 |
| 08:35 |
Když je zatmění Slunce a člověk nemá připravený žádný filtr ani na oko ani na foťák, pak se alespoň pokusí použít filtru mraků a mlhy. Tento filtr ale funguje jen částečně. Přesto se mi podařilo cosi sejmout.
 |
| 09:26 |
Nejkrásnější srpeček z maxima, kdy měsíční disk překrýval sluneční z 80 %, se ukázal v odrazu uvnitř optiky a vykreslil se kousek nad pravým domečkem se strojovnou výtahu. V té době bylo světlo nad zasněženou krajinou skutečně hodně bledé. Asi, jako když je zamženo. (Bylo zamženo - a ještě ke všemu 80% zatmění Slunce!)
Další možnosti, kdy lze srpečky zatmělého Slunce zachytit, je na zemi pod listnatými stromy, kde se místo kulatých prasátek objevují prasátka srpečková. Pravda - v našich končinách se v lednu na listnatých stromech listy nevyskytují. Protože byl zatmělým světlem osvícen i náš vánoční stromeček, hledal jsem srpečky na zdi za ním. Ale jediný srpeček vykreslila průhledná skleněná koule od sklenáře Davida Wünsche, a to neplatí. Dírková komora se z jehličí prostě neudělá. To umějí jen listnaté stromy, které ovládají ten zázrak, že alespoň kousek světla dopadá i na nejspodnější listy!
 |
| 09:30 |
 |
| 09:45 |
Tak jsem si promítl Sluníčko skrze sovětský dalekohlídek Turist - 5 (20x30). Promítací plochou bylo víko krabice od silvestrovských chlebíčků, přichycený k přísavníku kolíčkem na prádlo. Protože nemám na tenhle dalekohled stativ, použil jsem místo stativu svoje rameno. Dalekohled se přesně na Slunce zaměřuje celkem prostě - jeho stín musí být kruhový. Pak se na stínítku objeví obrácený zvětšený pohled - krásný srpeček. Protože jsem myslel i na své čtenáře, sejmul jsem i tento bledý obraz. Trošku s problémy - protože obrázek z dalekohledu na levém rameni poněkud poskakoval a digitál v pravé ruce taky - a fotil až chvíli po zmáčknutí spouště. Inu - digitál!
 |
| 09:58 |
Po maximu zatmění jsem se zalezl ohřát. Srpeček jsem sledoval skrze okno a mraky - hezčí byl ten, ukazovaný přímým přenosem na ČT 24 z brněnské hvězdárny.
Na závěr pozorování jsem se pak občerstvil horkým čajem - a měsíčkovitým vánočním pečivem. 15. června 2011 nás čeká pro změnu úplné zatmění Měsíce - to budu pozorovat svým velkým šedesátimilimetrovým Bushnellem.
Třeba se do té doby naučím fotografovat astronomické jevy. Fakt je, že kvůli jednomu, dvěma, zatměním, si nebudu pořizovat vybavení - raději ho zase okecám...
Psáno v Praze dne 4. ledna 2011
 |
| Bledé světlo |
48 komentářů:
Jakožto prdůch, tvor, který, jak známo, má ze všech tvorů na Zemi a v přilehlém vesmíru nejméně volného času, jsem viděl zatmění cca 20", když jsem probíhal kolem kuřárny (na co taková místnost v Ústavu vůbec je, smrdí to tam... ;-)) do studia.
Pěkné, moc pěkné. Filtr: 3 nenahraná CDA. A podezření, že to je to poslední zatmění, které vidím na vlastní oči. Ale viděl jsem už i větší (není to zas tak dávno) a filmoval jsem přitom časosběrem naše Ocelové město z výšky 7. patra. Mravenci se prostě na chvilku zastavili, zírali do srpečku a za chvilku se zas rozeběhli. A nad tím vším lítali vyplašení holubi.
Ona se ta zatmění vlastně moc "šamanizují". Pro běžný život žádný význam nemají... [;-)
Otče, připomeň mi, ať ti přivezu stativ. Mám dva a potřebuju jen jeden...
STK - ale je to pěkný. A je skočný příliv...
\ :-)
Šamanovi:
Moc Vám ten nádherný zážitek přeji. Ty fotky jsou fajn, ale ty zážitky, co člověk zažije při tahání "nádobíčka", jeho sestavování a snažení se o zachycení jevu, ty jsou prostě ty úplně nejlepší ze všeho a nejsou ničím nahraditelné. Já vím, že v televizi, nebo na hvězdárně se to dá pozorovat i zaznamenat lépe, mnohem lépe, ale vlastní produkce, je prostě vlastní produkce. Představte si ale, že já kůň na to zapomněl a to jsem si o víkendu zkontroloval a nachystal "nádobíčko", tedy teleskop, filtr, redukci, stativ, hodinový stroj, foťák a pod, a .... a pak jsem na to sklerotik pitomá zapomněl, jako na smrt! Už jsem zapomněl ledacos a na kdeco, na výročí, na vánoční dárky, na pracovní schůzku, ale na astronomické jevy, na ty zatím ještě nikdy. No a vidíte to, všechno je někdy poprvé :-) Můžu se leda utěšovat tím, že kdybych nezapomněl, tak bych se třeba byl býval přimotal k něčemu ošklivému, nebo sebou někde seknul a rozsekal při tom nádobíčko, při tom co to stojí, byť i použité, nic moc. Takto jsem toho byl ušetřen, čeho konkrétně, to už asi nezjistím, možná, že naštěstí.
Kdyby Vás zajímalo jak ty astronomické jevy fotit, tak ono se to všechno fotit dá, ale leze to trochu (trochu dost) do peněz. Ty peníze lze někdy nahradit vynalézavostí, trpělivostí a prací, ale ne tak často, jak by bylo příjemné a i tak je to dost náročné i na čas a trpělivost a navíc, v Praze se kromě Slunce, Měsíce a silně svítících kvůli světelnému znečištění nic moc, takže je nejlépe odjet od Prahy aspoň tak 30 - 50 km, což dnes, vzhledem k tomu, že šlo o Slunce, nebylo třeba.
STK:
Částečně se to mé zapomnění omlouvá, protože jsem trošku zaspal, pak jsem mezi 8:00 a 9:00 vyřídil fofrem asi 6 naléhavých hovorů a ty mé myšlení odklonily k tomu běžnému životu a kvůli tomu životu, jsem se zapomněl na to, nechat se "šamanizovat" mrznouce někde v polích tím zatměním a křepčením kolem nádobíčka ;-)
Dcerko, až povezeš stativ, nezapomeň na stříhací strojek, prosímtě. Stativ na TYPNCT stačí před příštím zatměním Slunce, strojek trochu dřív... Ale nojo, on je tam stejný šroubeček i na foťák. Žebych se naučil fotit se stativem noční pohledy?
\ :-)
STK, říkal jednou sám velký Jiří Grygar, jak přijel v noci z nějaké astronomické konference, a jen si všiml, že Měsíc má srpek. Nedošlo mu, že by měl být úplněk. Teprve ráno si v novinách přečetl, že v noci bylo úplné zatmění Měsíce...
\ :-))
Otče můj, fotit tím malým stativem je vyložené uprtení, proto jsem si taky pořizovala jiný. K focení nedoporučuju.
