V neděli 25. listopadu 2012 proběhlo pod sochou svatého Václava přátelské setkání asi tří set lidí. Přišli na výzvu Věry Tydlitátové z Ligy proti antisemitismu, aby vyjádřili svou podporu Izraeli v současném kole jeho souboje s teroristickým režimem Hamásu v Gaze.
Ve čtvrt na dvě zaduly šófary a Věra Tydlitátová oficiálně zahájila demonstraci. Zuzana Wirthová ve svém krátkém projevu řekla, že Izrael má právo i povinnost chránit svůj lid. Senátor Jaromír Štětina pak citoval 1. knihu Samuelovu v interpretaci V+W:"Když mu ale obr plivne do očí, David se otočí, prakem zatočí, když začínáš, no tak tumáš, tys byl velkej, já měl kuráž, a jakej byl Goliáš". Pan senátor své vystoupení zakončil ekumenicky: Plačme nad každým mrtvým, ať je to Žid nebo Palestinec. Při svém projevu držel plakátek s textem "Vrazi z Gazy vraždí, Izrael má právo se bránit", tak, aby ho mohli fotografové dobře zabrat.
Trošku delší projev držel exporadce premiéra Roman Joch. Připomněl situaci Československa před 74 lety a uvedl paralely mezi tehdejší ČSR a dnešním Izraelem, a mezi tehdejšími sudetskými Němci a dnešními palestinskými Araby. Uprostřed totalitních režimů existuje dnes jediný demokratický stát v oblasti, v izraelském parlamentu sedí arabští poslanci, kteří vedou proti své zemi provokativní řeči a vznášejí nepřijatelné požadavky. Když před 5 lety odešel Izrael z pásma Gazy, stal se tak prvním státem, který umožnil vznik prvního palestinského státu. Jenže obyvatelé Gazy si zvolili Hamás, který z jejich území udělal militaristický emirát. Izrael předal zemi s kvetoucí infrastrukturou. Z Gazy se mohla stát perla Středozemí. Ukázalo se však, že Hamáz méně miluje své obyvatele než nenávidí občany Izraele. Roman Joch také zmínil a připomněl, že v nedávném konfliktu se ukázal smysl protiraketové obrany.
Pan Joch tak projevil svůj "radikální antikomunismus, jenž vyrůstá z extrémního konzervativního myšlení a fundamentalistického katolicismu." (Podle hesla, které má ve Wikipedii.) Stejně jako předtím senátor Štětina projevil svůj radikální smysl pro dodržování lidských práv (podle svých osobních stránek).
Věra Tydlitátová přečetla text petice za "oduznání" státu Palestina. Česká republika ho při svém vzniku uznala v rámci kontinuity mezinárodního práva. ČR uznala všechny státy, které k 31. prosinci 1992 uznávalo Československo. Jenže pokud Palestina neuznává Izrael, neměli bychom ani my uznávat Palestinu. Snad symbolicky přitom držela českou vlaječku, která v záplavě izraelských vlajek působila navýsost patřičně.
A byly dvě odpoledne, zaduly šófary a oficiální část demonstrace skončila. Nastal čas k vzájemnému setkávání a rozhovorům. Také se podepisovala zmíněná petice a vyměňovaly kontakty. Dověděl jsem se, že oba ze šófaristů přijeli až z Olomouce, přičemž dlouhodobý domov jednoho z nich je již od roku 1982 v Austrálii. Přečetl jsem si některá z hesel, která byla k vidění:
Z reproduktorů hrály izraelské písně (které demonstraci zahajovaly, a vhodně prokládaly i projevy), někteří přítomní se pustili do kolového tance, a lidé se začali zvolna rozcházet. Musím zopakovat, že než o klasickou demošku šlo o setkání téměř rodinného charakteru. Nepřišli ho narušit žádní provokatéři, ačkoliv tuto událost viditelně jistili jen dva policisté z chodníku.
Inu, odehrávalo se to v zemi, která je k Izraeli přátelská. Možná i z toho důvodu, že jsme se sami nebyli schopni v roce 1938 bránit. Izrael tu schopnost dnes má.
Schopnost, i povinnost.
Viz i fotogalerii z Václaváku.
Rodinné fotografie jsou převzaty z facebookové skupiny Podporujeme Izrael - התמיכה בישראל - We Support Israel:
57 komentářů:
Co ta cestovka, kdo to je ? "Paní Hallerová organizuje výlety do Izraele, a je ochotna vypravit tam i nálet několika letadel". Prosím o nápovědu.
Děkuji.
Paní Hallerová je z z Bratrské jednoty Baptistů v ČR, tak asi pořádá zájezdy po křesťanských památkách. Dotazek patří na Bratsrkou jednotu křesťanů. Já se neptal, my byli dvakrát v Izraeli s cestovkou Alea
http://www.alea.cz/
Spokojenost. Napsal jsem z toho knížku, a hned, jak seženu sponzora, tak vyjde, i s barevnou přílohou…
\ :-)
Na ten Václavák jsem nakonec nešel, chlebodárci dostali přednost.
Paní Hallerová bude nepochybně sympatická paní, ale mě by, když už bych se do Izraele vypravil, zajímaly nejenom křesťanské památky, ale všechno možné, a nejen památky, takže z tohoto pohledu by mi ta Alea s největší pravděpodobností asi vyhověla lépe. Možná bych si to zkusil zorganizovat sám, ale možná bych toho rychle po chvíli rychle zanechal, protože cestovka má mnohem lepší páky na to, aby vydupala jak levnější letenky, tak i ubytování a stravu. Uvidím, ještě si to nechám projít hlavou.
Šamanovi:
Když Jsi napsal tu knihu inspirován zájezdem od Aley, tak zrovna ta Alea by se logicky nabízela jako sponsor, měla by šanci prodat těch zájezdů o něco víc. To Jsi předpokládám zkusil a z nějakého důvodu to asi nevyšlo. Byť jeden důvod je celkem jasný, zájezd do Egypta, Tuniska, Maroka a nevím kam ještě, vyjde levněji (asi mnohem), byť zrovna tam by se mi dílem jet nechtělo, dílem bych se trochu bál, ale spousta lidí kvůli té relativní láci, ráda zapomene jak na vybíravost tak na opatrnost. Zkrátka to s těmi zájezdy do Izraele nemusí být tak horké a asi z toho nějaké horentní výdělky a následná sponsoring prostě nekoukají. Pražská židovská obec má kulturní středisko, předpokládám, že tam by mělo smysl pohovořit o tom také.
Ještě bych to probral z té technologické strany. Aby se kniha dala vydat, potřebují text i fotky projít "lámáním", úpravou, prostě potřebují se potkat s profíkem, či aspoň nadšencem, vybaveným sadou programů za tím účelem naprogramovaných. To je buď sada od fy Adobe, nebo Corell (ten už Adobe koupil také) no a to je jedna z poměrně nákladných záležitostí při vydávání knížky. Nicméně pořízení nějaké rozumné verse například Creative Suite není až tak nemožné, myslím finančně, a stejně tak není nemožné naučit se s tím pracovat. Adobe má jakési verse dostupné na serverech a za jejichž použití se dá platit na měsíční bázi, byť to by se mi nelíbilo, nemám rád, když mé fotky a texty poletují po serverech, které mi nepatří a nespravuji je.
