Oba studenti prvního ročníku (průmyslováci, pochopitelně) si tedy zrobili jakési hnízdečko rozměru vrabčího, jemu i podobné, z drátů, poťáků, kondenzátorků a integráče, jinak vysílač v pásmu 80 MHz. Naladili do polohy mezi obsazenými kmitočty a výkonem 1 W hulili do vzdálenosti několika set metrů country pohodu. Na tranzistoráčku v nejbližších nálevnách pak poslouchali svoji oblíbenou stanici. (To tehdy, milé děti, nebylo normální. Bylať normalizace.)
Na třetím patře téže koleje se tou dobou také ozývala hudba. Z pokoje č. 315 se majestátně rozléhal nelíčený patos Čajkovského mistrovské Symfonie B-moll pro klavír a orchestr. Padádadá. Jednou, dvakrát, čtyřikrát. Padádadá, atd. Z desky. V deset večer onen blívajz umlkl, aby se nato ozval z pokoje č. 313. Třistatřináctce to stačilo asi dvakrát. Načež převzala štafetu opět třistapatnáctka. Náš pokoj č. 314 byl atakován z obou stran. Ke druhé hodině ranní jsem usedl na své posteli a vyzval dva své spolubydlící k diskusi. Dle dřívějších zkušeností neměla diplomacie smysl, jen bychom na sebe uvalili oprávněné podezření. Byl předložen návrh na technické řešení problému, který byl jednohlasně přijat. Vypadl hlavní jistič patra až u vrátné, takže do rána byl klid. Drát v zásuvce (nejdřív na zem!) vykonal svou povinnost.
Druhého dne jsem kolegům oznámil, že zakládám Stranu pro potření gramofonového přístroje v majetku studentů vietnamské národnosti bydlících na pokoji č. 315 a vyzval jsem je, aby do ní vstoupili. Kolega Petr tak učinil, kolega Tonda odpověděl založením své vlastní Strany pro potření Strany pro potření GPvMSVNBnPč315. Odvětil jsem založením Strany mírného větrání v mezích zákona (taky jsme větrali až do tří do rána a do deseti stupňů pod nulou, jednou, když nikdo nechtěl zavřít po tom druhém okno), do které vstoupili oba kolegové. Petr nechtěl zůstat pozadu, a tak založil Stranu mírného učení v MZ. Nakonec jsme dospěli ke konsensu, že si každý můžeme založit jenom tři strany, do kterých bude mít možnost vstoupit každý z nás. Pamatuji se už jen na svou třetí stranu, Stranu nepřerušovaného spánku. Začal nábor členstva, proběhly ustavující sjezdy. A tak jednoho únorového týdne L.P. 1971 vzniklo na našem pokoji devět politických stran a začala příprava demokratických voleb. (Ani toto, milé děti, nebylo tehdy normální.)
Shodli jsme se na volebním zákonu: Každý má devět hlasů, předseda strany, která získá ve volbách nejvíce hlasů se stane předsedou parlamentu. Ústavní zákony se přijmou dvoutřetinovou většinou. Ještě před volbami proběhl překotný vývoj v jednotlivých stranách. Já i Petr jsme vstoupili do Tondou založené Strany balíčků z domova, ale hned po prvním víkendu nastal uvnitř této strany rozkol. Zdálo se nám, že Tonda nedodržel stranické usnesení o přerozdělování domácích zásob. Dvoutřetinová většina členstva svolala Mimořádný sjezd, na kterém byl zakladatel SBD vyloučen. Tonda se urazil, vystoupil z našich stran, svolal uzavřená zasedání předsednictev svých dvou zbylých stran (sebe), kde jsme byli vyloučeni. Nepřeli jsme se. Stal jsem se místopředsedou Petrových stran a on zase místopředsedou mých. Každý den se konala stranická zasedání a horečná politická jednání. Vždy před zraky všeho lidu, bez kuloárových domluv někomu za zády. Byli jsme mladí! Vývoj spěl svou cestou. Do voleb šly tři mé strany v koalici, stejně jako Petrovy. Tonda dvě své zbylé sloučil v jedinou. Mlčky se předpokládala povolební spolupráce obou koalic na nové ústavě.
Volby se povedly. Od Petra jsem dostal jeden hlas navíc. (Jeden, který nedal své koalici.) Tak získala má koalice ("Vše pro klidný spánek") deset hlasů a já se stal předsedou ústavodárného Parlamentu. Aniž bychom se domlouvali, byla jasná povolební spolupráce obou koalic - mé i Petrovy. Pro pokojný vývoj naší pokojové demokracie však bylo potřeba i spolupracující opozice. Návrh ústavy jsem měl v hlavě, ale čekala nás drobná mravenčí práce na prováděcích předpisech. Chtěl jsem se jednou pořádně vyspat! Navrhl jsem Tondovi dohodu, a tak se nám povedlo nejdříve jmenovat Petra předsedou vlády. Poté Parlament zvolil Tondu prezidentem. Jeho pravomoce měly být dohodnuty dodatečně. Doufal jsem, že dá pokoj.
Tonda okamžitě po volbě pravil k předsedovi vlády: "Ty mi vyčistíš boty." Předsedovi parlamentu naporučil: "A ty mi skočíš pro svačinu."
A tak jsme si přestali hrát na demokracii.
Psáno v Praze dne 17.3.1996 2:37:33 (Strana spánku!!!)
Vyšlo poprvé v Technickém magazínu někdy v roce 1996. (To jsem text přepisoval z rukopisu na našem perličkovém psacím stroji. Ještě ho mám schovanej!) Zatím naposledy pak vyšlo 4. července 2006 na Neviditelném psu.
PS: Od popisovaných událostí uplynulo už 40 let, ale někdy se mi zdá, jako by to bylo včera. A někdy si říkám: V jaképak asi straně je dnes Tonda?
65 komentářů:
To je kouzelné. Mladost - radost... hravost. Kreativnost. Nebezpečnost. Nutnost. Zoufalost. Riskantnost. Blbost.
Ale tenkrát to ještě dopadlo dobře. Když demokracie nefungovala ani ve třech, tak jsme mohli jet každý sám za sebe. A do konce ročníku jsme to už nějak vydrželi.
