Po dlouhé noci plné přemyšlování pravil vypečený mlynář toto: "Nejvíce se vyplatí míti všechno pod zámkem. Nejsladší na světě je můj dvanáctiletý med. A největším nepřítelem člověka jsou daně."
Rybář měl jiný žebříček hodnot: "Nejsladší je spravedlivý spánek. Nejvíc se vyplatí, když člověk člověku pomáhá. Největším nepřítelem člověka je hloupost." Vyhrál rybář, jenže ten měl konkurenční výhodu - moudrou dcerku Zdeničku. Konec pohádky.
Že Zdenička měla pravdu, jsem se přesvědčil mockrát v životě. Hloupost byla, je a nejspíš i bude vždy mým největším nepřítelem. Občas i vlastní hloupost, samozřejmě. Pomáhat se opravdu vyplatí. I když ten konkrétní člověk, kterému jste pomohli, vám přímo nepomůže, pomůže vám už hned ta vaše pomoc. A to třetí? Osvědčuji, že spánek spravedlivý je opravdu nejsladší. To si takhle večer sednu na pelest, a společně se Švejkem, tím prohnaným zlodějem psů, si řeknu:
"Tak jsem byl dneska zase celej den poctivej!"
Načež sladce usnu.
Avšak i mlynářovy odpovědi měly něco do sebe. Med je sladký a já ho rád. I když můžu pomálu. Zamykat a schovávat věci se také vyplatí, už jsem se přesvědčil. I když - nejvíc se kradou zamčené věci, kupodivu, kupodivu, pane kolego. A jak je to s těmi daněmi? Že by byly tak zlé? Co je na nich zlého jsem netušil v tom hlubokém roce 1960, kdy Werichova pohádková knížka Fimfárum vyšla, a kdy jsem dávno ještě nebyl výdělečně činný, natož samostatně.
Až když jsem začal sám podávat svá daňová přiznání, pochopil jsem bezprostředně vyjádřené přesvědčení samostatně výdělečného mlynáře. Teď máme před sebou další daňovou reformu. Přejme si, aby už daně nebyly nepřítelem, ale součástí života. Hlavně by měly být předvídatelné, alespoň jako počasí. A také by měly být stálé. A přiměřené.
Pro dnešek dosti již. Ještě nemám vyplněné daňové přiznání za loňský rok, ale taky musím dopsat do jedné soutěže povídku, inspirovanou Janem Werichem. Obě povinnosti mají společnou dedlajnu - 31.3.2011.
Jdu na toho Wericha. Brou!
Zapsáno v Praze dne 21. března 2011.
19 komentářů:
Opustíš-li mne ...
Žili byli dva přátelé, pokrokoví kumštýři. Ne, milé děti, nebylo to za sedmerými horami ani za devatero řekami; ti dva kujóni svoje skopičiny vyváděli přímo v srdci naší krásné vlasti, v naší Stověžaté Matičce Praze.
Tedy – abyste rozuměly, děti – tehdy, za starých špatných časů, v naší vlasti nebylo veselo. Lid hladověl a trpěl, dělníci se bouřili a stávkovali, rolníci se plahočili od souvratě ku souvrati; prostě, v buržoasním Československu to nebylo ani k žití ani k smrti. Naši dva kumštýři se rozhodli lidu pomoci – osvobodili jedno divadlo, a začali hrát kusy sice navenek veselé, ale ve skutečnosti hluboce kritické k tehdejším poměrům. Lid se dozvěděl o těch povedených kopách, začal chodit houfně do Osvobozeného divadla, a smál se tam svobodně nadutým buržujům a jejich násilnickým pohůnkům.
Marně se vztekali vykořisťovatelé, marně se snažili divadlo zavřít i s herci; čím víc buržoasie zuřila, tím víc naše dvojice tvořila. Ale pak si kapitalisti vytvořili proti dělníkům a vůbec všem pokrokovým lidem něco hrozného – fašismus. Naši dva přátelé proti fašistům od počátku bojovali, leč sranda tentokrát nestačila. Fašisti zabrali naši vlast, a oba milí kumštýři museli uprchnout.
Ale co se nestalo : Místo aby odešli do Sovětského svazu, uprchli před fašismem – do fašizujících USA !
Ptáte se proč, milé děti ? Inu, na to není lehká odpověď. Budoucí Národní umělec Jan Werich měl k SSSR a k soudruhu Stalinovi velice pozitivní vztah; kdyby byl sám, jistě by šel za hlasem svého srdce i rozumu. Leč druhý z té dvojice ukázal v kritické situaci svou pravou tvář. Ano, za maskou Jiřího Voskovce se objevil strnulý škleb J.Wachsmanna, syna zrádného legionáře. Kosmopolita rodem i založením, vzděláním více Francouz než Čech – není divu, že někdo takový se do Sovětského svazu nehrnul. Ano, milé děti - v roce 1935 jel náš Jan do SSSR na zkušenou jen s J.Ježkem a J.Fučíkem.