4 Tess: Tady vidím šanci na pěkný dárek. Já jej dostal loni od synka. Je z uhlíkových vláken, váží pár deka...
Pro ostatní:
Noční fotografie je moc fajn obor, fotky blesků (v noci!) jsou zase sázkou do loterie, i když to už umíte - tedy v podstatě adrenalinová záležitost, nehledě, že trochu riskujete i vlastní život, když to má být opravdu "pjekné".
Taky fotit při rozednění zvířátka není špatná zábava.
Ale co se týče nebeských jevů je podle mne nejnádhernější vzít si zahradní lehátko na začátku srpna na louku za chalupu, svetr, termosku s čajem, (letos zkusím i nějaký vonný doutník - ten se nešlukuje) a civět na Mléčnou dráhu i okolí tak dlouho, až usnete. Pak vás probudí zima nad ránem a jdete se dospat do tepla do chalupy. Do oběda nestojíte za nic, jen žmouráte do slunka. A další večer si dáte repete.
Nic není tak inspirativního pro všeliké vznešené myšlenky než pohled do těch úžasných dálek a hloubek. A těch hvězdiček. A planety. A Perseidy. A vůbec...
Možná za tu dnešní zaťatou přízemnost mnohých lidí může tentononc - světelný smog. Na hvězdy prostě není vidět a jednoho napadají jen samé kraviny...
Šamanovi:
No když zapomněl i velký Grygar, no tak mě, neprofesionálovi se to dá odpustit tím spíš :-) Ale mrzí mi to stejně, už kvůli tomu víkendovém tajtrlíkování kolem toho všeho, a nakonec úplně zbytečnému. Kdyby bylo zataženo tak neřeknu, ale nebylo...
Šamanovi a Tess: Stativ z uhlíkových vláken je moc fajn, jeho předností a výhodou je, že při úžasné nosnosti je úžasně lehký. Nevýhodou je, že je poměrně snadné mu ublížit a že jsou dost drahé, takže je dobré ho nikde nezapomenout a musí se s ním také zacházet dost "v rukavičkách". Nicméně ho velmi oceníte s každým metrem, kdy sebou nemusíte tahat jeho těžší ekvivalent z duralu, či hořčíku. Myslím, že ty nejlepší dělá Velbon, aspoň já tomu loni neodolal.
STK, máte velmi hodného synka.
Vzhledem k tomu, že tatíček fotí tak nějak hlavně dokumentárně je myslím pro něj potřeba stativu nestálá, spíše vyjímečná, a to mu můžu půjčit případně svůj lepší. To když už bych do jeho fotovášně investovala, tak bych mu spíš pořídila nějaký lepší aparát. A ten by zas nemohl strkat do kapsy u vesty a musel by se o něj bát a podobně.
Vy totiž neznáte mého otce. On má předměty rád, ale předměty nemají rády jeho a samovolně se v jeho blízkosti ničí a ztrácejí, čím složitější a kvalitnější tím spíš.
Draku, manžel má z uhlíkových vláken, neb potřebuje úžasnou nosnost. Lehký je, ale když se nese 20+ kilometrů, i tak se pronese. Je to čínská kopie Manfrota a i tak docela drahá, ale okopírovaná dobře :)
Já mám Slika a jsem s ním spokojená, ona E400 nepotřebuje až tak velkou nosnost, takže tahle kombinace stabilní je, a cenově přijatelná.
Můj druhý stativ je ten, co jsem kdysi dostala od rodičů; to jsem tomu samozřejmě vůbec nerozuměla, oni taky ne, a je to noname typ "okradli stařenku".
STK:
Noční focení mám celkem rád. V noci je na to focení totiž mnohem větší klid, nežli přes den. Taky je s tím mnohem víc práce, nežli přes den, neb se to většinou neobejde bez stativu. A taky je to zpravidla mnohem těžší, než přes den, ale noční focení je kategorie, kterou mám prostě hodně rád. Možná proto, že jsem poměrně typická sova. Ráno jsem totální zombie, jako třeba dnes, takže je jedno kdy vstanu, probírám se kolem 11:15 a vydržím tak +/- do 1:30, pak si musím už jít lehnout. Nicméně když fotím v noci, klidně se tím zabavím až skoro do svítání a spát se mi u toho moc nechce.
Zvířata fotím rád, ale chce to dobrého fotografa, dobrý foťák a hlavně kliku. Bývá z toho snad bezkonkurenčně snad nejvíce odpadu, ze všech mořných druhů fotek, ale taky je kolem snad nejvíc zábavy ze všech druhů fotek, když si Vás to zvíře nechce dát k večeři :-)
Noční pozorování hvězdiček, jejich focení, případně i povídání si o kosmologii s mou lepší půlkou, když se jí zrovna podaří neusnout a tím pádem pak vyrazit spolu se mnou, mívám moc rád, ale kvůli tomu světelnému smogu se musí jet poměrně daleko od Prahy. Vy to tam u Vás asi budete mít o dost lepší.
Tess:
Tátovy potřeby asi posoudíte nejlépe Vy, ale musím se za něj přimluvit v tom smyslu, že z těch fotek, které jsem viděl, soudím, že má pro to focení přirozený cit a talent. Myslím, že s nějakým šikovným foťákem by ty jeho fotky byly ještě lepší o tu technickou stránku věci, ale vzhledem k onomu přirozenému sklonu těch cennějších předmětů k sublimaci, či sebedestrukci nevím, zkrátka nejsem si jist, zda byste ten foťák a taťku ukecala, aby na sebe navzájem dávali větší pozor.
STK:
Myslím, že Karel Čapek kdysi řekl cosi v tom smyslu, že člověk, který nekouká nahoru na hvězdy a není jimi okouzlen, má vnitřní život bohatý, asi jako macarát jeskynní (našel jsem to, Google je úžasný):
http://neureiterova-astronomie.blogspot.com/2009/05/karel-capek-za-mestem.html
Když se nad tím zamyslím, tak mi v tom městě jen máloco chybí, když vypadnou lidi na víkend, je mi tu ještě líp, ale za tou noční oblohou si prostě rád zajedu i přes 100 km a vůbec mi ta dálka nevadí.
Draku, já nejezdím tak daleko. Na chalupu to mám jenom 97 km. Ale trochu štěstí přece jen mám - je to mimo veškerá městečka a větší vesnice a místňáci, aby ušetřili, vypínají místní osvětlení půl hodiny po zavírací době v místní hospodě, t.j. 22:30. Takže jedině Měsíc to může pokazit.
Paráda! To místo má na mapě světelného znečištění druhou nejtmavší modrou. Tmavěji je už jen na Sahaře, uprostřed moří a oceánů, v Jižní Americe, Africe a v poušti Gobi. V Česku jen kousíček kdesi na jihu Čech.
Kdyby byla ještě mapa ticha, dopadlo by to pro naši horskou vísku podobně. Když dojedu, první večer usínám se zapnutým rádiem. Bez toho se spát nedá, ruší mě šumění krve v uších. Hrůza!
Ještě že ráno začnou řvát ptáci...
Já to fotil 5Mpx fotoaparátem zabudovaným v Nokii, na který jsem připlácl kousek starého vyvolaného filmu. Kuupodivu jsem jednou mezi mraky srpek v době kolem maxima zachytil, takže když se upravil výřez, jas a kontrast, je tam ten srpek jasně patrný.