Další záležitostí je zvážit vydání tiskem, nebo nevydání tiskem a tady už existuje hodně možností levného tisku v nevelkých sériích. Navíc tisk se dá opustit a vydat se to dá nakonec třeba výlučně v elektronické podobě a levnější cena by tomu nakonec mohla být ku prospěchu. Námětů k přemýšlení kolem toho je docela dost, ale technologických a dalších možností je řekl bych hodně a čím dál tím víc.
Na úpravu fotek tohoto charakteru (předpokládám v drtivé většině dokumentační) bude velmi pravděpodobně bohatě stačit GIMP. A samozřejmě někdo, kdo ho umí ovládat + někdo, kdo bude umět přesně definovat, co má fotka sdělit (nejspíš autor). Fotokrám a podobné vymoženosti za desetitisíce by se možná hodily pro případnou milionovou billboardovou kampaň, ale pro vlastní fotky do knihy nebudou nutné. (Jakkoliv to nekonvenuje poměrně rozšířenému uvědoměle pravicovému názoru, že zdarma přece nemůže být nic, ani software, a kdyby přece jen náhodou, tak to nebude fungovat.)
Před "svatým místem" dávám přednost namátkou:Muzeum izraelského letectva v Be'er Ševa - základna Chacerim,další muzeum obrněné techniky, které najdeme u izraelského města Latrun. To jsou má svatá místa, ale cestovky vymetají jen chrámy a kobky.
čest v .......
Daraku,
stačí TeX. Výsledek je zcela ekvivalentní profesionálním DTP programům.
Dobrý den, škoda, že tato akce něměla širší publicitu. Já bych určitě přišla, ale dozvěděla jsem se o všem až po akci.
Jitka
EK, s Aleou jsme byli na obou místech, jak jsem napsal a nafotografoval:
V Chacerim v The Israel Air Force Museum
(Fotogalerie tady)
i v tom muzeu obrněných sil v Latrúnu.
(Fotogalerie hned vedle…)
(ALEA Tours & Trade, specialista na Izrael, upeče vám zájezd podle vašich příání, když nevíte, doporučí:)
Draku, lámání knihy by nebyl problém, už s tím mám zkušenosti, takže to bych byla schopná udělat.
Co se nízkonákladového tisku týče, oni drží ceny tak nízko díky použití digitálních tiskáren, protože ta technologie je při nižším počtu výtisků mnohem levnější než klasika, všem digitální tisk je naprosto nevhodný, pokud tam máte i fotografie - nelze uhlídat, jak vám ujedou barvy, kromě toho někdy to tisknou na několika tiskárnách najednou a na každé ujedou drobet jinak. Kromě toho má digitální tisk i třeba nevýhody co se týče potištěného prostoru - doporučují nechávat centimetr po každé straně stránky minimálně, a to včetně očíslovéní, netisknou až do kraje, což při případných různých vobezličkách nedělá dobrotu.
V neposlední řadě je tu problém ditribuce. Vydá-li se kniha v některém z těchto nakladatelství, oni jsou schopni je protlačit tak do pěti, šesti internetových knihkupectví, ale ne do žádného kamenného, a propagace nula, pokud si ji ovšem silně nezaplatíte. Výsledkem většinou bývá, že se prodají jednotky až desítky kusů. To si málokterý ze svépomocí tištěných autorů uvědomuje. Kromě toho kniha samonákladem je určiým voláním autora "jsem zoufalej, nejsem dost dobrej, nikdo mě nechtěl", nebo se to aspoň tak bere v některých kruzích.
Je možné zaplatit si vydání knihy u normálního nakladatelství, kde se těmhle problémům vyhnete, ale pak to chce mít někde v šuplíku 60-80 tisíc, které se vám taky nemusí vrátit, takže je to spíš taková sranda když máte hodně peněz nebo sponzorů.
Kdysi jsem něco málo na tohle téma napsala tady, pokud vás to zajímá.
Vývoj GIMPu neustále pokračuje, nicméně poměrně často jsem s ním míval probémy, když mu paměť, jinak na tu dobu 2-4 x větší, nežli býval v kraji průměr, prostě nestačila. Některé poměrně žádoucí věci mu tenkrát chyběly, jak jsem se tak před chvílí podíval na jeho chaneglist, tak se některé z nich v něm začínají objevovat až poslední dobou. Zkrátka a dobře, postupně se to lepší, ale před cca 2-3 lety jsem se rozhodl, že na něj nebudu čekat a pořídil jsem si Lightroom a Photoshop od Adobeho. Nelituji.
TeX je mimořádně výkonný nástroj. Není jednoduché se vyznat v dění kolem něj, není jednoduché se ani vyznat v mracích nadstaveb nad ním a ani není úplně jednoduché naučit se ho používat, ale ano, TeX je skutečně použitelný nástroj. Byť, kdybych s tím chtěl napsat učebnici matematiky, nebo nějakou jinou, nepochybuji, že bych to s ním udělal. Už si ale nevzpomenu, jak je to s TeXem a fotografiemi, ale tam už například nějaká podstatnější omezení jsou. Na druhou stranu, má to být kniha a ne bombastický reklamní leták, takže asi by to šlo udělat za předpokladu, že se ta omezení TeXu budou respektovat.
Tess:
No, jakmile si něco začnete s tím, že byste chtěla, aby z tiskárny vylezly fotky, které budou barevně a jinak podobné vyfotografovanému originálu, tak prvním předpokladem pro to, je mít k dispozici slušný kalibrovatelný monitor, se slušným barevným rozsahem. To je poněkud nákladné, zhruba tak 20 kKč, slušná grafika také neuškodí, ty od Intelu se zpravidla vyloženě nehodí. Pak je zapotřebí nastavit správně barevné profily a naučit se s nimi pracovat a používat je. Jenže to je jenom začátek. Pak přijde na to, že to půjde do tisku a tady záleží na tom, jak dobré je to koncové tiskací zařízení, jak dobré a kvalitní a hlavně pořád barevně stejné pigmenty se do toho vyrábí a hlavně, zda papír, na kterém se to tiskne, je správně "šedý", a tak akorát nasákavý, protože když ne, může dojít k posunu a fotografie pak budou "vyznívat" buď s posunem k modré, nebo červené straně spektra. Zkrátka a dobře, kdo chce, nebo potřebuje připravit o haldu peněz a třeba k tomu navíc i zešílet, nebo aspoň navodit stav před infarktem, ať si něco začne s barevně věrným tiskem fotek.
Draku, víte, můj muž jako linuxák na Gimp přísahá a všechno upravuje zásadně v něm, říká, že Photoshopí logice stejně nerozumí, a když ten Gimp je zadarmo... a stejně se mu s ním pracuje líp...
Je fakt, že dokoupil nějaké addony, česky tedy příslušenství, určité prográmky, které zpracovávají fotky určitým způsobem, co jsem pochytila tak tam má nějakou simulaci černobílé podoby fotografie podle typu filmu a papíru a snad ještě vývojky a to používá jako nějakou jednu z těch vrstev při úpravách. Jasněže během úprav taky řeší aberace a podobně a upravuje expozice, jinak by to ty 3 hodiny netrvalo.
Co se barevně věrného tisku fotek týče, ještě se nezbláznil, i když mu jeden kousek trvá přibližně tři hodiny. Grafický monitor k dispozici má (úžasně kvalitní bývala 21palcová CRTčka od Sony, ale jakožto CRTčka jsou všechna už dávno děsně vysvícená, takže můžete kalibrovat, jak chcete a stejně houby nakalibrujete). A on stejně potřebuje kvalitní monitor k práci. Když nejdete po té úplně top profi kvalitě, tak už se to dá, i když teda ty 3-4000 jako současná LCD to nestojí.
