V průběhu doby zmizela určitá část toho nadšení. Nejdříve ze sovětství, a pak z dobývání. Vlastně šlo o pouhý jeden oblet planety Země ve vysoké vrstvě stratosféry, ještě pod magnetosférou Země. Zde dodnes létají kosmické lodě, kosmické stanice a naprostá většina družic. Tehdejší Gagarinovy letecké rekordy byly zfalšované - Mezinárodní letecká federace pro jejich zápis požadovala, aby pilot přistával společně se svým strojem. Rusové to nahlásili, avšak ve skutečnosti byl u Vostoku kosmonaut vypálen ve výšce 7 km společně s křeslem z kabiny a přistával samostatně. Ani nebyl dokončen celý oblet kolem Země, k tomu scházelo 1500 km. Pro potřeby zápisu do knihy kosmických rekordů mezinárodní organizace COSPAR. To nijak nesnižuje skutečně dosažený úspěch letu - i když byl "of the record". Avšak byl první, a to se počítá.
Gagarin i se svým náhradníkem Germanem Titovem sledovali v červenci 1960 start rakety R7 s kabinou Vostoku, ve které byli jejich předletci Lisička a Čajka. Raketa po 24 sekundách explodovala, sedadlo s oběma psíky se podařilo včas vypálit. Ale dopadlo mimo záchrannou síť, takže se zabili. Ona ta záchranná síť byla jen taková úlitba fantomu bezpečnosti - i pokud by se vystřelovací sedadlo do ní trefilo, kosmonaut by pravděpodobně nepřežil. Alespoň pokusné figuríny byl vždy polámány. Titov později konstatoval: "Viděli jsme, jak raketa letí. A viděli jsme hlavně, jak vybouchla."
Pozemní technici byli nakonec rádi i za těch 24 vteřin letu. Nemuseli podstupovat rizikovou operaci při odčerpávání paliva zpátky do nádrží. Při přípravě každého dalšího letu si prý zpívali: "Ech, jen aby odletěla, nedej Bože palivo stáčet…" Poslední zkušební let proběhl v pořádku, proto jste si mohli můžete kabinu 3KA-2A, která tehdy nesla do vesmíru šťastnějšího psíka Zvězdočku, koupit v dnešní dražbě u Sotheby´s. V kabině ještě seděla figurina kosmonauta. Aby se vyzkoušel přenos lidského hlasu, byla z magnetofonu odvysílána i četba receptu, jak připravit pravá ruská jídla - boršč a šči. Západní odposlouchávači jen koukali - to má být vtip, snaží se nás zmást, anebo skutečně někdo letí? Podle mne to byla, krom toho, aby se vyzkoušela fonie, hlavně provokace. Kterou si ruští technici dělali srandu ze západních odborníků - i vlastního vedení. U dřívějších zkoušek byl prý použit i záznam ze sborového zpěvu Alexandrovců. Předpokládalo se, že nikdo neuvěří tomu, že do vesmíru odletělo hned padesát zpěváků. (Ale mezi nimi by se jeden kosmonaut skutečně nenápadně ztratil!:)
Dnešní statistici dávají zpětně Gagarinovi šanci padesát na padesát. On to taky věděl, a přesto letěl. Asi v tom nebyla hrdost nad členstvím v komunistické straně, kdy se stal částí mohutné mnohamilionové avantagardy sovětské dělnické třídy. (Číslo legitimace 08909627.) Dovolte ocitovat další perličku z knížky "Moje cesta do vesmíru", kterou pod Gagarinovým jménem sepsal nějaký najatý pisálek.
Jde o scénku, kdy hlavní konstruktér budoucím kosmonautům předvádí jejich budoucí kosmické plavidlo. Kdo byl tím konstruktérem? "Rozložitý, veselý a vtipný chlapík, každým coulem Rus, s pěkným, čistě ruským příjmením i křestním a otcovským jménem." (Koroljov, Sergej Pavlovič, jeho identita byla utajována až do jeho smrti. Pravý, sovětský člověk. Také prošel Stalinovými koncentráky. Byl nebezpečný inteligent - jeho rodiče byli učitelé!)
"Když si jeden soudruh postěžoval, že je v tepelné komoře nesnesitelné horko, vysvětlil nám [Koroljov], že za letu se bude teplota pohybovat mezi 15 -22 stupni Celsia, ale že kosmonaut musí být připraven na všecko, protože až se loď ocitne v hustých vrstvách atmosféry, její plášt se rozpálí možná až na několik tisíc stupňů. Každý z nás se zděsil: člověk v obalu rozpáleném jako pec! To je nepředstavitelné! Byli jsme tím vylekáni, ale zároveň nadšeni."
Ale tady poznávám tu Gagarinovu až nepochopitelně optimistickou povahu. Asi byl tedy skutečně spoluautorem toho dílka. Teplo mu prý nevadilo, protože chodil do sauny. A na vysokou teplotu si zvykl, už když byl učněm a pracoval u kuplovny s roztaveným kovem... A neznámý autor dodává: "Sovětský člověk se žáru neleká."
Jura se nelekal ani při samotném letu. Půl hodinu před startem, když už seděl plně připraven v kabině, se ptá: "A co srdce? Ještě bije?" Bije. 64 tepy za minutu. Sedm minut před startem zůstává frekvence prakticky stejná - 65. Nejnižší ze všech zúčastněných, kterým vyrazila přes stovku.
Po zapálení prvního a "druhého" stupně (sukýnka čtyř pomocných stupňů kolem centrálního tělesa) chrlí plameny a řve celkem dvacet motorů nekonečných 14 vteřin, než chapadla, držící raketu nad dírou v betonovém stole, pod kterým se vaří rybníček chladicí vody, konečně pustí nosič k odletu. Je 12. dubna 1961, 16.07 světového času. Jurij volá svou slavnou nenaučenou větu: "Nu, pajechali!"
A letí vzhůru ke slávě, ale ještě dříve k možné smrti. Vedení Rádia Moskva má k dispozici tři obálky - mají se přečíst až na zvláštní pokyn: Za Á - Do kosmosa byl zapuščen pérvyj čelovék v míre, za Bé - pérvij čelovék pogib vo vrémja prizemleníja, za Cé - pérvij čelovék prizemlílsa v tajge ili na more, pažálsta pomogítě.