Život člověka naučí, že vše na tomto světě přináší zklamání, pouze Bůh ho nezklame když se plně k Bohu obrátí. Zklamání není způsobené zlou mocí, která člověku nic nepřeje a vše kazí. Celé lidstvo je neustále zklamané, protože touží po věcech které nemůže mít. A i když je dostane tak tyto věci jsou pomíjivé a lidstvo je ztratí. Anebo tyto věci nesplňují očekávání a proto lidstvo neuspokují. Pouze obrácení se k Bohu je jedinou pravdou v životě. Indický myslitel Sri Aurobindo
Hledající,
Vy jste nezmar. Přečtěte si něco o kritice Solženicyna západního stylu života a o II vatikánském koncilu.
http://www.loccidentale.it/articolo/un+mondo+in+frantumi.+la+peggiore+eredit%C3%A0+del+concilio+vaticano+ii.00100558
To Vám rozšíří perspektivy.
Takhle jsem si vyhrál když jsme fotil přechod Venuše přes Slunce. Mělo to být druhý den dopoledne, byl večer a kromě dvoumegového digitálu, jo byla dřevní digidoba, zoomy nebyly až tak móóc dlouhé, když už tak táákhle drahé Olympusy, z toho jsem neměl lautr nic. V nejbližší optice zanecelé tři stovky koupil monokulár značky "Fujtajblcon" a přibastlil k foťáku. Neměl filtr, nevzpomněl že bych mohl použít disketu, podařilo se mi vyštrachat pár kousků černého negativu, složil je přes sebe a přilepil na předek. Pak jsem se modlil aby dopoledne bylo jasno. Bylo a tak mám nafoceno. Lidi na mě koukali jako na magora jak cvičím u stativu. Když jsem to pak doma prohnal počítačem dá se na to koukat. Viděl jsem pak nádherné snímky pořízené olympusím ultrazoomem a táákhle drahými teleobjektivy, ale moje je moje. Nedokonalé, ale hrdé moje.
Památný Hama stativ mi loni v zimě v mrazu upadl na led. Hestovní plasty se ukázaly kruché a hlava se ulomila. Pohřben byl do koše na Kampě. Teď koukám po novém aby vydržel.
STK:
Já chalupu nemám, pro mě by chalupa byla jen dalším tamagoči, o které bych se musel starat a ani já, ani moje paní (naštěstí) po ničem takovém netoužíme. I bez chalupy mám koníčků a s nimi spjatých tamagoči poměrně dost. Jinak ta Vaše vzdálenost od chalupy je tak trochu jako "cena baťovka" :-) Nicméně tu tmu a ticho a možnost dívat se na hvězdy, to Vám z celého srdce přeji a trošičku, samozřejmě v dobrém závidím. S kamarádem se chystáme najít si nějaké hezké místo k pozorování, kde by ten klid, ticho a tma byly k dispozici, ale nález toho pravého místa na nás ještě teprve čeká, zatím jsme předběžně uvažovali o Krušných horách.
A.S.Pergillovi
I s poměrně skromnou výbavou se dá s trochou štěstí mít celkem pěkné výsledky. Mě ale kolem toho všeho nejvíce baví ten proces sám, tedy příprava, samotné provedení a pak buď konstatování, že jak pozorování, tak focení proběhly dobře a tedy kromě vybavení není co zlepšovat, nebo naopak zjistím, že jsem cosi zkonil a bude-li nějaké příště (některých příště se určitě nedožiji, aspoň ne v této inkarnaci :-), budu to muset udělat lépe.
Schumacherovi:
No, teď si nevzpomenu, zda jsem fotil ten přechod Venuše, nebo Merkura, ale cosi se mi také povedlo vyfotit na film v těle Zenita za teleskopem. Ten film samozřejmě ve fotolabu rozřezali místy blbě, Slunce sekli vejpůl a pod, takže částečně zmrvili už originál, ale přes veškerou snahu sabotérů ve fotolabu se nějaké fotky povedly a kdybych si dal tu práci, tak je možná najdu a podle data na pouzdrech bych asi i zjistil, zda to byl ten přechod Venuše, či Merkura. Možná mám dokonce oba. Jinak i když se ty snímky zrovna moc nepovedou, tak svoje je svoje a ten proces jejich pořízení je přeci zábava, bez ohledu na výsledek. Se stativem soucítím, ale nic nevydrží věčně.
Co se zaznamenávání týče, tak jsem nesmírně vděčný digitálním fotkám za exif, kde se zaznamená kde co, když si člověk připlatí, tak i poloha a není třeba se s tím zapisovat. Pocit mechanizace bývá příjemný :-)
2 STK : "Mě ale kolem toho všeho nejvíce baví ten proces sám.." Ano, koníčky mají lecos společného s erotikou. Nejde ani tak o výsledek jako o prožitel při realizaci. Když jsem stavěl letadla, největší požitek byl při dokončování a prvním letu, když to letělo. Pak posbíral co zbylo a stavěl nové. Když si prohlížím fotky z potápění, říkám si nad některými "pěkné, ale chtělo to víc než dvoumego". A přesvědčuju okolí "jen se podívejte jak pěkně to z toho dvoumega vylezlo..." S digitálním aparátem se z fotografa stává kropič. Pak sedí u obrazovky a potom co vymazal nepovedené fotky říká si nad nakropeným téměř identickým záběrem "Tahle je dobrá, tahle taky, tahle taky...A nevybere a nevybere, které smazat. Je do těch fotek nekriticky zamilovaný. A ráno se probudí a má krvavé oči. Nejlepší je nechat uležet a rozdělit do dvou kategorií : Dokument, to je všechno co ujde a co se vejde do bezedného archivu na externí disk a výběr určený k dalšímu mazlení. A dalším krvavým očím až do rána.
Tož Schumachere,
když má člověk za sebou "(kino)filmovou minulost" tak zas tak moc kolem sebe nepálí.
Když už je něco takového nutné (ohňostroj, rvačka v tramvaji atd.) většinou stíhám zjevné nepodarky mazat průběžně. Pak v klidu likviduji všechno, co je hýblé, přeexponované nebo neostré. Dost mě poučil případ, kdy jsem musel z posledních cca 120 snímků vždy jeden umazat, abych mohl udělat nový - a bylo to 200 km za polárním kruhem. To jsem byl na sebe fakt hodně zlý. Tam už se nikdy nedostanu. A ty fotky, které jsem tehdy neudělal si pamatuji tak dokonale, že být malířem, tak je namaluji. Leč nejsem.
No a potom teprve nastávají ta muka "tvůrce", které fotky mrsknout ze skály a které vypálit na věčnost. (Potomci je stejně asi vyhodí, tak "wo co gou?" ;-)
Schumacherovi a STK:
Ano, příprava na akci, ten proces sám jsou to nejbáječnější na tom všem, když se to jako bonus potká s dobrým výsledkem, tak je to o to báječnější. Já jsem tak trochu kombinace obou přístupů, tedy kropič, ale umírněný, protože mám ještě v čerstvé paměti ony ceny filmů, tak jsem se samozřejmě snažil, ty snímky nemrvit, tudíž ta "výtěžnost" z těch filmů u toho Zenita, byla celkem slušná, rozhodně aspoň tak ze 2/3 minimálně, prostě jsem fotil hodně na jistotu. U diapozitivů to vycházelo skoro na 100%. S tím digitálem už se ta taktika u mě posunula více k tomu kropení, oč jde? Tak se to vymaže. Protože ale jak jsem zjistil, také mažu ne zrovna rád, ale přeci jen mažu, tak sice mám rudé oči, ale ta sbírka disků neroste tak zhurta, ale roste, roste pořád dál, ale nutím se čím dál tím víc být na ty "rozmázliny" čím dál tím méně tolerantní. Myslím, že je to tak správně, v tom dám STK za pravdu.