Prostě zkušenosti s úpravami fotek jsou, ne že bychom se radostí třásli na úpravu n otcových fotografií ;), tam to ale stejně není nijak extra zapotřebí. Úplně stačí "přiměřená" věrnost, ani tu vám ale klasický digitální tisk nezaručí.
Mám k dispozici stránku s barevným obrázkem (ne fotografií) z pdf připraveného k tisku, vytisknutou na inkoustové a laserové tiskárně a její podobu ve dvou různých vydání stejné knížky, tištěných ze stejného pdf a každý výtisk je jiný - barevně nejvěrnějsí je paradoxně inkoustovka, od klasické domácí barevné laserovky by se nějaká věrnost barev asi neměla očekávat, ale ty dvě různé podoby ve vydané formě mě překvapily.
Oprava předchozí poznámky, kterou doufám brzy někdo z adminů smaže. Jen jednu věc jsem zapomněl - vypnout řádkování...
==================
Tisk fotek
je kategorie, která se podobá nahrávání a reprodukci zvuku. Když nahráváte, nevíte, kde, na čem a při jaké příležitosti bude nahrávka použita. Bude to v autě se specifickým "car-soundem", nebo v obchoďáku v prostorách tisíce m3 velkých a reporoduktorů, které sice mají perfektní vzhled a na stropě v chrámu (konzumu) sice vypadají futuristiky, ale zvuk kvalitativně pokulhává na obě nohy, nebo ve sluchátkách z mp3 v tramvaji.
Optimální stav, který se nejvíc podobá situaci ve zvukové režii při míchání snímku, to jest poslech na dobré aparatuře v útulném pokojíku hifistově nastává asi jen v malém procentu případů. Není reálné se trefit, i když "final remix" se dělá nejen na poslechovky ale i na přenosné stereorádio - (takové to, kterému se říká jezevčík a někteří si ho nosí na plovárnu) ba i na sluchátka Koss. Takže je třeba se soustředit na sdělnost záznamu (což pochopitelně je technická záležitost jen velmi minimální) a přestat bazírovat na Hi-Fi kvalitě*. Barevně** a stereofonně to pro všechny případy vyřešit nelze.
Při focení (což není moje profese) je v tomhle ohledu situace velmi podobná. Přesné dolaďování barev na takový nebo onaký tiskový postup je sice možné (a dost pracné), ve výsledku ale bude zásadní rozdíl, bude-li se divák dívat na fotku v místnosti se zářivkami, venku na sluníčku, pod stromem nebo za pošmourného dne. Něco zkoriguje divákovo oko samo, něco vadí. Ale žádat po divákovi, aby se na fotku díval jen v optimálních podmínkách je asi troufalost. Takže moje snaha je jen taková, aby bílá byla bílá, pleťovka nepřipomínala vybarvení levnými pastelkami a aby těch barviček nebylo příliš.
S volbou monitoru je to podobné. Když jsme začínali točit video, byly jen CRT monitory. Pak se objevily LCD a barvy byly najednou úplně "někde jinde". Teď už jsou jenom LCD (a plasma) a je třeba věci dělat tak, aby vypadaly dobře na nich. (Jsem šťastný, že nás ve značné míře minuly plasmy. Ty - aspoň pro mě - mají strašné pouťové barvy a když se barvy uberou, hned jsou "vyblité").
On je vůbec výraz Hi-Fi poněkud (velmi) zprofanovaný. Za dřevních dob výraz "Vysoká Věrnost" ( a hele, zase VV) znamenal jen to, že elektroakustický řetězec (a tedy i nahrávka u posluchače) splňovaly minimální technické podmínky - frekvenční rozsah, harmonické zkreslení, odstup od pozadí, kolísání záznamu. Pak se ze zkratky stalo zaklínadlo obchodníků a dnes už neznamená vůbec nic.
Totéž jako z rozlišením digiťálů. Mám v počítači vedle sebe fotky z aparátů o rozlišení 3, 6 a 15 Mpix a pokud to nezvětšuji do extrému, jsou si rovny. Počet pixelů není pro technickou kvalitu fotky do jisté míry limitující. Kresba objektivu, aberace, deformace a obecná ostrost je mnohem víc patrná. A taky světelnost nebo vinětace.
(Nakonec jsem skončil tak, že moje objektivy jsou dvakrát dražší než tělo. Ale pořád to neznamená, že by moje fotky byly nějak lepší... Jenom se s nimi dost natahám. [;>)
Takže když při editaci fotek používám různé SW filtry, barevné korekce a retuše, nevím, proč by mě mělo ničit to, že fotka vypadá (barevně!) trošku jinak než u mě na monitoru nebo na inkoustovce. Podstané je, že chci divákovi něco sdělit, nějaký fakt, nějakou náladu, obraz skutečnosti tak, jak ho vidím já. Ostatně při focení se držím bonmotu mého učitele kompozice, Pana Fotografa Franty Krasla***. Pravil mi před mnoha lety: "Když nemáš co říct, nech ho radši zasunutý!" (Rozumí se říct záběrem a zasunutý nechat foťák v brašně. To abych nebyl za (s)prosťáčka.)
*/ Norma DIN 45500
**/ Rozumí se zvuková barevnost, dozvuk, charakter dozvuku, stereofonní obraz - pokrytí, rozložení (šířka báze), rozlišení atd.
***/ Franta Krasl
STK, to je všechno strašně super, dokud se vám všechny tmavé odstíny neslejí do víceméně nějaké jednolité černé... Digitální tisky totiž mají chronické problémy s vykreslením přechodu tmavé barvy do černé a tak podobně. Nevěděla jsem to, dokud jsem si sama nenaběhla. Potom mají ještě problém při přechodu hodně světlé barvy do bílé. Prostě to místo jemného přechodu udělá tvrdou hranici. Profíci to dokážou nějak upravit, oblbnout ten systém, ale není to blbuvzdorný.
Tess,
u těch přechodů může pomoci nelinearita úpravy na obou koncích světelné křivky. Umí to ImageMagick, minimálně tak, že je tam dávkové zpracování, na jedné fotce to vymazlím a pak to udělám jedním skriptem nad všemi ostatními (co byly foceny za +- stejných světelných podmínek).
Tak nevím Tess,
u monitorů jsem si toho zatím nevšiml - tedy u +/- správně nastavených monitorů - lidé mají různé libůstky v nastavování jasu, kontrastu atd. Dobře seřízený monitor podle testovacího obrázku by to viditelně v běžném provozu dělat neměl. I když: Každá technologie má své meze. Zkuste si v kterémkoliv slušném editoru vyrobit plochu, plynule přecházející mezi hodnotou třeba 192, 255, 255 do hodnoty 255, 255, 255. Isohely se jistě objeví a bude jich přesně 64. S tím je třeba se smířit.
Analog je v tom ohledu lepší, i když výsledky jsou mnohem méně standardní. O možnostech úprav nemluvě. Dělal jsem kdysi barevné fotky chemickou cestou!
Co se tisku týče, slušná tiskárna používá rozmazání sousedních hodnot podle různých algoritmů a pokud jsou pixely dostatečně drobné, je přechod (pro oko) plynulý.