Vona se ta zkušenost pak na vojně šikla. A nejen na vojně…
No a policajti tu tajnou vysílačku (vysílač Poděbrady!) tenkrát taky nenašli.
Country pohoda a Čajkovského blivajz.
Bez tranzistoráčku s country pohodou v putyce nepohoda, i když pivo levné a rum z nefalšovaných českých brambor.
Blbí Vietnamci poslouchají Čajkovského blivajz do ještě většího zblbnutí, zatímco chytří (a ve vlastní zemi Východoasiaty utlačovaní) Češi osvěžují mysl pivem a country pohodou.
No fajn.
Konečně tedy začínají z mlhy pochybností vystupovat kořeny nenávisti Ó Velkého Šamana vůči slovanskému společenskému zřízení : Po křivdě sociální (Strana mu dala menší byt, než si podle svých nejvlastnějších představ zasloužil) a kulinářské (na pultech samoobsluh bylo sice dost našich nepřekonatelných lahváčů i našeho úžasného řepného cukru, ale nikoli exotického ovoce z Tramtárie) na povrch vystoupila i křivda kulturně-umělecká - náš rozhlas vysílal poměrně méně country než lokální rádia v Tennessee.
To je vážně na sametovou revoluci. Ba možná i na manšestrovou.
Teď si nemohu přesně vzpomenout ...
Prosím, pomožte mi, vzdělaní vlastenci, doktoři, tvůrčí inženýři a jiní intoši : Byl to Ilja Hurník, kdo první použil pro takové „pohodářské“ a nepřetržité poslouchání tranzistoráčku (kazeťáčku) výraz „substituce myšlení hlukem“ ?
Děkuji vám předem za laskavou odpověď, a zůstávám s pozdravem Míru zdar.
Já to doslova VIDÍM : Dva slušní čeští mládenci s bolavou duší (to víte - normalizace) sedí u piva, John(n)y Cash jim k požívání našeho tekutého chleba nostalgicky bučí noúúbady noúús noúúbady ... kruci ... síís.
No tak dobře - nostalgicky bučí a syčí. To jste nikdy neslyšeli sudokopytníky syčet, nebo co ?!
Prostě : Dva slušní čeští mládenci popíjejí pivo, americký alkoholik předstírá neprávem popraveného, v pozadí halasí (jistě neprávem třídní justicí odsouzení) trestanci z Folsomské státní věznice; což dohromady působí jako báječné anestetikum - na duši rozleptanou Čajkovského blivajzem.
Ach, sladké i hořké mládí, ach, měsíc nad řekou a stříbrný vítr ve vlasech, stříbrný kolťák za pasem, nad hlavou mávat lasem, pod sebou sporého poníka, před sebou rozlehlé polabské prérie ...
Co víc by si mohl mladý kravák (cowboy) přát ?
The Long Black Veil
Ten years ago on a cold dark night
Someone was killed 'neath the town hall lights
There were few at the scene, but they all agreed
That the slayer who ran looked a lot like me
She walks these hills in a long black veil
She visits my grave, when the night winds wail
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows but me
The Judge said, "Son, what is your alibi
If you were somewhere else then you won't have to die"
I spoke not a word though it meant my life
For I'd been in the arms of my best friends wife
Now, the scaffold is high and eternity's near
She stood in the crowd and shed not a tear
But some times at night, when the cold wind moans
In a long black veil, she cries over my bones
She walks these hills in a long black veil
She visits my grave, when the night winds wail
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows but me
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows but me
BÚÚÚÚ !
No, "80 MHz. Naladili do polohy mezi obsazenými kmitočty a výkonem 1 W hulili do vzdálenosti několika set metrů"
to spíš desítek km, s 1 W, Milovice určitě slůšajut!
čest v šest!
Johnny Cash. Jediný, jedinečný. Na neuvěřitelné dvojdesce Supraphonu z 1970. Cash, Horton, ta parta (...and Young) s tím strhujícím Smoky Mountains Breakdown a eště někdo, teď mi to nemyslí, su hore od 4.55. Nobody knows but me.
Loni jsem převedl jednu z posledních Cashových věcí, co zpíval se svou krásnou oddanou ženou. June. The Far Side Banks of Jordan (I admit my steps...). Na Jordánu jsem nedávno stanul, na dalekých březích Jordánu. Jan Křtitel tam žel nebyl. Ale June s Johnnym určitě někde ano.
Jakubovi S.:
Přesto, že country není mým nejoblíbenějším žánrem, tak Johnyho Cashe znám a vcelku rád poslouchám, aspoň občas. Také strašně rád vzpomínám, jak jsme na našem letním skautském táboře, poměrně dobře maskovaném za pionýrský, zkoušeli na různé krystalky a transistoráky chytat rádio Luxembourg, vlastně jsem to mé věčné ponocování provozoval už tenkrát, kdy jsem četl Trosku po nocích, nebo aspoň zkoušel ladit vlny. Ono mládí je krásný čas i přesto, že v okolí panují divné poměry.
No, a dnes, době formátů MP3, OggVorbise, FLACu a dalších a všelijakých přenosných hejblat a skříněk a skoro všudepřítomných počítačů se zvukovkou a repráky a přehrávači všeho možného i nemožného ve smartphonech, je tak snadné, mít svou muziku sebou a poslechnout si co chci a kde chci, že to až jednoho málem nebaví. O to víc se člověk sklání nad tehdejší vynalézavostí dotyčných. Zjistil jsem časem, že muziku poslouchám jen u nějaké mechanické monotónní práce, hodně pak v autě, ale tam mám nejraději ze všeho nějaké ty audioknihy, ale těch není dost, nebo možná i je, ale ne peněz na jejich nákup.
Zajímavé, vážený Jakube S.
Myslím tu Vaši teologii či jak to nazvat - na dalekých březích Jordánu podle Vás dlí duchové (duše ?) Američanů J.C. + J.C.-C., kdežto zatímco duch (duše ?) Jana Křtitele nikoli.
A to přesto, že tělo J.K. tlí kdesi poblíž, kdežto zatímco duchové (duše ?) obou Američanů by se museli (musely ?) pěkně dlouho vznášet nad vodami, než by dalekých břehů jordánských dosáhli (-y).
