sobota 3. listopadu 2012

Tady je Šamanovo

Založil jsem si tenhle blog poté, co byla na Neviditelném psu zavedena velmi vypečená registrace. A založil jsem ho proto, aby alespoň pod mými články mohli diskutovat čtenáři volně, bez registrace a bez pečení. Na Psa jsem dříve psal – po zaběhnutí mé rubriky Šamanovo doupě – dvakrát týdně: v  úterý a ve čtvrtek, protože pondělky a středy měl na starosti František Mrož Novotný se svými Mrožovinami, a Moby Dick se svými Českými Textárnami obsluhoval pátek. Sobotu nebylo třeba zaplňovat, protože v tu dobu stejně skoro nikdo nečte.

Čas oponou trhl, Mrož odplaval za svým psaním, i já jsem chtěl mít více času na psaní mimo Psa, a začal jsem přispívat jen na středu, zatímco Moby se přestěhoval na sobotu. Čas trhá oponou každou chvilku, a za jedním tím trhnutím byla ona výše zmiňovaná registrace, a poté tedy otevření této Hospůdky u hřbitova. Už od počátku jsem věděl, že budu muset mít příspěvky denně, aby mi sem denně někdo chodil, a vlastně aby mi sem chodil vůbec někdo. Další trhnutí, dané snahou získat zase zpátky čas na psaní znamenalo, že jsem ustoupil od každodenní otevírací doby a začal do Hospůdky dávat většinou jen články, připravené vlastně pro Psa, kde vycházejí stále ve středu. A mám možnost zveřejnit i věci, které by Psa přetěžovaly (seriály reportů ze sci-fi akcí či z vejletů).

Za ty skoro tři roky jsem získal několik poznatků: Nejdříve jsem pochopil proč na NP zavedli registraci, totiž aby se vyhnuli anonymním trollům. Pak jsem zjistil, že se tím ovšem nevyhnuli adresným trollům a sprosťákům. Diskuse pod články na NP se nezlepšila, myslím, naopak, že ztratila svůj šmrnc. Podivuhodné je, kolik lidí se dokáže pod své ohavnosti podepsat!

Ovšem i hospůdka byla posléze zatrollována. Po různých závanech mazání neúnavného trolla jsem nakonec usoudil, že nejednodušší bude komentáře vůbec nečíst a nemazat. (Ostatně tak to dělá Ondřej Neff už nejméně asi deset let, aby se nezbláznil. Ovšem na NP na to má redaktora, který sleduje cvrkot.) Hlavně z toho důvodu, že každý z nás, komentátorů, je občas potrollen. Jak víte, nakonec jsem na našeho největšího trolla uvalil ban.

A není to proto že by psal hloupě. Není to proto, že by někdy neměl pravdu. Dokonce jsem jeho příspěvky ve stylu Grammar nazi či jiné poučování vítal, protože jsem mohl odstranit chybu ve svém článku, jak pravopisnou tak hlavně faktickou. Jenže skutečný troll rozeštvává společenství, to je jeho – někdy neuvědomělá – potřeba, proč se účastní debaty. A jeho řev pochopitelně budí protiřev. Já měl tu výhodu, že když bylo nejhůře, mohl jsem napsat "zásadní článek". Jiní komentátoři tu možnost nemají. Všichni taky nemají takovou hroší kůži jako já, aby si nevšímali sprostot a podlostí a záměrných lží a pomluv, jako já. Takže jsem na něj nakonec, teď už potřetí, uvalil ban. Načež jsem byl nařčen některými hosty Hospůdky z toho, že ničím demokracii.

To nebylo mým záměrem. Naopak, domnívám se, že znemožňuji trollovi zničit tento demokratický prostor. V žádném případě mu nezakazuji, aby si stvořil vlastní virtuální prostor, a tam vyřvával, co mu libo. To ovšem neudělá, protože by ho netěšilo, že nikoho nenasírá.

Tato hospoda byla tedy otevřena, jak má napsáno i v nápise nad vchodem, "pro neregistrované komentátory". Časem jsem zjistil, že lidí s takovou potřebou je velice málo. Prakticky do deseti. I když sem přijede autobusový zájezd ze Psa, pak z těch tří set psích čtenářů budou diskutovat jenom dva - tři. Ale přesto považuji za velice potřebné dát jim tu možnost.

Avšak nečekaně jsem zjistil, že Hospůdka poskytuje svobodu psaní i pro mě.

Na jaře jsem měl zveřejněn jeden článek v Hospodářských novinách. Pan redaktor mi změnil nadpis, škrtl začátek, místo něj dal konec, doplnil spojovací vatou, čímž změnil jeho vyznění – a pak podepsal mým jménem. Honorář byl příjemný, ovšem nepříjemný byl podiv mých přátel – ba i mé milé ženy, jakou hovadinu jsem to zplácal.

Už se mi jednou stalo, že mi redaktor NP nezveřejnil článek, protože nechtěl riskovat, že by se firma, na jejíž vychcanost jsem upozorňoval, chtěla soudně bránit, či podávat trestní oznámení. Stalo se tak poprvé po patnácti letech, že mnou odeslaný článek na Psu nevyšel. Ale já to chápu – trestní oznámení či soudní proces by se vedl se šéfredaktorem Psa. Takhle to mám na triku jen já. Zatím tedy pouze jednou jistý nácek na mě podal trestní oznámení, když jsem napsal, že je nácek. Panu vyšetřovateli jsem sdělil své důvody, a on trestní oznámení zamítl. Chápu, že když má někdo na krku kupu takových záležitostí, tak to nepříjemně žere čas.

Podruhé vadilo, že jsem použil sprosté slovo "hajzl", a to hned v titulku. (Prý jinak velice slušný americký prezident Franklin Delano Roosevelt o americkém spojenci v Jižní Americe pravil: "Somoza may be a son of a bitch, but he's our son of a bitch." a já to převedl na "Somoza je možná hajzl, ale je to náš hajzl." )

A tehdy jsem zjistil, že když píšu pro NP, podvědomě se už kontroluji, abych nenapsal něco nepěkného o hajzlech. Říká se tomu autocenzura, a to je věc, která omezuje svododu mého psaní. Kvůli tomu bych si mohl přivodit blok na psaní o některých věcech. Kvůli tomu jsem přestal psát do MfD, když mě přestali otiskovat kvůli jdenomu článku o sudeťácích – já jim přestal psát o čemkoli. Raději napíšu několik pomýlených článků, za které se mohu omluvit či se nechat zjebat, případně trestně stíhat, než aby se ztratil jediný, který by i přes chyby přinesl informaci, která se jinde neobjeví!

A to je pro mě neplánovaný benefit. Jenže ze sekundární záležitosti přešel na primární stranu. Takže nyní napíšu článek pro Neviditelného psa, nejdříve ho zveřejním na svém blogu, a kdyby nepřešel přes redaktora, tak nevadí. Zveřejněno jest.

Zdejší diskuse pod tím článkem je avšak stále ještě pro mě příležitostí získat na téma jiný pohled, a hlavně, dovědět se nové informace. Ovšem kdyby měla zdegenerovat na vzájemné napadání, jak se zde nedávno dělo, tak to udělám jako Ondřej. Ten má na Psu svůj pravidelný úvodník, občas článek z Lidovek a občas výběr ze své Hyeny. Hyena.cz vypadá tak, jak Pes, když začínal. Je to "konservativní verse deníku Neviditelný pes", křišťálově čistě Astonovo. A aby mu tento soukromý prostor nikdo nezabordelil, tak zrušil možnost diskuse.

A abyste si to vyzkoušeli, vypadá to pak takhle.