STK:
Do Skandinávie to chce to mít sebou buď notebook, nebo víc paměťových karet. Ze Skandinávie jsem si přivezl strašné kvantum fotek. Tam je 200 kusů prostě zoufale málo, na to je to tam příliš krásné a pro nás neobvyklé a to jsem nejel až na ten sever, ten jsme z nedostatku času vynechali. Třeba se tam ještě kouknete. Co potomci vyhodí, či zachovají, je jejich "rybíz", nechte to na nich, třeba si ty fotky nechají, budou po těch letech třeba zajímavé. Ze starých fotek a filmů už jsem viděl natočit nejeden pěkný pořad.
Schumacherovi:
Stavíte ty letadla ještě pořád? Já jakožto mladík jsem je stavěl. Táta měl pochopení, takže mi poměrně hodně sponzoroval a také i radil a pomáhal, takže máti měla na krku vlastně o jedno dítě (tátu) navíc. U nás je to dnes podobné, největší dítě v bytě jsem já a taky mám nejvíc hraček. S těmi upoutanými se mi to celkem vedlo a moc jsem s nimi o zem nemlátil. S těmi prvními pokusy o radiáky už to bylo horší, tam se poměr mezi stavěním a opravami a létáním velmi posunul směrem k tomu stavění a opravám. Dnes se mi chce k tomu vrátit, ale když si zajdu do prodejny něco obhlédnout, tak mi tam vnucují nějaké sajrajty z umělé hmoty a poháněné pitomými elektromotory a bateriemi, zatímco má duše tíhne k smrkovým a jiným hranolům a balse, zkrátka k pořádným materiálům a taky k pořádným spalovacím motorům, nejlépe hvězdicovým, nebo ubublaným čtyřtaktům, nebo i tryskovým, ale ty už jdou hodně do peněz, na ty bych neměl finance, bez sponsora určitě ne. No tak jsem to zatím odložil do říše snů a přání. Když jsem o tom hovořil s bývalými kolegy a kamarády z letiště, tak mi říkali, že jsem jako Amík, ti prý také u toho modelaření odmítají přejít na modernější materiály a technologie a statisticky vzato je tam nejvíce modelů postaveno z tradičních materiálů a tradičním způsobem. Já si myslím, že dřevo je vlastně úžasný přírodní uhlíkový kompozit a na stavbu letadel se prostě báječně hodí.
2 STK : Už dávno ne. Škoda, že tehdy nebyly dnešní možnosti. Mnozí dnešní pubertálníci dávají přednost fetu a chlastu. Vidět mladé jak si hrají, je zázrak. Nepočítám nadšence kol letišť co to mají v rodinách. Před časem jsem si pro radost koupil nejmenší, tehdy, vrtulníček na světě. Picoz a dost se s ním vyblbnul. Ještě lítá. Dnešní mají gyra s sami stojí na flekuˇ. Stojí pár korun. Ale že by s nimi někdo řádil a soutěžil, to není vidět. Lahváč, piko, cígo mají větší přitažlivost. Tak si s nimi hrají starší a pokročilí. R|ád koukám na modelářské weby a padám na zadel. Postavit doma turbínu..., čyřmotorový Airbus, který by unesl člověka... Já prostě sírám...
2 Drak : Budu na sebe přísnější !
2 STK : co bych tehdy dal za pitomý elektromotor a pořádné akumulátory. Bastlil i plavidla a spotřeba baterií byla děsná.
Važeni, fčíl dávejtě pozor:
Já si totiž hraju dodnes. Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct. Vypočetl jsem si balon na teplý vzduch, z japonského papíru ulepil plášť, přidělal "ohniště" na špiritus v azbestu a nejmenší TV kameru se záznamem (tu jsem ale zbaběle koupil, vývoj samodomo by trval neúnosně dlouho), přidal radiomaják a těším se na léto.*
A když nebude pěkně, tak mám u chalupy kus mramoru a budu vytvářet svůj hydrokinetický strojek.
Furt čekám, kdy se konečně začnu nudit.
Aji bych začal, ale synci, fakt nima času....
*/ Něco podobného udělal jeden americký fotřík se svým synkem - poslali do stratosféry meteobalón s kamerou. Prohlídl jsem si na netu celý jejich "film" a zjistil, že nejhezčí je stejně prvních pár set metrů. Takže se budu držet u země...
2 STK : To já taky. Vyrobil a odzkoušel prototyp (obšlehnutý) NXT reproduktoru. Funguje. Tak bych rád zbastlil pořádný.Jen ten čas... Celý "exciter" lze koupit přes net, stojí od pár do několika desítek USD. U nás není k dostání přes pult. V podstatě je to měnič z reproduktoru, místo membrány je límec k přilepení na plochu a měnič je zasazený v "pavouku" se třemi až čtyřmi pružnými nohami. Límcem a nohami ho přilepíš na plochu z lehké desky, například kartonu, ale i skla, na okno, skříň, a podobně. Připojíš k zesilovači a hraje to překvapivě dobře. Jako highend hotové repro, například hrající obraz, stojí majlant. Funguje to jinak než klasické repro, zhruba tak, že plochu rozvibruje, vibrace se skládají na rozhraní plochy a vzduchu. Je to složité a teoreticky to ještě není celé prozkoumáno. Charakter zvuku je jiný než z "bedny", není bednovitý, ale vzdušný. Například tak fungují housle, také nemají pístově kmitající membránu. Obtíž je jen s přenosem nejnižších frekvencí. Platí, že čím větší průměr desky, tím lepší. Charakteristika závisí na vlastnostech měniče, jeho hmotnosti, pružnosti a způsobu uchycení a vlastnostech desky. Princip je po různu aplikován i v menších levněnších zařízeních. "Dospělé" reproduktory za "běžnou" cenu zatím nejsou k dostání. Vyzkoušel, zajímavé. Pavouček o průměru sakumprásk i s nohama deset cm udělal z okna, třebaže jeho vlastnosti nejsou ideální, překvapivě dobře hrající reproduktor. Ideální řešení pro manželky brblající, jestli by to mohlo hrát bez těch ošklivých beden. V podstatě klapneš na cokoli a hraje to. Nejlepší když to má vlastnosti kartonu, lehké překližky, stradivárek....
Tak tohle milý Ševče už mám za sebou taky. Když jsem byl mladý a ještě jsem bydlel u rodičů, měl jsem ze šatní skříně zbastlený jeden z prvních subwooferů v ČSSR. 2x ARE 6?? ve skříni cca 600 litrů a pak už jen malé běžné bedničky. Návod: Amatérské rádio (Rádioamatér) z roku 1947 !!! (Říkali tomu 3D reprodukce zvuku.) Dojem pro návštěvy byl naprosto zničující. Pustil jsem do toho 2x20W muziky a mohl jsem fotit "upadlé čelisti" návštěv jak na běžícím pásu. V té době takové basy byly pro 95% lidí nejen nedostižné, ale kromě kina i nikdy neslyšené...
Plochá repra jsem poslouchal na mnoha výstavách, zvuk je to zajímavý - ale nestandardní. A má to problém s vyzářením větších výkonů. Ale dovedl bych si to představit jako jednu zeď v obýváku, rozdělenou do tří až pěti sekcí - jako běžné vybavení lepšího bytu. Střední díl zdi: plochá LCD obrazovka.