Za války v Americe, té zemi klamných miráží, se Jan Werich trápil. Kosmopolita Voskovec si však v USA pověsil klobouk – a už tam byl doma. Ano, tak zlý a povrchní to byl člověk !
Po porážce hitlerovského fašismu Sovětskou armádou Jan spěchal domů, do vlasti osvobozené od Němců a velkoburžoustů. Pan Voskovec se však v imperialistech zhlédl; s návratem váhal až do roku 1946. A když se konečně vzácný pán uráčil přijet do své rodné země, náš prostý chléb mu zhořkl v jeho zmlsaných ústech – naším premiérem již byl soudruh Gottwald, a celá naše vlast spěla mílovými kroky k socialismu. Pan Voskovec brzy vlast opustil a už se nikdy nevrátil; svůj klobouk natrvalo pověsil v USA.
Jak se mu tam vedlo, milé děti ? Inu špatně, jak jinak. Imperialisti jej skoro rok drželi v koncentračním táboře, a po propuštění už nikdy nedostal žádnou pořádnou roli. Ano, takový je svět násilí a bezpráví.
Zato náš Jan Werich šel z role do role, divadelní i filmové. Nezapomenutelné je především jeho procítěné ztvárnění falstaffovského zloducha H.Göringa v Pádu Berlína, nejlepším filmu všech dob. Též film Císařův pekař a pekařův císař je dodnes milován vším naším lidem, díky oslavě tvořivé práce a odsouzení prohnilého feudalismu.
V roce 1955 se na přímluvu s.velvyslance SSSR Jan Werich se stává s.ředitelem Divadla satiry, na konci 50.let dostává od naší Strany devizové prostředky na cesty po Itálii, v roce 1963 hrdý titul Národní umělec.
Náš moudrý klaun se nám za všechnu péči odvděčil řadou krásných rolí i knih, a ke sklonku života i obnovením přímé politické angažovanosti. Jeho podpis pod provoláním Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru byl pádnou odpovědí na provokace samozvanců a ztroskotanců v čele s V.Havlem.
Ano, milé děti, zatímco zrádný emigrant Voskovec je zapomenut, s nesmrtelnými výroky Jana Wericha se dodnes můžete setkat na stěnách našich tradičních pivnic, hned vedle podobných výroků dobrého vojáka Švejka. Prostě – duch našeho národa se nezapře.
Takže když už tady jste, tak koukejte, abyste byly ... no, hodné, a poslouchejte soudružky učitelky a soudruhy rodiče.
Dobrou noc.
Ano, je to tak, ti Italští fašisté a Němečtí nacisté jsou taky pěkný pancharti hanebný. Teď je to dokonalé!
ČEST!
Tleskám Vám, Vlastenče.
Hele, dědku, nedělej ze sebe takovýho Vlastence a rači nám řekni, jak to bylo s tou Antichartou v sedumdesátým sedmým. Podepsal ji Werich anebo podepsal jen ten prezenční list jak tvrdil?
V šedesátým vosmým Werich byl pro Dubčeka a fandil socializmu s lidskou tváří. Poslechni si: h://www.youtube.com/watch?v=97QRvUPYl8c
Ve Vídni si sedumdesátým čtvtým stěžoval Voskovcovi, že nemůže pracovat, že mu nevydávaj knížky, že nesmí bejt v rozhlase ani v televizi nebo ve filmu, že se jeho jméno nemůže ani vyslovovat v rozhlasu.
Přečti si to: h://volby.ihned.cz/1-10054240-15596980-v00000_d-41
"A mimo to takto jsem zbaven svého práva na práci. No a zbavit práva na práci je vysokej trest."
A eště říká: "Já přece nemůžu jít na někoho, vybrat si někoho a říct podívejte se, mně se děje tohle a tohle. A on mi na to odpoví, jako mi odpověděl už, no pane Werich, proti vám nikdo nic nemá. Jestli někdo dělá něco na vlastní tričko, no za to já nemůžu, protože vy nejste na žádném seznamu, žádný seznamy neexistují. Samo sebou, vy můžete dělat přesně, co chcete...
