Konec nenulové tolerance?

Když v dětství včas neplácneme dítě, které láme větve a šlape po kytičkách, když ho nenecháme mírně se spálit, aby vědělo, co je "pá", když mu nevysvětlíme, že si bez dovolení nesmí brát cizí hračky, pak se v dospělosti stane vandalem, žhářem a zlodějem.

A jako zloděj ví, že se mu nic nestane, když ukradne věc do ceny 5.000 Kč. Není to trestný čin, ale jen přestupek, který se neregistruje. A tak si může nadesetkrát ukrást věci za 50 tisíc korun, s tím, že ho někdo možná chytí, ale spíš nechytí. A když ho chytí, pak jde jen o přestupek, i když si nakradl třeba miliony. Nikdo neví, kolikrát byl postižen pokutou či napomenutím, když se přestěhuje do jiného města.

Hranice mezi trestným činem a přestupkem bývala 2.000 Kč. A tak, když mi zloději ukradli z Felicie gumovou lištu nad dveřmi za 1.900 Kč, tak jsem to ani nehlásil. Potom se hranice zvedla na 5.000 Kč, což jsem poznal tak, že mi ukradli lišty dvě. Když jsem dostal účet z autoservisu, který se vyšplhal na něco přes pět tisícovek, šel jsem na policii. A tam jsem se dověděl, že stejně nejde o trestný čin - protože cena za práci autoservisu se nepočítá!!! Nevím tedy, jak to je, když někdo ukradne benzin za pár stovek - a způsobí přitom škodu za desítky tisíc. Ale to nevím nejspíš jen proto, že už neparkuji pod širým nebem, leč v garážovém stání. Kde sousedovi tedy ukradli auto komplet…

Nepostižitelní jsou tak vykradači aut a hrobů, zloději v obchodech a kapesní zloději. Oni nic, chytí je jen asi v pěti procentech případů, a pak jde jen o přestupek. No a v 95 % případů jde o čistej vejvar. Kvůli ukradené liště na stěrači (stalo se nikoli 1979 ale 2009 - cena dvojice lišt 79,- Kč, tedy nevím, proč to někdo kradl, asi ze zvyku) nebo kvůli ukradenému celému stěrači jsem se už na policii neobtěžoval. Já nebo moje žena tam jdeme pouze v případě, že nám někdo ukradne doklady. Ne kvůli zlodějům, ale aby nás nezavřeli! Protože jinak nás čekají hodiny čekání, dlouhé minuty utrpení, když kriminalistický úředník zapisuje do klábosnice svědectví (s mnoha přelkepmy a drastyckími cybamy), a potom další fronty na počtě, když vyzvedávám policejní dopisy do vlasních rukou, ze kterých se dovím, že prošetřování činu bylo zastaveno... A tak podle statistik tato "drobná kriminalita" činí jen 100 tisíc případů za rok.

Ha, ha. Všimněte si, jak smutně se směju. Jestliže jsem jako Pražan a automobilista okraden tak pětkrát za deset let, tak i při započítání toho, že ne každý žije ve zlodějské Praze a ne každý má auto, pak odhaduju počet těchto drobných sviňáren na miliony ročně.

Dnes ministerstvo spravedlnosti představilo svůj návrh na zřízení Centrálního registru přestupků, který by měl zaonačit, aby recidivní přestupníci byli identifikováni a přísněji postihováni. Soudy by si mohly vyhledat přestupkové sívíčko každého občana. Dle ministra spravdedlnosti Jiřího Pospíšila však není cílem, aby se naplnily věznice. Trestem mají být pokuty (odebírané i ze sociálních dávek) a veřejné práce. Samozřejmě se už ozvala opozice ústy Jiřího Dientsbiera, která záměr obecně pochválila, ale výhrada zazněla proti onomu záměru sosat peníze z dávek, pokud by bylo ohroženo životní minimum.

V únoru by měla vláda jednat o tomto záměru, příslušný registr by se mohl rozjet v roce 2013. A mohl by být zřízen třeba u trestního rejstříku. Měl by evidovat úplně všechny přestupky občanů, samotná trestní odpovědnost by pak platila pouze u opakovaných přestupků proti majetku, veřejnému pořádku a občanskému soužití. Co se týče oblasti majetkových přestupků, tam ministr Pospíšil doufá, že pachatelé se začnou bát a mohlo by je to od drobných zlodějen odradit.

V New Yorku zavedl svého času starosta Rudolph Giuliani nulovou toleranci k drobným kriminálním činům - což vedlo ke snížení vražd! Potvrdila se tak teorie, že problém musíme řešit, když je malý. Tedy, odstraňovat škody po vandalech v co nejkratším čase, trestat i přestupky, v zárodku tak zastavit rozvoj agrese, nepořádku a násilných činů.

Jenže, jenže! Nežijeme v NY, avšak v Česku, kde heslo "kdo nekrade, okrádá rodinu" má tradici už přes 70 let. Naši malí zloději se nebojí ani pokut, protože na ně nemají, ani nucených dobročinných prací, protože na ně stejně nechodí. Naši malí zloději poukazují na ty velké zloděje, kteří si nakradli tolik, že taky nemají na splácení zlodějen a rodinné majetky jim nikdo nesebere. Tedy zavření jednoho jediného velkého zloděje a sebrání jeho velkého majetku bude mít podobný účinný preventivní účinek.

Registr přestupků je ovšem obecně prospěšná věc, která by měla být zavedena. Určitě se proti němu zvednou i hlasy ochránců lidských - tedy vašich - práv, protože se může stát další státní buzerací proti občanům. Ano, zpronevěra, krádeže, vyhrožování, to je třeba bedlivě sledovat. Ale rušení nočního klidu? "Pohoršování?" Zatímco u zlodějen se bude jejich opakování sledovat pouze po určité období - rok nebo čtyři roky - a po uplynutí termínu bude záznam smazán, u "rušení veřejného pořádku" bude naopak platit pravidlo "třikrát a dost". Pokud máte blbé sousedy anebo smůlu na blbé policajty, anebo pokud je vaším sousedem blbý policajt, pak se z vás snadno stane recidivista. Když třikrát za život vzbudíte veřejné pohoršení či porušíte noční klid (což se vám jako rozjívenému študákovi může podařit během jediného týdne), bude se už jednat o trestný čin, za něž vám bude udělena pokuta. No a trestné činy se zapisují do trestního rejstříku, takže si už nezapodnikáte, i nový zaměstnavatel si rozmyslí zaměstnat zločince. Budoucí zaměstnavatel nebude mít přístup do registru přestupků - ale může požadovat "výpis z registru přestupků". Centrální registr přestupků se tak může stát dalším stupňem k vybudování velkobratrského státu.

Ještě bych zavedl jeden přestupek - zbytečná buzerace občana. A úřad, který se ho dopustí třikrát, bude zrušen.

\ :-)