V bytě, který t.č. sháním nic takového nepožaduji... ;-)
Ještě něco: Pokud člověk něco ví o akustickém zkratu, délkách akustických vln a takových věcech, občas dokáže pro pobavení P.T. publika předvést tzv. "zázraky".
Loni na návštěvě, kde ještě neměli koupené "HiFi" a oslavovali už nový byt, jsem udělal hifíčko z I-phonu, papírové krabice od ledničky (tuším) a několika kousků lepící pásky na koberce.
Zirali, holenkové, když jsem tomu aparátku pořídil ozvučnici. Bylo to sice mono, ale kdo by při oslavě bazíroval na stereu... ;-)
Ještě několik dní na tu sestavu hráli, než si pořídili skutečnou HF soupravu za hodně desítek tisíc. Pravda, krabice od ledničky s vlepeným i-phonem uprostřed novoučkého obývacího pokoje opravdu není dost hochnobel...
2 STK : Ano, amatéři v lecčem dokázali a ještě dokáží být vpředu. Dobře laděný subwoofer dokáže vysypat kyt z oken. U nás to dlouhá léta byla nouze. Teď je ztrátou času bastlit cokoli co lze lepší a za přijatelnou cenu koupit. Nebudu doma stavět bedny, protože vím, že nebudou hrát lépe než profi výrobek od firmy ktrá to seká jak Baťa cvičky.Jedině, jestliže bastlení přináší radost samo o sobě. Občas sáhnu po štosu časopisu Hudba a Zvuk, který byl zaříznut na začátku normalizace. Bohužel nemám kompletní ročníky. Kvalita obsahu naprosto nesrovnatelná s dnešními křídovými barvotisky. Stereo a Video na pořátku jevilo snahu v tom pokračovat, ale zvrhlo se v naprostou reklamní komerci. Staré časy skonily smetí Jiřího Jandy. Ani zesilovače nemá význam bastlit, jestliže nepotřebujete něco speciálního. Kdejaký výrobek za pár korun hraje lépe než "highend" šedesátých let. Například kvalita reproduktorů je nesrovnatelná. Třeba zvuk mikrosystému JVC mě dostal do kolen. Ano, nepřenese výkon symfonického orchestru, ale neuveřitelné ja komorní hudba a vokál znějí z mrňavých bedýnek. Úžasné jak může znít jednopásmo. Vůbec se mi nestýská po praskajícím vinylu a šumících a zamotávajících se páskách. HiFi pro mě kdysi zmaenalo charakteristiku bum-cink a aby to moc nešumělo. To už není problém a na zvlnění charakteristiky se spíš podílí vlastnost prostoru. Do 26 kHz už neslyším... Drobet problém je ne na čem ale co přehrávat. Kouzla jako Vaše s Ipodem znám. Jako kluk jsem tak vylepšoval zvuk malého rádia, a fungovalo tak i sluchátko z krystalky. K NXT - najděte si na netu Logitech mm28. Je jako větší kabička na svačinu a hraje překvapivě dobře. Lituju, že jsem nekoupil ještě jednu. Když k membráně přichytím čtvrtku tužšího papíru, hraje báječně. Když dobře umístíte do nábytku, rozhlížíte se, kde je nějaká basující "bedna". Bohužel už nekoupíte, protože Logitech tenhle skvost přestal vyrábět a náhrada na trhu není. Akustická hudba a jazz mě dostaly do kolen. Miluju tenhle charakter zvuku, zaplňující celý prostor a naprosto odlišný od klasických soustav. Když nechci rušit okolí, sáhnu po nějakém ze sbírky discmanů, nasadím Koss Porta pro... Jestli mám vážný úmysl něco bastlit,jestliže ho nekoupím, bude to špičkový sluchátkový zesilovač na baterie, abych si mohl koupit Sennheiser šestistovkové nebo vyšší řady. Dříve než mě postihne hluch. Přeji dobrý zvuk a jistou ruku při pájení.
Víte, příteli Schumachere,
na celou problematiku Hi-Fi a příbuzných věcí se jinak dívá amatér, jinak profesionál - člověk, který si záznamem, zpracováním a produkcí zvuku vydělává na chléb svůj vezdejší. Mě zvuk živí od roku 1966 dodnes - byť už jsem "prdůch". Takže s Vámi naprosto souhlasím v tom, že co se dá koupit, není potřeba bastlit. Je to vždy levnější. Ale i naopak - dodnes si musíme sami vyrábět různé převodníky a "meziksichty", které nikdo nevyrábí, protože jich je v celé Kotlince potřeba třeba jen 10 - 20 ks za rok. Specialitky. Prostě žádné firmě to nestojí za vývoj. My je ale udělat musíme, protože nám taková jedna podivná krabička často ušetří statisíce, které bychom jinak museli utratit za celou novou sestavu. Ale s pokračující digitalizací i to přestává být možné - už je to tak složité, že na to prostě nestačíme. ;-)
Druhá věc je ta, že muzikanti (a umělci vůbec) jsou velmi senzitivní lidé a jsou často naplněni předsudky až po okraj. A to, co jim někdy někdo někde řekl a oni usoudili, že ten někdo to má "zmáknuté", je v jejich myslích zapsáno naprosto nesmazatelně. Mají to tam vypálené lépe než do dlouhoživotního DVD. Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopil, že jim ten prokazatelně mylný názor prostě nikdo nevymluví a že pokud jejich předsudek brání smysluplné práci, musím použít většího a silnějšího tvrzení. Třeba nepravdivé historky se známými aktéry, kterých si ten nebo onen umělec váži.
Příklad: Sopranistka E.N. si vyžaduje na svůj zpěv výhradně mikrofon AKG řady BlueLine. Ve studiu takový nemáme, máme novější, několikrát dražší a snad i lepší (pokud se v té vyšší kategorii ještě dá skutečně mluvit o tom, co je "lepší" co "horší"). Nákup mikrofonů BlueLine by byl krokem zpět a po natočení CD by mikrofony patrně navždy skončily ve skříni u studia.Takže jsem si musel vymyslet částečně nepravdivou historku o tom, že slavná Montserrat Caballé také dlouho používala AKG BlueLine a až je jednou kdesi neměli a použili v nouzi mikrofonů Neumann, teprve uslyšela veškeré alikvóty svého hlasu v poměrech, které slyší posluchač s koncertním sále a od té doby už na BlueLine nikdy netrvala. (Realita: M. Caballé u nás zpívala jenom jednou. Chtěla opravdu AKG BL, ale když to nešlo, spokojila se s jiným typem AKG. Byla to opravdu velká (a velkorysá) zpěvačka.) E.N. neříkala nic, ale další den, když přišla do studia, důrazně vyžadovala mikrofon Neumann. Ten jsme naštěstí "náhodou" měli a atmosféra natáčení (a tím i jeho úspěch) byl zachráněn...
(Mezi námi - hluch už přichází. Zatím to kompenzuji zkušeností. Ovšem co nad 12,5 kHz jest, jako by nebylo... Až už to bude neúnosné, odpárám "prdůchovi" to "pr-".)
