ZASLÁNO: Několik poznámek k neklidu v arabských a islámských státech

Autorka: informace

Poslední události v zemích severni Afriky a na Středním východě značně rozvířily mezinárodní politickou situaci. A samozřejmě vedou k hledání příčin. Na jedné straně se poukazuje na touhu mladých po svobodě, po demokratickém řízení společnosti, na druhé se hovoří o zdražení potravin a o hladu jako o jednom z hlavních důvodů, proč se bouří masy obyvatelstva proti starému politickému establishmentu. K podstatnému zdražení obilí a zemědělských produktů došlo na světovém trhu následkem neúrodného léta, hlavně v Rusku, které zastavilo export již při požárech minulého roku a samo dováží. Ale problém zdražení cen a hladu v těchto zemích má hlubší systematické kořeny. Tyto země jsou, pokud jde o zemědělské produkty, nesoběstačné a potravinová nouze je endemickým faktorem.

Hlavním problémem těchto zemí je malá rozloha obdělávatelné půdy a nedostatek vody. Proto jsou ve větší nebo menší míře závislé na dovozu. Podívejme se výběrově na některé místní situace a na pokusy o způsob řešení.

Na webových stránkách a v tištěných novinách se hovoří již delší dobu o arabském, čínském, jihokorejském, indickém neokolonialismu. V čem spočívá? Země s nedostatečnou rozlohou zemědělské obdělávatelné půdy a s nedostatečnými zdroji vody skupují nebo pronajímají na dlouhou lhůtu půdu v jiných zemích a kontinentech, hlavně v Africe, ale i na Sibiři, v Austrálii, aby tak čelily potravinovému deficitu. Tak na př. Čína pronajala nebo nakoupila 80.000 ha půdy od Ruska, 40.000 ha v Austrálii, 70.000 ha v Laosu.

Tento neokolonialismus ve formě Land Grabbing, jak upozorňují experti, má nepříznivý dopad na hospodářství zemí, většinou chudých jako africké, protože na jedné straně nevede ani k zvýšení pracovních a výdělečných možností místního obyvatelstva (některé země jako Čína dováží na nové pozemky své dělníky), na druhé nepřispívá ani k zvýšení množství produktů pro místní obyvatelstvo. Vypěstované produkty jsou vyváženy do pronajímajících zemí.

Problémem arabských států je nejen nedostatek půdy ale hlavně vody. Tak například v Sýrii je pěstování obilí, bavlníku, cukrové řepy možné jen za cenu umělého zavlažování, při čemž se podzemní vrstvy vody pomalu ale jistě vyčerpávají a k jejich přírodní obnově je zapotřebí dlouhé doby. Na zavlažování se spotřebuje 7,5 miliard kubických metrů vody, což činí 45-50 procent celkové spotřeby. V oblasti Středního východu a severní Afriky, jak vyplývá ze statistik, žije 6,3 % světového obyvatelstva, ale to má k dispozici jen 1,4 % sladké obnovitelné vody. V tomto regionu se nachází 12 států, kde množství sladké vody, připadající na obyvatele, je 250 kubických metrů ročně. Dvě třetiny pitné vody pak patří jen čtyřem zemím: Iránu, Íráku, Sýrii a Turecku.

Právě tento nedostatek sladké vody se arabské a islámské státy snaží řešit stěhováním zemědělství do jiných krajin, kde je dostatek vody a úrodné půdy.

Podívejme se blíže na arabské státy na Středním východě a na severu Afriky.

Saudská Arábie, která má nedostatek zemědělské půdy a sladké vody, koupila tisíce hektarů v chudé Etiopii k pěstování rýže a obilí, další si pronajala v Zambii a Tanzánii. V Etiopii je ze 74 milionů obdělávatelné půdy jen 12 milionů obděláváno místními obyvateli, zbytek je prodáván nebo pronajímán. Jistá část těchto pozemků, jak poukazují experti z FAO, je pak využita k pěstování rostlin jako yatropha pro výrobu biopaliv. Etiopie (dříve Habeš) je jedním z nejchudších států světa, podle žebříčku ISU je na 155. místě ve světě. Asi 40 procent obyvatelstva (celkem asi 76 milionů) má k dispozici 1,25 dolarů denně. V této chudé Etiopii bohatí arabští šejkové zakoupili půdu, na které ve velkých sklenících pěstují zeleninu jako květák, celer, salát, hrášek a rajčata anebo růže a orchideje. Chudým Etiopcům, co tam pracují platí 0,75 euro.

Jaro na pouštním políčku bez zavlažování

Saudská Arábie počítá, že v r. 2015 skončí s místním pěstováním obilnin a přenese ho hlavně do Afriky. Na hranicích se Súdanem má k dispozici 385.000 ha, na kterých už pěstuje rýži, obilí, zeleninu a květiny ve sklenících. V Awasse, 300 km na jih od Addis Abeby, společnost Saudi Investment staví na 500.000 ha moderní zařízení pro zpracování zeleniny, kterou bude produkovat na “Střední východ”.