S tiskárnou to řeším zkušebním tiskem obrázku, který se mi zdá být nejproblematičtějším. Někdy ho tiskárna udělá i zdarma (ale nacpe si tam svůj vodoznak.) Slití tmavých ploch je ovšem technologická chyba, kterou ale ani sebepečlivější předtiskovou úpravou neodstraníš. [;>(
====
Ono to má analogii i se zvukem: 16-ti bitová hloubka kvantizace je dostatečná pro CDA - tedy koncový produkt, ale nestačí pro procesy, kdy se se signálem provádějí různá "kouzla" a snadno se může stát, že potlumením o 50 dB a opětným zesílením se vlivem kvantizace výsledný zvuk barevně zcela změní - zhrubne. Předvádím to občas kolegům, které učím řemeslu. Naproti tomu samplovací kmitočet není pro běžného posluchače důležitý - málokdo nad 20 let vnímá kmitočty nad 20 kHz, tedy výsledek dekódování pro 44,1 kHz sample rate. A pokud ano, tak jen v bezprostředním srovnání. Takže vzorkování zvuku 96 nebo dokonce 192 kHz je jen obchodní trik, který ovšem nadšeně podporují prodejci HD. Ono to totiž sežere dvojnásobek/čtyřnásobek diskového prostoru. A je třeba koupit nové karty a používat Blue Ray...
Čímž ovšem netvrdím, že bych se někdy chtěl vrátit do analogového zpracovávání. To ještě dobře pamatuji. (Nebudete mi možná věřit, ale i elektronky pamatuji...) Ale Hi-Fi obchodníci kolem návratu analogu dělají už léta velký humbuk. Kšeft jest věc svatá a kupující bývá zazobaný nadšenec, obvykle jen se zbytky sluchu. Ideální oběť obchodníkova. V digitální fotografii je to podobné. Tož tak. [;>)
Ale zpátky k tématu článku:
Česko bylo včera PROTI uznání Palestiny řádným státem. Ondřej Neff to porovnává s Mnichovskou zradou naprosto správně.
Takže pokud se někdo diví, že je tu "těžká atmosféra" - ano částečně ano. Tu tíhu cítí hlavně ti, kteří vidí trochu dál do budoucnosti. Ale vtípky dělat můžeme. Ba musíme, ať se pořád netváříme jako hosté na pohřbu. Co má nastat, stejně nastane. Ty langusty v hrnci možná budou ve tmě zakrátko světélkovat. [;>)
===
Dneska jsem hrdý jako občan ČR. Můj stát se zachoval tak, jak bych se zachoval i já sám. Není to často, ale díky Bohu i za ty řídké okamžiky. Ostatní mohou dál nadšeně chválit císařovy - nedbalky.
Já zhola nic nemám proti svobodnému softwaru, naopak, když už jsme u toho, tak myslím, že jen málokdo v mém okolí a dokonce jen málokterá fyzická osoba v naší republice, narve ročně do světa open source za rok tolika peněz, jako já. Je ale pravdou, že někteří do toho narvou dost práce a zda za to něco někdy uvidí, je docela otázkou, spíš ne, ale zase jim to pomůže vyniknout dost nad průměr a uplatnit se o něco lépe a tím to pak zpeněžit jinak.
S GIMPem se mi nepracovalo špatně, ale mnohé jsem tam postrádal a trápil mi, když jsem se s ním "nevešel" do paměti. Myslím, že to má batch mode, nebo skriptování, ale nepodařilo se mi to z něho vyždímat tak, abych z toho měl nějaký užitek, ale věřím, že kdybych vytrval, asi by si to nakonec dalo říct.
ImageMagick není tak špatná věc, protože je ale naprogramovaný v Perlu, tak je při pokusu využít některé jeho moduly, bohužel až příliš snadné zažít s ním doslova peklo (dependecies hell) kvůli závislostem. Věcem programovaným v Perlu se snažím z těchto důvodů vyhýbat.
Obecně vzato, inkoustovky mají co se věrnosti barev týče, jak v kategorii amatérského, tak i profesionálního tisku asi ty nejlepší výsledky, ale chce to mít "švýcarského" výrobce fotopapírů a tonerů. Což není nemožné, ale cena moc příznivá není. Laserovky tisk fotek dá se říct, že vůbec nezvládají, byť jsou tu určité náznaky, že časem by se některé takové, ze kterých by ten tisk byl snesitelný, mohly objevit. Kdyby se daly koupit, určitě by mi to potěšilo. Mám nalezený celkem slušný fotolab, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že skoro vždy mi "ujedou" více nebo méně do červena a i kdybych se na nudle rozkrájel, nevymluvím jim to. Asi bych měl zkusit změřit o kolik a před tím než to udělají, tak jim s tím "ujet" na druhou stranu. Naštěstí se tím neživím, tak mi to až tolika netrápí.
Ty "technologické" problémy a jejich zvládání jsou když už nic jiného velice zajímavé. Já věřím, že se to časem zvládne, neskončí-li svět v nějaké další válce, pak by nastaly jiné, důležitější starosti a problémy, jak třeba vůbec přežít.
Tak Palestina má svůj stát. Být Izraelem, moc bych se s tím nemazal a oznámil bych jim, že pokud na jeho území, např. počínaje pondělím, doletí jediná raketa, znamená to de facto vyhlášení války => pozemní operaci, obsazení území, vyhlášení přísného protektorátu a zahájení jednání podle úplně nových pravidel.
Zdá se vám to jako nesmysl?
Proč to neudělat?
N.
SYETEY KOTZOUR vylez z trní a zas vrní?
A pochutnává si na langustě - à la catalana, in caponata anebo in court-bouillon?
Dolce natale in cucina přeje I.
Já langusty nejím.
Izrael nebude mít celosvětovou (hlavně evropskou) podporu pro tak jednoznačné řešení. Jednak hodně států i sama EU má obchodní vztahy s arabským (islámským) světem, jednak je v EU pátá kolona, protižidovská, rudo-hnědá. To je bohužel fakt a můžeme to obkecávat, kolik chceme. Situace se možná změní, pokud se Evropa vzpamatuje z poblouznění multikulturalismem a sytě zelenými vizemi. Případně, až nám muslimové začnou vládnout, protože "Staroevropany" prostě přečíslí. Což bude mít hromadu špatných, ale i pár dobrých efektů: Zmizí např. plané řeči o genderové (ne)rovnosti*, ochraně prostředí a obnovitelných zdrojích. Rychle rostoucí muslimská populace si něco takového nebude moci dovolit.
Černá vize? Možná. Moc rád bych se pletl!
*/ Včerejší debata v TV (Jílková: Máte slovo) byla nádhernou ukázkou demagogie těch "méně úspěšných". Nejsem snad macho, ale to, co předváděly dvě sufražetky a jejich mužský obhájce byl přímo festival ublíženosti (a neslušného chování v diskuzi). Kdyby byla jen 1/4 žen téhož názoru, muselo by lidstvo za jednu generaci vyhynout.
Ono je řekl bych docela otázkou, co si vlastně myslí taková ta šedá a potažmo převážně mlčící většina a co vlastně udělá, až přijde na to, do jakého hnoje jí dostali mediální a političtí manipulátoři. Breivik dost názorně předvedl jednu z možných variant a já bych opravdu nechtěl být v jejich kůži, až to rupne a dříve či později to rupne, to je tak jediné, o čem nepochybuji.