Jeje, STK, to jste pamětník zlatých časů nástupu a rozvoje HiFi. Tehdy technika byla využívána na doraz a zlaté české ručičky byly zlaté a vládl jim zdravý rozum. Po roce 90 tak jako všeobecnost i tuhle techniku zasáhla vlna magie naprosto popírající fyzikální zákony. Zázračné kabely v ceně ojetého auta za pár metrů, tlusté kabely pro hloubky, tenčí pro středy, nejtenčí pro výšky, cédéčka v mrazáku... Blbnutí na kvadrát. A jak to šlo na odbyt. Návštěva "Snob end" centra vybaveného příslušně vyškoleným personálem, ochotným slyšet i stejnosměrný proud byla zábavnou kratochvílí. Diskuse o tom, proč gramodeska je lepší, že cédéčko je sterilní, jak komu chybí šumění a lupání, jak gramofon když neváží alespoň dvacet kilo, nemá tři motory, není gramofon, jak se zvuk dá "ohřát" lampami a druhou harmonickou... Na druhou stranu jsem si mohl poslechnout a otestovat opravdu dobré reprosoustavy a sluchátka. Poslech elektrostatů Martin Logan v ceně auta byl zážitek... Je pár věcí, které bych rád měl. Ale i be z nich a za řádově nižší cenu lze mít požitek z hudby. Nejen z hudby. Předevčírem jsme si pustili "Tenkrát na západě", včera k tomu vzpomínky pamětníků. Ze skříně vytáhnul laciný přehravač DVD, na ně postavil projektor 800x600, na něj to repro od Logitechu, všechno to k sobě pěkně pasuje. Postavil na okno a promítal na protější zeď. Koukali na tu filmařskou žranici pohodlně z pelíšku. Úhlopříčka jeden a půl metru, příjemně koukatelné i při tomhle rozlišení. Psychoakustika dokáže divy, zvuk je slyšet z "plátna". Domácí kino se dá pořídit za pár korun. Po představení zpátky do skříně. Až HD technologie spadne na tuhle cenu, udělám skok Velkého Kormidelníka. Jenže to už bude standardem "prostorový" obraz jak říkají obyčejné stereoskopii. Otázka bude ne na čem koukat, ale na co koukat. Claudia Cardinal, Charles Bronson, Henry Fonda... nejsou. Převod do 3D ? To jsem tuze zvědavý. Určitě někoho napadne natočit "remake" s osvědčenými tvářemi. Angelina Jolie, Brad Pitt, Leonardo Caprio.... Délka nejvýš hodinu deset aby náročný a zhýčkaný divák udržel pozornost. Střílet a vybuchovat se bude od začátku do konce, trosky vlaku budou létat kolem hlavy a všechny nakonec zachrání americký prezident. Spolek na ochranu digitálních much zahájí celosvětovou protestní kampaň... A my vyštracháme staré dévdéčko, jestli ještě bude přehratelné a necháme se unášet příběhem z doby, kdy technika ještě sloužila umění.
Vážený Ševče, zde můj podpis k výše uvedenému.
Opravdu není nejdůležitější jak, ale co.
Historek o předsudcích znám tolik, že by to vydalo na středně tlustou knihu. Bojím se ale, že na desáté stránce by přestali číst i ti největší milovníci Hi-Fi.
Dovolím si svou kariéru shrnout pod prostá tvrzení:
"Něco málo opravdu musíš umět. Ten zbytek okecáš..."
"Ti, kteří mají ke zvuku největší připomínky, bývají obvykle dost nahluchlí..."
Starý Tlustý Kocour
Vážený Starý Tlustý Kocoure, tu a tam napište "Desatero smrtelných hříchů aneb první pomoc pro akutního audiofila." Slibuju, že přečtu a pokusím se to nějak přežít aniž bych si vypíchnul uši. Kde že je intelektuálno a pábení HaZ. Třeba skvělý zesilovač ZBZ 001 vyrobený vykucháním elektrolytického kondenzátoru...To si nezadalo s kabelovým snobendem. Také ve studiu používáte kabely z "bezkyslíkaté mědi" ? Než začalo vycházet to lesklé barevné čtivo, netušil jsem, že existuje kyslíkatá. A že nejlépe vede stříbro a proto je třeba z něho mít kabely jako od míchačky. A že kabely značky fň, jak jinak než z bezkyslíkaté mědi vylepší i digitální signál, protože ty nuly a jedničky jsou ještě nulatější a jedničkovější a neztrácejí žádnou informaci...Tak už vím proč mám překlepy, to je od toho,že od klábosnice nevede ten bezkyslíkatý kabel. Ani, že cédéčko lze odmagnetovat aby hrálo o strašně moc lépe. Když jsem borci v jednom snobend centru s vážnou tváří tvrdil, že akumulátory, které používají aby nechytali rušivý signál ze sítě sice nejsou špatné, ale že mají elektrolytický šum, že lepší by byly primární články, které tímhle neduhem netrpí, s naprosto vážnou tváří odpověděl, že to asi ano, ale že tak špičkové zařízení, u kterého by se to mohlo projevit zatím nemají. A moc mi doporučoval ty míchačkové a pozor, jednosměrné podle namalovaných šipek kabely. Nekupte je za třicet tisíc...
Doplněk k prvnímu tvrzení : "Co nenaměříš to neokecáš." Doplněk k doplňku : "Co není slyšet, to nemusíš okecávat."
K ne jak ale co se pořád dokopávám. Nejde o věci, ale o výsledek. Platí univerzálně tak jako Paretovo pravidlo nákladovosti 20/80. Doplňuji o Schumacherovo (jak nade mnou kroutíval hlavou můj strejda strojař)pravidlo : 100/0 aneb "Ty to budeš tak daleko vylepšovat až to úplně zkurvíš". To by mělo být vyvěšeno v každé bastlírně. Také je dobré : "Nešteluj to pořád a hraj." Obecné pravidlo (nejen)audio video: "Co je mizerné na vstupu, je mizerné i na výstupu" a "Z Trabanta Mercedes neuděláš."
V úctě Schumacher řečený antisemita.
Jednou možná sepíšu kolego Schumachere traktát "O pověrách zvukových i jiných aneb brevíř starého zvukaře". Budu si muset založit jakýsi poznámkový aparát,protože věci mě obvykle napadají na různých, i zcela nepatřičných místech, kde je třeba dost papíru (celá role), ale žádná tužka.
Pravidla, která jsem prosazoval nahlas:
- Hrajeme (nahráváme)pro uši, ne pro analyzátory spektra!
- lepší dobré mono než špatné stereo!
- snímek, který nešumí - jako by nebyl!
- velký lesklý mikrofon zvučné značky je pochopitelně vždy kvalitnější než malý a černý. Ten umísti tak, aby opticky ten krásný lesklý mikrofon nestínil! (A ten lesklý na mixu raději úplně vypni...)
- mikrofon, z něhož odpadla tovární značka je bezesporu vývojový vzorek typu, který se začne vyrábět nejdříve příští rok. Zatím ho tu pro "ně" nezávazně zkoušíš...
