středa 2. listopadu 2011

Má vlast


Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta země, která vlastí je ti...


(Jaroslav Seifert - Píseň o rodné zemi)



Bylo mi asi pět, když mě maminka vyvedla na můj první První máj. Šli jsme zrovna  od libereckých městských lázní nahoru na Husovku, je tam takový strmý krpál, a najednou začali hrát z amplionů nějakou melodii. Maminka se zastavila a já se musil také zastavit. Stáli i jiní lidé, naklonění proti svahu, v klidu, bez pohybu, jen dětem vlála mávátka. Poprvé jsem uslyšel slovo "hymna". Byla to divná písnička - měla dvě různé melodie, a zpívala se v druhé části divočeji a trochu jiným jazykem. Byl rok tak asi 1956, a v lidech, co zažili první republiku, byly ještě zbytky republikánské hrdosti. Až šovinismu, z dnešního hlediska viděno.

Když jsme chodili po Jizerkách, tak maminka zpívala do pochodu vlastenecké písničky, z nichž si pamatuji málo. V jedné se zpívalo "protože jsem republikán, znamená, že kázni zvykám, kupředu, kupředu  - a praporečky výš!" V jiné sokolské zas byla vadná čeština: "čepelem v tu zrádnou hruď". Ano, na výletech s našimi dětmi jsme tuhle zpívali, už ale z legrace. Začínala "Spějme dál, spějme dál, pod sokolským praporem," a vždy, když jsme zazpívali "spějme", tak děti k tomu přidaly "chrrr pšííí" - jakože "spěme dál"...

A dneska tohle praporeční a hymnové vlastenectví ožívá už jen při sportu, což je možná dobře.

Co je tedy vlast? Vlast je můj domov. Klidně jen můj stůl a knihovna a počítač, do kterého teď datluji. Moje doupě, můj byt, můj rondel. Co vidím z oken, od Hvězdy až po Brdy. Praha, kde žiju, Liberec, kde jsem se narodil a prožil dětství. Z Ještěda je vidět daleko, až třetina Čech. Na jihu vyrůstá z horizontu dvojitý vrch Bezdězu. Bývali tam vězňové, a jeden prý prosil oblaka:

Tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,   
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!


(Karel Hynek Mácha - Máj)

Na severozápadu je z Ještěda vidět celá liberecké mísa, víc k východu Jablonec, a mezi nimi támhle pod proseckým hřebenem jsou Vratislavice, kde se narodila má babička Ema Vobořilová někdy na konci předminulého století. Ve stejné době a ve stejné obci jako jistý Konrád Henlein. Pak řekl Konrád, že Češi tady nemají co pohledávat, a babička i s celou rodinou musela odjet do vnitrozemí. Po válce se babička vrátila, a stěhoval se Konrád.

Do Liberce se naši vrátili - ale z táty byl najednou jedináček. Nejmladší sestra umřela ještě v Praze, ale oba bráchové skončili v Dachau. Měli smůlu, že si jejich maminka vzala Žida. Děda byl ovšem velký český vlastenec a nějaký sionismus mu byl cizí. Ovšem je fakt, že po válce mnozí přeživší Židé mířili do Izraele, neb to je zem, daná Židům přímo od pánaboha:

Tedy vstoupil Mojžíš z rovin Moábských na horu Nébo, na vrch hory, kteráž jest proti Jerichu, a ukázal jemu Hospodin všecku zemi Galád až do Dan, i všecku Neftalím, a zemi Efraim a Manasse, a všecku zemi Juda až k moři nejdalšímu, polední také stranu a roviny údolí Jericha, města palmovím osazeného, až do Segor.
A řekl jemu Hospodin: Tato jest země, kterouž s přísahou zaslíbil jsem Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji. Způsobil jsem to, abys ji viděl očima svýma, však do ní nevejdeš.


(Deuteronomium 34 - Bible Kralická)

Pravda ovšem je, že u našich byl oblíbenější kopec jménem Říp. Domov, vlast, bývalo to, co člověk obhlédl. A pak kousek dál. Za středověku se zemské hranice nějak moc nekolíkovaly - vedly někudy prostředkem hlubokých pohraničních hvozdů. Čím byly hvozdy hlubší, tím byla vlast definovanější. Ale co ruské stepi? Nu vot - velmoc, rozčleněná hlubokými řekami, na východě nejdříve opřená o Ural - než přes něj přetekla, na západě se rozestírá vždy až tam, kam dosáhne špička kozáckého meče. Ródina agrómnaja.

Ano, první vlastí je člověku rodina, pak rod, kmen a  - národ. Národ se svým jazykem, tradicemi, územím. Území Židům v diaspoře nahrazovalo náboženství, u národů, žijících nomádským způsobem je to poněkud jinak. Ty mají tu smůlu, že jsou zvyklé cestovat až za obzor a nevážou je žádné hranice. Pokud na nich není plot s elektřinou anebo pokud je neomezují přistěhovalecké kvóty. Nomádi mají v dnešním rozčtverečkovaném světě prostě problém - ať už v Evropě, Americe nebo Izraeli.

Z vesmíru prý hranice nejsou vidět. Z oběžné dráhy ještě jsou - na první pohled rozeznáte zelený Izrael od suchého Egypta. Ale teprve pohled od Měsíce ukázal lidem, že jejich společnou vlastí uprostřed pustého vesmíru je planeta Země. Synek, když se po měsíčním vejletu vracel z Japonska, tak měl v Heathrow takovou radost při setkání s Čechy, kteří se vraceli domů z Anglie, že na ně začal mluvit - anglicky. V Japonsku se totiž s anglinou moc nedomluvil. Po pár týdnech v Asii se jeho vlastí stala Evropa…

O Češích se říká, že bydlí v kotlince, ale Liberečáci bydlí v superkotlince, mezi Ještědským hřebenem a Jizerskými horami, mezi kterými jezdí městská tramvaj. Táta, když se vrátil z koncentráku, tak přinutil rodiče k návratu do Liberce - bez něj by prý umřel. Nakonec umřel po dalších desítkách let v liberecké nemocnici s vyhlídkou na Ještěd. Babička strávila konec života ve vratislavickém starobinci. Voskovec říkával, že doma je tam, kde si pověsí klobouk, ale skoro by se mohlo říci že vlast je tam, kde vás pochovají nebo rozptýlí. Dneska si už můžete vybrat.

Hodně emigrantů si vybírá právě - svou vlast.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
těžká, těžká jako vlastní vina
- není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlína.


(Psáno 2.11.2011, aniž jsem původně zamýšlel dušičkové téma…)

72 komentářů:

informace řekl(a)...

Jaroslav Seifert: Světlem oděná

Se střevíčkem pružné tanečnice
špička věže k mrakům vylétla,
a když kaštan rozsvítil své svíce,
oděla se Praha do světla;
zajiskřily smaragdové věnce,
čekající až v ty močály
vejde měsíc, aby počaly
skřehotati žáby na měděnce.

informace řekl(a)...