Občané budoucího státu Izrael válčili ještě před založením státu Izrael a šlo jim to moc dobře od ruky. Stát Izrael válčí od prvního dne své existence a na rozdíl od toho prvého dne, dnes je na tom zázemím, lidmi i výbavou mnohem lépe, než dřív. Pravda, nepřítel je na tom také o něco lépe, než tenkrát, ale důležité je se tomu psychicky nepoddávat a tohle si myslím Izrael zvládá dlouhodobě ze všeho nejlépe, rozum, disciplínu, sebeovládání, správné a rychlé rozhodování a dělá to mnohem lépe, než kdo kdy před ním. Na rozdíl od Evropy, aspoň stojí na té správné, tedy civilisované straně barikády, proto jsou mé sympatie najeho straně a mé opovržení patří soudruhům rudozeleným Evropanům, kteří proti zájmu vlastních lidí a na úkor šancí civilisace na přežití, podporují hamasácké teroristy a ještě ke všemu to dělají na dluh, tedy na úkor dalších generací. Kdyby na ten dluh aspoň zbrojili, idioti...
Tohle zase jenom zdárně potvrzuje ono staré známé pravidlo, že lidé se začínají chovat rozumně a racionálně až teprve tehdy, když už to jinak opravdu nejde a všechny pošetilé možnosti byly plně vyčerpány.
1) Jestli to rupne, bude jedno v čí kůži kdo bude, odneseme si to všichni. (A docela možná že ti co za to můžou tak špatně nedopadnou, podobně jako v té známé scénce ze silvestra 68: "... jako malý český tajemník jsem naštěstí osobnost velice tvárná, takže jsem se onoho osudného jara stal poměrně snadno duchovním vůdcem těch, kteří se dvacet let báli proti mně ceknout...")
2) Když to nerupne (což já za možné považuji, protože lidé zjevně ztratili pud sebezáchovy), budeme na tom ještě hůř a taky všichni.
3) Na to zbrojení jsem zrovna myslel; kdykoli bylo potřeba rozhýbat ekonomiku a vyřešit nezaměstnanost, zbrojení se vždy osvědčilo. Problém je pouze v tom, že obvykle zbrojí útočník; bylo by na čase aby si z toho potenciální oběti vzaly ponaučení. Vystoupit z EU a za ty peníze které se tím ušetří začít stavět kryty a obnovovat řopíky. A pokud nějaká kapacita zbyde, tak postavit továrny na prezervativy a posílat to jako humanitární pomoc do přelidněných částí světa.
Na Psu je článek pana Vlka o té prasárně, co chce udělat EU. EU bude projednávat návrh zákona. Vypracovala tzv. "seznam agresivních Židů z osad", kteří nebudou moci vstoupit do EU. Násilničtí palestinští Arabové samozřejmě budou moci trajdat po EU. Ostuda.
L. Křivan na NP dne 01.12.2012 píše:
Pomalu a plíživě se šíří pocit, že Breivik přece jenom, snad,
...že by možná věděl, co my ještě nevíme ? Co nám soudruzi komisaři nepověděli ? (a nepoví).
Tohle Breivik asi jenom tušil - a nebyl myslím sám, kdo cítí i bez kompasu (a satelitní navigace), že se pomalu a plíživě mění kurz EU. Směřujeme, kam jsme původně vůbec nechtěli a unijní "vykladači snů" nám snad posté opakují, že je to tak správně. Ostatně, ti ne zcela mladí si určitě jasně a zřetelně vzpomínají na čtyřicet let promývání mozků přisluhovači KSČM.
===
Breivikovo řešení ale není použitelné. A došlo-li by přece k "druhému šturmu na Zimní", ti hlavní už budou dávno ve vrtulnících na cestě k letišti.
===
Došlo-li by k takovému lidovému pozdvižení, byl by to agresivní, ale značně zmatený dav, kde by bylo několik zcela antagonistických proudů, které by si nakonec "šly po krku" a výsledkem by byl chaos*. Vlády by se chopili ti, kteří jsou schopni okamžitě využít každé takové příležitosti: zločinci. A taky převlečená dnešní věrchuška. Obrátit kabát jde den ze dne: Vzpomínám, jak rychle ho kdysi obrátil zájemce o místo prezidenta V. Dlouhý. A ještě jsme se z toho radovali...
Nemyslím, že to nastane letos v prosinci. Vykladači Mayského kalendáře se přece mohli splést.
Ale apokalypsa v dohledné době bude! (Možná i bez toho mého oblíbeného jedenapůlkilometrového šutru, který spadne z oblohy.) Bude stačit pár vhodně situovaných a načasovaných atentátů All Kejdy na nevěřící psy a bude to ta poslední kapka. "Nasranosti" je mezi lidmi dost a mají čím dál tím míň co ztratit. Někteří postupně ztratili práci, důstojnost, domov i majetek. Zbyl jim holý, bezútěšný život. Tak co s ním! A jiní se přidají. Raději, aby nešli proti proudu a tak nepřišli o to, co jim zbylo.
===
Doufám, že už u toho nebudu. Tahleta "Nová země" opravdu nebude pro starý.
*/ vzor "Arabské jaro 2011". Divide et impera!
Ještě upozornění pro štamgasty! Na včerejším páně Vlkově zoufalém článečku o hnědnutí Evropy na Psu si najděte poslední, Hančin (no... Hančin...), příspěvek (23.30). Měl tam být dřív, no co, aspoň tak. A držte palečky, ať vše vychází jak má, brzo bude doma!
Jakube, moc se omlouvám, blbě jsem klikla a váš komentář se smazal, pokouším se ho nějak vylovit zpět.
Zatraceně, to je tím, že koukám na komenty ve stránce komentů, když chci kliknout na koment, aby mě vzal na stránku článku, tak se mi dole pod ním (teprve když na něj najíždím) objeví "Odebrat obsah". Klikla jsem o chvilku dřív, než by se myš dostala na název článku a zrovna v tom blbým místě. A ani mi to nevyplivlo potvrzovací dialog. Ještě jednou se moc omlouvám.
Ono to s tím šutrem taky souvisí. Protože ten dříve či později přiletí, a pak bude sakra záležet na tom, koho tu najde. Kdyby to byla civilizace onoho typu, jaký pamatujeme z doby před čtyřiceti léty (v prosinci 72 se Evžen Čerňan procházel po Měsíci), tak by se s tím dalo něco dělat. Ale když tu najde remake ranného středověku, tak to bude rána z milosti.
Jak je to jednoduché!
Jedním kliknutím kopnu komentátora do držky.
A už se to stalo automatizovaným zvykem, jako když Charlie Chaplin v Moderních dobách utahuje šrouby.
Na uveřejnění tohoto komentáře netrvám.
Když nic, tak jste máte kuráž a jste do jisté míry loajální, to Vám musím přiznat. Zveřejnění jsem opravdu nečekala.
Umíte si představit, jak bylo tomu zoufalci, kterého jste po celé odpoledne splachovala do odpadu, znova a znova a znova, dokud jste ho neumlčeli Vaším košíkem na langusty? A to jen lehkým pohnutím růžového prstíku?
Nechci znova rozdělávat diskuzi, ale pro mne to byl opravdu šokující zážitek. Nikdy jsem něco podobného neviděla.
Děkuji za zveřejnění, i toho mého včerejšího ranního příspěvku.
K mému včerejšímu z 20:44 o šéfredaktorovi listu il Giornale, který byl odsouzen k 14 měsícům domácího vězení.
Sallusti šel v noci pracovat do redakce na protest proti rozsudku a ráno ho odvedla policie. Teď je obviněn prokuraturou za narušení soudního nařízení a riskuje 3 roky vězení.
Alessandro Sallusti je nevinný, nic neudělal, jen odmítl dát soudu jméno autora článku, který kritizoval postup jednoho soudce pro nezletilé.
