 |
| Z prezidentského FB |
Prezident republiky Miloš Zeman oficiálně navštíví ve dnech 23. - 27. listopadu 2014 Republiku Kazachstán a Republiku Tádžikistán. Během státních návštěv proběhnou i soukromá setkání s J.E. panem Nursultanem Nazarbajevem, prezidentem Republiky Kazachstán a J.E. panem Emomaliem Rahmonem, prezidentem Republiky Tádžikistán. (Podle tiskové zprávy Hradu.)
Jmenovaní mocnáři budou jistě mluvit o otázkách, zajímající obě strany. Co by Jeho Eminenci pana Miloše Zemana mohlo zajímat při jeho přátelském rozhovoru s Jeho Eminencí panem Nursultanem Nazarbajevem? Čemu by ho mohl hostitel naučit? Vodítko by možná mohly dát dřívější aktivity pana kazašského diktátora:
14. ledna 2011 přijal kazašský parlament změnu ústavy, podle které může být současný prezident Nursultan Abišuly (dříve Abiševič) Nazarbajev, zvaný "Vůdce Národa" (El Basy) ve funkci (zatím) až do roku 2020. Zároveň mu poskytl doživotní imunitu. Kazašský prezident si chce své prezidentsví vychutnat až do posledního okamžiku, proto založil vědecký ústav "na zkoumání genomu", jehož úkolem je – vyvíjet omlazovací procedury a hledat elixír nesmrtelnosti.
3. dubna 2011 si kazašský lid v dalších nedemokratických volbách zvolil svého Vůdce. Jeho současný milovaný prezident Nazarbajev získal téměř 95 % hlasů. Nursultan tak zůstává Jeho Eminencí nepřetržitě již od roku 1990. No tak, "Jeho Eminencí"… Nejdříve byl prostý komunista. Jakožto prostý tajemník městského výboru Leninského komunistického svazu mládeže Kazachstánu byl roku 1982 (poté, co se dálkově dovzdělal na Vysoké stranické škole při ÚV KSSS) nejdříve zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR.
Roku 1984 se stal předsedou rady ministrů (premiérem) KSSR. V této funkci seděl, když se r. 1986 v tehdejším hlavním městě Almaty konala velká protivládní demonstrace mladých Kazachů, která byla krvavě potlačena. Někteří demonstranti byli zabiti, mnoho dalších bylo zavřeno.
Nursultán trpělivě postupoval po žebříčku komunistické moci, až se konečně 22. února 1989 stal prvním tajemníkem Nejvyššího sovětu Kazašské sovětské socialistické republiky. Což byla nejvyšší funkce, které mohl jako Kazach v rasistickém SSSR dosáhnout. Ještě v této funkci se nechal během dochípávající perestrojky 24. dubna 1990 zvolit prezidentem Kazašské SSR. Po rozpadu Sovětského svazu vyhlásil r. 1991 nezávislost Kazachstánu. Ze sovětské éry převzal její protidemokratický a autoritativní charakter. V následujících prezidentských volbách, ve kterých byl jediným kandidátem, mu dali poslanci 91,5% hlasů.
V roce 1995 prezidentské volby neproběhly – Jeho Eminence rozpustila parlament (do kterého předtím nadekretovala 42 ze 177 poslanců, což bylo zjevně málo). Tento krok byl protiústavní, nicméně Vůdce si ho nechal schválit všelidovým hlasováním. To tehdy rozhodlo i o tom, že Vůdce může vydávat výnosy s platností zákonů (jako Hitler), má právo neodvolatelného veta, kdyby parlament něco zkonil a je fakticky neodvolatelný. Teprve když byly umlčeny hlasy ilegální opozice, které se nelíbil asijský rozměr korupce a dosazování příbuzných do státních orgánů a státních firem, začala hra na demokracii. V roce 1999 a ve všech dalších prezidentských volbách byl Vůdce již volen s podporou přes 90 %. Možná i proto, že v zemi existuje "řízená opozice", a hodně papalášů z rodné Vůdceho strany "Kazaši pro vlast" nevysvětlitelně zemřelo, nejspíše v důsledku rozdílných klanových názorů. Skutečná demokracie byla v Kazachstánu snad jenom v dobách Hordy.
Nazarbajev opustil komunistickou stranu i své ateistické názory, vzpomněl si na to, že je vlastně muslim, a přimkl se k islámu. Absolvoval svatou pout Hadždž do Mekky a jal se budovat ve své zemi mešity. Co ho neopustilo, byla jeho touha po moci. J.E. Zeman si má se soudruhem hádždžím jistě o čem popovídat. Zejména, pokud při tom budou popíjet elixír nesmrtelnosti (40 %).
