Uvádím jen prostou pravdu

Nacistický systém byl věcí celého německého národa. Je to jeho historická vina, pravil prezident Beneš 10. června 1945 v Lidicích. I letos se zde v sobotu 11.6. v 10 hodin koná smuteční tryzna. Bude se tu hovořit trochu jinak. Myslím si ale, že neuškodí přečíst si, co tu znělo tenkrát, těsně po válce:

Z projevu Edvarda Beneše v Lidicích 10.6. 1945:

"...Lidice a jejich osud jsou nejvýraznějším rysem německé nacistické kultury a německého nacistického systému z doby druhé světové války. Říkám německého systému - přidávaje slovo nacistický - poněvadž nemohu od celého toho nekulturního, barbarského zjevu lidického vraždění z června roku 1942 německý národ jako celek odloučit. Činím německý národ jako celek za nacism a všechny jeho zločiny, jimiž se nacism navždycky před celou historií lidstva tak smutně proslavil, odpovědným, pokládám za nutné politicky z toho vyvodit důsledky vzhledem k celému státu a dle toho postupovat do budoucnosti po tak dlouho, dokud německý národ, uznav svou vinu, nenapraví aspoň částečně to, čím se proti lidství, právu a mravnosti lidské i božské za minulých patnáct let provinil.

Nebude však trvat dlouho a budeme slyšet různé, všelijak formulované a v systémy vypracované omluvy, výmluvy a omývání všeho toho, čeho se Němci v této válce tak neslýchaně nelidsky dopouštěli. Až to svět uslyší, nechť nezapomene na tato fakta: To, co v lidickém zločinu nejvíce ohromilo celý svět, bylo, že po přesně připraveném, chladně uváženém a s nejhorším cynismem provedeném vyvraždění nevinného lidického obyvatelstva bylo vydáno oficielní německé komuniké, jímž se německá vláda slavnostně k této ničemnosti hlásila. Z něho vycházelo, že to byly represálie na přiznaně nevinných lidech, a že to byl prostě výraz vraždícího zastrašujícího teroru, z něhož si německý režim vytvořil veřejně hlásanou a hájenou právní státní doktrinu. To nebylo něco náhodného, to byl systém, to byl právní názor německé společnosti, to byla nová filosofie německého národa a německého "Herrenvolku". A nebylo to tajeno, nebylo to zakrýváno, bylo to hlásáno veřejně všemu německému lidu.

To, co svět uvádělo a uvádí dnes zvláště v úžas, je fakt, že takový Buchenwald, Mauthausen, Dachau, Osvěčím, Majdanek, Belsen a všechny ostatní koncentrační tábory s celým svým aparátem a systémem zvířeckého mučení a vraždění byly vymýšleny a připravovány v klidu, v úředních místnostech jednotlivých ministerstev a stavěny záměrně a odborně za účasti odborníků, inženýrů, lékařů a jiných vědců a před zraky skoro celého odborného světa a politicky myslícího lidu německého, že se odborně a vědecky bezvadně pracovalo na přípravě německých mučíren a že se pro ně odborně vychovávaly celé generace nacistické mládeže, policie a pomocného personálu; že se v těchto místech organisovaly pro účely německé vědy německými vědci a lékaři odborné vědecké experimenty na uvězněných, nešťastných lidech nevinně odsouzených a německými kulturträgry tak neslýchaně zneužívaných; že se stavěly a odborně zařizovaly plynové komory na massové ničení milionů životů, že koncentráky, mučírny, plynové komory, vlaky smrti a všechno to, co representovalo tento nelidský zabijácký systém stálo denně a stále - a řadu let - na očích velké většiny německého národa, a že se v tomto národě - kromě dvou-tří případů - nenašel ani jediný význačnější odpovědný člověk, který by byl měl odvahu to všechno odsoudit, proti tomu se postavit, definitivně to zatratit. Tisíce a tisíce německých lidí to vidělo, celá léta chodili kolem těch doupat smrti, mučení a umírání, věděli o tom všem stejně tak, jako se ví, kde je nemocnice s nejhorší nakažlivou nemocí nebo skladiště dynamitu hrozící vybuchnouti, mluvili o tom v rodinách, na schůzích, v oficielních komuniké a hrozili tím nestoudně všem svým odpůrcům; jedním slovem převážná většina německého lidu až do poslední chvíle před konečným pádem tohoto ničemného systému jej mlčky trpěla anebo přímo s ním souhlasila, jen když to pomůže dosáhnout kýženého cíle: vítězství ve válce.

Byl to prostě systém a byl to režim - nebyli to jednotlivci a nebyla to pouhá jedna strana - a bohužel německý národ ve své veliké většině se s ním buď výslovně nebo mlčky solidarisoval a ztotožňoval. V tom je hrozná historická vina německého národa, v tom je nesmazatelný a neodpustitelný hřích a to bude zle dopadat na všechny jeho osudy v příštích - myslím, že dlouhých - letech jako pykání za všechny tyto viny.

Já zde neprozřetelně nesevšeobecňuji; uvádím jen prostá fakta a říkám prostou pravdu. Vím, že byli Němci, jednotlivci, kteří si této hrůzy byli vědomi. Ale jde o přímou vinu převážné většiny Němců a proto Němci, jako celek, jsou odpovědni..."

Tak pravil prezident Beneš v Lidicích dne 10. června 1945. I letos, v sobotu 11. června od 10.00, se zde bude konat smuteční tryzna. Opět, jako v minulých letech, přijedou Američané a Britové, Francouzi a Holanďané, Španělé a Japonci. A další. I přátelští Němci, kteří si své již odpykali. Bylo by pěkné, kdyby se dostavilo i povícero Čechů.

Zatím můžete navštívit alespoň www.lidice.cz. 

Psáno a opsáno v Praze na Lužinách dne 6. června 2001, poprvé vyšlo na Neviditelném psu 7. června 2001. 

K obrázku v záhlaví: Jde o akvarel, který v poli nad hořícími Lidicemi nakreslil 11. - 14. června 1942 tehdy ani ne dvacetiletý Václav Mleziva. Spodní čtvrtina obrázku zachycuje zelené obilí, ve kterém se nejspíš chlapec skrýval. Kdyby ho tehdy Němci objevili, asi by nepřežil. Pan Mleziva zemřel v roce 2005. Čtvrtka, přišpendlená k rýsovacímu prknu, byla objevena až v jeho pozůstalosti. Obrázek je součástí sbírky Lidická hrušeň, která je umístěna v lidickém domě seniorů Oáza.