Pěkná svoboda projevu mínění, tisku, soudní nadvláda! Soudní cenzura.
Ničevó, paní Terezko. Úplné a dobrovolné doznání, dokonce opakované, je výrazně polehčující okolností. Lepší koment na stránce komentů než dement na stránce dementů, nespa. Mám u vás, až se na nějaké akci potkáme, kafe. Pan otec je mi svědkem.
Soudní postih a dokonce vězení natvrdo pro šéfredaktora za neprozrazení autora článku - zalkl jsem se a nestrávím to nikdy, to mne pobuřuje nejhlouběji v duši (nepřemýšlím teď nad formulací, su rozlícený) - tohle zasahuje do samých základů svobody tisku, vyjadřování, firemního tajemství, svobodného liberálního demokratického moderního státu. TOHLE NE. A když už bych to někde připustil, u vás teda ne... Člověk je pořád, pořád naivní.
Nejhnusnější na celém případu šéfredaktora Sallustiho je, že soudci dobře věděli, kdo je autorem toho komentáře. Byl jím známý a velice aktivní advokát Carlo Taormina, který se podpisoval ve své rubrice v listu jako Dreyfus. Obhájce v některých politických procesech proti pravici, univerzitní profesor, po pět let členem parlamentu za Berlusconiho stranu. (podrobný článek na it. WKP)
Proč se milánští soudci, notoricky známí levičáci, pustili do Sallustiho a docela "opominuli" Taorminu?
Měli snad strach ze známého, řízného, energického "principe del foro" anebo si chtěli vyřídit účty se Sallustim?
Oboje je nepřijatelné.
Teoreticky...
Takže Sallusti je další případ, kdy je někdo stíhán za "schvalování"?
Nebo psát o tom, že by si soudce, který povolil i lékař který provedl interrupci u třináctileté dívky zasloužili trest smrti jest v Italsku "chucpe" a je potřeba někoho exemplárně potrestat? Jako u nás? Takový malý exkurs do římského práva, že?
(Kolikrát dneska?)
Novináři protestují proti zatčení Salustiho v místnostech redakce listu. To se ještě nestalo, aby policie narušila nezávislé území novin.
List il Libero sbírá podpisy pod petici k prezidentu republiky, aby Sallustiho omilostnil. List il Giornale jde do protiútoku. Organizuje class action žaloby pro pomluvu a utrhání na cti proti soudci Antoniu Ingroiovi, který se veřejně vyjádřil o Berlusconiho straně jako mafiánské, založené mafií pro své vlastní zájmy.
Strana soudců (Itálie hodnot), založená bývalým veřejným žalobcem Antoniem Di Pietro, reaguje tím, že nabízí místo kandidáta v příštích politických volbách Ingroiovi.
A prokuratura v Tarantu zase sepisuje odvolání proti dekretu Montiho vlády, který znova otevírá ocelárny ILVA.
Rýsuje se to pěkně: novináři -tedy svobodná komunikace a informace - a politici proti soudcům.
Omezí se nakonec nedotknutelnost této privilegované kasty, která už dvacet let zasahuje aktivně a zhoubně do italského politického a ekonomického života?
Tak tohle je asi přece jenom mimo Itálii těžko představitelné..
Aspoň něco. No, máme dost jiných eklhaft jevů, že.
Jak vidím, našel jste si jakési informace. Pokusím se je doplnit: problém byl v tom, že tu třináctiletou k potratu donutili, a to rodiče a pak soudce svým rozhodnutím. Dívenka potrat nechtěla, po tom pak trpěla psychickými poruchami a musela být hospitalizována delší dobu na psychiatrické klinice. Nejdřív o tom přinesla zprávu la Stampa, potom ji přetiskl il Libero, který tenkrát vedl Sallusti. A na svém blogu - rubrice ji komentoval advokát Taormina těmito slovy:
"Ma prima domani di pentirmi, lo scrivo: se ci fosse la pena di morte e se mai fosse applicabile in una circostanza, questo sarebbe il caso. Per i genitori, il ginecologo, il giudice".
"Píšu dnes, dřív než toho budu zítra litovat: kdyby existoval trest smrti a kdyby byl v tomto případě aplikovatelný, toto by byl případ k jeho použití. Pro rodiče, gynekologa, soudce."
To bylo osobní mínění Carla Taorminy, proslulého advokáta, který měl po celý život co dělat s justicí. Opakuji, bylo to jeho osobní mínění. Nebyl to návod k jednání a ani přímá kritika soudce, jen hypotetické "kdyby".
Zajímavé je, že proti mínění Taorminy se neodvolali ani rodiče, ani lékař. Ani proti listu la Stampa, a jeho kritickému postoji nikdo nic nenamítal.
Sallusti v procesu prvního stupně byl odsouzen k pokutě 5.000 euro. Když se odvolal, soudce mu zvýšil trest na 14 měsíců domácího vězení. Teď za protest proti rozsudku riskuje tři roky žaláře na tvrdo.
A to pro větu, která vyjadřuje kritické mínění někoho jiného - advokáta - o případu, který byl předmětem diskuze i v jiných listech!
Jak to teď vidíte Vy?
A dodám ještě, že případ s potratem se stal v r. 2007.
Italská justice, jak ji všichni kritizují, je pomalá. Ale tu pomalost vynahrazuje štědře neúprosností.
Večer, rychle jedu se synkem zazimovat (= vypustit vodu) chatu.
Konkrétně: Pokud byla slovně napadena justice, může být každý soudce podjatý.
Obecně:
1) Svoboda slova je omezená. Může být omezena svoboda slova, aby nebyla omezena svoboda někoho jiného - třeba svoboda žít. Může být omezena svoboda slova imáma, který vyzývá věřící k vraždě, například. V Německu je z dobrých důvodů trestné popírání šoa. V Česku je trestné zlehčování zločinů nacismu a komunismu (což se ovšem beztrestně děje – myslím v případě komunismu). Problematické je to vždy, když se věc ocitá na okraji. (Třeba když je omezena svoboda slova, které uráží. Paroubka nebo Mohameda nebo Ježíše nebo vašeho souseda.)
2) Za obsah listu je konečně vždy zodpovědný šéfredaktor. Měl by se tedy zodpovídat (když už) šéfredaktor.
3) Podle novinářských standardů musí zůstat přispěvatel, nebo zdroj, kteří si přejí zůstat v anonymitě, anonymní. Existují k tomu etické kodexy, někdy je to povinnost, která je dokonce vtělena do práva!
4) Za obsah webu nemůže být zodpovědný provider, stejně jako není telekomunikační operátor zodpovědný za to, co si lidé špitají v telefonu. (Viz Mobyho zmínku o Tódžikistónu.)
5) Současný výklad práva činí za obsah komentářů odpovědna šéfredaktora webového listu, případně bloggera. Tento výklad nesdílím.
6) Na svém blogu omezuji svobodu slova nikoli kvůli 2, 3, 4, nebo hlavně 5, ale čistě podle mých kritérií. Přílišné trollení, například. Anonymy odkazující na weby podle 4). Je to silně neobjektivní, což je dáno tím, že svůj blog považuji za svůj osobní prostor, který dávám k dispozici jiným.
7) Také bych nesdělil soudu nebo policii identitu svých komentátorů, štamgastů ani trollů. Naštěstí to při průměrné návštěvnosti kolem 200 denně nehrozí.
>>:))
K Šamanovu shrnutí:
Ano, bez výhrad.
Zvláště pak body 1.) a 6.) jsou v pořádku.
