Adventu nakrátku

Ráno byly dole v kastlíku Hospodářské noviny a papírek. Že jsem dnes, 21. prosince 2011, nebyl doma, ale dopis od České správy sociálního zabezpečení si mohu vyzvednout dnes 21.12. od 17:00 a zítra, 22.12. (tedy dnes) přes den. Obvyklá finta České pošty, státního podniku, která toto provádí - co se pamatuju, tedy nejméně od 60. let minulého století. (Akorát za jiné peníze.) Aby se paní pošťačka či pan balíkový pošťák nemuseli tahat s dopisy do vlastních rukou, případně s balíčky. "Adresát nezastižen" - a ještě si razítko a listejček připraví předem na poště, aby se u schránek nemuseli zdržovat - co kdyby je adresát náhodou dopadl! Ano, můžete si vyžádat další doručení - ale čeho? Listejčku, že nejste doma? A kde, když tlf číslo neuvedeno? To se dá ovšem vypátrat - jenže buďto telefon nikdo nebere, nebo je obsazené, jak někdo jiný vyzvání a nikdo mu to nebere.

Přes vyloženě nepřátelský uživatelský způsob pitomé České pošty jsem přesto šel na ouřad a vyčkal mezi davem na počtě dopisu s červeným pruhem. Dva dny před Štědrým dnem samozřejmě plno čekajících lidí, kteří do kastlíků dostali pouze vyrozumění, že včera nemohli být zastiženi. Inu, advent.

"Takže ta plná moc je mi na houby," konstatuje jedna paní, která si už svou hodinku čekání užila. "Proč jsem tedy za zbytečný doklad dávala šedesát korun?" Paní za okénkem ji vysvětluje, proč je Česká počta blbá. Dopis je do vlastních rukou, oslovená osoba musí být doma (a chytit počťáka za tlapu)…

K jednomu okénku nastupuje další pracovní síla, a já jsem hned první klient. Vykážu se příslušnými doklady, podepíšu příslušné papíry a dostanu svůj dopis. Mám to černé na bílém: Rozhodnutí o přiznání důchodu, a to starobního. Ech, staroba!

Jedu na Smíchov na pracák, kam se ještě stihnu dostat před zavírací hodinou, jež je dnes už v jednu po obědě. Dva podpisy, dvě kopie, a už nejsem nezaměstnaný, leč důchodce. Rozloučím se s pani, co mě měla na starost, a říkám: "Tak zase máte o jednu ovečku míň."

Povídá: "Jeden odchází, a pět přichází."

Při odchodu si všímám, že záchody, které byly před rokem rozbité, doznaly určité změny. Jsou stále zamknuté, ale ze dveří zmizely nápisy, prozrazující návštěvníkovi státní instituce, že se za nimi skrývají hajzlíky. Tramvají se svezu na Pavlák do své milé zdravotní pojišťovny. Vyřizuju přesun z kolonky do kolonky a chci si nechat proplatit letní plavenky - ale ještě mám málo bodů. Milá žena Ivana má taky málo bodů. Ale - od roku 2005 do roku 2010 nepředložila patřičné dokumenty o svém (ne)podnikání. To by měla napravit! Žena doma kroutí hlavou - papíry dávala dvakrát, krom toho patřičné informace odeslal i živnosťák. Máš potvrzení, ženo, kdyžtě dvakrát už řekli, že je vše v pořádku? Nemáš! Budeš muset jít znova na ouřad a znova dát papíry - a nech si dát potvrzení, že už OK. Paní z pojišťovny byla velmi vlídná, ono se to upraví, napíše do počítače na místě (jako vloni). Ani zdravotní pojištění za minulých pět let a k tomu pokutu snad nebude muset má milá žena platit…

Ony ty pani na počtě, živnosťáku, pracáku, finančáku, sociálce, zdravotní pojišťovně… jsou velice milé. Ale systém je úplně debilní, když musím obíhat různé ouřady. A různé ouřady mají různá pravidla. Tak třeba před silvestrem se chystám jít ještě na sociálku, abych se z kolonky "starobní důchodce" přesunul do kolonky "spisovatel". V příštím roce bych měl dostat honorář za dvě knížky. Podle zdravotní pojišťovačky se na ty dva měsíce u nich musím ohlásit jako "osoba samostatně výdělečně činná". Jen na ty měsíce, kdy dostanu nějaký nezdaněný honorář. Jenže ze sociálky už vím, že u nich se musím ohlásit hned na celý rok, aby se mi ty honoráře rozprostřely přes všech dvanáct měsíců, a já nepřelezl průměr 4.900 Kč/měsíc. Mám to písemně? Nemám, ale věřím, že tak jest správně. Pokud zjistím, že tak jest nesprávně, začnu přemejšlet, že začnu svoje vedlejší příjmy zatloukat jako ti chytřejší, a nebudu z nich platit ani daně ani zdravotní pojištění. Ale toto není etické. Kdo podvádí, přijde do pekla. Raději budu tlouci do úřadů, aby konaly rozumně.