Slavný hlasatel Jurij Leviatan přečetl tu první obálku. Málem četl i druhou, když se při návratovém manévru neoddělil jeden kabel mezi pomocným modulem a samotnou kabinou, která začala nebezpečně rotovat. Nakonec přehořel a k oddělení přece došlo, deset minut po plánované době. Rotace se však přesto zvýšila, až se kosmonautovi před očima rozmazaly kontrolky a celý svět zešedl. Nakonec došlo k aerodynamickému zabrzdění rotace.
Ani samotné přistání na padáku po vymrštění z kosmické lodi nebylo bez nebezpečí. Kabina dopadla jen 10 metrů od srázu nad Volhou, kosmonaut asi o dvacet metrů dál. Kousek od stařenky Anny Akimovny Tachtarové s šestiletou vnučkou Ritou, která si sem přišla nažít trávu. Místo toho bere vnučku za ruku a dává se na útěk. Nestačí, že (až) v autobuse, který vezl Gagarina ke startu, některý z techniků na jeho přilbu napsal červenou barvou hrdé CCCP. I špioni v té době padali do Sovětského svazu ze sestřelených Ú dvojek, pravda, pravda...
Jura křičí: "Já náš, soudruzi, Rus!" Babka se vrací. Přijíždějí vojáci z blízkého stanoviště raketové protivzdušné obrany (u každé vesnice), přibíhají děti ze školy, které viděly padat nějakou kouli k zemi. Kluci lezou dovnitř a organizují si pro sebe tuby s kosmonautovým jídlem, na děvčata zbyla jen bramborová kaše. V kabině ještě zůstala zavařenina v tubě. Přicházejí vesničané - každý si bere "něco na památku". Kágébáci, kteří dorazí po několika dnech, aby od nich tyto "suvenýry" vyrazili, nebyli moc úspěšní. Povede se to jen u gumového člunu, jehož nový majitel měl tu smůlu, že na něm právě vyrazil rybařit na Volhu. Z hlavního padáku jsou už ušity košile...
Velká země, která vyslala do vesmíru (tedy na oběžnou dráhu, ze které se už do skutečného Vesmíru lépe dostává) svého občana, komunistu, a tvrdá realita (i dnešní) ruské vesnice. Snad ještě mají alespoň tu trávu. U Kazachů to bylo ještě trochu tvrdší: Nosné rakety dopadaly do jejich hor, oni pak hledali jejich zbytky, a tak pak bylo možno spatřit pastevecké jurty, přikryté blyštivými plechy z titanu.
"Bajkonur" (základna Tjuratam poblíž města Leninsk) už neleží v CCCP, Sovětský svaz se rozpadl a Rusko dnes musí Kazachům za pronájem kosmodromu platit. 80 % ruského komického rozpočtu sežerou lety k Mezinárodní kosmické stanici - velkou částí se peníze vrátí od Američanů a soukromníků. Ale Rusko dnes nemá ve vesmíru jedinou vědeckou družici! Na Putinovo přikázání a rozkázání se "na východě země" staví nový kosmporom "Vostočnyj", odkud má první raketa vzlétnout v roce 2015. Kosmonauti pak v roce 2018. O družicích a nových nosných raketách se moc nemluví. Modernizovaná raketa Sojuz dosud fachčí. Dokonce se pro ni staví extra rampa na evropském kosmodromu ve Francouzské Guayaně, odkud bude létat v žoldu komečních společností i ESA. Část nosné kapacity však využijí Rusové i ke svým účelům. (Tak proč Putin staví(?) Vostočnyj?) Rusko dostalo 120 milionů € na modernizaci samotného tahouna Sojuz. Další stovky milionů eur byly investovány do stavby rampy a moderní startovací věže. Rampu stavěli výhradně Rusové, podle prvních plánů měla být funkční v roce 2008, všechny práce na ní však skončily až letos v lednu. První start je plánován na letošní srpen.
Stále jsme jenom na prahu Vesmíru. Létá ISS, sondy (dnes i indické, čínské japonské, evropské) křižují Sluneční soustavou, ale na návrat na Měsíc a "dobytí" Marsu (šlápnutí na jeho povrch) se stále čeká. Právě uplynulo třicet let od prvního letu Space-shuttlu, poslední dva lety tohoto Space Transportation System proběhnou ještě letos. Muzea už stojí ve frontě.
Padesát let po kosmickém výletu Jurije Gagarina snad můžeme už bez ideologizace ocenit jeho skutečně odvážný čin, který nás postavil na startovní čáru dálkového, nikdy nekončícího běhu vzhůru ke hvězdám.
Vzpomeňme přitom na toho kluka Juru, bylo mu 27. Mezi historkami o jeho startu mne zaujala ještě jedna: Ženě Valje před odletem na kosmodrom řekl, že start bude až 14. dubna, i když si už skutečné datum spočítal. Nechtěl ji zbytečně nervovat. A svým šéfům svěřil dopis na rozloučenou.
A nakonec sem ještě uvedu úryvky toho, co řekl, při pohledu z okénka při svém vyhlídkovém letu, nebo přesněji, co napsal (či pod co se podepsal:):
"Poprvé jsem na vlastní oči viděl, že země má tvar koule... Viděl jsem oblaka a jejich lehké stíny na daleké milované Zemi... Úplně černá obloha mi připomněla zorané pole oseté hvězdami. Byly jasné a čisté, jako přesáté. I slunce zářilo podivuhodně jasně a nebylo možné se do něj podívat, byť i přimhouřenýma očima... Jak vypadá vodní hladina? Jako tmavé, trochu se lesknoucí skvrny...
Když jsem se díval na obzor, viděl jsem ostrý, kontrastní přechod od světlého povrchu Země k úplně černé obloze... Země byla obklopena aureolou blankytné barvy. Pruh pomalu tmavěl, stával se tyrkysovým, modrým, fialovým a nakonec černým jako uhel. Je to překrásný přechod a lahodí oku."
Ještě si chtěl prohlédnout Měsíc, ale ten byl za obzorem, Řekl si - nu vot, tak příště. A po etapě, kdy se z něj stal maskot komunistického režimu, se na ten let dokonce začal připravovat - a při té přípravě zahynul.
Nu vot, jestli se dobře modlil, může na nás z toho Měsíce zírat. Třeba ze svého kráteru. Vlastně z toho ne, protože kráter Jurij Gagarin leží na odvrácené straně. Tak z planetky 1772.