===
K italskému případu:
Do kolika let dítěte jsou za něj (v Italsku!) právně odpovědní jeho rodiče? Z tohoto faktu se totiž celá věc odvíjí.
Odpovídá šéfredaktor nebo odpovědný redaktor i za obsah článků na blogu u listu? Má tedy povinnost a tedy i právo kontrolovat, co tam blogger píše? Má kontrolovat šéfredaktor i články advokáta zákona znalého?
Kde je hranice mezi urážkou a negativním míněním o konání toho jiného člověka, v tomto případu soudce?
Soudce nebyl v komentáři jmenován.
Není to postupné zvyšování trestu v různých instancích důkazem předujatosti ne jen prvního soudce ale i těch dalších? Není to příznakem "solidarity" kasty? Může se tu ještě mluvit o nestranné nezaujaté justici? To je pár otázek k případu Sallusti.
Pokud jde o blog. "Na svém blogu omezuji svobodu slova [...] čistě podle mých kritérií. [...] Je to silně neobjektivní, což je dáno tím, že svůj blog považuji za svůj osobní prostor, který dávám k dispozici jiným." píšete. Z čehož vyvozuji, že ani sám nemáte nějaká přesně stanovená kriteria k posuzování příspěvků. Jak po obsahové tak po formální stránce. Řídíte se spíš dojmem, představou, jak příspěvek zapůsobí na ostatní diskutéry. Jestli se mýlím, opravte mne. Říkáte, že Vaším hlavním kriteriem je trollení, přesněji řečeno zamezit trollení. Podle čeho poznáte, že jde o příspěvek trolla a ne kritický postoj k tomu, co říkají ostatní nebo Vy sám? Mám dojem, že je to čistě intuitivní, dojmové kriterium. To říkám na základě vlastních zkušeností zde na blogu.
Ano, blog je Vaším vlastnicvtím. Fysickým vlastnictvím, jestlo to tak můžu definovat. Ale ideový obsah blogu tvoří příspěvky. Ty Vaším vlastnictvím nejsou.
Když tu nebudete mít přispěvatele, sám blog ztrácí smysl. Z diskuzního prostoru se stává místo pro monolog. To jsem si uvědomila, když jste v jednom článku ventiloval možnost zrušit diskuze. K čemu Vám pak bude podobný prostor?
Nebylo by tedy přijatelnějším, mám za to že pro všechny, kdybyste nějaká pravidla nebo normy pro diskutéry sestavil a zveřejnil?
Per Informazioni:
Zkuste si něco přečíst o trollech, vážený.
Troll totiž nevyjadřuje pouze "jiný názor na nějakou věc" jak píšete, troll se snaží prosadit jako jediný správný názor ten svůj, uráží ostatní účastníky debaty, je neodbytný a stále opakuje své pseudoargumenty. Nebo argumenty - ono to vyjde na stejno, má-li pravdu nebo ne. Jedině troll nechápe, že je troll - nebo spíše to nechce pochopit. Troll je tak "silný", jak mu to umožňují ostatní účastníci diskuze - v těch horších případech musí zasáhnout i admin.
A je velkým omylem si myslet, že hlavním obsahem blogu je diskuze. Obsahem blogu je článek blogera, jeho osobní názor, který zveřejňuje a případná diskuze pod ním.
Je hodně blogů, zajímavých a úspěšných, kde není diskuze vůbec povolená!
To je ovšem přímo katastrofa pro trolly, to chápu - rozumím té situaci víc, než by se mohlo zdát.
===
Ono je to myslím tak: Pokud si Šaman usmyslí, že na svém blogu nechce mít například Starého Kocoura, protože má "protičínské názory", napíše mu to. Veřejně. A pokud Kocour nedbá a pořád "mele tu svou" bude mazán. Ale to už není Kocour, to je troll. Když už to je neúnosné, dá se zapnout moderovaná diskuze, kde jen vytrvalý přispěvatel, tzn. troll, ví, kolikrát jeho příspěvek neprošel "redakční radou". Ostatní nejsou otravným otrapou obtěžováni, funkci filtru převezme majitel a admin blogu. Zdržení je trochu nepříjemné, ale rozhodně je menším zlem, než se prodírat hromadami důševních výblitků trolla. Obvykle s několika identitami.
Předposlední možnost je přístup jen s heslem - tím se opravdu omezí možnost přispívat komukoliv, trollové heslo nedostanou, ale podle původního úmyslu by byl zrovna tento blog k ničemu, protože "byl zřízen pro neregistrované komentátory".
===
Zatím je ověřeno mnohými štamgasty, že přítomnost trolla je škodlivější než jakákoliv jiná omezení. Troll není normální člověk. Trollení je duševní úchylka, nemoc, závažný až patologický nedostatek elementární slušnosti. Takové chování umožňuje jen internet se svou anonymitou. Proto hlavně trollové si až hystericky chrání svou pravou identitu. Mnoho štamgastů se navzájem zná alespoň přes maily nebo telefon, nezřídka se stkali i osobně. Mezi těmi, které znám, rozhodně žádný troll není. Samí slušní lidé.
===
Šaman nemusí sestavovat žádná "pravidla moštárny". Ta jsou daná obecnou slušností a kromě trolla je všichni ostatní chápou a dodržují. Nemusí se explicitně vypisovat.
A já už nemám chuť vysvětlovat, kdo je troll a jak s ním zacházet.
Dobrý večer do Italska!
Vážený StK,
pokud jde o případ Sallusti, můžeme se na něj dívat z mnoha hledisek: čistě pragmatického, politického, právního, nebo morálního.
Podle toho se také bude lišit naše interpretace. Já jsem se v 2007 r. moc o případ nezajímala, byla to podle mne jen jedna z mnoha šarvátek mezi abortisty a antiabortisty, kteří mezi sebou válčí asi tak dvacet let. Dívka byla nezletilá a tudíž bylo na rodičích vykonávat svá rodičovská práva. Soudce je sice jich mohl nějakým krkolomným zákrokem zbavit a jmenovat na jejich místo někoho jiného, aby respektoval přání dívenky plod si ponechat, ale ze zcela pochopitelných důvodů to neudělal.
Je méně pochopitelné proč žaloval pro urážku list, který otiskl komentář a jmenovitě šéfredaktora, když bylo všeobecně známo, že v rubrice Dreyfus píše advokát Taormina.
Sallusti byl odsouzen zaplatit 5.000 pokuty, což byl trest jen symbolický - Sallusti vydělává měsíčně víc jak pět tisíc. Nezaplatil, odvolal se a z toho pak povstala celá faida. Soudce odvolacího soudu trest schválně zostřil. Je to známá osobnost už z konce osmdesátých let z dob akce "čistých rukou" , nechvalně známá po svůj radikalizmus
Stal se z toho souboj mezi prostředky informace a soudnictvím, politický.
Pokud jde o Váš druhý příspěvek. Troll je ten, kdo "stále opakuje své pseudoargumenty. Nebo argumenty - ono to vyjde na stejno, má-li pravdu nebo ne"
Tím jste to vyjádřil velice přesně, takže není zapotřebá dělat další komentáře. prostě na blog může psát jen ten, kdo souhlasí s názory majitele blogu, jinak může jít po svých. Houby záleží na tom, má-li pravdu a tím hůř, jestli své názory hájí.
Není to tak trochu protiústavní? To Vás nenapadá ani náhodou?
Ať žije svoboda vyjadřování! Pryč se svévolnou cenzurou!