A přestože jsou jmenované instituce zkostnatělé a přestože mají v našich dokladech, které schraňují, bordel, a přestože jsou debilní zákony, které v každém ouřadu se na stejný přijatý peníz dívají jinak, vše vždy zachrání hodné a usměvavé pani. Stačí jen před nimi vystupovat jako absolutní blb, což mi při mé dotazníkové dyslexii nedělá potíže.

A snad se nám trochu uleví, až se Česká pošta zprivatizuje. Anebo zkrachuje - ale až po privatizaci, prosím!

Ale! Je advent. Vlezl jsem do nábytkové krabice, sestavené ze sektoru, které říkáme "pec" ( 2x1x0,75m), a vytáhl vánoční potřeby, abych byl na zítřek připraven sestavit stromek. Vánoční ozdoby, betlém a další přináležitosti jsem tam našel! Což bylo velice podivuhodné. Neb nejdříve jsem je dal z úložného prostoru postele do sklepa (když jsme malovali i za nábytkem a kladli koberce a pořizovali si vhodnější postele pro naše starobní kosti než ty postele, co jsme je za čtvrtstoletí užívání opotřebovali ležením a dalším konáním), a pak jsem je přinesl ze sklepa po tom, co nám do něj protekla voda, a dal do pece. Ozdoby.

A byly tam všechny: Ty starobylé ještě z počátku naší domácnosti, pak ty loňské skleněné, co jsme si přivezli z Nového Boru od skláře Wünsche, a pak ty letošní, "Handmade in Czech Republic", ze skleněných perlí, co jsme si přivezli z Poniklé.
A ještě pár moduritových, co upekly děti ještě ve školce. A papírové řetězy. A papírové hvězdy. Zejména ty umotané z děrné pásky působí roztomile.

Přípravu podstoupí i stromeček. Už jsem zjistil, že pásne přesně do stojánku, což při průměru kmene smrku pichlavého u kořene nebývá vždy samozřejmé. I když prodejci stromků už kmínek hoblují. Jen co žena dopere (v automatické pračce), vejdu do sprchového koutu a stromek osprchuju  - studenou vodou. Prý tak vydrží déle. Nu, o Třech králích vždy pichlavě padá, takže sprchování stromečku je spíše jen další z vánočních zvyků, než nějaká smysluplná činnost.

Zítra bude stromek postaven na pec a omotán žárovičkami. Tento polotovar dozdobíme se synkem až na Štědrý den. Dnes se však ponese bytem pravá lesní vůně. Poslyšte - buďto ty stromky prodejci něčím navoňují, anebo žeby takhle silně voněly od přírody?

Tři svíčky chanukije (i se čtvrtým pomocníkem) jsou už zhasnuty, nově pověšenou červenou sedmicípou papírovou hvězdu jsem nerozsvítil. Německý návod říká, že do ní mohu dát 25 Watt Glühlampe. Jo, to ještě směly být žárovky, když jsme rozkládací hvězdu před dvaceti lety dostali od jedné nevidomé židovské známé. Sebnitzer Adventsstern. Letos jsem ji pověsil prvně - ale šetřeme elektřinou. Vypadá dobře i tak. Naučil jsem se nové německé slovo. I když na dotaz "sebnitzer" nebylo nic nalezeno v Seznamově slovníku při překladu do češtiny, pak při překladu z češtiny do němčiny se na slovo "sedmicípý" hned otevře "sebnitzer". Ještěže umím počítat do sedmi.

A zejtra půjdu pro kapry. Nejdřív. Předběžné ověšování stromku si nechám až k přenosu ze zádušní mše za Havla, jež se bude konat v katedrále tří svatých V: známého Víta, ale i Vojtěcha  - a Václava.

Doufejme, že inverze přejdou, a tahle blbá sezona pohřbů taky.

Klidný Štědrý den a Chanuku a Slunovrat (dnes v 6:30 SEČ) přeje Šaman (spisovatel a publicista:).
Psáno v Praze dne 22. prosince 2011
*****************************************************
Viz i Můj Štědrý den (2010)