Zůstává záhadou, proč Etiopie, bohatá na ůrodnou půdu a vodu, trpí endemicky nedostatkem potravin, proč nedokáže rozvinout nějaké produktivnější využití půdy. Sami Etiopci obdělávají malá políčka, která sotva stačí obživit rodinu. Bydlí v chatrčích (tukulech) splácaných z hlíny a slámy, a to celé početné rodiny společně s dobytkem.

K podobnému řešení jako Saudská Arábie a emiráty došel i Egypt: pěstovat obilí v úrodných afrických státech a snížit tak výdaje za dovoz. Podle výpočtů expertů se v Egyptě spotřebuje ročně 14 milionů tun obilí, z čehož je vyprodukováno místně jen 60 %. Egypt počítá s tím, že zvýší výrobu na 70 % v 2017 r. a to využitím půdy v Súdánu, kde zakoupil 420.000 ha. Další koupí nebo pronajme v Ugandě, Ruandě a Etiopii. Tam chce také využít vodních zdrojů, které jsou v Egyptě - přesto, že tam teče Nil - již nyní nedostatečné.. Dnes z Nilu pochází 55 miliard kubických metrů vody, ale při stálém růstu obyvatelstva se potřeba zvýší na 86 miliard.

Pastva v poušti

Podívejme se krátce na Libyji, kde 80 % rozlohy země tvoří Sahara. Obdělávaná půda zabírá jen 1,2 procenta země. Na okrajových částech pouště se pěstují rostliny, vhodné pro výrobu celulózy nebo rohoží a provazů, datlové palmy. Na zavlažovaných pozemcích se pěstuje obilí, olivy, ovoce, vinná réva. Na zavlažování Libyje využívá zásob podzemní neobnovitelné vody z vnitrozemí, která je potrubím pumpována směrem k pobřeží. Zemědělství má malou váhu v celkovém hospodářském rámci - většina obyvatelstva žije v městech - celkem 86 procent. Takže valnou část potravin je Libyje nucena dovážet.

To je tedy nový kolonialismus praktikovaný rozvojovými zeměmi vůči zaostalým státům Afriky - využívání jejich půdy a vodních zdrojů. Pokud jde o Čínu, ta má zájem hlavně na energetických zdrojích a na nerostném bohatství. Když vypukly nepokoje v Libyji, Čína byla první, co tam poslala válečnou loď na ochranu svých 35.000 pracovníků. Ale dělníky neodvezla, jen je přemístila dočasně do vedlejších poklidných států, aby tam přečkali a mohli se pak rychle vrátit na svá místa.

Arabský neokolonialismus se pak vyjadřuje i zneužíváním, vykořisťováním cizích pracovních sil - imigrantů pocházejících z chudých zemí Asie. Imigranti pracují za málo a bydlí v barácích na okraji pouště. Je vůči nim provozována soustavná diskriminační politika, která má zabránit jejich smíšení s místním obyvatelstvem. Naopak, v arabských emirátech jsou místní obyvatelé školeni a připravováni k vedoucím funkcím ve společnosti, imigrantům je prakticky znemožněno nějak se podílet nebo dokonce uplatnit ve veřejném životě. Multikulturalismus je zde řešen velmi přímočaře - my jsme elita společnosti a emigranti jsou pracovní silou, která nemá do našich věcí co mluvit.

Zamlžená budoucnost

Výrazem této neokoloniální mentality jsou i megalomanské stavby jako umělý ostrov ve formě palmy nebo futuristické mrakodrapy v Dubaji, kde luxus a pohodlí jsou jakousi výkladní skříní tohoto okázalého blahobytného a v podstatě parazitního způsobu života, který hledá svou náplň v pohodlí a rozkoši.

Jen na okraj. Mezinárodní finanční krize zasáhla i Dubaj. Společnost Dubai World, která staví umělý ostrov, s pasivem 69 miliard dolarů, musela žádat věřitele o prodloužení lhůty k placení dluhu včetně islámského bondu ve výši 3,52 miliard.

Ve světle těchto informací bychom se měli vážně zamyslet nad budouností Evropy, kam se v těchto dnech hrnou proudy uprchlíků ze severní Afriky. Je skutečně náš humanitární multikulturalismus únosný?

Nemluvě o dalších věcech.

Zasláno 8. března 2011
(Přiloženy Šamanovy fotografie z Jordánska, duben 2008) 

Zdroje: 

http://www.project-syndicate.org/commentary/nmahmed1/English

http://www.sottotesto.com/2011/02/cose-il-land-grabbing/

http://www.blogeko.it/2011/acqua-cibo-energia-proteste-in-nordafrica-e-medio-oriente-le-radici-della-crisi/

http://www.avvenire.it/Mondo/LEtiopia+ridotta+alla+fame+d+cibo+ai+ricchi+Paesi+arabi_201005240744248530000.htm

http://www.agriregionieuropa.univpm.it/dettart.php?id_articolo=533

http://www.arabismo.it/?area=economia&pag=egittocereali

Videa staveb v Dubaji:

http://www.youtube.com/watch?v=iY0Uuyf8Xhw                                          

http://www.youtube.com/watch?v=XnAkN2e4KgY&feature=related