2 STK : Kampak já shumanitárním vzděláním...Pro mě je to kompenzace. Buď to funguje nebo ne.
Ano, i ve zvukařině jakož i na vojně platí obecná pravidla. "Co je natřené to je nové, co je mokré, to je čisté". Proto poslechové testy musejí být "blind" a "double blind". Znám to podle sebe, mnou vyrobené kabely musely být lepší než obyčejné. Nebyly. Dělat kopii Kibercable z tlusté repro dvoulinky nebyl nejlepší nápad. Ověřil, že pro propojení komponentů domácího audia je dobrý koaxiál nebo kopie těch šíleně drahých Kimber. Copánek upletený ze tří "zvonkových" drátů, dva zem-stínění, třetí signál. Kdo chce bastlit nóbl, může se praštit přes kapsu a za pár desetikorun koupit káblík s teflonovou izolací. Kdo si nechce hrát,ale chce hrát, koupí si kabely v nebližším elektro supermarketu. U profi techniky tyhle problémy nejsou, canon na canon, vše (mělo by být) přizpůsobené a je po ftákách. To jsem řešil ptákoviny... Jediné s čím nesouhlasím je, že snímek, který nešumí, jako by nebyl. To teď už možné je. Odstup přes 90 dB není problém. Zajímavé ale je, jak se kvalita starší techniky vyzráváním zvyšuje. Zdá se mi, že dřív to šumělo o něco víc. Že by se zformovaly přechody v polovodičích ? :-))) Občas dostanu akutní záchvat něčeho co se dá nazvat "audiofilia nervosa". Porovnával jsem discmany, jeden Sony starý víc než dvanáct let. Druhý jeden z posledních modelů Panasonic. Stejné cédéčko, stejné skladby. Capricca od Paganiniho. Stejná sluchátka Koss Porta Pro. Bazarový Sony je ošoupaný, mnou opravovaný. Panasonic je jak z pultu. Honosí se, že má D-sound zesilovač (podle mě speciální zvukoprznič. Vůbec nešumí. Nuly a jedničky počítá vzorně. Zvuk má čistý, jasný a jiskřivý. Jenže ty housle na něm znějí drsně, hrubě, ostře, nervózně. Však capricca jsou taková hudba. Jenže zvuk ze Sony je smetanový, neškrábe v uších, ale hladí. Až překonám lenost, vypálím dvě identické kopie, udělám slepák přes přepínača budu vědět víc. Nevím čím to je, ale připadá mi, že tenhle Sony hraje nejlépe z toho co mám. To by mi až tak moc nevadilo, nejsou to až takové rozdíly, v "kazetových" dobách bych za takovou kvalitu dal přední zuby a ostrost se s časem bude "snižovat". Jenže mě štve, že nevím proč to hraje jinak. A co je nejhorší, nevím, který z nich přehrává věrněji. Ach jo, ta audiofilia nervosa....
A motoristické pravidlo : Umyté auto jede lépe. A také čerstvě dotankované. Aby ne, za ten majlant nechaný u pumpy...
Slepý test je děsná svině. Dvojitě slepý tím tuplem. Tedy poctivě dělaný. Po "odhození závoje" se někdy jeden děsně diví... ;-)
HiFi ne HiFi: Skutečně věrný zvuk existuje jen v hlavách puristů. (Pokud ten výraz z mých klapek zní jako "vypatlaní zazobanci" je to asi jen zkreslení, vzniklé cestou ;-)
Věrně se se už totiž nic nesnímá, to by se deset metrů před orcherstr musela umístit umělá stereofonní hlava, nic víc - a k poslouchání by to moc nebylo. O moderní hudbě ani nemluvě. Tak jak na desce totiž nikdy nezaněla - je to "umělina" i kdyby to byly samé akustické nástroje. Takže snaha o vysokou věrnost je snahou marnou. Takže milý Antise mi to - správné je to, co se Vám zdá hezké. Že sousedovi se zdá hezká nějaká jiná soustava? Jiný měnič? Inu, každý jsme jiný... Čověk není analyzátor spektra ani milivoltmetr. Když je muzika zajímavá, může hrát třeba ze Sonetu Duo. A naopak. To je to moje pravidlo č.0001.
Reprokabely - řešení líných profíků: Aktivní bedny. Zesilovače max. 1/4 metru od repro, výhybky před P.A., 3-4 zesilovače v jedné sestavě. Kdo se má párat s kabely, když i Ri 0,1 Ohm může zhoršit zákmity u basáku. Druhá otázka zní - a pozná to někdo bez osciloskopu? ;-)
Nicméně: při ozvučování amfiteátru se často povede i nadpoloviční většinu výkonu ztratit v reprokabelech, dělá-li se to klasicky.
Dost draze ohřáté dráty...
2 STK : Svatá pravda. BAvím se nad tím, jak někdo hodnotí věrnost reprodukce něčeho co nikdo "věrně" nemohl slyšet. Pro mě je jediným dobrým testem celého řetězu bezprostřední porovnání s živou akustickou hudbou a nahrávkou téhož. I takové testy jsou.
Jediné HiFi si mohl dopřát šlechtic vydržující si vlastní kapelu. Místo cédéček se vyměňovaly partitury. Jistě, kvalita se lišila podle kvality muzikantů. Ale akusticky to vždy bylo naprosto věrné HiFi. Napadá mě, proč si nějaký z miliardářů nevydržuje vlastní kapelu. Když už utrácejí za fotbalové kluby. Odpověď je nejspíš v těch klubech....Mně by stačil kvartet a pianista. Pro větší těleso bych si posílal do půjčovny...
Zesilovače v bednách - ano. Odpadne spousta starostí, akorát třeba natáhnout navíc napájecí kábl. Ozvučování amfiteátrů, stadiónů, arén, divadel, živý koncert přes tamní bedny, ó hrůza. Trpím, nechodím. Nejlepší je muzika bez drátů. Na živo. Varhany u sv. Mikuláše. Pedálbas, pěkně odspodu. A reálná akustika. Žádné ohřívané z konzerv.
Testování je tuze náročné, nechtěl bych se tím živit. K audiofilní nervose bych mohl dostat navíc tiky a noční můry. Zajímavé, že když jsem dělal slepák dvou synchronizovaných přehravačů přes přepínač na jedny sluchátka, nebyl jsem schopný určit který je který. Jestli nějaký rozdíl byl, byl drobňoučký. Záleží na muzice a na bohatosti spektra signálu. Udělám kopii toho Paganiniho a vyzkouším jestli to je v přehravačích nebo v mé hlavě. Případně sem do nějaké diskuse hodím report.
Jenom Vám, vážený Schumachře nasadím do hlavy HiFi broučka:
Přepálením CDA nevytvoříte vždy přesnou kopii. Při čtení totiž fungují v DA převodníku opravné rutiny, které doplňují nenávratně ztracené Bytes, nečitelné třeba kvůli poškrábání nebo prachu a doplňují je tak, jak uznají za vhodné aby nahrávka "nelupla". Když je to jednou za sekundu jeden Byte tak to jde, ale bývá i několik set oprav za sekundu, když je CDA špatně čitelné. A to už slyším i já - ušima. (Zvuk tak nějak "zajde", ztratí lesk.) Takže chcete-li HiFi, tak jedině .wav z PC. Tam je kopie opravdu na 100% shodná, kdyby nebyla, počítač hlásí chybu. Dtto u .MP3 - ne u "presování" z .wav nebo .aif, ale kopie .mp3 / mp.3 je shodná.
Nojo, jsou to ParaDoksy. (Soutěž výsadkářů ve známém letovisku u Prahy.)