"Jurij Gagarin nás pozval do vesmíru," řekl první člověk na Měsíci, Neil Armstrong. Zve nás i dál.
Vyslyšme ho!
Psáno v Praze dne 12. dubna 2011
43 komentářů:
Byl tehdy jsem v 7-mé třídě, když školní rozhlas přerušil hodinu tuším dějepisu a ředitel školy osobně hlásil, že soudruzi ze SSSR vyslali do vesmíru člověka. A hned na to, že po 90-ti minutách přistál. Odpoledne se tato zpráva opakovala v rozhlase každou hodinu s většími a většími podrobnostmi. Mockrát opakované nahrávky ze startu i z oběžné dráhy. Komentáře odborné ale hlavně propagandistické. Všechny noviny 13. dubna vyšly s Gagrinovým portrétem na první straně. 12. dubnu od té doby říkám "Na svatého Gagarina". Už je to dávno.
Pak si vzpomínám, jak jsem jednou dojel domů z vojny ze Slovenska na dovolenou. Bylo to v neděli večer - nebo spíše pondělí brzy ráno. Žádné tramvaje od hlavního nádraží nejely a tak jsem šel domů ty 3 kilometry pěšky. Bylo teplo - byl přece červenec. Když jsem potichu odemykal, abych nikoho nerušil, uslušel jsem z pokoje hlasy. V pokoji seděl celý zbytek rodiny, pil snad páté kafe, táta si zapaloval jedno cigaretu od druhé a civěl na teleizor, kde se střídaly záběry na středisko v Houstonu, našeho komentátora a na "cosi" rozmazaného. Čekali jsme trpělivě na výstrup prvního člověka na povrch Měsíce. Dále už to všichni znáte i s tím "malým krůčkem a velkým skokem". Mimo jiné, ten krůček Neila Armstronga nebyl vůbec malý. On z toho žebříčku celkem svižně seskočil...
I to je už dávno. Nejčerstvější zprávy "z vesmíru" jsou teď k mání třeba na webu NASA Photojournal. Se zpožděním několika málo hodin se můžete kouknout, jak to toho času vypadá na Marsu. Vozítko Opportunity ještě pořád funguje, jezdí a dělá barevné panoramatické fotky. Mělo vydržet 90 "marso-dní", ale pracuje dodnes - sedmý rok. A je vidět z oběžné dráhy, kde povrch Marsu od roku 2001 fotí kamery sondy Mars Odyssey s vysokým rozlišením. A vozík se probíjí dále kráteru Endeavour, kam, jak věřím, v pořádku dorazí příští rok.
To je přece nádhera! Mám pocit, že žiju v SF. A až Barrack Hussein Obama odejde z funkce (do propadliště dějin), možná se USA vzpamatují a obnoví pořádný kosmický výzkum. Protože je to jako ve válce. Tam, kde nespočine noha vojáka, nelze říct, že území bylo dobyto. V kosmonautice je to, zdá se, úplně stejné.
No vidíte a to já byl tenkrát tak akorát na houbách a všechno, co se Gagarina týče, znám tak akorát z vyprávění pamětníků, časopisů knih a médií. Měl ale letectví s kosmonautikou fascinují už skoro od plínek, takže i přesto, že jsem ještě nechodil do školy, jsem si ten přenos z přistání na Měsíci nenechal ujít a i přes určité řeči, že by dítka v mém věku měla spát, jsem celou noc pročučel spolu s dospěláky u televize a dodnes to patří k mým nejhezčím vzpomínkám na dětství.
Obamův postoj k mnoha věcem je pro mne zklamáním, ale ten co se týče vesmírného výzkumu, ten obzvlášť.
Připojuji se ke vzpomínajícím nadšencům doufaje, že navzdory hlupákům budeme pokračovat výš a dál.
Cena vykoupení sovětských úspěchů http://atllanka.net/index.php?text=592-breznevova-obet-vladimir-komarov#next
Velký Šaman - další oběť brutální globalizace ?
Čtu si posedmé onu záhadnou větu z výše uvedeného článku („To nijak nesnižuje skutečně dosažený úspěch letu - i když byl ´of the record´"), a, řečeno s klasikem : Čtu, čtu, nechápu ničeho.
Tudíž začínají se mne zmocňovati zlé obavy : Nestal se Zakladatel a Vůdce tohoto vlasteneckého blogu další z obětí brutální globalizace a euroamerikanizace, vinou svých pokročilých studií angličtiny ?
(Nejspíš ne; odstavec „Ještě si chtěl prohlédnout Měsíc ... na ten let dokonce začal připravovat - a při té přípravě zahynul.“ svědčí spíše o Šamanově únavě po mohutných oslavách Дня космонавтики.)
Nazdar kosmonautice !
ZDROJ HRDOSTI A NADĚJE
Vlastenci a vlastenky, přátelé, soudruzi a soukmenovci !
Žijeme zlý čas; zlé je naše žití.
Přišli jsme téměř o vše, za co bojovali naši otcové a dědové, pro co přinášely takové oběti naše matky a babičky. Přišli jsme o jistoty a prosperitu, přišli jsme o lidovou armádu i Lidové milice; i tu naši republiku nám vzali.
Plač, ó lide český !
Žijeme zlý čas; bude lepší žití našich dětí a vnuků ?
Nepřátelé plivají na vše, co je nám svaté; farizejů zástupy nám přinášejí k uctívání cizí bohy a „svaté“ mordýře. Znárodněné továrny jsou privatizovány, zčechizované zámky a kostely jejich (staro)noví vlastníci opravují.
Naříkej, ó země česká !
Kde kdys mléko a strdí, tam úhor a blín, kde hutě a doly kdys, tam šrot a ze skládek dým – to Země Česká dnes.
Sirné páry nad morovým močálem, pláč hladových dětí zaniká ve vřesku amerických saxofonů a beraních rohů sionistů. Zemský ráj to na pohled ani náhodou.
Už jedenadvacet let zlé je naše žití. Kde hledat, ó Lenine, kde hledat zdroj víry, naděje a lásky ? Zůstalo, ó Marxi, vůbec nějaké zřídlo hrdosti a naděje ? Či raději zemřít máme ve stoje, v posledním šturmu, neb není již naděje jiné než na život na kolenou, ó velký Staline ?