Jen malý dodatek. Když jsem hledala webu, jestli Seiferta náhodou nezdigitizovali, abych nemusela text přepisovat z knihy, Seiferta jsem samozřejmě nenašla, ale zato jsem padla na další nechutnou hádku italských bohemistů. Už jim nestačí ani italský web na praní špinavého prádla a tak řádí i na českém. Bohužel tam nebylo místo pro příspěvek. Byla bych jim něco řekla.
Promiňte to jen tak bokem, sem to vlastně nepatří.

Harpyje řekl(a)...

Na Psu je jeden diskutér, kterého nesnáším. Napsal ale před nedávnem jednu věc, kterou stoprocentně podporuji: "vlastenectví jsem se naučil v emigraci".
Žáby skhřehotají všude na světě více méně stejně, a pomalované džbánky se nacházejí všude v Evropě už od dob neolithu.
Pocit příslušnosti k původní vlasti člověk má, nebo ne. Je to cit, který záleží na tolika náhodách, že se vůbec nedá definovat. Natož nějakými verši, nebo artefakty.
Soukromý pocit, který se stane odporným, když je veřejně vystavován.

informace řekl(a)...

To má být snad narážka na mne, vážená Harpyje?
Myslím, že to není vůbec Vaší věcí, jestli tu vystavuju nějaké "básničky", ale zcela mou soukromou.
Miluju Seiferta, a hlavně sbírku Světlem oděná.
A za své city se nestydím.
Pigliati questa!

Pedro řekl(a)...

Jedno německé přísloví říká: Honig im Munde, Galle im Herzen. Ovšem na některé lidi by se dalo upravit na: Galle im Munde, Galle im Herzen.

informace řekl(a)...

Asi nějaká Gallenkrankheit. Poverella!

Jakub S. řekl(a)...

Myslím, doufám, že není.
A teď pozor: dávný symbol poetické příslušnosti k tomuto národu, modranský džbánek, je ovšemže chvalně známý výrobek staré slovutné keramičky v obci M o d r a u Prešpurka. Ano, už n a S l o v e n s k u .
Jak to říká Lanďák Vaškovi v Audienci... víte?
No já to napíšu radši: To je paradox, to je paradox - !

Pedro řekl(a)...

A Jakube, není to tzv. habánská keramika? A kdo to byli "habáni", to naše generace ještě ví! Ta mladá už o tom nemá ani páru.

informace řekl(a)...

Vždyť to jsou nádherné verše, (raději je nebudu rozbírat, abych si nezkazila prožitek), jak můžou někomu vadit?
Nechápu.

Pedro řekl(a)...

No počítadlo ukazuje 2 štamgasti on-line. Přeji dobrou noc do Itálie.

informace řekl(a)...

Teď tam jsou tři. Dobrou noc, Pedro.
Knížky mi ještě pan B.neposlal, odjel do USA na pár neděl.
Sorry, vyšlo to hloupě mou vinou. V každém případě ještě jednou díky.

Větší vlastenec řekl(a)...

Je to tak - Čechy jsou vlastí Čechů, Morava je vlastí Moravanů.
A Němci, sionisti, Romové, rozliční Euroameričani - ti všichni si musejí uvědomit, že naše Matka-vlast jim bude přinejlepším macechou, dokud se nepočeští (nepomoravští). Prostě - prvorepubliková snaha multikulti nadšenců o překlad naší hymny do němčiny a maďarštiny byla stejně směšná jako nebezpečná.
Neboli - Pražské jaro musí otevírat veleskladba Má vlast, hraná Českou filharmonií pod taktovkou českého nebo ruského dirigenta. Jinak prostě nelze.

Ach, Jizerské hory, ach, Liberec ! Tradiční území naší tisícileté vlasti, skoro tisíc let okupovaná Němci-fašisty. Dějiště jedné z nejzrůdnějších událostí našich dějin, zrodu a krátkého trvání tzv. Deutschböhmen, jednoho z hnusných pokusů „českých“ Němců o popření výsledků tzv.Velké války.
Je až neuvěřitelná ta vrozená německá drzost, se kterou naši dědiční nepřátelé vztáhli Právo na sebeurčení některých národů i na sebe. Jako kdyby nevěděli, že se narodili a žijí na naší, na české půdě ! Jako kdyby nevěděli, že je můžeme za rozpoutání světové války potrestat dle našeho uvážení.
Správně viděl dr.E.Beneš, již na počátku 20.let, nemožnost dokončit osamostatňovací proces znárodněním bank, pojišťoven, dolů, hutí atd. apod.. - ano, dokud v naší vlasti stály síly dravé, Němci a Maďaři, nebylo možno nastolit socialismus.
Té práce vlastenecké, mravenčí i obří, těch obětí národních i osobních, než bylo možno humánně vylikvidovat Němce, Maďary, zbytek německojazyčných sionistů, velkoburžousty, maloburžousty, kulaky a černoprdelníky ! Ale stálo to za to - po tisíci letech byla naše vlast znovu etnicky a jazykově vyčištěná a sjednocená; jedním slovem - unikulti.

Dnes, dvaadvacet let po ztrátě samostatnosti a zničení našich skvělých ženijně-technických hraničních opatření, pronikají Němci a ostatní Euroameričani i do Jizerských hor a Liberce. Naše vlast se vrátila do rmutného stavu před rokem 1945, v některých aspektech (pan kníže jako ministr zahraničí) před rok 1918.

Kdy se, ó lide, do Tvých rukou vláda věcí Tvých zase navrátí ? Postačí naše vítězství ve volbách ? Nebo bude k němu nutná ještě bratrská internacionální pomoc ?
Uvidíme, až začneme s humánním odsunem. Jestli na nás EU a NATO pošlou své letecké piráty, jako na Srbsko a Libyi, bude pomoc našich starších bratří nezbytná.

K obraně a budování vlasti Buď připraven !

Jakub S. řekl(a)...

Ale dyť mně to nevadí! O tym žádná. Jenom pro zajímavost. Ostatně pan Seifert se v lidové keramice a vůbec v tomto celém širším oboru nevyznal, že.
Mohl myslet habánskou, jasně. Haushabener - habáni - habánské dvory v každé druhé dědině na jihu Moravy. Velké téma.
Budu tu až večer, jedu zazimovat chatu. Pro zichr. Vypustit vodu z rozvodů.

drak řekl(a)...