Mám Vaše vpravdě podivuhodná slova chápat jako projev autentického českého agnosticismu ?
Vida. Aj tak móžno! Eště že člověku dycky někdo vyloží jak to myslel. Dřív na to ale byli kompetentní souzi. Na soudech, prokurátor, členové VB a StB a pověřenci pro zvláštní úkoly v podnicích a vůbec. Jo jo.
Vážené dámy, vážení pánové´
Na Šamanově doupěti diskutuje pravidelně devět lidí : Informace, Harpyje, Kopretina, Šaman, Drak, STK, Schumacher, Velký Vlastenec, Jakub. Těchto devět lidí se ještě nikdy neshodlo ve svých názorech. Velmi často si dokonce nadávají a urážejí. Ale velmi často používají slova jako MY, NÁS, NÁM. Koho myslí vlastně těmito slovy, když se nedovedou ani mezi sebou dohodnout ? Dovoluji si napsat, že vlastně myslí JÁ, MĚ. Nebylo by upřimějši kdyby vžďy na začátku svých přišpevků vždy použili „JÁ si myslím / JÁ chci / JÁ nechci“ ?
V dobách mého mládí v ČSSR jsem velmi často slýchával „MY jsme se rozhodli“. Ale po následujíci diskusi, lépe řečeno zuřivé hádce, vyplynulo že ani ani ten co použil to MY, s tím vlastně nesouhlasí. A nikdo nic nedělal, a vše sabotoval. Proto ČSSR tak dopadla.
Přijemný den přeje Všem Hledajíci.
Až jednoho krásného dne, po nějakém příspěvku nezareaguje VV jedovatým výpadem vůči osobě přispěvatele, tak budu bezpečně vědět, že:
* u VV se porouchal interfernet (to se bohužel neděje dostatečně často);
* VV navštívil ošklivý Skopčák, co lidem schovává věci, Alzheimer;
* zastavila se zeměkoule;
* vybuchlo slunce a nastal konec světa.
Teda já jsem si toho zatím nevšiml... to je zajímavé. Negdo z nás je huúpý, ogare, já to nejsu.
Vážený Jakube S., pokud svým příspěvkem z 9:50 reagujete na můj předchozí z 9:37, tak jste pravděpodobně přepracován.
Neboť já jsem Vaše ctěná a pozoruhodná slova "nevykládal"; prostě jsem jen položil otázku.
Děkuji Vám za pozornost.
JÁ s Vámi tentokrát NAPROSTO souhlasím, Hledající-a-stále-nenacházející.
Alespoň co se Vaší diagnosy zániku ČSSR týče. Prostě jsme nedokázali spolupracovat, každý stavěl do popředí své JÁ, a vlast měl - v pozadí.
Ale snad jsme se z dočasného ústupu našeho společenského zřízení (a z dočasného panování euroamerického kapitalismu a demokracie) dostatečně poučili.
Snad již nikdy nedopustíme opětovnou ztrátu samostatnosti, snad, po obnovení naší státnosti, již nikdy nepadneme do smrdutého evropského močálu.
Již nikdy Lipany, již nikdy Letnou !
Jakubovi S.:
Co slovo, to perla, nebo do kamene tesat ;-)
VV:
I otázky mohou podsouvat odpovědi, neboli být návodnými a podsouvajícími textu význam, který tam původně vůbec nebyl. Že by to takový mistr překrucování, podsouvání, otravování, napadání, nasírání a opruzování, jakým bez pochyby Jste nevěděl? To máme brát jako pokus o pohádku nebo o sci-fi? Nebo je to nějaký nový dosud nevídaný literární útvar?
Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
Pánovi zástupů:
Tady Jste na špatné adrese, s důvěrou se obraťe sem:
http://www.plbohnice.cz/
nebo rovnou zavolejte ne jejich krisové centrum, telefon je:
284 016 666.
Nebojte se, tam si s Vámi budou vědět rady.
Na Pána zástupů, Anonymního, pár dalších - a sebe jste zapomněl, Hledajíci.
\ :-)
Šamane
Já na vašem foru přispívám párkrát za rok. A to modlitbou, když vidím jak se hádáte. Myslím si, že jste vůbec nepochopil co jsem napsal.
Je Vás na Šamanově doupěti devět, a štěkáte na sebe jako vzteklí psi.
A mě jste dokonce vyhrožoval, že moje přispěvky budete mazat. Takže se na území, nyní se nazývajíci ČR, moc nezměnilo.
Nemusíte se bát, Váše forum opět na dlouhou dobu opouštím.
Mnoho Lásky a Moudra Vám přeje Hledajíci
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Ano, je to tak :
Drahý velký vlastenec drak dokazuje prakticky KAŽDÝM svým příspěvkem, že jeho by bylo „království nebeské“, pokud by existovalo.
Jinak řečeno, kdyby nebylo d.v.v.draka,musel bych si ho snad vymyslet.
Děkuji Ti, Velebná Matko Přírodo, za stvoření toho ÚŽASNÉHO stvoření.
VV:
Stěžujete-li si na to, že Vás bolševik poslal k lopatě, tak po bližším seznámení se s Vámi musím konstatovat, že se vzhledem k Vašim projevům vůči Vašemu okolí zachoval ještě velice blahosklonně, zdvořile, laskavě a velkoryse. Záviset to na mě, praštím Vás lopatou po palici a po hubě a pak bych přestal Vašich cenných služeb nadále využívat, bagr totiž nepochybně odvede mnohem více práce nežli Vy, s mnohem menšími nároky na nervy svého okolí a zároveň projeví mnohem více taktu a zdvořilosti vůči okolí během jedné vteřiny, nežli Vy byste byl schopen za celý život. Když narazím na lidi jako Jste Vy (bohužel nejste osamocen) a na čínské výrobky, začínám docházet k názoru, že příroda nestoudně nadržuje skrytým i zjevným vadám.
> tam mám nejraději ze všeho nějaké ty audioknihy, ale těch není dost, nebo možná i je, ale ne peněz na jejich nákup.
Na
http://mluveneslovo.chaves.cz/
se dají stáhnout mimo jiné amarérsky načtené knihy a některé z nich jsou docela dobré.
Při mluveném slově se mi dobře usíná, narozdíl od hudby která je pro mne spíš překážkou v usínání.