NE ! Žít se musí, i když člověku těžko. Nevzdávejte se. MYSLETE NA CHORÁL, MALOVĚRNÍ ! Myslete na Žižku na hrázi rybniční, na Havlíčka v klínu rozeklaných skal, na Stalina na pláni sibiřské. Naději máme, neb na naší straně je pravda, a pravdu mají naše bratrské Strany. Pravdivé je samo žití ve Velké Straně tam na Východě. A právě předevčírem z Východu opět přišlo světlo Naděje.
Ano, celé pokrokové lidstvo, včetně drtivé většiny příslušníků našeho národa, předevčírem pozorně sledovalo projev druhého největšího přítele naší vlasti, soudruha Dmitrije Anatoljeviče Medveděva.*) Jako vždy, s.Medveděv nás ani tentokrát nezklamal – do prochladlých a nuzných bytů proletářů, do nejhlubších kobek buržoasních žalářů pronikl laserový paprsek myšlenek jednoho z dědiců Leninových : Padesáté výročí letu soudruha Jurije Alexejeviče Gagarina slaví nejen občané Ruské federace a ostatní pokrokoví Slovani, ale celý pokrokový svět. 50.výročí skvělého úspěchu Sovětského svazu je úspěchem i zbytku lidstva, stejně jako vítězství nad hitlerovci a VŘSR. Jako tehdy, i dnes může pokrokové lidstvo spolupracovat, může se podílet na obrovských úspěších ruského lidu. Od periodické soustavy prvků přes radiotelegrafii po první jadernou elektrárnu, od prvního státu dělníků a rolníků přes nejdemokratičtější volby po prvního psa i člověka v kosmu. Od Gorbačovovy zrady po znovuvzkříšení oprávněné hrdosti lidu pod vedením s.V.V.Putina.
Co proti této inspiraci věčným světlem myšlenek V.I.Lenina mohou postavit temné síly ? Ty síly, které rozbily Sovětský svaz, Československo a Jugoslávii a spojily oba tak rozdílné německé státy ? Nic než zavilou zlobu.
Představte si tu scénu, vlastenci a vlastenky : Na jedné straně temné síly zla, krvaví upíři imperialismu, odporně slepený Frankenstein tzv.Evropské unie, americký vlkodlak, sinalé sionistické přízraky. Proti nim jasný obraz hrdinů od Zimního paláce a Stalingradu, jasné tváře soudruhů Gagarina a Remka, vítězící světlo Ruské federace a obou jejích Nejvyšších Představitelů.
Sám Homér by neměl slov pro popis té Největší bitvy a Největšího vítězství. Vítězství, které již vepsáno je v srdcích náš všech pokrokových lidí celého světa.
Nás Čechy a Moravany s.Medveděv potěšil navíc i dvojím vyznamenám s.Remka, přičemž tím větším z nich byla možnost promluvit přímo na s.prezidenta, před objektivy kamer. Kterému jinému Čechovi může být dopřána taková čest, než Hrdinovi SSSR a ČSSR, skvělému komunistovi a vlastenci ?
Na závěr, drazí spoluobčané, si společně, byť na různých místech naší vlasti, zazpívejme si tu naši : „V kosmu byl první ten náš !“**)
Zvítězíme !***Volte ČSSD a KSČM !
---------------------------------------
*) Projev s.D.A.Medveděva zde : http://news.kremlin.ru/video/784
**) http://www.youtube.com/watch?v=TEpeR-cZ1s8
Člověče Vlastenče!
To jsou pořád srandičky "Volte ČSSD a KSČM!" Jenže já se začínám opravdu obávat, že při dalších volbách vlastenci a vlastenky národu českého, moravského, slezského, romského, ruského, ukrajinského, vietnamského (a i jiných utiskovaných a porobených menšin) Vaši výzvu uposlechnou. Neznám Vašeho ctěného věku ani zdravotního stavu. Třeba to ještě bez problémů zvládnete, ale jinak pozor: Kdo netančí s námi, tančí proti nám.
Pertinaxi, člověče, vlastenče český, příteli, soudruhu a soukmenovče ! Nebojte se vlka nic !
Vší náš lid jednou uposlechne volání, uposlechne toho neodolatelného volání svobody, Velebné Matky Přírody a obou našich bratrských Stran. Vší náš lid si zvolí návrat jistot a prosperity, návrat svobody a nezávislosti. Vší náš lid není hloupý; myslí vlastní hlavou a dovede číst mezi řádky.
A co vidí vší náš lid, naši vší dnešní i zítřejší voliči ? Na Západě tmu, tmu bez Slunce i záře Leninových myšlenek; ta tma zahuštěna těžkým dýmem požárů. Na Východě světlo – vychází Slunce naší Matky Přírody, a ani se nepokouší soupeřit se světlem zářivějším, které nikdy nepřestalo ozařovat žití všech uražených a ponížených, s Věčným Světlem Leninovým, jež line se z Mauzolea.
Vší náš již nyní porovnává : Na jedné straně pozlátko, na druhé trvalé hodnoty. Na jedné straně banány bez fronty, na druhé fronty před Úřady práce. Na jedné straně možnost neomezeného cestování pro bohaté, na druhé otevřená hranice pro německé revanšisty a americké imperialisty. Na jedné straně úpadek a vykořisťovaní, bezzubá demokracie a vlčí kapitalismus, na druhé straně lidskost i rozhodnost našich starších ruských bratří a jejich dvou Nejvyšších představitelů, Ilji Muromce a Čurily Plenkoviče současnosti.
Zkrátka : Jednou opět zvítězíme.
Ach, jak se na to těším, Pertinaxi, člověče ! No jako malý kluk, vážně ! Jsem už stár, a unaven tím vším; již se zadýchám, když do 5.patra vynáším pytle se suchým betonem (40 kg). Vše mne bolí po pouhé hodině práce v lanovém úvazku. Když si nedám pozor, po týdnu práce na dlažbě mi koleno oteče – a sďáblem, horská túro ! Hovořit se šéfy jejich cizími jazyky mne vyčerpává; ještě víc mne vyčerpává, když mám mluvit s ubohými českými neplatícími nájemníky bandursky.