No dobře, já můžu, ale on to nikdo neotiskne, nikdo nic nevydá, to, co by lidi chtěli, a píšou mi, proč třeba Fimfárum není k dostání, a nebo Italský prázdniny. Co smím a nesmím? Já smím všecko. Nikdo mi nic nezakázal, tudíž smím všecko. Ale nemůžu dělat nic. Mně to připomíná jednu takovou historku o židovským sedláčkovi, kterej měl malou usedlost a skromnou ženu a synka a pracoval na tý usedlosti a ta žena mu umřela. A on ji pochoval a pracoval na tý usedlůstce malé se svým synem dál a kluk se mu roznemohl a umřel. A on ho pochoval. A pak už pracoval sám a vyhořel. A nezbylo mu nic než to spáleniště a oslík malej a pár věciček, tak je na toho oslíka naložil a vydal se do světa hledat nějaké jiné umístění a najednou se zatáhla obloha a začalo pršet a hřmít a krupobití a blesk. A zabilo to toho oslíka a rozházelo ten poslední majeteček do bláta. A ten žid tam stojí v lijáku a zdvihá ruce k nebesům a volá: Hospodine, co jsem ti udělal, že mě takhle trestáš? A nebe se otevřelo a Hospodin odvětil mocným hlasem a říkal: Nic jsi mi neudělal. Ale nějak mě sereš."
Tak, hele dědku, von dovopravdy Werich někoho nasral, a tak pak tu Antichartu podepsal, aby si to u něj vyžehlil? A aby nechcíp hlady, když nevydělával?
Dyť von pak s Horníčkem říká: "Já píšu rád na čistým papíře a nemám rád, když mi to někdo dodatečně nalinkuje."
h://www.youtube.com/watch?v=uFU9F71-sfw&NR=1 Horníček a Werich
Tak jak to vlastně bylo, dědku, nekecej a nedělej ze sebe bůhví jakýho Vlastence.
A s tím Voskovcem taky nemáš pravdu. Von tam hrál dál a točil filmy.
Nelži, dědku! Nevyprávěj nám tu pohádky!
Vlastencova pohádka je o něčem víc, než o "fandění Dubčekovi a socialismu s lidskou tváří", jako důkazu nezlomného charakteru, milé dítě. To ale nechápou i mnozí dospělí, tak si s tím nelam hlavu.
Ale kdepák, paní.
dědek tu vykládá, že Werich byl dycky přesvědčenej komunista, že miloval Sovětskej svaz, jo a že tu Antichartu podepsal, páč jako chtěl dát ránu těm samoznalcům a Robinsonům ztroskotanejm u pustýho vostrova. Jenomže z toho videa a nahrávek je vidět, že se na něj nasrali právě komunisti, co jako tenkrát po šedesátým vosmým lízali boty Sovětskýmu svazu jo, a šikanovali lidi, co byli před tím veřejně pro Dubčeka. Jo, a tedy když Werich jim tu ránu dal, jako těm ztroskotalejm, tak teprv potom moh zas něco dělat v kultůře. Kdyby jim tu ránu nedal, tak by se jako nemoh vobjevovat na veřejnosti. A byl by chcípal hlady.
Jestli to pak dovopravdy podepsal nebo nepodepsal, jako tu Antilistinu, to je jeho věc. Když vám kručí v břiše tak co můžete dělat? Krást anebo si to u někoho žehlit, aby vám dal najíst.
Takhle to bylo a ne, jak to vypráví dědek.
Buď je ňák už trochu alzheimer anebo lže jako komunisti.
To vod něj není zrovna hezký.
Největším nepřítelem lidstva obecně, je asi jeho neschopnost rozlišit moudrá přání od pošetilých a honba za splněním těch pošetilých přání bez ohledu na následky, které to může mít. Jestli se to projevuje jako kupování vánočních dárků či egyptské dovolené na dluh, nebo tím, že se volí populisté, kteří pak zdevastují rozpočet celé země, jako třeba v Řecku a jinde, je už celkem jedno.
No jo, ty daně. Po celý rok se mělo za to, že odpisy budou ve výši 60%. A najednou utrum, jsou jen 40%. A protože jsem si paragony neschovával (pravděpodobně by daly o něco víc než 40%, zvlášť, když přese mě šly platby projektantům speciálům), tak holt budu muset schovat nějaké faktury, abych byl na svém.
Jak to, že nějaká pravidla je možné měnit zpětně? Jak to, že nám vládne lůza, jejíž dětičky lezou v opilosti po kašnách? Ach jo... zase mě posedá mravní rozhořčení typické pro maloměšťáky. A pravdu měl mlynář i rybář dohromady. Když je to zvlášť, je to buď cynismus, nebo naivita.