Ano, souhlasím s Šamanem a informací a částečně i s Harpyjí v tom, že člověk si určitě dobře procítí, co to ta vlast vlastně je a co k ní cítí, když odjede někam na delší vzdálenost a delší dobu. Pak má totiž všechny nezbytné předpoklady k tomu, aby si to mohl pořádně procítit a uvědomit. Pobyl jsem vzdálen poměrně dost jak v prostoru tak v čase a musím říci, že jsem se na návraty domů velice těšíval a uměl si jich vážit a patřičně si je vychutnat. Také jsem si dával pečlivý pozor, abych na rozdíl od svého zahraničního českého okolí, nemrvil češtinu zavlečenými výrazy z cizích jazyků. Nevidím vůbec nic špatného na tom, pakliže tyto pocity někdo vyjádří nějakou básní nebo tím, že popíše co cítí. Když ale někdo uveřejní něco o svém nitru, bohužel riskuje střet s jedinci, kteří mají taktu a citu asi jako ruská samohybná houfnice s posádkou a kteří toho zneužijí k tomu, aby se ho nějak dotkli nebo mu ublížili, ale na druhé straně tím mohou prospět jiným, protože jim pomohou roztřídit jejich pocity a myšlenky. Proto velice děkuji paní informaci, že se s námi o své pocity podělila. Přesto, že se naši čeští i evropští padouši činí co mohou, abychom v sobě to vlastenectví potlačili a nahradili ho láskou k onomu rudo zelenému a k islámu spějícímu evropskému socialistickému dotačnímu blázinci na kolečkách, tak se musím přiznat, že co se mne týče, tak se jejich úsilí zcela míjí účinkem a působí na mne spíš opačně a spíše to posiluje mé positivní cítění ctění vůči mojí vlasti a mým spoluobčanům.

Větší vlastenec řekl(a)...

Jak Češi poznávali svět
aneb
O co přišli zrádní emigranti

Jako malou ukázku skvělých výdobytků naší tradiční kultury Vám posílám, vážená paní Harpyje, scénku sice navenek humornou, leč ve skutečnosti poučnou až běda :
O hloupých Východoasiatech a zlodějských Cikánech

Vší náš lid tento výstup viděl x-krát v opakovaných pořadech Československé televize.
Před rozšířením videopřehrávačů si vší náš lid přehrával alespoň zvuk, zaznamenaný nadšenými amatéry na kazetových magnetofonech.
A když jsme v práci nebo i v soukromí slavili, popíjeli, dobrou vůli spolu měli, opakovali jsme si nejlepší části této poučné scénky - ano, všichni jsme znali její slova nazpaměť.
Takže na současný průnik hloupých, směšných a nebezpečných cizáků jsme byli SKVĚLE připraveni.

A teď si laskavě uvědomte, vážená paní Harpyje, jak deformovaní jsou Euroameričani, jimž brutální diktát multikulti a tzv.politické korektnosti zakazuje konzumovat a rozšiřovat zdravou národní a třídní nenávist.

Nazdar !

Schumacher řekl(a)...

Aha, já si hnedle říkal, že Golany vypadají jinak...

Harpyje řekl(a)...

Pro ocenění tohoto druhu lidového humoru mi chybí to správné "úchopové instrumentarium", jak říká Janyška. Vydržela jsem se na to dívat přesně 01:35 min. Na youtube, jak jsem díky Vašemu odkazu zjistila, je hodně videí s tímto lidovým "umělcem". Začínám chápat Vaši averzi vůči televizi.

informace řekl(a)...

Draku,
děkuju, ale nemusíte se mě zastávat. Víte, Seifertova poezie je něco tak kouzelně křehkého a zároveň jemně vtipného, že mě nikdo od toho pocitu obdivu nemůže odvrátit. Když někdo nazve jeho verše "básničkou", tak je pro mně jen "neuk v lese chovaný", jak říkával náš profesor ruštiny, když jsme ho zlobili.

A ještě nakonec ze sbírky Býti básníkem:
Život mě už dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.


Té paní asi život nic nedal.

Větší vlastenec řekl(a)...

Článek obvyklé úrovně přičinil na Neviditelného Psa i soudruh a soukmenovec V.Vlk starší.
Ano, krev není voda. Ano, prašiví "čeští" Němci odmítli Československou republiku, odmítli stát se Čechy resp. Slováky.

Pro nás Čechy a Moravany je to naprosto neuvěřitelné - jak někdo může setrvávat v marasmu němectví, když mu nabízíme jedinečnou příležitost stát se opravdovým člověkem ??
Vždyť my jsme museli do hloupých Němců STŘÍLET, aby je přiměli přijmout neslýchané dobrodiní - občanství ČSR ! Člověk by řekl, že s jásotem uvítají možnost vymanění se z německé říše bez použití násilí; oni si místo toho vyhlásí své vlastní, NĚMECKÉ státečky. Je tohle možné ?!
Prý že jsou doma, prý že jim tam něco patří už celá staletí. Že tam skoro žádní Češi nejsou, a ti co tam jsou, přišli až po nich. Prý „sebeurčení národů“.
Takový nesmysl !
Stejně jako nikoho neomlouvá neznalost zákonů, tak Němce neomlouvá neznalost jednoho ze základních zákonů našeho národa : Kde se jednou rozkládalo území našeho státu, je náš stát navždy.
A nezáleží přitom na kontinuitě naší státnosti na daném území, ani na procentu českojazyčného obyvatelstva. Prostě : Jednou české, navždy české !

Takže nám právem patří nejen tzv.Sudety, ale i ostatní části naší tisícileté vlasti - namátkou Rakousko (celé), Horní Slezsko, Kraňsko, Furlánsko, Lucembursko, Brabantsko, Brandenbursko atd.
Po 1.světové válce nám tehdejší tzv.vítězné mocnosti sprostě přiřkly jen malou část naší vlasti; územní zisky (Slovensko a tzv.Zakarpatská Ukrajina) nám naši ztrátu samozřejmě nevykompenzovaly. A to jsme ještě o části naší tisícileté vlasti museli svést ozbrojený boj s nejhoršími Slovany - s Poláky. Ještě štěstí, že nám tehdy nezištně pomohla Rudá armáda; jinak by snad Těšínsko a Hlučínsko trpělo pod okovanými botami polských statkářů, oficírů a sionistů až do osvobození Sovětskou armádou.
Ach, v jakém stavu asi bude Horní Slezsko, až konečně připadne zpět do našich rukou ? V jak děsivém stavu převezmeme Rakousko, Lucembursko, a ostatní části naší nedílné vlasti ?!

Nu, uvidíme. Euroamerika usilovně pracuje na svém sebezničení, naši přirození spojenci Muslimové sílí den ode dne => Konečné vítězství se nezadržitelně blíží.
Připravujte se.

Čest a Nazdar !

Větší vlastenec řekl(a)...

No vždyť Vám po píšu pořád, vážená paní Harpyje : Dlouhodobým pobytem v Evropě jste se DĚSIVĚ vzdálila našemu lidu, našemu vzdělání a způsobu myšlení.

Jen pěkně shlédněte všechny scénky našich populárních umělců Šimka a Krampola - získáte tak určitý náskok před ostatními zrádnými emigranty. Až vás (i Vás) zajistíme, během našeho osvobozování Euroameriky, nebude pro Vás už tajemstvím jeden z hlavních zdrojů našeho zdravého náhledu na šikmooké a jiné nepřizpůsobivé.