Jak rád bych pokračoval v cestě svých pokrokových předků ! Jak rád bych vrátil ke své dávné poctivé politické práci, byť nijak zvlášť placené ! Ale když budou mít všichni zhruba stejný plat, tak přece nebude co komu závidět ! Český sen; no nemám pravdu ?
Starý kapitalistický svět zachvívá se ve svých základech. Ohromná hospodářská a zemědělská krise vzniká v důsledku zločinnosti a neschopnosti tohoto řádu. Zachvacuje všechny kapitalistické državy a vrhá v zoufalství miliony pracujících. Ohromná vlna nespokojenosti vykořisťovaných a pracujících se zdvíhá a roste. A na východě ? Rodí se nový svět - socialistický. Ne zoufalství a beznadějnost, ale ohromné nadšení, ohromná víra v lepší budoucnost zachvacuje zde pracující masy. (A.Zápotocký, 7.listopadu 1945)
***Volte ČSSD a KSČM !***
Hm, to je divné.
Tady mají stavební firmy jeřáby, nákladní výtahy nebo kladkostroje.
A do lana se zavěšují jen opice v zoo.
Správně díte, Větší vlastenče.
Vší náš lid, včetně vší našich voličů, dříve či později pocítí to neodolatelné volání Velebné Matky Přírody na vší dvě strany. A je jedno, zda tu na tu, či tu na onu.
Jde ale o to tančení po vítězství. I Vy přiznáváte, že jste stár a již po hodině práce unaven. Jakož i já; navíc trpím neduhy všelikými. To se potom těžko tančí, a mám obavy, abychom nebyli souzeni a odsouzeni za přestávky v tanci. Neb: Kdo chvíli stál, již tančí opodál.
Ale jen klid, vážený Pertinaxi. Jako pro každého, i pro Vás se po našem konečném vítězství najde odpovídající práce. A pokud jste fyzicky neschopen tance, budou za Vás tančit jiní, na oslavách Svátku Práce či při jiných podobných slavnostních příležitostech.
Opravdu - s obnovením podpory zájmové umělecké činnosti na všech úrovních do budoucna počítáme. Nejen tančit, ale i zpívat za Vás budou naši umělci amatérští i profesionální; prostě jako dřív.
Co se mé pominutelnosti týče, tak fyzickou práci ještě zvládám. Díky dlouholeté praxi, a především Straně, která mne, ve své Nekonečné Moudrosti, poslala po absolvování ZDŠ nejdříve mezi dělnickou třídu. Psal jsem také jen o některých druzích práce, které mi nyní dělají potíže; inu, co se v mládí naučíš, k stáru jako když nemůžeš, že. (Jestli jste někdy pracoval v lanovém pracovním úvazku, tak víte, co mám na mysli.)
Přiznávám, že jednoho aspektu našeho opětovného (a konečného) vítězství se obávám : Obnovení jisté tradiční součásti politické práce; konkrétně přípitků. Ano, po absolvování série přípitků - na počest Strany, KSSS, SSSR, všech představitelů MDH živých i věčně živých – jsem býval unaven k smrti. Práce s pneumatickou sbíječkou v mraze či dešti je proti tomu rekreace, alespoň pro mne.
No, uvidíme; kam mě Strana pošle, tam půjdu. A pokud mi Kontrolní a revizní komise nebude čichat ke stakanu, budu připíjet vodou stejně upřímně, jako moji přátelé a soudruzi vodkou.
Od minulosti spějme zpátky, otroci vzhůru k cílům svým !***Volte ČSSD a KSČM !
Překvapující informace z Itálie. Do lan se tam prý zavěšují jen opice.
V tom případě se ale v Itálii staví buďto jen zemljanky, anebo tam neexistuje žádný zákon týkající se bezpečnosti na pracovišti ("Práce ve výškách a nad volnou hloubkou patří ve stavebnictví dlouhodobě k nejrizikovějším. Tyto práce jsou nejčastějším zdrojem smrtelných a závažných úrazů.
Ochrana proti pádu, propadnutí nebo sklouznutí je dostatečná, pokud je provedena
kolektivní ochranou nebo prostředky osobní ochrany. Zajištění pracovníka musí být
provedeno na všech pracovištích a komunikacích nad vodou nebo jinými
nebezpečnými látkami, a to nezávisle na výšce. Od výšky 1,5 m musí být zajištěna
proti pádu osob všechna pracoviště a komunikace. Ochrana pracovníků
pod stanovenou hranicí 1,5 m je zaměstnavatelem řešena dle charakteru a rizika ... tolik český zákon)
V tom případě je Reinhold Messner asi taky opice. Nebo yeti. Ale to bude asi tím, že pochází z Jižních Tyrol. Čistokrevný Ital by se do lana nevěšel. :-)))
Jéžišmarjá, to zas objevila Harpyje srandu!
No, abych Vám ji nezkazila. Voni Italové sice ňákej ten zákon o bezpečnosti ve stavebnictví mají hp://www.lavoro.gov.it/NR/rdonlyres/0D78BF49-8227-45BA-854F-064DE686809A/0/20080409_Dlgs_81.pdf
ale bydlí většinou v kontejnerech, tak žádný starosti s lany nemají.
A Reinhold Messner? ten přece dělá reklamu na Levissima, purissima, altissima. Na to přece nepotřebuje lano!
hp://www.youtube.com/watch?v=2HBeMP24ebw
No to víte, vážená paní Harpyje, Talijáni jsou 100 let za opicemi; ani pracovat na laně neumějí.
Mimochodem, je rozdíl mezi ochranou proti pádu z výšky a prací na laně.
Vzpomínám, jak před pár lety jsem visel na laně vedeném z jednoho pokoje přes plochou střechu nad parapet pokoje na opačné straně domu (na střeše prostě nebylo kde se uvázat). Šesté patro; hezký výhled na Prahu. Trochu vítr.
Můj tehdy nejbohatší zákazník, vykořisťovatel, českojazyčný sionistický míšenec, mi měl podávat nářadí a materiály. Bylo to neštěstí; ten v ČSSR vystudovaný inženýr (sic !) prostě v životě nevzal do ruky jiné pracovní nářadí než pero či vývrtku. Takže místo například "Podejte mi křížový šroubovák Pz2." nebo "pistoli na kartuše se silikonem" atd. jsem ho musel navigovat "vlevo, vpravo, nahoru, dolů, tu červenou věc s plastovou rukojetí". Vážně vyčerpávající.