Abych nezapomněl taky na klady: Nazarbajev je velkým spojencem Ruska a USA v boji proti islámskému terorismu, který by mohl ohrozit jeho neosvícenou diktaturu. Kazachstán má velké zásoby plynu, které by chtěla do dalších zemí distribuovat Ruská federace. V současnosti je Kazachstán "hluboce znepokojen" možnými neodhadnutelnými důsledky na Ukrajině. Obě tyto země totiž mají na svém území značnou ruskou menšinu a značnou přítomnost ruských vojsk na základnách.
J.E. pan Emomali Rahmon ( Emómalí-ji Rahmón, dříve Emómalí Šarifovič Rahmónov), prezident Republiky Tádžikistán, je podobný ptáček. V roce 1991 vyhlásil Tádžikistán nezávislost.V té době byl Rahmónov komunistickým premiérem země. V roce 1992 probíhaly drsné protivládní protesty, po kterých tehdejší prezident Rahmón Nabíjev odstoupil. Nahradil ho Akbaršó Iskandarov, ale občanské nepokoje pokračovaly. I sešel se nejvyšší sovět (parlament) Tadžikistánu, který funkci prezidenta úplně zrušil. Moc přešla na předsedu vlády pana Emomali Rahmóna, který ani ne tak stalinistickými, jako čingischánskými metodami zlikvidoval demokratickou opozici. Následovala pětiletá občanská válka, ve které proruská centrální moc zvítězila nad opozicí, jíž pomáhali islámští radikálové i uzbecká menšina. Na pomoc diktátorovi přišly ruské a uzbecké armády. 100.000 lidí bylo povražděno, další statisíce uprchly. (V Evropě se tomu říká "etnické čistky", kdybyste nebyl v obraze, pane Zemane!)
27. listopadu 2012 vyzval tádžický stát jistého Marka Zuckerberga, aby se dostavil do Dušanbe, kde by se měl před příslušnými úřady zodpovídat z toho, že se na Facebooku objevily pomluvy nejvyšších tádžických představitelů, včetně jasného slunka Emómalí-ji Rahmóna. Tádžikistán ten rok dvakrát uzavřel přístup na FB. Státu vládne rodinný klan pana prezidenta (a to až do vnuček).
Dušanbe brázdí nejméně 93 luxusních BMW, které byly ukradeny v Německu. V jednom z nich jezdí pan prezident Rahmón, v mnoha dalších jeho nejbližší soudruzi. Možná se s ním poveze i J.E. Miloš Zeman.
Příště Miloš Zeman, český nejvyšší ústavní činitel, zvolený lidem, hodlá navštívit další místní diktátory. V Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva, který za svou kariéru vděčí tatíčkovi exbolševickému nacionalistovi prezidentovi Hejdarovi Alijevovi. Ten byl dlouhá léta prvním tajemníkem Komunistické strany Ázerbájdžánu, než se r. 1993 stal prezidentem. Ilham pak postupoval od píky: Nejdříve sloužil vlasti jako prostý viceprezident státní ropné společnosti, přibral si k tomu šéfovaní ázerbájdžánského olympijského výboru a strpěl zvolení poslancem. Churavějící otec mu před prezidentskými volbami r. 2003 svěřil do rukou předsednictví vlády. No a volby Jeho Eminence pak už vyhrála ze 78 %. Tyto, i všechny ostatní volby byly provázeny řadou totalitních praktik. Poslední volby z 9. října 2013, ve kterých Alijev II. získal 85 % hlasů, označila pozorovatelská mise OBSE za nedemokratické.
V hledáčku pana prezidenta Zemana je Uzbekistán. Zde proběhlo uchvácení moci nenažraným ex-bolševikem jak přes kopírák. Islom Karimov se v pravý čas (1989) stal generálním tajemníkem Komunistické strany Uzbekistánu. Při zavádění prezidentské funkce nesměl chybět: V březnu 1990 přijal od komunistické strany prezidentsví Uzbecké sovětské socialistické republiky, načež 31. srpna 1991 vyhlásil nezávislost Uzbekistánu. První volby v novém státě, jaké překvapení, vyhrál se ziskem 86 % hlasů. Včetně těch zfalšovaných.
Jako všude v těchto prezidentem Zemanem oblíbených zemích, bují i v Uzbekistánu korupce, nepotismus a porušování lidských práv. Britský velvyslanec Craig Murray (v zemi působící v letech 2002-2004) informoval svět o mučení a vaření lidí za živa. Islom Karimov je považován za jednoho z nejhorších současných světových diktátorů.
Zeman se obhajuje hospodářskými zázmy ČR. Ve středoasijských despociích vidí možné trhy pro české firmy. A když nebudou soudruzi diktátoři splácet? Pak to zapraví česká Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Která například v sousedním despotickém Rusku pojistila kšefty za 56 miliard Kč, z nichž je v současnosti ohroženo splácení pouze 10 miliard korun českých.
A kam zamíří Zeman potom? Podle klesající křivky charakteru jeho partnerů to odhaduji – na Severní Koreu.
Psáno v Praze na Lužinách dne 25. listopadu 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat