Před 42 lety zemřel na následky popálenin dvacetiletý Jan Palach.
Pohřeb
Truchlící čas. Háj. Hřbitov listnatý.
Průvod se zastavuje.
A tolik slz tam vpředu! Tekou na šaty,
na čerň a na matku, již kdosi podpírá.
Nějaký bělouš klopýtá a vleče
za sebou ostatky.
Je špatně okován.
Má hlad. Chce se mu sena.
Zeď kolem dokola. A truhly, truhly v zemi.
Je ticho. Ticho rakev nese.
Truchlící Bůh za všemi hranicemi
šeptá těm mrtvým v truhlách bez matky
na světě, jenž nic neznamená,
šeptá jim vzpouru, jíž je zván:
vy mrtví, vstávejte!
Škatule, hýbejte se!
Je ticho. Ticho rakev nese.
***
Šamanův dovětek:
Dvacetiletý Jiří Orten si tuto báseň zaznamenal do Žíhané knihy 5. května 1940. Když jsem ji četl poprvé, domníval jsem se, že zpracoval své pocity z pohřbu Jana Opletala 15. listopadu předcházejícího roku. Při jiném pohřbu, pohřbu Jana Palacha, který probíhal o třicet let později, jsem si na tuto báseň vzpomněl. Až mne mrazilo, jak i po další generaci věrně popisovala nebetyčné ticho statisíců truchlících.
A rovněž slzy, tekoucí na čerň. A matku, již kdosi podpírá. Ty matky se neustále opakují. Opakuje se i ticho - ale ne už ticho úcty, bolesti a soucitu, ale ticho zapomnění. Nezapomínejme tedy: 19. ledna 1969 zemřel na následky popálenin Jan Palach. Zapálil se, protože už nemohl snést hlasité lhaní okupačních Zpráv a kolaborantského Rudého práva. Jiří Orten trpěl v předcházející generaci rovněž lživým řvem okupantů, když si zapsal: "Řve, řve německý rozhlas. Chtěl bych vyslovit něco tak něžného, že by ho to umlčelo." Palach dokázal řev komunistických médií umlčet alespoň na několik dní.
Po smrti Jana Palacha napsal Jiří Suchý, další velký básník, který rovněž pěstuje poetismus:
"Kdo lže, ten vraždí!"
Před dvaadvaceti lety, v lednu 1989, oslovila Palachova obět další generaci dvacetiletých. Dnes, jednadvacet let po vítězství pravdy a lásky se můžeme ozvat všichni. Bohužel, svoboda projevu přinesla i svobodu lži. Proto i v dnešní době je původní motiv Palachova činu - postavit se lhaní - stále aktuální. Ale dnes nemusíme stát bezmocní před přívalem nepravd a výmyslů. Můžeme se přinejmenším ozvat sami - beze strachu. Alespoň beze strachu z tanků a ozbrojené moci.
Hlavní však zůstává tato Palachova výzva pro nás, pisálky: Mýlit se můžeme, ale lhát nesmíme!
Psáno v Praze dne 19. ledna 2011
19 komentářů:
Po pravdě řečeno - Jan Palach je důvodem, proč jsem před necelými dvěma roky přestal číst Blicí listy. A to po po přečtení článku Štěpána Kotrby "Je Palach vzorem. Čeho?" Ten článek končí slovy: "Palach si užil několik hodin bolesti a několik týdnů slávy. Pak dvacet let rozpačitosti. Vše ostatní už je politická příživa. Tedy - k čertu s Palachem." No comment.
„Amen“ – slovo jemné jako konejšivá ruka na čele trpícího.
„Amen“, slovo drtivé jako hřmění, jako hněv předcházející duhu.
Komu je však určeno zde, to dávné slovo ujištění ?
Nám hrdým občanům druhého nejateističtějšího státu světa ?
Sionistovi Ohrensteinovi, jenž boha svého národa odmítl, a k bohu křesťanů cestu hledal marně ?
“Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
směji se do krve a pláči kapky krve,
a Bohem opuštěn a Boha opustiv...“
Janu Palachovi, jehož vírou byla solidarita a náboženstvím socialismus ?
Či snad napsáno zde bylo „Staniž se“ jen jako silný souhlas s článkem Velkého Šamana ?
Kdož ví; snad autor jednou vysvětlí svůj záměr.
Do té doby se můžeme například zabývati úvahami na téma „Rozdíl mezi vědomou lží a zarputilým setrváváním v omylu“.
Dobrou noc všem českým vlastencům a vlastenkám.
Já jsem mínění, že před památkou Jana Palacha by se měla sklonit pietně hlava a nerozdmychávat kolem ní politické hádky. Byl to čin sebeobětování, v jistém smyslu akt víry a jako takový má být respektován.
To, co si o té věci myslím a co cítím k Janu Palachovi, bych řekl, že již vyjádřila krátce a výstižně ve svém příspěvku paní Informace. Není k tomu moc co dodat. Soucítím s jeho rodiči, přáteli a příbuznými, protože přežít a muset pohřbít vlastní dítě musí být strašlivé.
Dějiny si s námi zahrály svou hru a on na to zareagoval svým skutkem, kterým vyjádřil svůj postoj.
Ten čin byl hrůzný, ale podle toho, jak zlostně a neadekvátně na něj po celá léta reagovala bolševická propaganda, která se s činem jeho a některých dalších, prostě nedokázala vypořádat, bych řekl, že svým způsobem dosáhli Jan Palach s následovníky svého, byť je to stálo život.
Národy potřebují své svaté.
Mohamed Bouazizi (* 29. březen 1984, † 4. leden 2011)
http://files.newsnetz.ch/story/2/4/5/24522499/26/topelement.jpg
«Ce n'est pas en s'immolant qu'on fait une révolution, c'est en descendant dans la rue»
Zoufalý akt z lásky zhrzené zemí kde "zítra znamenalo včera". Nešťastný Palach se nezaslouženě stal národní modlou v rámci zdejších zavedených mučednických tradic. Vidím stranou veselících se studentů ekonomie, v koutku sedícího a zamyšleně upíjejícího ze svého půllitru. Vybavuje se mi podobný obraz "Sedíce stranou ostatních a upíjeje ze sklenice mléka, přemýšlel jsem o svém chmurném osudu..." Uhodnete jméno autora ?
Kolik lidí se na protest upálilo za Protektorátu ? Vždy když procházím kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje, vzpomenu si na poslední zápas, po pás ve vodě, poslední náboj... Na všechny zapomenuté, kteří jim pomáhali a padli v boji a na popravištích. Na ty, kteří se nesklonili pod následující diktaturou a skončili na popravišti a v lágrech. A zemřeli v boji. Známe jména těch, kteří padli v boji proti tankům okupantů u Českého rozhlasu ? Kdo si vzpomene na Marii Charouskovou zavražděnou jenom proto že odmítla sundat si trikolóru ? Přirozenou snahou člověka je přežít. Barbaři ctí bojovníka, který v cestě na smrt vezme sebou co nejvíce nepřátel. Kdežto my, civilizovaní, ctíme toho, kdo aniž by se objektivně nacházel v bezvýchodné situaci, sám svůj národ oslabí tím, že si vezme život. Židé k tomuhle poznání došli po milionech mrtvých, aby si řekli, že už nikdy jako ovce. I "nepřítel lidstva" Muhammad Atta by neocenil Palacha, ale například diskutované a národ rozdělující Mašíny. Kolik milionů mrtvých k tomu poznání budeme potřebovat my ?