žibřidovi:
Chystal jsem se letos na paušál, takže jsem kvůli tomu koncem loňského roku zdanil v rámci přípravy na tuto akci i prachy, které jsem vlastně ještě neměl ani zaplacené. Už to mi od zákonodárce přišlo jako poněkud naschválnostní až úchylné. Jinak ale doporučuji podívat se pořádně, od kdy a co a jak která ustanovení platí, případně si přečíst závěrečná a přechodná ustanovení, případně si rovnou dojít za daňovým poradcem, znám jednoho inteligentního a cenově slušného, protože je možné, že výdaje uplatnitelné paušálem jsou za období 2010 ve výši 60% a na příští období už jenom 40%. Já jsem to pro každý případ stejně vedl i tak, abych mohl přejít kdykoliv i na výdaje prokázané v deníku, to už i kvůli sobě, abych věděl kam mi tečou peníze a neměl jsem v tom binec, všechno se v hlavě udržet ani nedá. Já bych poradil, ale budu se tím zabývat spíš až zítřkem počínaje. Až tolik mi to netrápí, mám zadní vrátka v podobě deníku a všeho v něm. Určitě se mezitím zkuste podívat na finance.cz nebo mesec.cz, možná už se tam tím někdo zabýval.
žibřidovi:
586/92Sb, k paušálům:
Aktuální znění:
Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti
čl. V zákona č. 260/2002 Sb. >>
čl. II zákona č. 545/2005 Sb. bod 7 (čl. I, b. 9)
(1) Příjmy z podnikání jsou
a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, 276)
b) příjmy ze živnosti, 153)
c) příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů,
d) podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku.
(2) Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v §6, jsou
a) příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, 154) a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
b) příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů,
c) příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů 178)
d) příjmy z činnosti insolvenčního správce, včetně příjmů z činnosti předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu 319),
e) příjmy z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.
....
(7) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v §11 nebo 12, ve výši
a) 80 % z příjmů podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 1 písm. b) z příjmů ze živností řemeslných,
b) 60 % z příjmů podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou příjmů ze živností řemeslných,
c) 40 % z příjmů podle odstavce 1 písm. c) nebo z příjmů podle odstavce 2 písm. a), s výjimkou příjmů podle odstavce 6, anebo z příjmů podle odstavce 2 písm. b) až d),
d) 30 % z příjmů podle odstavce 2 písm. e).
Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.
Znění platné od 1.1.2010 do 31.12.2010:
(1) Příjmy z podnikání jsou
a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, 276)
b) příjmy ze živnosti, 153)
c) příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů,
d) podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku.
(2) Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v §6, jsou
a) příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, 154) a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
b) příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů,
c) příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů 178)
d) příjmy z činnosti insolvenčního správce, včetně příjmů z činnosti předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu 319).
.....
(7) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v §11 nebo 12, ve výši
a) 80 % z příjmů podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 1 písm. b) z příjmů ze živností řemeslných,
b) 60 % z příjmů podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou příjmů ze živností řemeslných,
c) 40 % z příjmů podle odstavce 1 písm. c) nebo z příjmů podle odstavce 2 písm. a), s výjimkou příjmů podle odstavce 6, anebo z příjmů podle odstavce 2 písm. b) až d).
Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.
Vše souvisí se vším - říká se to.
Můj známý má několik včelstev. Jako každý rok i letos jsem mu nezištně pomohl s optimalizací daní. Není hloupý aby státu platil o cent více než je nutné. Vyplatilo se, dostal jsem na oplátku dvě sklenice sladkého medu (a také lahvinku, ale o té se v pohádce nemluví). Lahvinku jsem vyzuňk, med dala paní do spíže pod zámek, aby jí vydržel než včeličky udělají nový. Ví jak mám rád čerstvý chleba s máslem a medem. Jen tím spánkem si nejsem jistý. Zkoušel jsem zkoumat jeho sladkost, ale protože jsem spal, nezjistil jsem nic.
Jiný článek, jiná diskuze. Draku, není-li emigrace praktická, tak pokud je to pro Vás jen trochu možné, zkuste jít na ryby. Brzy ráno, sám. (I když ne každého to "chytí".)
pertinaxovi:
Sladkost spaní se oceňuje klidem během spánku samotného a pocitu svěžesti po něm.
Ryby mi až tak moc netáhnou, brzy ráno nevstanu ani omylem, leda bych zůstal pracovat a spát vůbec nešel a pak odkráčel rovnou na ryby, ale to spíš raději po nocích fotím Měsíc, nebo Jupiter :-)
Tak dnes v noci jsem spal sladce. Přispělo k tomu i to, že jsem se večer nepře... nepřejedl.