Většinou stahuji z
http://hledani.rozhlas.cz/iradio/
Meteor, Toulky českou minulostí, Vikendovou universitu a občas se tam najde něco od Grygara (ten umí mluvit vůbec nejlíp, doporučuji seriál s jeho životopisem a seriál o sluneční soustavě), Větvičky, Durdíka a dalších.
Zpráva z tisku : Francouzský prezident přicestuje do Prahy na pohřeb V.Havla.
Vtipný A-teistický Čech zprávu již ilustroval příznačnou fotografií :
Šarkézy Mikuláš vystupuje z prezidentského letadla na slavnostně vyzdobené Ruzyňské letiště.
Nazdar !
Ba, pravda - bagr opravdu odvede mnohem více práce než moje maličkost.
To vím VELICE dobře.
Však kolikrát jsem již díky Straně stál ve výkopu, v holínkách plných spadané zeminy či polokožených pracovních botách s praskajícími švy, kolikrát jsem svou lopatou "krmil" bagr.
"Ty vole", říkával mi bagrista dobromyslně, "nelez mi tak blízko ke lžíci. Víš, že tam nevidím, špatně šáhnu na páku a rozmáčknu tě jako žabu."
"Ty vole", volával jsem na něj udýchaně de profundis, „jak jinak to mám vykopat a hodit ti to do lžíce, než když si pod ní vlezu ?! Tak dávej pozor !“
A kopal jsem, a házel - pod kabelovým vedením, pod různými rourami v zemi obnaženými, pod příčnými výztuhami mezi jednotlivými budovami n.p.Lachema Brno ...
Ba, bagr opravdu odvede mnohem více práce, jenže se prostě NEDÁ bagrovat všude; na to občas inža-projektant nepomyslí. A když pomyslí, napíše do projektu Pozor ! Ve vzdálenosti 2 metry od podzemních vedení kopat ručně !.
A nakonec tedy nastoupí lopaťák. Jistě - měl by dodržovat předpisy BOZP, a hezky kopat a házet ručně až na terén. Jenže to víte, d.v.v.draku, my dělníci jsme líní, na rozdíl od vás inženýrů. Takže si ulehčujeme práci například výše popsaným způsobem.
Lenin nám odpusť.
Čest a Nazdar !
Ach, božínečku !
Teprve nyní jsem si pořádně přečetl Vaše moudrá a protepleně humanistická česká slova, drahý velký vlastenče draku.
A ihned se musím omluvit za Vaše neporozumění mému textu - to víte, lopaťák blbý jak čínský výrobek se prostě NEUMÍ vyžvejknout tak prostě, aby jej pochopil český technik s literárními ambicemi.
Takže : Já si na Stranu stran svého vzdělání nestěžuji ANI V NEJMENŠÍM; chraň mě ruka Leninova.
Já si naopak GRATULUJI (a Straně neustále děkuji) za doslova NENAHRADITELNÉ vzdělání, za dlouholetý každodenní denní styk s dělnickou třídou.
Jistě - zdejší vzdělanci a intoši mají samozřejmě daleko hlubší, širší a vyšší vzdělání prakticky ve všem (však se to taky projevuje v jejich příspěvcích - viz právě ty Vaše); ale přece jenom - některé aspekty jim (i Vám, Marxužel) pořád unikají.
Například nerozborné spojení Dekretů presidenta republiky národních a znárodňovacích. Nebo multikulti globální euroamerická podstata života a „tvorby“ jisté nedávno zesnulé osobnosti.
Takže tito jinak doslova OBŘÍ vlastenci se projevují víceméně schizofrenně.
No nic - po našem opětovném vítězství nad multikulti, Euroamerikou, kapitalismem, demokracií a globálnem se to spraví. Vzdělancům se dostane přiměřeného (do)vzdělání ve Vědě věd, a k tomu přehršel vysoce kvalitních českých a ruských výrobků všeho druhu. Například lopat.
A pak se bude tančit všude !
Anonymní, nýlíte se. Já se ve svých názorech zaplaťpámbu většinou shoduju. Kdybych se neshodoval tak by mi doktor předepsal prášky, třeba abych neslyšel nějaké ty hlasy a podobně.Jestliže se hádáme mezi sebou, říkáme tomu diskuse. Kdybychom měli naprosto stejné názory, neměli bychom se o čem bavit. A když bychom se bavili tak by to byla samomluva. Ne, že Gargantuův efekt by nebyl zajímavý, ale tahle nedokonalá komunikace je zábavnější.
Ale no, no, Velký vlastenče, ani se skromností není moudré to přehánět.
Ne, VV! Na anonyma!
Anonyme, proti svému zvyku přece jednu poznámku na nejasnou adresu, když se osočení opakuje: Kdo má oči a soudnost, ví, že se najde málo tak asertivních lidí jako já. A že bych na své okolí dokonce štěkal - božíčku, to je ale pěkná představa. Před týdnem jsem procházel Jurkovičovu vilu v Brně - že bych třeba před ní poštěkával na kamarády kunsthistoriky nebo sportovce, jak vycházejí z Rosničky (to není hospoda, bejvávalo - teď basketová hala mého vnuka) - no to by chtělo zbožnit na foto! Vnučkám by se to vélmi líbilo. Kluci už jsou větší a za dědu by se styděli. K opravdovému mládí, co poživačně blbne, musí ještě za dlouho dorůst. Anonymové ale nejsou opravdu mladí nikdy. Jen zapšklí, kousaví a/nebo žlučovití. Howgh.
Již dva jsou oprávněni říkat si MY. Natož devět.
Výjímkou je pouze hlava pomazaná.
Pro Šamana:
Jednoho Tondu, který studoval na EF ČVUT - tedy taky v Poděbradech a asi v té době (kolem 1971) jsem znal. Byl to Tonda P. Hodný člověk. Bohužel už je po smrti.
raul
To určitě nebyl on, raule. Anebo lety zhodněl.