Schumacherovi:
Já jsem dle Vašich slov svým založením člověk ražení spíše mašínovského a spíše barbarského a z hlediska odboje, bych se spíš ztotožnil s těmi parašutisty, biskupem Gorazdou, Mašíny a těmi co byli na barikádách během povstání a pod. Nicméně pud sebezáchovy je jeden z nejsilnějších a dokáže-li ho někdo překonat tak, jako Jan Palach, proto, aby vyjádřil politický názor, musel přinejmenším projevit hodně silnou vůli a charakter. Možná i větší a silnější, nežli ti, co berou do ruky zbraň. Mimochodem rozsah ideologických škod, které tím bolševikům způsobil, byl a zůstává obrovský, svým způsobem se dá říci, že byl mnohem úspěšnější, nežli ti ozbrojení. Zemřít v plamenech musí být strašně bolestivé. Párkrát jsem se popálil, pouze na 2. stupeň a tak to bolelo jako mrcha a skutečně není o co stát, ta smrt je hrozná. Nikomu bych nedoporučoval jeho skutek opakovat, ale myslím, že jeho čin si pietu a úctu rozhodně zasluhuje.
2 drak : "Komunistický" systém padnul z fundamentálních příčin. Palachova smrt k tomu nijak nepřispěla. Jen si to namlouváme abychom šplouchání v našem lavoru povýšili na mořskou bouři. Nebýt Palacha, byl by jiný symbol. Ostatně Zajíc, který ho následoval, zůstává v pozadí. To je obecné. Jako nejvýznamnější je pamatován ten první. Gagarin, Armstrong, Palach. Druzí jsou zapomenuti. Chápu, že Palachova smrt měla pro mnoho lidí emoční ale i očistný význam. Jako by svojí obětí i z nich smyl jejich viny. Leckteré náboženství potřebuje své svaté a mučedníky s nimiž se lze pomyslně ztotožnit. Stejně i hnutí. Tohle funguje obecně.
Schumacherovi:
Souhlasím s Vámi, ten systém padl především proto, že existoval tak nějak mimo objektivní realitu, něco takového se prostě nedá udržet při životě příliš dlouho, oněch několik desetiletí v Rusku je asi zatím rekord. Uvidíme jak se nám vyvinou Kuba a někteří další z Jižní Ameriky.
Ano ten Palach je symbol, z úcty a piety k jeho rodině, příbuzným a přátelům a také z úcty k těm ostatním symbolům a jejich okolí, se v tom nevrtám víc do hloubky, pakliže ano, tak spíš jen pro sebe, abych věděl a znal, pro styk s okolním světem mi rozlišení na úrovni toho symbolu mi stačí. Rozhodně také neradím komukoliv řešit problémy okolního světa způsobem, který zvolil Jan Palach, leda by toužili po tom, stát se symbolem. Takovou touhu nemám.
2 Drak : Pro mě byl také symbolem tak jako pro ostatní. Dokud jsem nepobral rozum. Palach se nestal mučedníkem tak jako mnozí, kteří se nenechali zlomit ve víře, obětovali život pro jiné, nebo byli zabiti jen proto, že v nevhodnou dobu byli na nevhodném místě nebo měli nevhodný původ. Stal se mučedníkem výlučně proto, že se jím chtěl stát, aby vešel do dějin tak jako jeho vzory. Svůj nerozumný čin spáchal ve věku ve kterém si jiní podobné přirozenosti berou život z nešťastné lásky nebo nebo z jiných příčin, na které by později nahlíželi jako na malicherné. Kde jsou projevy úcty a piety k tisícům a milionům bezejmenných ? Není pravým důvodem vzhlížení k Palachovi, abychom si vykompenzovali vlastní malost, zbabělost, neschopnopnost a neochotu vzdorovat zlu ? Jak jsme mnozí, včetně mě byli vychováváni. Po mnoho generací.