Učit se, učit se, učit se ! (V.I.Lenin)***Volte ČSNS 2005 a KSČM !

Harpyje řekl(a)...

Že ten hnůj ještě můžete číst.

Větší vlastenec řekl(a)...

Hnůj je hnojivo. Cenné hnojivo.
A já jsem prostý oráč na národa roli dědičné.
Dostatečně vyzrálý hnůj, do půdy řádně vpravený, zvýší úrodnost rodné hroudy.
Hnůj nevoní, ale neobejdeme se bez něj.
Kdyby soudruha a soukmenovce Vlka staršího nebylo, musel bych ho zastoupit.

Nazdar !

informace řekl(a)...

Ano, právo národů na sebeurčení. Jak jsem se dozvěděla z jedné bakalářské práce na webu, je to jedna z nejzamotanějších a nejvíc kontroverzních otázek mezinárodného práva. A to dnes, když existuje Organizace spojených národů se všemi orgány, které jí zajišťují celkem kompetentní diskuzi a studium problému. Jaká byla asi situace na konci první světové války, když Společnost národů jako mezinárodní orgán vzniká prakticky podepsáním Versailleské mírové smlouvy?
Když i dnes otázka práva národa na sebeurčení se dostává do rozporu s celou řadou lidských práv, uznávaných a garantovaných OSN a jinými světovými orgány, v první řadě proto, že národ není právním subjektem a nemůže tedy být právoplatně zastoupen na mezinárodním foru, pak není ani zcela jasná jeho definice. Jak by asi mohl být v 1918 r. řešen požadavek českých Němců? A kým? Byl řešen na mírové konferenci ve Versailles.
O problému sebeurčení existuje velice bohatá fundovaná bibliografie, máte-li zájem, dám vám odkaz.

Harpyje řekl(a)...

To byste udělal velmi dobře. Jedna zdravice je málo. :-)

Harpyje řekl(a)...

To nevypadá dobře.
http://www.guardian.co.uk/world/2011/nov/02/uk-military-iran-attack-nuclear
http://www.debka.com/article/21443/

EK dodala)hahaha řekl(a)...

Má vlast:
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=eSsoN9Mo3f0
čest v šest!!

žibřid řekl(a)...

Harpyje, nechci rýpat a už vůbec ne zlehčovat, ale není vlast tedy hlavně stesk?

drak řekl(a)...

informaci:

Poezii vyloženě nevyhledávám, protože dnešní imbecilní a uspěchaná doba něčemu takovému prostě moc nepřeje a já bohužel patřím mezi lidi, kteří sice ještě dovedou rozeznat poezii krásnou od té tuctové či vyloženě nanicovaté, ale k tomu, aby si jí vychutnali potřebují určitou atmosféru pohody a klidu a něco takového zavládne tak 1 x, někdy 2 x do roka, takže je to spíš taková velmi sváteční záležitost, a kolikrát na ní ani nedojde.

Větší vlastenec řekl(a)...

Já též poezii nevyhledávám, vysoce vážený a drahý vlastenče draku, neboť opravdu dnešní zlá doba nepřeje nejen poezii, leč všemu krásnému, čistému a dobrému, jako kupříkladu lásce, vlastenectví, přátelství, soucitu, třídní a národní nenávisti, znárodňování a humánní likvidaci národních a třídních nepřátel, prostě, dnešní doba je hnusná, a poezie na tom nedokáže cokoli změnit, takže je vlastně úplný nesmysl ji číst či poslouchat, i když mne mrcha jedna neodbytná stále pronásleduje, vyskakuje na mě zpoza rohu jako tzv.poezie všedního dne, ve vagónech metra jako součást jakýchsi reklamních akcí na veřejnou hromadnou dopravu nebo kapitalismus a demokracii či co vlastně, čert ví, ale co to dím, vlastně tedy nedím leč píšu - čert ne, nýbrž Trockij, protože Trockij je horší ďábla, prostě poezie je zákeřná a vtíravá, až někdy mám strach, že v noci potichu vyskáčou roky zanedbávané knihy poezie z mé knihovny, a nejsou to jen pověstné útlé svazky, ale i pěkně tlusté „bichle“, připlíží se k mému prostému loži, a na daný pokyn na mne skočí, což by jistě mělo ještě horší následky než čtení některých příspěvků tady na vlasteneckém Doupěti, i když by se to někomu možná nezdálo být možné, takže se raději uchýlím k takzvané rekreační četbě alespoň jedné básně, jíž mohu vřele doporučit i Vám, i všem ostatním zdejším vzdělaným vlastencům a vlastenkám, tedy jsou-li tady nějaké vlastenky kromě slečny Kopretiny, což je otázka, protože všichni víme, že emigrace stojí v příkrém rozporu s nejzákladnějšími požadavky na vlastenectví, zvláště jde-li (šlo-li) o emigraci ze svobodného unikulti socialistického Československa, ale já prostě risknu a napíšu „vlastenkám“, takže zkrátka a dobře tuhle báseň tedy jaksi doporučím jako, i když je v tom nechutném jazyce imperialismu a demokracie, v jazyce, v němž bylo, je a bude napsáno nejvíce duši ubíjejících traktátů obhajujících multikulti a globálno, to jest dvě nejzhoubnější nákazy naší doby, doby nepřející nejen poezii, leč všemu krásnému, čistému a dobrému, jako kupříkladu lásce, vlastenectví, přátelství, soucitu, třídní a národní nenávisti, znárodňování a humánní likvidaci národních a třídních nepřátel :

The dead swans lay in the stagnant pool.
They lay. They rotted. They turned
Around occasionally.
Bits of flesh dropped off them from
Time to time.
And sank into the pool's mire.
They also smelt a great deal.

(P.N.M.Jennings)

Harpyje řekl(a)...

Vlast ne, Žibřide, ale vlastenectví. Někdy ano.
Ale jako u každého citu, lze z něj poměrně rychle vystřízlivět. Například četbou určitých internetových stránek, nebo projevů určitých osobností, které se v poslední době zázračně přerodily na vlastence.
Víra je rovněž něco niterného, co se ve slušné společnosti nestaví okázale na odiv. I z té prý už mnoho osob vystřízlivělo. Některé k ní ale našli cestu, doslova zázračným způsobem. Paní soudružka Bobošíková teď prý sedí každé ráno v sedm hodin v kostelních lavicích Sv. Víta.
Jaksi to ale chápu, žádná oběť pro milovanou vlast není dost těžká.
Takže, když to tak vezmu, tak jsem celkem spokojená, že žiju v té totalitární zelenorudé EU, a když mi to ta dnešní imbecilní a uspěchaná doba dovolí, tak se, jako perverzní kosmopolitka, delektuji například na básničkách ztroskotance Villona, nebo drogisty Baudelaira. Ta vlast je totiž i trochu tam, kde jsme získali své vzdělání. Osobně jsem neměla to štěstí studovat onu krásnou řeč našeho velkého bratra. Za to vděčím své bývalé vlasti. Vv šel studovat na zedníka, a já bych byla s největší pravděpodobností skončila v nějaké fabrice, kdyby mí rodiče nebyli opustili milovanou vlast.