Astronomické fotografie jsou fascinující, a vůbec pohled na noční oblohu. Máte krásného koníčka, Draku. Bohužel v Evropě to není tak velkolepé jako někde, kde těch světýlek vidíte o dvě třetiny více i bez dalekohledu.
Tak NATO se nám konečně rozhoupalo. Na Tripolííís, na Tripolííís.
Draku,
díky za výpomoc. Ověřil jsem si (na www.měšci přehledněji), že skutečně předloni jsem měl odpisy 60% a za loňsko jen 40%. Tím se to vrací ke starší době, kdy bylo vždy oněch 40%, ale já sbíral paragony a faktury subdodavatelů a dotáhnul jsem to někdy i přes 50% výdajů. Vloni jsem nesbíral - a tu máš kropáč, jsem v pasti. Takže jediné, co mi zbývá, abych se dostal někam podle teoreticky určených výdajů, je zamlčet nějaké příjmy.
Tož, Draku, je to nakonec jednoduché a moje nářky vcelku neoprávněné. Po odečtech na sebe a manželku jsem tak jako tak s daní na nule.
Hele, Vnouče,
ty seš nějak móóóc dobře informované, vnouče jedno! Skoro jako bys byl dědek! A bez Alzheimra!
Šamanova úvaha je pěkná a uklidňující - v době války o Libyji.
Ale stejně mě nejvíc zasáhla doprovodná fotografie. Když ji několikrát vynásobíte, dostanete "vhled" na aktuální "Kocourův problém"...
pertinaxovi:
Já spím slastně vždy, když nejsem předčasně vyburcován, mojí paní se ale těžko vysvětluje, že když jdu spát kolem 1:00 ranní a někdy i později, že mě má aspoň tak do těch 8:00 nechat v klidu. Teď si ale poslechla Meteor, kde se tomu věnovali, tak snad se dočkám většího pochopení a vstřícnosti.
Koníček je to nádherný, pohled na noční oblohu je krása, která se nedá ničím nahradit, ale jako obyvatel Prahy musím kvůli tomu světelnému znečištění odjet tak aspoň 30, ještě lépe 40 km od Prahy, což žere čas i peníze, ale to bych ještě snesl. Bohužel ale nejsem s to nalézt nějaké rozumné místo k pozorování, kam bych se rád vracel, ale třeba se jednou usměje štěstí a budu mít kliku. Taky konstatuji, že to co se peněz týče, je náročné, rybářské "nádobíčko" neni sice zadarmo, ale kam se to hrabe na dalekohledy, montáže, autoguidery a foťáky. Uvidím, dělám si plány, co zvládnu sám, vlastníma rukama a co mi třeba pomůžou zvládnout kamarádi a kde nechám vydělat Japonce nebo Američnay, když se mi tedy povede vytvořit si na to dostatečné zdroje, na dluh si to rozhodně nekoupím :-)
žibřidovi:
Hlavně že to mělo dobrý konec, ten je totiž na příběhu nejdůležitější a já mám raději ty dobré :-)
Co se Wericha týče, tak řekněme, že na popularizaci levice na československé politické scéně rozhodně zanechal víc než jen viditelnou stopu a pakliže si tedy v šedesátých letech zažil na vlastní kůži určité potíže, lze v tom spatřovat určitou spravedlnost. Myslím, že není úplně od věci, když lidé pocítí následky svého konání na vlastní kůži. Nicméně i přes všechny chyby a kiksy, kterých se Werich dopustil si myslím, že částečně je to proto, že doba ve které žil tomu dost nahrávala a tak trochu tedy i platí, že tu chybu možná bylo dost těžké neudělat. Jako známá osobnost byl pochopitelně vystaven mnohem větším tlakům ze strany bolševického aparátu a kdo něco takového nezažil osobně, může jen teoretizovat, co by bylo bývalo kdyby. Prostě odmítám Wericha jakkoliv škatulkovat nebo kádrovat, Werich je mi sympatický, jeho tvorba také, patří k mému dětství a mládí a dones se k některým jeho věcem rád vracím a myslím, že jeho tvorba o něm vypovídá lépe a výmluvněji, nežli všechny ty řeči o chartách a antichartách. Vážím si těch, kdo tenkrát uměli ten režim prokouknout a vzepřít se mu, někteří, třeba Pavel Wonka to ani nepřežili, nebudu ale odsuzovat ani ty, co nebyli dost prozíraví, odvážní či stateční, samozřejmě dokud si nezačnou na ty odpůrce toho režimu hrát dodatečně až teď, kdy už jde beztrestně kopnout si do mrtvolky, jenže ono dříve či později se na to stejně přijde a vzbuzuje to pak spíš směsici odporu a politování.
Okomentovat