Schumacherovi: Co se Jana Palacha týče, tak já si myslím, že se v podstatě ohledně názoru na něj a jeho čin shodneme, jenom se nedokážeme dobrat k tomu, zda mu zachovat onen statut toho symbolu, nebo zda se nepokusit mu jej odebrat. Co se onoho statutu týče, já bych ho z několika dobrých důvodů zachoval. Jedním z těch důvodů je pieta, o té se nebudu šířit. Dalším důvodem proč bych ho zachoval je, že ne každý je schopen o věcech přemýšlet a uvažovat do větší hloubky a pro tyto lidi, jsou ty symboly důležité. když jim je seberete, hůř se jim v tom okolním světě orientuje. No a částečně, protože jsem byl tenkrát ještě dost malý, spousta věcí mi jaksi docvakla až později, nevím jak to vnímají ti o něco dříve narození, kteří jsou tu dnes ještě s námi a tenkrát to prožívali jako dospělí. Ve vztahu k nim si na to tak nějak neumím udělat jednoznačný názor. V takovém případě konfuciáni říkají, že je nejlépe nechat věcem volný průběh a aktivně do nich nezasahovat, což tedy činím. Otázky na hranici věd historických, politologických, psychologických a sociologických rád přenechám povolanějším. Rád čtu, třeba o tom někdo napíše něco zajímavého, rád se i podívám na nějaký pořad jako je třeba Historie.cs, nebo jiný, třeba tam zaslechnu něco, co mi pomůže se k tomu postavit jinak, nežli teď, ale pro svou vlastní potřebu mi stačí dojít k závěru, že já osobně bych čin Jana Palacha zopakovat nechtěl, ale zároveň bych ho nechtěl zbytečně připravovat statut onoho symbolu, protože si myslím, že je to svým způsobem ještě částečně aktuální a stále živá záležitost a že nešetrné vrtání se v tom, by mohlo způsobit víc škody, než užitku.
Uctivě poslouchat vrchnost, trpělivě snášet příkoří, neodporovat zlu násiím. S příslibem že za to byde království nebeské. Sice jsme díky tomu přežili, jenže otázka je jací "my". Ani vládnout si nedovedeme a jako to vypadá, abychom sestavili poselstvo do zahraničí, jestli by se toho někdo neujal. V tom máme tradici... Mně se líbí Pattonův výrok k vojákům : "Vaším úkolem není položit život za vlast, ale donutit ty ksindly odnaproti aby položili život za svoji vlast." Dějiny nás dosatečně poučují, že jedině tohle funguje. Lev :"...A tebe, hyeno, tebe sežeru v sobotu. Hyena : "Přes držku bys nechtěl?" Lev se zamyslí "Tak hyenu si škrtám..." Kácím modly, hanobím svaté ? Co příběh "Rukopisů"¨, to bylo nějakých emocí. Jsem rád, že se shodneme v tom, že Palachův čin není řešením problémů tohoto světa a že není hodný následování. Nešťasný kluk.
Draku, to jo. Podle té zásady přistupovala a přistupuje čínská vláda ke generaci pamětníků Maa a jeho někdejším stoupencům. Neřekne jim, že vše co činili bylo špatné. Něco bylo, něco nebylo. Nechce vyvolávat mezigenerační napětí a radikálně řešit co vyřeší čas. Učení Konfucia je rozumné. Netvrdím, že nutně aplikovatelné na vše, ale použitelné. U n ás jde o generaci, která si své naděje, porážky, traumata vezme s sebou. My to nezměníme stejně jako to pro nás nezmění generace po nás. Nechť mají tu iluzi, že to bylo tak jak si představují a nezpůsobujme jim další bolest. To ano. Ale na drhou stranu je třeba kritického hodnocení a návodu pro další generace. Aby o minulosti nevěděli jen to, že že byl Palach.
A tady dusají Picassovi býci.
A tady pochodují Daliho sloni
na pavoučích nohách.
A tady bijí Schoenbergovy bubny.
A tady jede pán de la Mancha.
A tady Karamazovi nesou Hamleta.
A tady je jádro atomu.
A tady je kosmodrom Luny.
