to určitě odzkoušel. Zapotřebí bude dodat k tomu správný zdroj elektrické energie. Bude-li jím pístový spalovací agregát, který bude efektivně vyrábět elektřinu, s jehož prototypem si hrají v ČVUT, nebo zda se prosadí vodíkové články, podobné těm, které známe z vesmírných programů a dnes se to zkouší na autobusech v Londýně, nebo ještě něco jiného, to se časem ukáže. Důležité je, aby to rozhodování kolem toho bylo kvalifikované a pokud možno neuspěchané a nezpolitizované bandou nenechavých padouchů.
Draku,
na loňském pařížském autosalonu už vystavili mini scooter s elektromotorem v kole.
http://www.infomotori.com/moto/2010/10/01/mini-scooter-e-concept-al-salone-di-parigi-2010/
A pacují nat tím i automobilky.
Pracují nad
Kdy se naučím to po sobě přečíst?
Informaci:
Je hezké vidět a vědět, že někdo u své práce přemýšlí a že to, co ho napadá je podobné tomu, co napadá i mě. Já tedy příznivcem skútrů nejsem, jednak se na tom dá zmoknout a nastydnout, a to já krajně nerad, a pak, když si přečtu povolené zatížení, tak obvykle zjišťuji, že na mne se při konstrukci rozhodně nemyslelo :-) Věřím ale, že brzy se podobné principy začnou postupně uplatňovat i u vozidel vyšších hmotnostních kategorií.
S tím čtením po sobě, nic si z toho nedělejte. To se prostě stává, že ruce jsou někdy rychlejší, než mozek, a mozek je navíc tak sebestředný, že sám sebou zplozené chyby často odmítá odhalit a opravit, takže ani to čtení po sobě, nebývá stoprocentní.
Okomentovat