\ :-)
BTW: Když se budeš chtít podepsat nickem, postupuj dle návodu, jenž je uveřejněn nad komentářovým okénkem:
Komentovat jako: (Vyberte profil...) -> Název/adresa URL ->
do Názvu vyplňte své jméno / nick -> Pokračovat
ZŽ:
Na stránky ČRo chodím stahovat poměrně pravidelně, třeba Haškův Šťastný domov z jejich Čtenářského deníku, mě překvapil jeho aktuálností, neb jak jsem zjistil, dnešní přiblblé reklamní kampaně rozhodně mívaly své zářné předobrazy už za starého dobré monarchie. Kdyby se Hašek dostal do stroje času a přifrčel si to sem k nám, tak za chvíli by tu byl jako doma, jen by místo o Šťastném domovu mohl napsat něco o nějakém bulvárním plátku, třeba Blesku.
Ten projekt s tím mluveným slovem je nadmíru zajímavý, už jsem se tam chvilku rozhlížel a časem se asi zapojím. V každém případě díky za zajímavý tip.
Zpráva pro ip-89-103-XX-YY.net.upcbroadband.cz:
Bohužel, když označím příspěvek jako spam, zmizí krom jeho nechutného obsahu úplně i poznámka, že byl smazán.
Pro ostatní: Mažu -anonymního.
Pro Pixlu: Už se přestaň flákat!
A tak to Vám musím velice výjimečně odporovat, drahý bratře, příteli, soudruhu a soukmenovče Schumachře-utajený antisionisto.
Podle mne to prostě NELZE se skromností přehnat.
Vážně - máloco mě naštve víc než nějakou tupou veselou krávou zpívaný slogan „To nejlepší pro-o mě-ě!“. No ano, toto zní v jisté megagigasámošce, ve který si nakuji chléb svůj vezdejší.
Proč by, pro Lenina, mělo být pro tu tupku to nejlepší ?! Čím si to zasloužila ? Nebo kdokoli jiný z nás obyčejných, z nás prostých pracujících, nehrdinů práce ani SSSR ?!
Odpověď nenacházím ani nehledám, zaplatím, mizím.
Ale jinak zas tak skromný nejsem - třeba s pneumatickou sbíječkou jsem dobrý ještě dnes, v pokročilém věku; to Vám tedy povím. Obložím koupelnu, položím keramickou dlažbu - i v různých hrůzných evropských zemích. Po letech mi volají Evropani, že na mé práci dosud nikdo nenašel kaz. Odpovídám „Chachá, já vím o třech ! Kdybych je hledal na kolenou, tak je možná najdu !“
Akorát na tom laně už nejsem tak dobrý jako kdysi. Minulý měsíc jsem byl kominíkům vděčen za zapůjčení provazového žebříku, páč jsem se jaksi v tom tmavém světlíku s elektrickou sbíječkou v pazourách (a čelovkou na čele) klimbal jak kyvadlo - a práce žádná.
Ach jo.
Ale stejně nejraději vzpomínám na Brno druhé poloviny zlatých let osmdesátých. Hlásil jsem se k jistému velkému stavebnímu podniku jako zedník, i když jsem již díky Straně měl i jiný „papír na vzdělání“. Záhy jsem zjistil, že moji nadřízení neumějí pracovat nejen s teodolitem, ale ani pořádně s „nivelákem“. Že na projektovou dokumentaci kanalizace se dívají jako ... jako Číňan na televizor zn.Tesla.
Takže jsem se svojí partou pokládal kanalizaci dešťovou, splaškovou i chemickou, pěkně ve výkopech plnících se spodní vodou (Pro odborníky : Zaklesnutá hladina spodní vody byla v úrovni cca -1300 mm; šlo o zasypané močály.)
To bylo smíchu, když jsem na dně přečerpávací jímky splaškové kanalizace (oc.roura DN 1200 mm, cca 8 m délka = hloubka) „odšpuntoval“ provizorně ucpaný přívod - těch cca 150 dělníků v budově již fungujícího závodu celý den používalo záchody a umývárky, a na mne se „to“ všechno vyvalilo opravdu pěkně hutným proudem ...
Ano, na tohle jsem hrdý, na budování, na práci pro vlast a lid. I na různé zdravotní problémy, které jsem si během budování uhnal - Leninužel jsem je všechny postupně překonal, nestal jsem se tudíž dalším Pavkou Korčaginem.
No nic; mládí uprchlo tak jako sen, pryč jsou doby herojské. Snad se našeho opětovného vítězství nad multikulti, Euroamerikou, kapitalismem, demokracií a globálnem dočkám ještě v produktivním věku, abych mohl srdce k boji vytasit, a vyhrnout si rukávy, když se kola zastaví.
Ale i kdybych se nedožil, kdyby mne ještě na poslední chvíli kapitalisti a demokrati umořili hlady, tak jsem již svůj úkol splnil. Svoji brázdu na národa roli dědičné jsem již vyoral, příští rok ji může orat někdo jiný. Třeba hned někdo ze zdejších velkých vlastenců.
Dělník je smrtelný, práce je živá ! *** Volte NS-LEV 21 a KSČM !
Kdosi z velikých kdysi podotkl cosi v tom smyslu, že méně bývá mnohdy více. Některým zde přítomným to pořád ne a ne a ne a nedojde, asi se jim to vedení přes Aljašku přerušilo.
Příteli Draku, každý píše převážně o tom, co jej naplňuje.
Proto jsem sem jen okýnkem koukl a zas hned mizím. Vánoce jsou svátky klidu, porozumění a ne nenávisti a hlučného nevkusu. Těch emocí je venku mimo Hospůdku sdostatek, nemusím je mít i tady.
===============
Tak se tu mějte fajn! Klidné a spokojené Vánoce přeji!