Takže se nedivte mé zdravé třídní nenávisti.
Hezké odpoledne přeji.
Informace, to je marné:
...nad vodou nebo jinými nebezpečnými látkami...
...Ochrana pracovníků pod stanovenou hranicí 1,5 m je zaměstnavatelem řešena dle charakteru a rizika...
Už je to tři roky, co jsem byl na přezkoušení na bývalém IBP a letos mi tedy papíry propadnou. Ale jako prostému pracovníkovi mi to nebude nikterak bránit v práci pro společnost i pro sebe. P.S.: Inspektora IBP jsem dostal naposled do zvláštního stavu mysli dotazem, od kolika kHz se naše práce považuje za práci ve výškách.
(No nic, vy, kteří předešlé věty považujete za výplod mého chorého mozku, pomněte, že nejméně tři zdejší štamgasti se jim zasmáli.)
Je to humor jen pro znalé!
Jakpak rozumět tomu "Od minulosti spějme zpátky, otroci vzhůru k cílům svým!"
Nemělo by se jít spíš kupředu? Takhle to vypadá, že by se lidstvo mělo vrátit do stadia lidoopů.
A to následující "Teď právo duní v jícnu temně a výbuch zahřmí naposled." zní zlověstně: neznamená to, že se máme vrátit až k velkému bangu?
Začínám chápat to zálibu v lanech.
Tohle obdivuji. Pro člověka, který trpí závratí jako já, je už jen ta představa na "hezký výhled na Prahu" příšerná. Brrr.
Osobně znám muže (plurál), kteří nejsou schopni rozeznat dláto od šroubováku, apod. Ale to jsou vlastnosti nezávislé na pohlaví, nebo etnické příslušnosti ("sionistický míšenec" :-)))
Zákonodárce si asi uvědomoval, že z hlediska bezpečnosti při práci onou nebezpečnou látkou může být nejen voda, ale např. mouka, cement, kaolín apod.
Buhehehechlemst, že.
Nebo - je určitý rozdíl, padám-li z výše <1,5 m do písku či na bedny s kovovým šrotem. Atd. apod.
Vážně jste nikdy nevedl/nepodepisoval provedení školení BZP, vážený STK ?
A kolik vlastně máte v "ústavu" smrtelných úrazů ročně ?
STK,
oni teď štamgasti zkoušejí, jak dlouho to vydržím, než vybuchnu.
Je to tak trochu maření času. Italové mají značnou dávku autoironie a ještě větší dávku ironie. Jen když se doopravdy namíchnou, změní jednoduše onomu provokátorovi rysy obličeje, takže si pak musí dělat nové fotky do dokladů totožnosti.
Moc věcí jsem se tu naučila.
Představa, že HuPlé spadne do bedny s kovovým šrotem je celkem zábavná. Bude s tím šrotem na těle vypadat jak lidorobot. Pořád lepší, modernější a hlavně víc proletářské než lidoop na laně!
A pak bude tančit, jé páni, ten bude tančit!
Vážený Větší vlastenče,
I na obnovení přípitků jako tradiční součásti politické práce lze pohlížet jako na pozitivum. Četl jsem nedávno pojednání, zabývající se vším lidem v důchodu. Někteří malomyslní si prý připadají neužiteční, ba až nežádoucí. A tak trpí depresemi, což snižuje jejich pozornost při hlídání vnoučat, což zvyšuje pravděpodobnost úrazu vnoučat, což potom zbytečně zatěžuje již tak zatížený rozpočet na zdravotní péči.
Elegantní řešení navrhoval jeden vysloužilý inženýr: "Je prospěšné se i v důchodu věnovat činnosti, kterou jste dělal ve věku produktivním. Jako chemika mě vždy zajímala přeměna piva, vína i destilátů na moč. Dělám to i v důchodu a jsem spokojen."
Dívejte se tedy na přípitky nejen jako na nutnou a vyčerpávající součást politické práce, ale i jako na cestu ke spokojenému a klidnému stáří. Myslete na dobu, kdy již neuzvednete pneumatickou sbíječku, učte se chemii.
Vážně je tam hezký výhled. Před domem stojí jistý tichý stadion, takže nic nebrání výhledu na střed naší Matičky stověžaté, na Pražský kreml a přilehlé kopce.
Pravda, vítr fouká ze západu, často silný. Ale když visím někde v oslizlé betonové studni, či v prastarém světlíku plném nánosů holubího trusu a špíny, vyhozené generacemi ubohých pracujících z oken záchodů, říkám si : ZaplaťMarx za otevřený prostor a vítr.
Na tu chémii stačí mít v pořádku ledviny. Tak nechlastejte, dokud jste v produktivním věku a nechte si to na důchod.
Vážený Pertinaxi, jak všeobecně dobře známo, dědeček a babička ujídají chlebíčka. Zdravá společnost se prostě dokáže postarat o důstojný život i odchod přestárlých starobních důchodců. Domovy důchodců, sociální příspěvek pozůstalým na kremaci, porodné, bezplatné školství a zdravotnictví, masivní bytová výstavba a další podobná opatření umožní snížení věkového průměru naší osvobozené společnosti. Díky tomu doženeme a předeženeme i ty země Euroameriky, které v nejbližších letech nestihneme osvobodit, díky tomu vyrovnáme populační přírůstky Muslimů.
Prostě se opět prokáže jednoznačná převaha socialismu nad kapitalismem a demokracií.
Čest práci a Míru zdar !
"Představa, že HuPlé spadne do bedny s kovovým šrotem je celkem zábavná." Sice nevím, kdo je "HuPlé", ale tato představa není vůbec zábavná. Zábavnou se může jevit pouze hysterce, žvanící o "lidorobotech", která pohrdá lidmi, kteří se živí manuelní prací. Takový cynismus a snobství je opravdu nechutné. Fuj.
Velevážená, illustrissima, sehr geehrte Frau,
ještě nevíte, kdo je HuPlé - no přece tak jsme s Pedrem přezvali Většího vlastence. Máte pravdu,je zapotřebí to rozšířit, jinak štamgasti nebudou vědět, o koho jde.
HuPlé je pak akronym k Huba Plechová.