A tady stojí socha bez pochodně.
A tady běží pochodeň bez sochy.
A je to prosté. Kde končí
Člověk, začíná plamen.
A pak v tichu slyšet drmolení
Červů popela. Neboť
Ty miliardy lidí v podstatě
Drží hubu.
(Miroslav Holub)
A že za Husáka nebyly banány a když tak že na ně byly fronty.A že úplně všechno, ale úplně bylo špatné, protože úplně všechno bylo komunistické. Tak jako pro blbé na druhé straně naopak všechno bylo buržoazní a imperialistické. Symmboly, hesla, zkratky. Jednoduché pro jednoduché. Otázky na hranici věd ? Jak a proč to funguje ? Koho to zajímá ? Vźdyť stačí pár hesel, klubové barvy, "kdo nejde s námi jde proti nám"... Nejspíš je moudré, když to nikomu neškodí ani nepomůže, nepřesvědčovat a nevymlouvat.Rádi žijeme ve svých iluzích. Jestliže tím někomu nepomůžu, nezměním jeho názory a bytí, alespoň mu neublížím a nechím ho žít v jeho světě. Jestliže tím nikomu neuškodím. Nejspíš je to tak. Má význam se snažit jestliže něco mohu změnit. Jaký má význam chodit od jednoho ke druhému a přesvědčovat je, že Země není placatá, ale kulatá, že tohle a že tamto a jak se mýlí, aniž by to bylo k obecnému nebo alespoň k mému prospěchu ? Má význam jen kvůli pomíjivému pocitu z exhibice vlastní "moudrosti" drčet své "pravdy" a riskovat nepřátelství a nějakou z toho vzešlou újmu ? To si sypu na svou hlavu. Tak že pokud "nešetrné vrtání se v tom, by mohlo způsobit víc škody, než užitku", je to tak. Brit by nejspíš ten příběh trpělivě vyslechl, pokýval hlavou pravil něco jako "Ano, to muselo být opravdu hrozné" a pokračoval by něčím o počasí. Vezmu si to do kebule. Tady se člověk toho doví k přemýšlení. Zapisuji si "nešetrné vrtání se v tom by mohlo způsobit víc škody, než užitku". Tohle naučení platí obecně.
Večerem se nesl prapodivný smích
Tak krutý byl a třaskavý, že i lotr by z něj zjih
Však jen tma a ciferníku svit
Když schod za schodem jsem dolů tiše sestoupil
Jak koule z kulečníku odrážel se
Pak útroby mé tříští z ledu naplnil
Pohyb paže, za světlem prsty tápající
Pak třesk baňky s rtutí, kovem stříbřitým
Co v polici jiskra doutnající
Už v nohou chví se louže třpytem mámivým
Jak z pece hutní chvějivá zář se line
Dým čpavý, sirný bičuje a ovíjí
Alej kotlů v síni mourem černé
Nářek duši zabíjí
Hlavy sžehlé, oči prázdné slzy roní
Jen jedna z kotle pyšně ční
Z hrdla pustý chechot zvučí
Přes oko páska, v tváři výraz opičí
Věru dobře jste mi posloužili
Obětinu lepší nemohl si přát
Žreci běsní, lebky klackem zkrvavené
To je ten váš nový vpravdě lidský řád
Co do věků zapomnění
V jiných tělech vstávám zas
Nářek srdcí probodených
Toť je slavný hodokvas
Co lásce slouží, sužuje mne
V oči drásá hvězdný prach
Mou rodnou sestrou nenávist je
Mým rodným bratrem lidský strach
Vrať se na svět, zemský červe
Jdi, dokud máš ještě sil
Nezapomeň cos dole viděl
Možná, žes již pochopil...