Schumacher řekl(a)...

Tak to vypadá, Velký Vlastenč, že každý tu vlast máme trochu jinou. Když jsem tuhle velmi záludnou vlasteneckou otázku položil svému historicky vzdělanému příbuzenstvu, hluboce se zamyslelo a pravilo, že podle toho by jeho vlastí musel být protektorát anžto se v něm narodilo. Z jeho výrazu bylo poznat, že taková představa se mu nelíbí.

Schumacher řekl(a)...

Pravda VV. Nebylo by úrodné půdy nebýt volů do ní trousících. Tak z hoven rodí se lány zlatého obilí a něho chléb. Tak hovna se stávají chlebem a chléb posléze hovny. A nebýt volů trousících, onoho kanonenfutru dějin, nebylo by lánů, chleba a proto ani našich hoven. Našich, ne cizáckých, ale našich vlasteneckých. Važme si našich volů.

informace řekl(a)...

Himmel, už jste tady zase, Obuvníku,
s tou Vaší otázečkou?
Narodil jste se v Čechách, ne? Cítíte se Čechem, jako ostatní okolo Vás, ne?
Tak Vaší vlastí jsou Čechy.
Nepleťte si pojem národ a rodná zem se státním zřízením.
Národ a zem zůstává, státní zřízení se mění.
Anebo se cítíte adoptovaným Číňanem? Anebo příslušníkem Vesmíru?

STK řekl(a)...

Čtu vaše moudré příspěvky, vážení štamgasti, dosti pozorně.
Možná mnohem pozorněji, než vy je píšete.
Mohu vás ujistit, že je to síla...

Avšak nemám k diskuzi co dodat.

informace řekl(a)...

STK,
pro Vás.

Jaroslav Seifet: Jarní rondeaux

Utkána z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.
Už nechodí do bílé vily
básníci mrtví z dávných jar

a přioděni do čamar,
dnes už jen stín či příznak bílý.
Utkána z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.

Na střeše leží světla cár,
to svítí měsíc opozdilý,
když jdu tu já, a kroků pár
spíš ty, pro kterou srdce šílí.
Utkána z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.

Harpyje řekl(a)...

Jaroslav Seifert psal ta Jarní rondeaux v plurálu?

informace řekl(a)...

V roce 1984 Jaroslav Seifert obdržel Nobelovu cenu za literaturu !!!!!!!!!!!!!!!!
Nikdy jste o něm neslyšela?
Je tu pořád Wikipedie.

Harpyje řekl(a)...

Mám souseda přes dvě ulice.
Jmenuje se Johann T. Je jedním z oněch rumunských vystěhovalců, keré bývalý rumunský diktátor propouštěl v sedmdesátých letech odměnou za tvrdou německou měnu.
Narodil se v Banátu, jako syn německého otce a české matky. Jeho německého otce zastřelili rumunští "partyzáni" před očima jeho malého syna.
Když se každé ráno potkávám s Johannem při venčení psů, tak volá "dobré ráno!". Je to jeden z mála českých výrazů, na které si vzpomíná.
Jeho, tak jako moje vlast, je ona multikulti Evropa, v které se naše bývalé národní vlastnosti rozpouštějí jáko onen pověstný cukr. Zaplať pánbů za ni.

informace řekl(a)...

Proč, jaro, vždy tak pospícháš,
třeba tě vidím naposledy.
Dívám se teskně na jehnědy,
svítící jako čerstvý kvaš.

Ty si však šátkem rychle smaž
ten křížek z Popeleční středy.
Proč, jaro, vždy tak pospícháš,
třeba tě vidím naposledy.

Jen od fialek neumaž
si ret svůj, trochu ještě bledý,
vždyť přece jistě dávno znáš,
jak prudké jsou ty jarní jedy.
Proč, jaro, vždy tak pospícháš,
třeba tě vidím naposledy.

Harpyje řekl(a)...

Tak nějak mi Vaše agresivní výpady, informace, připomínají příspěvky vlastenky Hájkové na Psu. Taky si někdy ráda přihnete, nebo jste už zapomněla jak zní plurál od slova "rondeau"?
My emigranti, jsme byli na rozdíl od vystěhovalců samozřejmě hodně omezení, jelikož naše pupeční šňůra s vlastí byla (naší vinou) přetržena, ale i přesto nám neušlo, že vlastizrádce Seifert získal v roce 1984 NC za literaturu. Dzp.

informace řekl(a)...

Nevěřím, že skupiny, jakkoliv početné, vykořeněných jedinců,přesazených do jiného prostředí, dokážou vymazat to bohatství národních kultur a tradicí, aby z nás udělali tupé uniformní stádo, které jen opakuje hesla z televizních reklam - t.zv. poezie všedního dne, jak ji poněkud nepřesně cituje Vv.
Naše kultury jsou unikátním a při tom společným bohatstvím.
Mockrát děkuju za ideál multikulti Evropy, kde se národní charakter, tradice, kultura rozpouští "jak cukr".

Je krása ženy v oválu.
jen váza má být štíhlá,
jinak vám láska roztane
jak kostka spadlá do čaje.


Od koho to je?

informace řekl(a)...

Zželelo se mi Vás, že se tak zbytečně ztrapňujete.
Tak tedy ve Slovníku českých spisovatelů, Praha 1964 pod heslem Jaroslav Seifert na str. 441 najdete v seznamu jeho díla Devět rondeaux, Bb 1945 .
Příště si raději zkousněte jazyk mezi zuby.

Harpyje řekl(a)...

Ano, u devíti lze předpokládat, že se jedná o plurál. Dzp.

Jakub S. řekl(a)...

No tak, dámy...
Udržte své niveaux, s´il vous plait!
Tentokrát je to fifty : fifty. Tak to odpískejme...
A s prominutím, překlep: - roztaje. Ničevó, koňéšno.
Gabriela Vránová teď v rádiu recituje slavnou báseň pro + Bořka Navrátila (dobrého herce). O nevidomé dívce. Už jsem ji to slyšel říkat dvakrát. Sakra od koho to je?! Rozhovor v první osobě (autora) s ní. Vypadá to na Holana. Nebo něco cizího v tm duchu a stylu. Jak su zdělaný, tak su hlúpý.

Jakub S. řekl(a)...

Dyť to je Honza Skácel. Už to se mnú neide dál, ogaři.

informace řekl(a)...

Jaképak fifty-fifty, Jakube!
Ta ignorantka se tu se mnou nejen hádá, ale ke všemu říká, že piju.
Tak jsem přišla na původ její agresivity. Nahne si a pak spustí. Hanba!

informace řekl(a)...

