Rozsvětná

V neděli dopoledne jsem vzal počítače svůj i ženy, a odvezl je autem k synkovi. ("Vzal" je ošidné sloveso u soustavy různých krabic a krabiček, všelijak umně pospojovaných kablíky.) Bylo to nutno, neb nás čekalo malování a pokládání nových koberců, a nechtěli jsme riskovat šlápnutí někoho do našich strojů.



V neděli odpoledne přišli brigádničtí hoši na stěhování nábytku. "Nábytek" je rovněž ošidné slovo, protože mělo jít hlavně o obsah většiny našeho nábytku, jímž jsou knížky. A zde nastal první a poslední zádrhel akce - nebyly krabice. Krabice banánové. Je to problém od doby, kdy se už na tržištích nevyskytují zelináři. Ve velkých superprodejnách se všechny krabice okamžitě skartují. Pan šéf začal - v neděli odpoledne - "operativně" shánět krabice, o kterých jsme mluvili už měsíc předem. Nesehnal. Takže se nábytek a jejich vnitřek stěhovali ponejvíce pohromadě - pokud to šlo. A kde to nešlo, tam jsem měl alespoň pár krabic svých...

V pondělí se malovalo. Malíři byli šikovní a nenasvinili. Nahoře byli šikovní a dole měli fólie na nábytku, lepicí pásky na vypínačích a rozích vestavěného nestěhovaného nábytku a na zemi lepenku. Příspěvek na blog jsem psal u synka na jeho počítači, zatímco synek trávil prodloužený víkend v Barceloně. Byl to trochu problém, protože synek je zvyklý psát na klávesnici qwerty, a já, ještě ze psacího stroje, středoevropsky (rakousko-uhersky:) qwertz. Jednak jsem nechtěl synkovi šahat do nastavení, ale hlavně jsem hned zfleku nevěděl, jak šahat a času na psaní bylo pomálu. No a článek se týkal ydravotnictví, totiž zdravotnictví...

V úterý přišel uklízeč a kladeči koberců. Ti dokončili kladení ve středu. Totiž kladení. To bylo ajncvaj. Složitější bylo posunování nábytku na původní místa. Aby bylo prázdno před položením koberce, a nábytkem zaplněno poté. Zejména když v tom nábytku byly knihy. Dolů šly některé police krásně i s knihami. nahoru však musely jít bez knih. A knihy se nám rozlezly.

Dneska je čtvrtek a jeli jsme si do Ikey koupit nové postele. A jinam všelijaké hadříky na otírání dřeva, kovu či knih. A nyní se otírají dřeva, kovy i knihy. A počítače, které jsem právě přivezl od synka.

Po otření stolu, pětikolečkového křesla a kabelů jsem ty různé krabice pospojoval. A bylo to jednoduché, i šimpanz to zvládne: Červený kolík do červené zdířky, modrý konec do modré svírky, zelený sameček do zelené samičky. (Nebarvoslepý šimpanz, jemuž se zjevně vyrovnám.) Nakonec jsem zastrčil kablík s internetem. Jo, ale úplně nejdřív jsem připojil počítač a monitor a zvukový bazmek silovými kabely na silných 230 voltů v síti. Jo, ale úplně ponejprve, ještě  předevčírem, jsem nastrkal do elektrických zásuvek, dříve než byly zastavěny nábytkem, psy. Tedy prodlužovačky se třemi i pěti zástrčkami...

Už při zastrkávání kablíků se na krabičkách začala objevovat různá světýlka. Pak jsem zmáčkl jedno tlačítko, a soustrojí se rozeběhlo. Během vteřiny si poradilo i s přehozeným zapojením (bez barvy) klávesnice a myši. Rozsvítila se mi má oblíbená tapeta, a když jsem si otevřel Firefox, připojil jsem se na internet.

Sláva, funguje to! Ještě mi synek časem nastaví zvukový szstém, totiž systém, zatím poslouchám rádia Classic a Ethno jen ze sluchátek. Počítač jsem sestavil a spustil rychleji - než mi pak trvalo najít brejle na počítač...

Psáno v Praze dne 9. června 2011

PS: A je to příspěvek do blogu s pořadovým číslem 500.