VV s potěšením souhlasím. Krom toho neštěstí jednoho velmi potěší druhého. Při poslední Spartakiádě, jak je to dávno, bylo před naším domem seřadiště. Chudery spartakiádnice až z dalekého venkova nemající výdrž stachanovských údernic si neměly kam odskočit a kapitalistická firma TOI TOI kořistící z jedné z nezákladnějších lidských potřeb ještě vykořisťovala pracující za železnou oponou. I zželelo se nám neštastných dívek a nezištně jim nabídli naše wc, což posléze mělo za následek ucpané odpadní potrubí. K proražení ucpávky tlakovou vodou jsem sice dostal kolektivní souhlas, ale vše nashromážděné vyrazilo umyvadlem a v koupelně jsme měli hovnotrysk... Jako bych Vás viděl. Opravíte to a zas tohle, zaláteříte nad zakaděnou mísou a mezi zdejší intelektuály rozhodíte několik nadzvedávacích glos. A zase pokračujete v zachraňování civilizace. Protože všechno to co bereme jako civilizační samozřejmost, ze se neutopíme ve sračkách, že nezhebneme na tyfus, nezmrzneme, míme čím svítit a co jíst, se z keců neuplete. Na to se zapomíná. Dokud to funguje, voda teče z vodovodu, mlíko z železné krávy nebo supermarketu, elektřina ze zásuvky, peníze z bankomatu. Když je zdraví a tohle všechno funguje, svět je báječný a málo kdo vzpomene na topiče elektrárenského. Jenže běda, když přestane fungovat. Najednou je zahovněný VV dobrý. Z běžného života se vytratila úcta k práci jako by práce byla něčím protivným a zbytečným mezi zábavou a zábavou. Protože chytrý přece nepracuje. Co by na to řekl Tomáš Baťa...
stk, co jiného by mě mělo naplňovat po obědě ?. Každé ráno se toho zbavuju. Při tom dostávám povznášející myšlenky na zdokonalení světaběhu. Než mě to zas začne naplňovat.
Mám jednu fotku mé kmotřenky, v okamžiku těsně předtím, než se vyprázdnila do plínek. Její výraz byl blažený. Asi ji též povznesla myšlenka na zdokonalení světaběhu.
Četl jsem kdesi před nedávnem podnětnou informaci : Jistý indický jogín již celá desetiletí nejí. Tudíž ani nevyměšuje.
Tudíž prostě MUSÍ být pln povznášejících myšlének.
Dost možná díky nim i levituje.
Těžko. Levitace je uskutečnitelná pouze po požití luštěnin, nebo jiných plynogenerujících potravin. Onen jogín je jako všichni jeho druzi podvodník.
Hahaha.
To jste napsal hezky, dr.br.př.s.s.Schumachře.
Ale moje maličkost je skromná, na korčaginovské hrdinství si již nárok nedělá : Opravdu jsem NEBYL zadefekován obsahem onoho potrubí, před tím obsahem zažívacího traktu mých soudruhů proletářů.
Vážně - právě díky vzdělání v základech hydrauliky jsem krizový vývoj očekával. Při "odšpuntovávání" (špunt byl tvořen dřevěným kůlem patřičného průměru skoro 20 cm a nějakými hadry) jsem stál na žebříku. A pak jsem byl DĚSNĚ rychlý.
Přesto se všichni moji soudruzi smáli, až se za žaludky popadali. Anebo spíš právě proto - kdybych byl zadefekován jako tehdy Vy, litovali by mne, soudruzi moji.
Chápete ten rozdíl ?
Já šikovně defekaci unikl prováděje o dveře dál onen tlakový výplach. Když uslyšel lamentací, byl děsně rychlý ve řvaní "zavřííííít ! Díky tomu spoušť nebyla až tak hrozná.
Teď jsem si vzpomenul - na veselý článeček v Technickém magazínu, někdy ze 2.poloviny zlatých osmdesátých.
O.Neff se v něm rozepsal o budoucnosti, budoucnosti plné bleskurychlých a všudypřítomných počítačů, vyspělých technologií atd. A také o nenahraditelnosti obyčejného Tondy, obsluhujícího tlakovou proplachovací hadici na dně kanalizační šachty.
A měl pravdu, nynější soukromokapitalista Neff : Dnes vnitřek kanalizační potrubí vidíme na obrazovkách přenosných nárazu- a vlhkosti odolných čistících systémů, ale tu hadici, tu "tam" pořád strká (a ven vytahuje) obyčejný Tonda v gumákách a rukavicích.
Prostě, drazí a přeplácení intoši, i my proletáři se občas dostaneme do přímého styku s vašimi produkty. I když většinou neběží zrovna o vaše „úžasné“ myšlenky, že.
Tak Čest !
STK:
Vrátil jsem se před chvíli, ... z Hradu? Ne. Vrátil jsem se před chvílí z jedné vánoční besídky v centru města, a je mi naprosto báječně na světě i na duši. Se zaměstnanci jedné malé firmy a s jejím šéfem jsme během pozdního odpoledne a večera poslali za kravatu (já tedy za svetr, já kravaty nerad) několik dospěláckých panáků dlouho odleželého Chivase, to je taková bezva whisky, co se dá v hubě převalovat jako víno a pak teprve polknout, protože to má naprosto úžasnou chuť. Až na tu trochu nevyspání a únavy mi vlastně nic nechybí. Čím si kdo zapleveluje svůj vlastní mozek a duši, to je až do určité míry a mezí jeho věc, jakmile ale začne to jeho jediné "dobro" vnucovat poněkud nevkusně a přes míru ostatním, není od věci se ozvat a trošku připomenout, kde že leží ty meze.
Všem:
Myslím, že náš hospodský svým způsobem zasluhuje svatozář. Mnozí z návštěvníků by toto měli mít na zřeteli, zejména před tím, než odešlou příspěvek.
Jakub. S je řekl bych někým, kdo by mohl sloužit vzorem ve vybrané konversaci a chování. Je-li někdo takový napadán okolím, přijde mi to přinejmenším podivné, ne-li rovnou nemístné, protože on je na hony vzdálen k tomu, aby k něčemu takovému zavdal byť i jen náznak důvodu, natož pak nějaký reálný důvod.