Schumacherovi: Víte, shrnu to tak, že duch generála Pattona a jeho postoje jsou mi rozhodně blíž, nežli jakýkoliv duch mučednictví a jeho uctívání. Nad myšlenkami a chováním generála Pattona nemusím vůbec přemýšlet, jsou jednoduché, logické přímočaré a přirozené, proto jsou mi velice blízké. Pokouším-li se nějak prokousat k motivaci zoufalých činů, jako byl třeba ten Palachův, dá mi to velkou práci se do toho vcítit a zkoušet to pochopit, skoro to nejde. Nicméně to, čemu říkáme veřejné mínění, je jakýsi vážený průměr toho, jak to cítí, a co si tom nebo onom myslí celá populace a někdy skutečně není smysluplné jít hlavou proti zdi a snažit se jí něco vnutit. V každém případě je ale dobré být schopen utvořit si samostatně svůj názor na něco, ta výsada totiž zdaleka není dopřána každému, mnozí jen papouškují to, co jim do hlav dostali jiní. Nicméně ten většinový názor se ale tím jak někteří jeho nositelé odcházejí, další přicházejí mění a vyvíjí v čase, mění se také tím, jako jeho jednotliví nositelé nakonec dokážou pod tíhou důkazů rozeznávat, jak jim ten či onen názor, která zastávali, vlastně škodil, nebo z nich dělal pitomce. Jenomže má to ten háček, že někdy se na tu změnu prostě musí počkat, snažit se jí vyvolat nepřiměřeným tlakem skutečně může být kontraproduktivní. Je dobré poznat, kdy má smysl se o něco snažit, protože to má smysl, tedy šanci na úspěch, a kdy ne. Co se Jana Palacha týče, skutečně se domnívám, že pár desítek let ve vývoji vztahu k němu, jeho činu a chápání ho jako jakéhosi symbolu mučednictví té doby, prostě pomine, protože ti starší prostě odejdou a na ty mladší to bez té osobní zaangažovanosti prostě nepůsobí tak uhrančivě. Také nerostli v totalitě a jsou o něco blíže Pattonově přímočarosti.
Když se podíváme na statistiky toho, kolik statečných lidí padlo během 1. sv války a kolik z legionářů to nepřežilo, kolik dalších padlo za oběť v té 2. světové a kolik pak nakonec ještě dorazili bolševici v lágrech a kolik jich ještě pod tlakem okolností emigrovalo v několika vlnách, tak prostě nezbývá, než konstatovat, že máme nedostatek elit. Podle toho to také všechno vypadá. Musíme tedy také mimo jiné počkat, než se přirozenou cestou doplní vzniklé ztráty. Mezi mladými lidmi z okolí mých dětí narážím na zajímavé jedince, kteří mají šanci být prospěšnými svému okolí, takže doufám, že časem bude oč se opřít.
Maa ani současné čínské bolševiky komentovat nechci, nemohl bych o nich říci ani nic hezkého, ani nic slušného, nechám je tedy osudu. Když už s nimi není schopen pohnout k lepšímu zbytek světa, nezbývá než doufat, že buď tomu zbytku světa ještě včas dojde, že by se měl více snažit o uhájení si svého místa pod sluncem, nebo se třeba také stane to, že ten nenažraný rozpínavý čínský bolševik udělá při tom svém rozpínání takovou chybu, že se vlastně sám přičiní o své "vyřízení". Je sympatické vědět, že pokusy zabrat a podřídit si celý svět zatím ještě nikdy nedopadly dobře pro toho, kdo se o to pokusil.
Draku to by se dalo tesat. Hluboce smekám. Už jen kdybych kvůli tomuhle a příspěvkům posledních týdnů někdy zašel do téhle hospůdky tak to za to stálo. Také STK velmi dobrý. Ale i další.
Schumacherovi:
Díky za pochvalu. Nepochválím-li sám sebe já, obvykle to mé okolí zapomene udělat ;-)
Také sem zaskočím rád kvůli příspěvkům a svobodné diskusi pod nimi. Patříte ke skupině lidí, se kterou si povídám rád.
Okomentovat