Jaroslav Seifert: Věnec sonetů (V)

Praha! To chutná jak hlt vína.
Opakuji si stokráte
to jméno dechem naváté
a sladší dechu milenčina.

Ať sirény však nad domy
dají si radší přilbu z čela,
beztak nám ještě nedozněla
siréna našich svědomí.

Kdybych ji viděl jako vázu,
z níž zůstaly jen střep a prach,
kdybych měl přežít její zkázu,
prach její sládl by v mé slině.
Je jako pečeť na listině,
i kdyby byla v sutinách.


Dobrou noc

informace řekl(a)...

Ještě něco. Našla jsem na webu nahrávku Seifertových veršů.

http://kyklop.bloguje.cz/892739-jaroslav-seifert-milostna-rondeaux-audio-nahravka.php

1. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Úvod (délka 00:11 min.)
2. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Prsten Třeboňské madoně (délka 12:12 min.)
3. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Jarní rondeaux (délka 08:52 min.)
4. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Závěr (délka 00:17 min.)
Přednes: Rudolf Pellar, 1988.

Jakub S. řekl(a)...

Pááni. Dík!!
S panem Pellarem jsem ještě loni mluvil měsíc před jeho odchodem. Ach bože. Moudrý, laskavý, vzdělaný, šarmantní, krásné manželství, talenty na rozdávání - kdybych se mu vyrovnal v překládání, ve zpěvu tedy určitě ne... Byl naprosto dojat a ohromen, že dovedu po pětapadesáti letech ihned říct, čím na mě z rádia zapůsobil, a hned mu to i zazpívat: tu o krakovském drožkáři s koníkem. Tuším Galczynski. Z nás nikdo autu nezávidí, že rychlejší je, vždyť nemá oves ani guláš, vjé koníčku vjé -

Šaman řekl(a)...

K poznámce VV: "A nezáleží přitom na kontinuitě naší státnosti na daném území."

Záleží. Liberečtí Němci nebyli občané nějaké pofiderní německé říše, avšak Rakouska-Uherska, jehož součástí bylo České království.
A to České království bylo územní jednotkou i R-U, neb i císařpán byl českým králem, ačkoliv nekorunovaným.

Takže Němci na území Českého království ve státních službách rakouského císařpána byli povinni umět česky. Že neuměli, lépe řečeno nechtěli mluvit s Čechy, i když uměli, byla jejich smůla. Že chtěli být "rakouskoněmeckými" občany v roce 1918 bylo způsobeno tím, že odmítali přestat být panským národem. Čeští Němci nebyli národem, proto nemohli získat sebeurčení. ("Sudetoněmecký národ" neexistuje. Kdyby existoval, musel by se vyučovat třeba jeho jazyk. A u německého soudu by sudetoněmec potřeboval překladatele z němčiny do sudetoněmčiny. Možná ale, že právě proto jim nerozumíme - ani Češi, ani Němci. Jen největší sudetoněmečtí vlastenci.)

A kdyby to sebeurčení získali, pak bychom už v roce 1918 vznikli maximálně na území budoucího protektorátu, což se nestalo. A toho mnozí vlastenci, například Martin Komárek z MfD, trpce litují. Kdyby se tak stalo, už jsme se dávno nemuseli trápit slovem Vlast. Měli bychom Heimat nebo Vaterland a žádní Vlastenci by nemuseli anti-hořekovat nad českým nacionalismem a žádná informace ani žádná harpyje by se nemusela trápit s nějakým Seifertem.

Ale dnešní potomky bývalých libereckých Němců to nedere. Jezdí na Liberecko na dovolenou i na víkend, z vlasti jejich prarodičů je dnes nikdo nevyhání, mohou si tu i koupit chalupy či baráky ve městě.

Ovšem znovu připomínám:

Nejdříve musela z Liberce jít Češka Ema, teprve pak Němec Konrád. A to až potom,, co zabil Emě syny Otu a Jiříka.

Harpyje řekl(a)...

Ano, kolektivní vinu prosazovali nácci a bolševici a jejich slouhové. Jedni na základě rasových a národnostních, druzí na zakladě třídních kritérií.
Proto zaplať pánbů za EU, v které se okázalé a hysterické vlastenčení stává exotickým jevem.

Jakub S. řekl(a)...

No proti tomu samotnému snad lautr nikdo nemůže nic mít a nemá. Pokud má základní soudnost, morálku (klidně používejme archaismy), rozhled, vzdělání. Tož tak.
A, the most relevant point: není tu žádný rozpor. Jedna věc je vidět nedávnou historii jako historii, objektivně, nic nekamuflovat (o sebe ani druhých). Druhá nepřenášet resentimenty (chválabohu za tohle teprve nedávno zdomácnělé slovo!) do dneška, do zítřka, pozítřka - a nevyvozovat z nich právní a majetková a etická narovnání... Jsou to - ach to je floskule, budiž - dvě stránly téže mince. Howgh.

informace řekl(a)...

Šamane,
psala jsem už jednou, že šance sudetských a českých Němců v r. 1918 na nějaké sebeurčení z hlediska mezinárodního práva byly nulové.
Většinou se všichni zastánci práv Němců odvolávají na projev am. prezideneta W. Wilsona z 8. ledna 1918 před senátem, kde jedním ze čtrnácti programových bodů bylo právo národů na sebeurčení. Bylo to řečeno všeobecně, bez specifického upřesnění, o co jde a jak se má aplikovat. V pozdějších svých vystoupeních Wilson upřesňuje, že se jedná o právo ”of all people to choose the forme of government under which they will live”, míněno jako poskytnutí svobody občanům zvolit si svou vládu, která je má spravovat, tedy jako respektování vnitřní demokracie, při zachování teritoriální integrity státu.
Pomerance,The United States and Self-Determination:Perspectives on the Wilsonian Conception,in American Journal
of International Law,1976,p.1 ss.
Ještě dnes OSN existují dva politické směry, pokud je o interpretaci práva na sebeurčení: první, většinový, valného shromáždění, který zastává princip zaručení demokratický svobod pro občany státu bez narušování hranic nebo integrity území, druhý směr zastává komise pro Lidská práva, která dává principu sebeurčení poněkud volnější výklad.
V každém případě se podle OSN může hovořit o secesi národnostních menšin jen jako o ultima ratio, když dochází k ozbrojnému konfliktu a ten není možné urovnat dohodou.
V r. 1918 a 1919 byla zastávána doktrina vytvoření na území bývalého Rakouska-Uherska menších států, se zřetelem na celistvost území, ucelenost hranic, ustálené předešlé historické tradice, pokud možno národnostně a jazykově homogeních.

A.S. Pergill řekl(a)...