Schumacherovi:
Mým životním postojem je, že každý z nás je zpravidla na světě nějak užitečný. Já jsem všem co mi vyrábějí teplo, elektřinu, svítidla, odvážejí odpadky atd atp za to, co dělají velmi vděčný. Sám se k mým povinnostem stavím tak, že je-li něčeho zapotřebí, tak na čas až tolik nehledím jako na to, abych dostál svým závazkům, což je mimochodem cosi, co se dnes u řemeslníků zase tak často nevidí. Ti když nastane svatého Padla, tak pustí všechno z ruky a valí do pryč, nehledíc ani vpravo ani vlevo. Bytostně nesnáším, když se někdo nad někoho vyvyšuje jenom proto, že se mu podařilo získat nějaký ten usmolený titul. Zrovna tak ale nesnáším projevy diktatury ze sebe samého zblblého proletariátu, který si usurpuje právo kafrat do všeho a sekýrovat všechny, jenom proto, že on je ta dělnická třída, která všechno pro všechny vyrábí, nad něj není, takové to imbecilní: "Já su havíř, a kdo je víc?". Jestliže se někdo nad někoho vyvyšuje, nebo ho bez důvodu napadá, tak je buď idiot, nebo hajzl, nebo rovnou oboje. Já když potřebuji, elektriku si dohromady dám, kolikrát líp než elektrikáři, vodovodním trubkám či odpadu také domluvím, i když ty plastové vynálezy z poslední doby nemusím, no a tak jak se auta přibližují víc a víc počítačům, tak mi to také nečiní potíže, byť ty staré a jednoduché věci jsem míval raději, také bylo kam strčit ruce či nářadí. Mám se snad kvůli tomu, že jsem trošku šikovnější než je v kraji průměr, začít vyvyšovat nad jiné a být na ně protivný? A proč jako? Nějak bych z toho ani nedokázal mít radost. Nabubřelí aroganti jsou mi odporní, ať už mají akademický titul, nebo dělají u dráhy, hajzl je pořád jenom hajzl, na titulu či profesi vůbec nesejde.
VV ač je to k nevíře, někteří si toho vážíme.
Ještě se kola točí, ještě jsou tam naši. Držte se muži v elektrárně !...
STK, nikdo nejsme dokonalý. Když se ohlédnu, jsou situace, že bych se nakopal do zadele.
NS-LEV21? Není to Paroubek? Je, že ano? No, když už zašla řeč o Paroubkovi, tak to nejdůležitější bylo řečeno zde:
http://www.antiparoubek.cz/
a zejména pak zde:
http://www.antiparoubek.cz/hlasovani-o-nejlepsi-antiparoubkovskou-pisnicku
Jednu dobu, když hrozilo, že ten padouch a lotr bude premiérem, jsem si tím v autě léčil načechrané nervy a zlepšoval náladu.
Pragmaticky vzato, co se uskupení NS-LEV21 týče, tak jsem rád, že česká povaha "bab hádavých" zase konečně zvítězila nad zdravým rozumem podobně, jako u pravice a že i levice se z takřka jednolitého monolitu stala jakýmsi rozhádaným bincem, takže subjektu NS-LEV21 popřejme přiměřeně úspěchu, asi tak moc, aby populistický Sobotka ostrouhal a kdyby ne, tak aby se mu nějaká ta většina sestavovala aspoň co možná nejhůře.
Ježišmarja, draku! - se rdím. S takovou n e , souzi! S jinou. A tu svatozář panu chefovi bych prosimich moc podpořil. Dyby někde nějaká levnější byla, berte ji a složíme se. Pěkná byla v Čapkových povídkách, že, gloriola? A za prase si nevybavím, nad kým to. No 54 let to je, tož co.
Vono to nejni anfach, něco takovýho... Starej Glücklich si dal postavit novou vilu (no bude si stavět starou, prosimich), no epesrádes, rovnou nad Šrajbvoltem, provází jí kamaráda z Café Lustig a na konec jen tak ležérně podotkne: - no a to všecko natýrlich mám pozichrovaný u Vídeňský proti loupeži, krádeži, ohni, krupobití - Moment, Leo: Loupež, krádež, oheň... tomu rozumím. Ale šma Jisroel - jak děláš krupobití - ?
Každý z nás je na tom světě nějak užitečný... většina pak jako odstrašující příklad.
Sem právě vymyslel. Dybyste citovali, prosím o (c).
„Všichni lidi jsou tady k něčemu dobrý; jen já jako odstrašující příklad“, povzdechl jsem si kdysi svému tehdejšímu kamarádovi a švagrovi.
Ten černý zrádce socialismu, jenž z postu předsedy celoškolského výboru SSM dezertoval rovnou k zarytému papeženectví, se podrbal ve svém starozákonním vousu (je o dva roky mladší než já !) : „No, víš ... My věříme, že každý člověk je zahrnut v Božím plánu. A že nikdo, ani Jidáš, nebyl stvořen jako odstrašující příklad.“
Chvíli listoval v tlusté modré knize : „Podívej, tady to je. Jen si to přečti.“
Uchopil jsem knihu jako odjištěný granát. Čísi ruka v ní tužkou obkroužila pár řádků :
Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
Stalo se, co stát se muselo. Za nějaký čas se naše cesty navždy rozešly. On zamířil vzhůru, do čela jistého důležitého státního úřadu, má mladá žena ke štěstí, já zpět do montérek. Nicméně doufám, že Lenin bude vždy se mnou, kamkoli půjdu, kamkoli mne Strana pošle.
Míru zdar !
Jakubovi S.:
Inspiroval Jste mi, abych se podíval do toho mého privátního, virtuálního elektronického brajglu, který postupně páchám a který už se rozrůstá do jednotek udávaných v terrabytech dat, protože mezi brajglem jsou tam i různé klenoty a poklady a tak velmi váhám s výmazem, protože nemám kdy to protřepat a protřídit, a tak tedy pořizuji čím dál tím větší a rychlejší diskový prostor, no a tam jsem našel, mezi potravou pro mou úžasnou čtečku čínského původu, v knize od Karla Čapka, s názvem Bajky a podpovídky, povídku Glorie. V té povídce tedy bankovní účetní pan Knotek jednoho krásného rána zjistil, že má nad hlavou jakousi světlo vyzařující zvláštní věc no a tu věc tedy moudrý praktik doktor Vaňásek pojmenoval gloriolou.
No a navazujíc na tu povídku si myslím, že:
* náš hospodský je velice laskavý, vlídný a tolerantní člověk;
* mnozí přítomní toho častokrát až hanebně zneužívají;
* náš hospodský je tedy na nejlepší cestě, aby se mu nad hlavou objevila ona gloriola, či svatozář chcete-li, pakliže už jí tam rovnou nemá;
* dle dobré rady moudrého praktika doktora Vaňáska i já si myslím, že by se náš hospodský měl trošku více rouhat a tedy na určité druhy tohoto zneužívání jeho laskavosti, vlídnosti a tolerance, reagovat poněkud ostřeji.