Máte pravdu, jaký to nechutný cynismus, měla bych se asi stydět. Ale je to těžké vyvinout vřelý teplý humanizmus létajícího péřového oprašovadla jako ten Váš. Nemáme holt všichni stejnou náturu.
"HuPlé" ? Divné jméno; takové cizokrajné. Není to nějaký Žabožrout, vážená paní Harpyje ?
Co se pádů z výšky týče : Před lety jsem pracoval s člověkem, který přežil pád ze druhého patra. Šlo samozřejmě o hrubé porušení základních předpisů BOZP pro práci ve výškách. Při dopadu pravou nohou "potkal" plechový barel s vodou -> otevřená tříštivá zlomenina lýtkové i holenní kosti. Dopadl na záda na zpevněnou plochu u vrátku -> poškozené obě ledviny, jedna amputována, druhá částečně funkční. Zlomenou ruku + pár žeber, překousnutý jazyk atd. není nutno zvlášť zmiňovat.
Prostě - pro náhodného diváka pádu to musela být sranda jak z americké grotesky, vážně. (Pro spoluviníka neštěstí, který mi scénu na tehdy stále ještě nedokončené stavbě ukazoval, to taková psina nebyla. Suchar jeden zakyslý.)
Někdy mohu pro legraci napsat pár informací o smrtelných pádech pracovníků našeho (dávného) podniku; musel je svým soudruhům podřízeným předčítat z tzv.Úrazových listů.
Ještě jednou hezké odpoledne přeji.
Omlouvám se; vypadlo mi slůvko z předchozího příspěvku :
„...musel jsem je svým soudruhům podřízeným předčítat z tzv.Úrazových listů.“
Co dodat?
Váš příspěvek mluví sám za sebe.
Asi máte mocného strážného anděla. Ať se i nadále snaží.
HuPlé je jméno polysemantické - může se číst po francouzsku a tak okamžitě přivolá na mysl otce utopického socializmu, pak Plé (Blech) odkazuje na německou literaturu a odtud přímo na otce nejpokrokovější ideologie lidstva.
Kromě toho je jeho výslovnost mnohem libozvučnější než větší vlastenec, nejsou tam sykavky ani zuboretné.
Myslím, že se už Vlastenci zalíbilo.
Ale, nakonec, velevážená, illustrissima, sehr geehrte Frau,
není takový lidorobot, pokrytý železným šrotem jen zdokonalením modního piercing, které navazuje multikulturálně na naše africké kořeny?
To snad nechcete nazvat snobstvím?
No, vážená paní Harpyje, jednou mi po mojí chybě zachránila haksny blesková reakce člověka, se kterým jsem se značně nesnášel.
Jinak stačí dodržovat ty "hloupé úřednické" předpisy. Nebo alespoň vědět a nezapomínat, že je zrovna porušuji.
(Něco pro zasmání : Tehdy u toho bohatého českojazyčného sionisty jsem musel několikrát do místnosti; nebyl jsem schopen mu vysvětlit tak složité práce jako „odříznout čepičku kartuše“. Takže : Přitáhnout se, povolit samojistící blokant, postavit se na vnitřní parapet, sáhnout za hlavu, povolit šroubovací karabinu, vyháknout ji z blokantu, seskočit do místnosti. S přichystaným materiálem zpět.
Když jsem tohle dělat asi popáté, již na venkovní straně okna jsem ještě pro kontrolu sáhl za hlavu na zašroubovanou karabinu. Ajta ! Zjistil jsem, že je sice zašroubovaná, ale ROZEPNUTÁ. Prostě jsem pojistku nenasadil na šroub, a zašrouboval jsem ji do prázdna. Asi bych se divil celou cestu dolů, co se to vlastně stalo; naštěstí mě Lenin neopustil.)
Takže tak.
Pro poučení o všemožných nebezpečenstvích práce ve výškách, s lanem, kladkou,vědrem a stavebním materiálem doporučuji číst dopis políra, ve kterém tento vysvětluje pojišťovně, kterak že k rozmanitým zraněním přišel. Méně mladší ze štamgastů si možná pamatují kterak ho (ten dopis) četl Smutný Muž Válek někdy v polovině minulého století. Jinak se mi ho (ten dopis) podaří tak jedou za pět let vyšťourat na BBC, je to sice fuška, ale stojí to za námahu a originál je originál.
Nápověda: ".....half way up bucket and I met..."
Ještě, že nad Vámi bdí Lenin, Vlastenče! To je samozřejmě mocnější podpora, než kdyby nad Vámi držela svou ochranou ruku nějaká jiná všemohoucí bytost.
Ty "hloupé úřednické" předpisy pocházejí nejspíše od EU, jako veškeré jiné zlo, omezující svobodu a suverenitu národů.
Proč já musím všechno zašmodrchat. Sorry. Nejrůznější verze zmíněné nehody s vědrem vám najde Google když zadáte The Barrel of Bricks. Ale ta původní, BBC z konce padesátých let, je stejně nejlepší.
Buhehehechlemst. Znám tu vysoce veselou historku. Akorát, že pracuji příliš dlouho ve stavebnictví, abych se jí mohl zasmát opravdu od srdce.
Po ilustraci stručný popis úrazového děje, jehož následky jsem popsal výše :
Na ploché střeše dvoupodlažní vily zůstal nepoužitý atikový panel, o rozměru cca 1,2 x 0,6 x 0,3 m, o hmotnosti zhruba 260 kg. Majitel nemovitosti a zedník spolu panel dopravili ke dřevěné trojnožce, která sloužila jako nosná konstrukce pro horní kladku lanového vrátku. Zedník poté upevnil lano kolem panelu ve vztyčené poloze, a z okraje střechy dal pokyn majiteli. Ten posunul ovládací páku vrátku do polohy "nahoru". V okamžiku zvednutí panelu došlo k prudkému kyvadlovému pohybu panelu, který srazil zedníka přes okraj střechy.
Hahahahohohohuhuhu. Škoda přeškoda, že nebyl přítomen nikdo s kamerou v ruce. Ještě dnes by se tuze nasmáli diváci té televizní přehlídky amatérských videí lidí kamsi padajících/předmětů padajících na lidi. Vážně děsná hlína, že, vážení vlastenci a vážené vlastenky ?