Informace,
Němci měli v ČSR práva, o jakých se ani dnes většině národnostních menšin a v zavedených demokraciích ani nesní (o postavení Lužických Srbů v současném Německu nemluvě - IMHO měla být Lužice po WW2 ustanovena jako samostatný stát nebo připojena k Polsku nebo ČSR a Němci z ní vykopáni jako z těchto států). Němec nemusel od kolébky do hrobu klápnout hubou česky, včetně vysokoškolských technických a univerzitních studií, jen pokud chtěl pracovat ve státní správě, tak musel zvládnout jakési jazykové minimum; podstatně míň než co se např. požaduje po VŠ studentech studujících v češtině. Takže opravdu vřískali jen proto, že ta jejich hatmatilka přestala být preferovaným dorozumívacím prostředkem.

Jakub S. řekl(a)...

Srbové po tom po obou válkách, resp. v jejich průběhu , toužili a k téhle naději se upínali. Přímo o to požádali. Bohužel - tehdy ani tehdy neprojevili naši nejvyšší politikové nejmenší zájem. Smutná, přesmutná pravda. Trapná. Pro nás.
Stejně by to nevyšlo. Nicméně projevit aspoň snahu o podržení a pomoc. Dát světu najevo, že jsme s nimi.
Rovněž Kladsko mohlo tehdy či tehdy být připojeno a konečně by zas byla hranice krásně zarovnána. Nikdo nevyužil. Kladsko s hrobem knížete Münsterberského, syna Jiříka z Poděbrad, a jinými. Nejtristnější kapitola současné historie Slovanů. Třeba vám něco srbsky časem napíšu - je to nejarchaičtější sl. jazyk - mají aorist a imperfekt atd. (pamatujete - dělach, dělachu, dělachu, dělachom, dělaste, dělachu - ?). Navíc rozpolcený. No, satis pro tempore, amici.

Větší vlastenec řekl(a)...

Jen klid, vážený Jakube S.
Jak už bylo x-krát řečeno a napsáno, po skončení Velké osvobozenecké války bude obnovena Slovanská říše v plném rozsahu.
Takže se nedílnou součástí naší vlasti opět (a nyní již navěky) stanou všechna území, na nichž se kdy v minulosti rozkládal český stát, na nichž někdy páchla česká noha (či páchnout mohla).
Takže nám připadnou nejen tzv. Sudety, Hlučínsko atd., ale i Horní Slezsko, Rakousko, Lucembursko atd.
Samozřejmě - Slovensko se nám již nevrátí. Bude ale součástí naší slovanské socialistické světové soustavy, tedy státem bratrským a soudružským.
Zakarpatská Ukrajina, Karlovarsko a jiné podobné bývalé součásti našeho státu samozřejmě připadnou našim ruským bratrům, na základě historických nároků, Zásad sebeurčení některých národů, a vděčnosti našeho lidu za osvobození od Euroameriky.

Míru Zdar !

Jakub S. řekl(a)...

Tak to bude fajn...

informace řekl(a)...

Vracím se ještě na chvilku ke starému tématu vzniku československého státu 28. října 1918. A to pod dojmem článku pana Ruščáka na jeho Zvědavém historičnu, kam jsem náhodou zabloudila. Mohu říci, že mě jeho argumenty ani ne tak šokovaly, jako spíš pobavily. Jedním z důvodů, proč vznikl životaneschopný stát, který se po dvaceti letech rozpadl, bylo podle něj, že do československého státu byly zahrnuty menšiny, které tam být nechtěly a nejen to, ani česká společnost ve svém celku pro vytvoření tohoto státu nebyla.
Píše: "jsem přesvědčen, že kdyby bylo o 28. říjnu právoplatné referendum, v němž by volili její pozdější občané, nikdy by ČSR nevznikla a tím spíš ne v podobě, v jaké vznikla".
Takže čs. republika měla vzniknout jen po právoplatném referendu všech budoucích občanů. Je tu jen malilinká zcela zanedbatelná, alespoň pro autora tohoto výroku, otázka: kdo měl to referendum, aby bylo právoplatné, provést? Vláda dosud neexistujícího státu? Vítězné mocnosti Dohody? A na koho by se byly měly dotazem, zda chtějí být občany Československé republiky, obrátit? Na které občany? A dál, a proč, když už v tom zástupci Dohody byli, neprovést takové referendum v celém Rakousku-Uhersku? Proč dělat nějakou vyjímku pro ČSR?
Doufám, že si dovedete představit ten bordel! Námět pro historickou sci-fi.
A pak druhá malilinská otázka. Bylo snad ustálenou mezinárodní praxí, že vítězné mocnosti po válce při rozhodování o novém uspořádání Evropy prováděly nějaká referenda? Na příklad před rozhodnutím Vídeňského kongresu o uspořádání hranic Evropy po porážce Napoleona bylo uspořádáno nějaké referendum? Ptal se někdo Poláků, kam chtějí patřit?
Říká se, že řeči se vedou a voda plyne, ale přesto by se měl aspirující politolog zamyslet nad tím, co říká.

Jakub S. řekl(a)...

Máte zcela pravdu. Musím se na to mrknout.
Andy! Jsi při své inteligenci, zběhlosti a psavosti a (furt ještě) mládí zrádným zajatcem svých abstraktních, teoretických, od dobových reálií a představ naprosto odtržených vývodů, které už jsou (ano, i pro mne!!) na hranici přijatelnosti. Věcné (historické, chceš-li) a možná etické. Hrozně líto.
Ale přečtu si to, pak snad zmírním něco.
Tristesse, mes amis. Je to jeden z nejchytřejších lidí své generace. MMCh: Veřejně ani soukromě se mi tehdy (víte) dosud neozval.

informace řekl(a)...

Jakube,
přečtěte si jeho zásahy do diskuze. Tam se rozhovořil plně na téma.

Pedro řekl(a)...

Proč by se taky měl ozývat?! Dobrovolně se přiznat k plivnutí na někoho, kdo už se nemůže bránit? Nač a proč? A pak - to už by s oním plivnutím nikdo nemohl dál operovat a opakovat ho jako prověřenou pravdu - vždyť Wikipedie přeci nelže! P.S. Marně čekám na pokračování seriálu o evropských zapadlých vlastencích. Nabral si toho zkrátka hoch moc..

Pedro řekl(a)...

Pro zájemce o Finrodův seriál o evropských zapadlých vlastenců mám jedno upřesnění. Už nefunguje možnost dostat se do seriálu přes adresu: htp://naszviretnik.net/2010/09/03/zvedave-historicno-evropsti-zapadli-vlastenci kliknutím na název požadovaného dílu seriálu, tak jak to fungovalo dříve. Je nutno si navolit cestu: htp://naszviretnik.net/category/publicistika/zvedave-historicno/.

informace řekl(a)...

Ale, Pedro,
nebuďte takový pedant. Kde může chudák učedník-politolog najít nějaký cár papíru, který by dosvědčil, že prezident Beneš nadával na rudomodré Němce! Vždyť on chudina nemá žádnou zlatou rybku, aby mu ho někde vylovila.