Cosi o tom kdysi četl. Reed-Solomonův kód, red book...Vím jaký vliv má například transport, když disk kmitá. V počítadle mám program, který umí bitovou kopii. Opravy dopočítáváním se uplatňují při čtení a zpracování v přehravači, ne při kopírování. Počítadlo to přečte jako datové médium. Jestliže cdéčko není orajbované a tohle není, musí sedět bit na bit tak jako u jakýchkoli souborů. Vypálím dvě a poslechnu. Obecně, mp3 je nouzovka vymyšlená aby to prolezlo skrz dráty a vešlo se na drahá média. Tohle už padá. Kdysi skvělých 16 bit/44,1 kHz je zoufalé minimum, koukněte co to dělá na úrovni mínus 60 dB. I to chytré přehravače nějak přežvýkají do přijatelné podoby. Jenže zjišťuju, že i tuhle ořezávku málokterý zvukař dokáže využít na doraz. Podle toho to také hraje. Dobré je porovnat původní analogovou nahrávku, máte-li ji na desce nebo pásku a remasterovanou. Zkompresí do dynamiky 20 dB a všechno vypadá dobře. A co s tím dělají v rádiu, jsou zvěrstva.
JJ, -60 dB, to je síla. Vy takovou hudbu v normálním prostředí slyšíte - respektive posloucháte? Pokud to nejsou sluchátka, tak je obvykle poslouchaný objekt a rušení (dýchání, šustění, atd. v poměru 1:1. Jistěže - pokud budu dělat s hlasitostí psí kusy (napře snímek zeslabím v nějakém editoru na -60 dB a pak opět zesílím zjistím, že norma 16 bit/44,1 kHz mi snímek degradovala k naprostému neposlouchání. O.K.
A TEĎ TOTÉŽ UDĚLEJJTE S ANALOGEM. I když tam budete mít jakékoliv Dolby tak věc naprosto nepoživatelně šumí. Takže tyhle intelektuální prostocviky nelze zkoušet na lidech, kteří se tím celý život živí a polovinu života pravcovali s analogem.
Proto také nahráváme s hloubkou 32 bit a na 16 bit převádíme až po remasteringu. Větší bitová hloubka smysl má, vyšší vzorkování přenechávám hifistům. Tučný datový tok ssebou nese mnoho dalších problémů ale sluchem jest nerozenatelný.
MP3 je klapitola sama pro sebe. Dělal jsem testy přirozených signálů (hudba - řeč) které prošly procedurou .wav / .mp3 (320k-CBR-44,1) / .wav
a .wav /.wav - vždy stejný úryvek, náhodně první a druhá cesta zpracování a dal jsem výsledný soubor posoudit cca 180 lidem. Hudebníci, kolegové, hifisti, dirigenti... Musím přiznat, že jeden z nich měl úspěšnost na 54%. Ostatní kolísali podle statistického průměru t.j. 50 %. Včetně mě. ;-)))
Například u Dolby B a kazetových(fuj) magnetofonů bylo běžně dosahhováno odstupu přes 60 dB. Více u cívkových pří vyšších rychlostech a při použití dokonalejšího systému potlačení šumu. Uznávám, že hodnota -60 dB je opravdu nízká. Jak to vypadá při -40 ? Škoda, že standardem se nestala hloubka 32 bit. Porovnání - u "hudebních" profesí je to zrádné, muzikanti "vědí" jak to má znít, mozek má snahu to dopočítat. Podobně jako když přehlédnete chyby v textu a čtete ho správně. Co se týče zvukařů, napadá mě neuctivě, jestli u nich hluch není chorobou z povolání... Už si netestuju sluch tónovým generátorem abych neupadal do deprese z toho co jsem ještě včera slyšel a dneska už ne. Naprosté většině konzumento poslouchajících hudbu stačí 16 bit, menšina ocení vyšší kvalitu, zlatouší včeční zákazníci snobendu, kteří jsou schopni slyšet stejnosměrný proud a deformaci signálu na krystalech v drátech nebudou nikdy spokojeni s ničím. Jestliže provedu test a nehrábne mi z toho, čestně přiznám jestli jsem něco rozpoznal. Abych se nešidil, požádám asistenta aby mi přehazoval vstupy a přepínal výstupy. I MP3 je poslouchatelné, záleži na bitrate, na hudbě a na způsobu poslechu. Hodně poslouchám klasiku přes sluchátka, to odhalí lecos.
"Hluch" zvukařů je božský dar, pane Schumachere!
Kdo má to všechno šest a půl hodiny denně poslouchat!!!
Ale vážně - bigbeatoví zvukaři mají opravdu často porušený sluch. Aby dobře slyšeli, přidávají a přidávají - a vyrábějí tak nové nahluchlé.
Na beatovém koncertu jsem byl po vojně asi tak třikrát. Pokaždé jsem nevyčkal konce a utekl.
Testy, hlavně na sobě, neberte zas tak vážně. Už jsem tu kdesi psal, že po "odhození závoje" se člověk často diví nejen ušima...
MMJ: Poslech na sluchátka je nefyziologický. Hlava nemůže dělat mikropohyby (tedy: pohyby dělá, ale nemají předpokládaný výsledek, protože sluchátka se otáčejí spolu s hlavou) jako při běžném poslouchání čehokoliv prostorového pro přesnější lokalizaci zdroje a výsledkem je značné psychické nepohodlí. Ale je pravda, že si člověk na toto omezení zvykne - stejně jako na mnohá jiná omezeni, způsobovaná jakoukoliv manipulací se zvukem jako takovým. (Např. nástroje a optimální prostory pro provozování hudby. Druh hudby a vzdálenost od posluchačů atd. atp. Ale to bychom zabředli do debaty již zcela odborné a to mi začíná "smrdět prací". Raději toho nechám ;-))
Ještě dodateček: Vás, milý Schumachere, neruší při poslechu Dolby B nebo C to šílené pumpování spektrem? A můžete poslouchat běžná rádia, kde jsou zapojeny kompresory se záběrem 20-30 dB? Vždyť limitery jsou už i na Vltavě, (myslím) ČRo3!
Já také nejen z téhož důvodu nevyhledával "přezvučené" koncerty. Což akustická hudba nebývala, folkaři se také krotili a nářez tu a tam symfonického orchestru se dal vydržet. Jako pub a postpuberťák jsem doma tu a tam hlomozil ve víře, že čím to dusá, tím lepší. Priznávám, že pravé HiFi bylo pro mě bum-cink. Dolby už neposlouchám už patnáct let od té doby co jsem se zbavil čehokoli magnetofonového a přešel na cédéčka. Protože kazeťák je hnus, Vaše velebnosti. Nebyl vyvinutý pro špičkovou kvalitu. Třebaže některé stroje byly a jsou zázrakem mechaniky. Třeba Nakamichi, ale to jsem neměl. Jen tu a tam sousedovi něco zdigitalizuju. Elpíčka a gramofon jsem si nechal. Darovaný Garrard 401 s přenoskou SME 6009, osazenou původně Shure M 44-7, nově Ortofon OMB10. Nevím co na tom žentouru recenzenti vidí. Je to žentour, jen ramínko je skvost. Cédéčko je ještě Tesla -Phillips MC 602, zesilovač NAD 304. Bedny nějaké "CD" z hifiklubu. Už dlouho ve sklepě, zvykl si poslouchat na sluchátka, když potřebuju kulisu, připojím to nxt. Časem si pořídím obstojné ozvučení prostoru, ale budu to řešit s televizí a počítačem. Poslech běžného rádia je dobrý jako kulisa. Pro soustředěný poslech natož na sluchátka je to hrůza. Tu a tam se něco dá, zpravidla Vltava. Občas poslouchám Vltavu, Classic, Country. Co se hraje jinde je dost hrůza. Jsem alergický na češtinu s rádoby americkým akcentem. A na kecykecykecy nájezd "hudbahudbahudba" a kecykecykecy ještě než dozní. Dávám přednost konzervám.
opr. SME 3009
Okomentovat