Ono všechno má své meze a všeho moc škodí i té laskavosti a tolerance. Na druhé straně, když to člověk přehání s tou laskavostí, vlídností a tolerancí, je to přeci jen menší průšvih, a také je to mnohem snesitelnější pro okolí, než když to někdo přehání s těmi jejich opaky. V případě pochybností tedy radím přiklonit se spíš k té laskavosti a toleranci, zejména když nejde o něco zásadního, třeba o život.
VV, to jsou paradoxy....Převést do lidové mluvy, jak z Havlovy Audience. Vzpomínám na někdejší nejprve "Nejsme jako Oni." Pak po upevnění pozic, že je nutno bránit sametovou revoluci před starými strukturami a temnými silami". A o "temných Slušovických nitkách". Nakonec z toho bylo cosi připomínající "dočasné rozmístění", nyní už déle dočasné než rozmístění spojeneckých vojsk posléze zastoupených Kocábem (ve skutečnosti bylo dojednáno na úrovni vlád a ministrů zahraničí, ale o tom nikdo nemusí vědět, že) "CA". Mezitím došlo k přeskupení sil oněch dílem připravených, dílem vyloučených, z politiky do ekonomiky. Nad čímž leckdo pobrblává včetně někdejších sametových revolucionářů, že revoluce jim byla ukradena. Jenže kdyby ve škole dávali pozor, nedivili by se, protože by věděli, že politika je koncentrovaná ekonomika. Kdyby si přečetli Machiavelliho jak si má počínat moudrý vladař, nedivili by se vůbec. A na to, že nelze vládnout nepolitickým nevládnutím, nemuseli nic číst. Stejně na to aby věděli, že přiřazení záporného znaménka zlu nemusí nutně znamenat dobro.
Kouzlo nechtěného...Kocábem odsunutých "CA", samozřejmě.
Draku, i s dobrem, protože relativním, se musí opatrně. Zlo povstává i z neuvážlivé a urputné snahy činit dobro. Zejména ono nevyžádané. Kdybych si příkladmo měl vybrat mezi dobrem spásy duše vykoupené planoucí hranicí a zlem věčného zatracení, volil bych to druhé. Třebaže někdo jiný na to může mít jiný názor a dal by přednost prvnímu. Otázka jesttli pro druhé nebo i pro sebe. Ostatně nemusí být snadné dobro přijímat.
Moc Vám nerozumím, drahý bratře, příteli, soudruhu a soukmenovče Schumachře-antisionisto. To víte, Vy jste díky Straně študovaný v tuhletěch odborných termitech; já nikoli.
Ale na tom hlavním se s Vámi i s ostatními opravdovými českými vlastenci shodnu perfektně - v názoru na Prohraný listopad a úlohu VH. Víme, v čí režii vše proběhlo, víme, komu to vše slouží.
Vidíme to okolo sebe, každý den. Vidíme osud našeho cukrovarnictví, našeho námořního loďstva, našich špekáčků, našeho rumu, dolů, hutí, lesů, luk a strání. Vidíme osud našich zemědělských družstev, našeho zbrojního, elektrotechnického a automobilového průmyslu. Na naše smysly denně útočí reklamy a média vlastněná velkoněmeckým velkokapitálem.
Atakdále a tak podobně.
A už dost, neb je čas vánočního shonu a státního smutku.
Ještě pár vlasteneckých příspěvků o tzv. likvidaci tzv.slušovických nitek a jiných spojení naší a ruské společnosti, a vtrhne sem brutální EU policie.
Čest a Nazdar !
"Ale já nejsem smutný."
Tedy stádně smutný.
Pardon, státně. Omlouvám se. Vyhubuji svému podvědomí.
Smutek je záležitostí ryze osobní. Až půjdu do hospody, dám si jedno na Ferdinanda.
Jistě - být stádně smutný (pří)sluší ovčanům a hobitům. Ale ne nám roduvěrným Čechům a Moravanům; snad s výjimkou dnů vzpomínek na tragicky zesnulé hokejisty-národní hrdiny.
Na druhou stranu, jako lidské bytosti respektujeme určitou pietu.
Míru zdar !
Co jiného jim zbývá než být umírnění když jsou v opozici. Berou každý hlas, hrají o čas a spoléhají na přirozený úbytek paměti a pamětníků pamatujících jak si počínali když vládli. Jejich propaganda připomíná vtip o Billovi Gatesovi jak dostal na výběr jesttli do nebe nebo do pekla. Demoverze. Prý už budou hodní, tolerantní a osvícení. Jen nechat je vládnout. Já proti jejich komunistickému experimentu nemám námitky. Soudružsky jim přeji úspěch stejně jako jejich národním soukmenovcům, lidožravcům a komukoli jinému. Jen ať do svých experimentů nezahrnují ostatní,kteří si to nepřejí, Zeměkouli a celý vesmír. Jenže co alespoň průměrně inteligentní člověk nemůže přehlédnout, jsou vždy všeobecně bídné poměry, za kterých taková hnutí vznikají a dostávají se k moci. V minulosti nalézáme, že taková mizérie je způsobována převážně špatným jednáním vládnoucích elit dávajících špatný příklad poddaným, tzv. občanům. Jestliže kdo příčetný se dožaduje zákazu KSČM a podobných stran a hnutí, nedává tím ve skutečnosti najevo obavu z neutěšených poměrů ? Ze špatné vlády ? Není snad jasné, že s dobrou vládou a v dobrých poměrech není třeba se takových stran a hnutí obávat a zakazovat je? Pokud by vůbec existovaly.
Nahonem, po návratu z venku (cukrárna a restaurace a kamarád, spol.jm.: Vašek Havel, že) upozorňuju: na Vltavě začíná úplně skoro neznámá jeho hra. Jenom předloni byla v rádiu, da u vsjó.
Ano! Jedno krásně citlivě pomalu načepované řezané Na vyhlídce NA VAŇKA!
To byla parááda, tehdy s tím blahopřáním v Ruďásku, páni... A teď je mi jasné: jsme definitivně zemí absurdity. Absurdní reality i absurdních dramat. Bude se říkat. Ja natýrliš... ou ovkchóóz... oh évidemment -země Kafky a Háfla!
Okomentovat