Nikoliv, I. I já se podle svého jasného cítění a vnímání a půlstoletých zkušeností a vůbec prostě jednoznačně připojuju k StK, Šamanovi ap. A prosím: tím, že jste si z čehosi jaksi záhadně vyvodila, že Š "velice přesně" (dokonce) vyjádřil, že na blog může psát pouze atd., jste se u mne smutně a velice zbytečně (přece si vás vážím!) - shodila... Ano. nemuselo to být. Nejenže to nevyjádřil, nejenže si to ani nemyslí, on to ani pro člověka zvenku ani z ničeho nevyplývá - a i kdyby, pak my hoši, co spolu mluvíme (citát - ovšemže by to mohly být i holky, je-li nutné to říkat), víme, že tomu tak není. A nějak nemůžeme pochopit, že vidíte-li naši o něčem přece vypovídající jednotnou frontu, nezamyslíte se nad svou odlišností chápání tohoto jevu.
Prostě sakra nejde o trestání n á z o r u . Já, jako terč jeho nenávistného (??? Proč?) zuřivého nehumorného útoku osobně na mne na to mám svaté právo. To názor nebyl, víte to jako já.
Tak proboha nahlédněte, vážená, vzdělaná, entuziastická kolegyně, že sunt certi denique fines. Jsou prostě určité konečné hranice. Meze. Uf. Domluvil jsem. Promiňte rozvášnění...
Proč jsme všichni ostatní t a d y , ne venku, na jedné lodi? Zajímavé, že. Proč prostě nejste s to pochopit co chápeme zcela stejně my všichni - ? To nemyslím řečnicky. Toť pro mne opravdu velká otázka. Pomůžete mně a s o b ě ji rozřešit?
To Informace: Já jsem se zde v hospůdce před více než dvěma roky podobným způsobem jako Vy s duchem Stalina nebo s ´Berlusconim´ "kočkoval" s Vlastimilem. Popisoval jsem zde notně přibarvené (samozřejmě jsem Manfreda a jeho rodinu nehnal zpátky do hessenského Gísenu na Lánu bičem, jak jste se tomu podivovala) historky se (sudeto)německými příbuznými mé manželky. To bylo ale v době, kdy se Vlastimil projevoval relativně slušně, odhlédneme-li od jeho občasných výkřiků stylu "německý gestapismus je špatný, český gestapismus je dobrý" či jeho několikerého opakování zřejmého výmyslu pana Ruščáka o modrých či rudých Němcích.
Pak ale prošel konverzí do SH a začal zdejší diskuse zahlcovat svými výblitky, které v diskusích pod články často tvořily nikoliv 20, ale často více než 50 %. A přes několikeré upozornění od Šamana, tedy od správce blogu, svého destruktivního počínání nezanechal. Takže s ním Šaman zcela oprávněně "vyrazil dveře".
A já se přiznám k tomu, že nechápu, proč by se mu ty dveře měly znovu otevřít.
To Jakub: Na to, že se SN uzdravila a znovu se objevila na Neviditelném psu, jsem upozornil před Vámi (29.11 ve 22:18 pod článkem Konec Informace). A zřejmě se zakrátko objeví i zde v hospůdce. Věřím, že bude obohacením zdejších diskusí, zejména pokud si odpustí argumenty podobné tomu, jaký svého času použila na NP vůči panu Hejnovi.
P.S. Raději zde nenapíšu, jaké slovo musím opsat, aby můj příspěvek prošel do diskuse. [:-)))
Pedro,
opakuji tu do úmoru, že hovořím o právu diskutujících vyjádřit svůj názor. O právu znát přesně podmínky, stanovené správcem blogu.
Nemluvím tu o trollovi.
S Vaším míněním o jeho konverzi souhlasím, sama jsem na to několikrát upozorňovala.
Jak to mm ještě napsat, aby mi lidi tady a blogu porozuměli?
Milý Pedro, Jakube a ostatní, Harpyje se již pokusila vstoupit do diskuse v hospůdce, nicméně kvůli zatím nezjištěnému technickému problému se jí to zatím nepodařilo. Chtěla vyjádřit poděkování za podporu a popřát pěknou první adventní neděli.
Tak to alespoň s opožděním a tímto způsobem činím za ni.
Přečtěte si izraelský Haaretz. Italská tisková agentura uvádí, že M.O.: Haaretz, Francia e GB vogliono ritirare ambasciatori da Israele
Francie a Velká Británie chtějí odvolat své velvyslance, nezastaví-li Izrael stavbu nových bydlišť ve východním Jeruzalému a Cisjordánsku (záp.břehu Jordánu).
Prima! Právě jsem něco k tomu připodotkl (krásné slovo, pouhých 60-70 let staré) relevantní poznámku vedle.
Šamane, nepochybuji o tom, že vyjádřím potěšení všech štamgastů, že se paní Harpyje uzdravila (zvláštní dík patří Jakubovi za jeho péči). A pokud čte tyto řádky, jistě i jejich jménem jí přeji příjemné prožití vánočních svátků.
Haarec číst nemůžu. V ivrit umím jenom základní věci. Ale jakkoliv to tu není téma, bylo to naťuknuto: právě tohle rozhodnutí "a my teď just bleskově vybudujeme nová sídliště na Západním břehu!" mne ohromilo. Myslím, že právě u lidí jako já, kteří se všude po světě rozumně, klidně, nenápadně a stále zastávají tohoto státu (národa, etnika etc.), zprostředkují vědomosti a vysvětlují stovky dějinných, psychologických, politických souvislostí - právě nám to byla - no, slušně: medvědí služba.
Že jeden nemůže mít radost dýl než pár dní. Ku*va. Pak se divte... No du do kavárny.
Pro Harpyji:
Vánoce strávené se svým chlupáčem Vám určitě pomohou znovu získat sebejistotu, Harpyje.
Nahlédla jste nedávno za okraj svého bytí, kam jsem už také dvakrát nahlédl. Asi Vám to trochu přestavělo priority, že? Ale zvyknete si, uvidíte.
Mnoho štěstí v novém životě - už nikdy to nebude stejné. [>)
Vyjádřit podporu Izraeli můžete ve středu 5. 12 od 11:45 před Úřadem vlády, kam přijede za Petrem Nečasem jeko kolega Benjamin Netanjahu.
\ :-))
Je to pro mě trochu z ruky. 270 km. Vezmi Šamane prosím i jednu vlaječku za mě. Nebo transparent s nápisem
"Staří kocouři jsou
dneska(!)
se svou vládou docela spokojení!"
[;>)
Tentokrát se počet shromážděných asi nebude přepočítávat na % voličů, že. Ani psát o levných předvánočních nákupech v Praze. Neb tak se děje pouze... v jiných případech. A pro hosta bude příjemné vidět, že ve společnosti automatických kolonií* je dobře nejen těm 18 lidem, ale i pár desítkám navíc.
Tentokrát se z "věrných spojenců" přidala pouze Kanada. Z Evropy pak už nikdo. Ani "věrný spojenec" Polsko, ani "vyšetřovací spojenci" Rumunsko a Bulharsko, ani pravicová "zvláštní vztah" Británie. (Což mmch dává jistou naději, že tahání Asie do Evropy zůstane jen na úrovni fotbalových soutěží.)
*) Bývalý SSSR měl v OSN tři hlasy - kromě Moskvy měly svůj "samostatný" hlas i Ukrajina a Bělorusko. Hlasování těchto zemí bylo jaksi... předvídatelné. USA mají nyní v OSN "předvídatelných" hlasů šest.
Okomentovat