Jo, ještě jsem si vzpomněl na jeden příběh, který by, kdyby byl zachycen na filmový pás, stal by se v dnešní době hitem internetu :
V roce 1925 si moravští prarodiče postavili nový domek, jen pár desítek metrů od domku rodičů mého s.dědečka. A samozřejmě, nechali si vykopat vlastní studnu. Studnaři používali tehdy velkou novinku – prefabrikované železobetonové skruže. Starší bratr mého budoucího s.otce, šestiletý zvídavý venkovský kluk, zblízka skruže prozkoumával. Přesto, že to měl přísně zapovězeno, po nich lezl. Krajní skruž s ním spadla, a na místě ho zabila.
Hezký večer všem vlastencům a vlastenkám.
No tak Stalin by mi mohl poskytnout ochranu ještě mocnější, vážená paní Harpyje, ale já se Ho o pomoc zatím neodvážil požádat. Víte, On je tak lidský a chápavý, až se mi tají dech. Pamatujete si závěrečnou scénu nejlepšího filmu všech dob ? Hlavní ženská hrdinka megafilmu Pád Berlína v téměř nekontrolované extázi požádá soudruha Stalina o nepředstavitelné – o možnost jej políbit za vše, co udělal pro lid celého světa.
Soudruh Stalin, ve své nekonečné lidskosti, pochopí její duševní stav, a mlčky svolí. Ztepilá hrdinka přistoupí k Hospodáři, a dotkne se svými rozechvělými rty klopy Jeho běloskvoucí uniformy. Pak odstupuje, zmámena tím neuvěřitelným zážitkem.
Proto se ve svých prosbách raději obracím k soudruhu Leninovi. Konečně, i křesťani jen zřídka žádají o pomoc tzv.ducha svatého.
To já jsem taky v mládí zedničila. Nahnali nás tehdy celou třídu na stavbu mládeže, stavět domy horníkům. Bylo mi tenkrát šestnáct a byla jsem hubená jak tyčka v plotu a žádnou sílu jsem neměla.
Po skládání cihel z vagonu, kdy jsem si je div nepustila na nohu, a z cihelného prachu jsem byla červená jak indián, poslali mě odvážet maltu na kolečku ve čtvrtém patře z výtahu na patro. Kolečko bylo těžké a mezi podlahou výtaku a patrem byl schůdek a tak jsem kolečko neudržela a to se převrátilo a malta se vylila dolů na záda jednoho zedníka, co tam okolkoval. Ten začal tak řvát a nadávat, že jsem se pro jistotu sklidila z dohledu. Pak jsem dělala různé jiné nádenické práce, ale hlavně jsem se ulejvala, jak jsem mohla.
V neděli jsme neměli volno, ale pracovali jsme na obranu míru. A po večerech nás politicky školili. No, přežila jsem to. Nejvíc se pak matka divila, že jsem tam nic nevydělala, že prý utratila víc za balíky s jídlem, co posílala, z obavy, abych tam neumřela hlady.
Největší sranda byla, když jedna zvědavá dívka vlezla do kanceláře soudruha vedoucího, politicky kovaného soudruha, našla americké desky a pustila rozhlasem na plné pecky boogie woogie, které se rozlehlo po táboru div se baráky netřásly. Páni, ten soudruh přiletěl celý rudý, co prý to tam děláme. Co to pouštíme? Úpadkovou muziku kapitalistického západu!
A kamarádka na to nevinně: co já vím, co to je to booie woogie? V životě jsem to neslyšela. Soudruh sklapl hubu, ale pak se choval lidštějc. Máslo na hlavě.
Nezáleží na tom, vůči komu z osazenstva Věčného Kremlu adresujete Vaše prosby o ochranu, Vlastenče. Jediné, co čítá je, že dotyčný drží nad Vámi svou ochrannou ruku, ať už se jedná o s. Lenina, jeho choť, nebo jiné členy pantheonu.
Mýlím se, nebo je to jenom drb, že preferovaná barva s. Naděždy Konstantinovny byla blankytná modř?
Od té doby, co se před 35 roky cca za půl hodiny poté, co jsme spolu hovořili, zabil pádem ze 40 metrů můj spolupracovník (a předtím dlouholetý spolužák), nemám veselé historky o pádech vůbec rád.
To jsou české osudy.
Manžel mé zemřelé kamarádky a můj kamarád, je vystudovaný chemik a vyučený zedník. Můj otec je (bývalý)lékař a řezník. Činost, kterou mu tehdy zprostředkoval můj děd,zvěrolékař, aby ušel Totaleinsatzu po uzavření českých vysokých škol nacisty.
Podobné zkušenosti jsem ušla díky předvídavosti mých rodičů.
Asi proto si já, která nanejvýš udržím pero nebo průpisku, vážím o to víc osob, které vytvářejí hodnoty vlastníma rukama.
Při vší povinné úctě, vážená paní Harpyje, soudružka Naděžda Konstantinovna Krupská se do světových dějin zapsala pouze jako manželka soudruha Lenina. Prostě Lenin by byl Leninem i bez s.Krupské, s.Krupská by bez s.Lenina byla obyčejnou soudružkou bez možnosti vstoupit do Věčného Kremlu.
Tudíž její oblíbená barva (pokud to tedy není krásná barva rudá) je z hlediska historie irelevantní. Více třeba zde : http://kozan.wz.cz/hostan/pages/13.htm
* * * * *
Co se "předvídavosti" Vašich rodičů týče, tak, vážená paní Harpyje, z hlediska nás opravdových českých vlastenců jste byla odvlečena z naší vlasti do nepřátelské ciziny, do Evropy, dokonce přímo do fašistického Německa. Tam jste, dle převládajícího názoru drtivé části našeho lidu, prožila trpký život plný přepychu a zahálky.
Dlouhodobé odtržení od našeho lidu, nedostatek kvalitního socialistického vzdělání, absence působení fundamentálních formativních podnětů (skutečně demokratické volby v socialismu, oslavy 1.máje a VŘSR, kvalitní TV seriály atd.) Vám způsobilo ztrátu typicky českého humanismu – dnes jste ochotna odsuzovat humánní odsun resp. humánní likvidaci Němců, sionistů i Muslimů, ba dokonce odsuzujte i humánní znárodnění.
Nedivte se proto, prosím, antagonistickému vztahu nás opravdových českých vlastenců vůči všem zrádným emigrantům.
Hezký den přeji.
Okomentovat