Pedro řekl(a)...

No nemá to chudák Finrod lehké ani na svém vlastním blogu. Mimo těch, co mu tam přikyvují, se mu tam občas odvažuje nesouhlasit nějaký rýpal. Jako třeba nějaký Jenda: "Šikanovala menšiny způsobem jaký v R-U nebyl zvykem? Tak tahle kravina si snad ani nezaslouží komentář.
Mimo jiné bych autorovi doporučil, aby si zajel na Zakarpatskou Ukrajinu. Ale chápu, tam politologická fakulta není, tak co by tam dělal.
A s těmi Slováky … vzhledem k tomu, jak úžasně se R-U staralo o své menšiny, neměli Slováci ani dost učitelů, aby měl ve školách kdo učit děti. Slovensky. V rámci útlaku vyslali Češi na Slovensko spousty učitelů a představte si tu hrůzu .. na rozdíl od Maďarů v úžasném multikulti R-U oni se učili a pak učili slovensky. Odporné. Útlak jaký Slováci v R-U nezažili. Mimochodem …ve kterém že státě Evropy měla v té době menšina školství ve svém jazyce od základního až po univerzity? A ne, děkuji, Švýcarsko neberu."
Odpovědět No tak odpověď už tam bohužel žádná není.
Text Jendova příspěvku převzat (vč. doplnění místy scházející diakritiky a opravení velkých písmen u názvů národů) z diskuse k Finrodovu článku “ZVĚDAVÉ HISTORIČNO: Netradičně o 28. říjnu”

Jakub S. řekl(a)...

Jenda je učitel 40+ s rozhledem. Napsal to aji za (mj.) mne. Jakkoliv je to složitější. Jako skoro všecko. Leč základní fakta, trendy, situace jsou vždy prosté. Sorry. Opravdu lituju. Krásné Slovence, baletce a studentce FF Košice, z poprednej patricijskej rodiny svojho mesta, která mi kdysi užaslému pyšně pravila: Veď ste nás mali v osemnáctom nechať! - jsem klidně opáčil (šlo mi o svedení, takže jsem se nepouštěl do větších akcí): Podívej, Gábi: to bysme tu dnes museli tenhle hovor vést maďarsky... Neměla nic lepšího než ženským zoufalým způsobem odseknout: A kto vie! V zájmu vyšších cílů jsem to skrečoval. Joj, mladosť, radosť - az istenem!
Možná jsme měli... jenže MRŠ na tom trval a vše už rozpracovával, začal vydávat La Nation Tchéque - a bylo. Ne, ovšemže neměli. Teď za těma horama tady na obzoru máme jistotu a národ vyzdvižený na naši úroveň. Haj hou.

Větší vlastenec řekl(a)...

Ano, vážený Jakube S.
I Slovensko bylo částí našeho státu, takže na něj máme naprosto stejný nárok jako na tzv.Sudety, Rakousko, Lucembursko, Horní Slezsko atd. apod.

Jenže je zde nárok vyšší než náš, nárok vpravdě absolutní.
Pokud nás o Slovensko požádají naši starší bratři, jako kdysi o tzv. Zakarpatskou Ukrajinu (a v brzké budoucnosti o Karlovarsko), dáme jim je.
A ještě to Slovácko jim přidáme, z vděčnosti za osvobození od Euroameriky, multikulti, kapitalismu a demokracie.

Čest a Nazdar !

Větší vlastenec řekl(a)...

Ale no tak, drahý přáteli a soudruhu Pedro.
Cožpak jsme si už neřekli jasně a x-krát, že je přece jedno, jestli ona slova (o nutnosti vylikvidovat „naše“ Němce bez rozdílu jejich stranické příslušnosti) náš president Beneš vyřkl či nikoli ?
Důležité přece je, že náš národ, že vší náš lid ta slova SLYŠEL. A jednal podle nich.

A je přece jedno, že naši dědiční nepřátelé vkládají do úst našeho pokrokového ministra zahraničí Jana Masaryka bláboly o jakémsi "Stalinově pohůnku" atd.
Nejenže o takovém nesmyslném výroku neexistuje žádné průkazné svědectví - neexistuje nic, VŮBEC NIC, co by svědčilo o protisovětském smýšlení J.Masaryka.
Však taky vší náš lid pevně stál za statečným a jednomyslným rozhodnutím naší vlády odmítnout vměšování USA do našich vnitřních záležitostí, a nepodílet se na remilitarizaci Západního Německa; stál i za velikým a hrdinským rozhodnutím pres.Beneše nepodpořit pravicový pokus o puč.
Jan Masaryk prostě šel s naším lidem, pres.Benešem a s.Gottwaldem Slunci a Pokroku vstříc. Prostě - J.Masaryk žádný výrok o "Stalinově pohůnku" atd. nevyřkl.

Míru zdar !

informace řekl(a)...

Přestaň žvanit, usmrkanče! Utři si raděj sopla, ty frajere a zbytečně nebuzeruj.

Jakub S. řekl(a)...

Však to Joža Uprka a spol. v dočasném pominutí smyslů tuší 39 veřejně navrhli... bylo to tak šílené a mimo realitu, že to taktně či netaktně všichni (Berlín, Prešpurk, Praha) nechali pod stolem. Ach jo. Ti kumštýři.
Ovšem to bylo na nižší úrovni, že. Mluvím o připojení k tzv. Slovenskému štátu, jojo.

Větší vlastenec řekl(a)...

Jistě, vážený Jakube S.
Však naši dědiční nepřátelé sami přiznávají, že Joža Úprka byl v podstatě Evropan, to jest zrádce naší západoasijské vlasti i všeho Slovanstva.

Ovšem pokud tento návrh (připojení tzv.Slovácka ke Slovenské SSR resp. přímo k RSFSR) vyjde z úrovně nejvyšší, nezbude než souhlasit.
Ruku na srdce, vážený vlastenče - lidu Slovácka se bude žít stejně dobře v samostatném Slovensku jako v samostatné, od Euroameriky osvobozené ČMSSR.
Vždyť přece VŠICHNI budeme žít a budovat, z úspěchů se radovat v jediné a jednotné, širé, krásné, od všech nepřátel očištěné unikulti socialistické vlasti všeho Slovanstva.

Prostě - nemáte důvod být vyděšený jako nějaký Němec-Sudeťák v roce 1918.

Světu mír !

stk řekl(a)...

Jenže jsme se dostali (i já, který to jenom četl) do slepé uličky a jak vtipně poznamenala Informace, do SF. Protože už se argumentuje jen na bázi coby - kdyby. Stejně vydatné jako "...a co když třeba!"
Futurologie obrácená do minulosti, paralelní světy. I když: Jsme v přece hospodě, neřídíme stát. Tak proč ne.

Jakub S. řekl(a)...

Proč ne?