Netušil jsem v té době ani, že do té synagogy možná chodil i můj dědeček a jeho dva bratři s rodinami. Tak dědeček chodil možná, ale určitě nechodily jeho děti, ani babička, protože ta byla Češka. A dědeček byl také Čech, přesněji vlastenecký Čechoslovák, který každý rok vyvěšoval na svém baráku v Rochlicích československou vlajku na den, kdy se s babičkou brali, což se dle rodinné tradice stalo ausgerechnet 28. října 1918.
Dědeček nebyl nábožensky založený, a do té krásné synagogy tedy zcela jistě nechodil, alespoň ne pravidelně. Ono na tom za první republiky zas až tak nezáleželo. Záležet hodně začalo až po Mnichovském diktátu, kdy Německo schlamstlo české pohraničí. Ano, toto území bylo českým zemským územím vlastně po celých tisíc let, i když v předválečné době v něm žila silná německá většina. V pohraničí většina, v Československu národnostní menšina, která se tam, kde byla vskutku v menšině dožadovala svých menšinových práv, jež v místech, kde byla fakticky ve většině, nechtěla Čechům uznávat.
Nu ale toho 24. září 1889 na tom paradoxně tolik nezáleželo, možná proto, že i většina libereckých židů byla Němci. Ten den byla v ulici Na Skřivanech na příhodném kopečku kousek nad radnicí slavnostně zasvěcena synagoga, postavená ve "vídeňském stylu", přesněji ve stylu neorenesančním, a to dle návrhu architekta Carla Königa. Slavnost se odehrávala v ekumenickém duchu, tedy za účasti evangelických i katolických církevních hodnostářů. Město a církve se totiž na stavbě ve prospěch svých židovských spoluobčanů prý rovněž spolupodílely. Proto byli přítomni i radní a zástupcové c&k vojska - ve městě byly (a jsou) dvoje kasárny. Inu, taková rakousko-uherská císařská sešlost. V těch letech byl Liberec/ Reichenberg druhé největší město Českého království a na daních odváděl dokonce více než Praha. A na tom bohatství a odváděných daních se pochopitelně podíleli i místní židé. Kteří tedy měli kam chodit.
Už tehdy ovšem vadilo německým nacionalistům to, jak se ona stavba vypíná nad údolím Jizerského potoka. Výška sálu byla 14 m, baňatá věž synagogy pak byla se svými 39 metry vůbec nejvyšší libereckou věží. A to ještě stála na kopečku! Výškový primát ji už příští rok přebrala věž liberecké radnice, jejíž věžový rytíř Roland hlídal Staroměstské náměstí pod sebou z výšky 65 metrů.
 |
| Liberecká radnice, pohled zezadu, cestou od knihovny |
To už bylo ve městě minimum Čechů, i kvůli tomu, že měli čas odstěhovat se i s věcmi. Nebo přesněji: Že jim byla dána možnost se odstěhovat, ačkoliv noviny už 1. října přinesly výnos zemského úřadu v Praze. Obyvatelstvo z pohraničí v něm bylo varováno, aby neopouštělo svá bydliště. "Ježto za žádných okolností nelze připustiti, aby se stěhovalo do zázemí. Všichni uprchlíci budou vráceni zpět do svých domovů." Československé vojenské jednotky byly v té době vysoko nad Libercem, na hřebenech Jizerských hor, mezi nimi a dosavadní státní hranicí ještě pendlovaly jednotky SOS, jež byly tvořeny vojáky, finanční stráží, policisty a četníky. A "hranici" u Hodkovic ještě neměl kdo hlídat. Takže rodiny dědečka a jeho dvou bratrů stihly utéci do Prahy k příbuzným. Alespoň načas...
Odstěhovávali se i Němci, zejména sociální demokrati a komunisté, "opozičníci", jak jim souhrnně přezdívali henleinovci. Jakkoli byli národnostně Němci, měli československé občanství, které většina místních sudeťáků neuznávala. Henleinovci, prakticky tedy všechno zbylé německé obyvatelstvo, si zdobili domy nacistickými vlajkami, symboly nebo hesly už po podepsání Mnichovského diktátu, místní čeští policisté jim v tom ani nebránili.
V Liberci a okolí zůstalo pochopitelně i minimum židů. Většina místních židů byla sice Němci, podle Němců to Němci nebyli, a vztahovaly se na ně zločinné Norimberské zákony se vším, co k tomu patřilo. K těm zákonům patřilo i zabavení majetku. "Arizace" probíhala živelně, liberečtí Němci drancovali hlavně opuštěné byty. Židovské továrny a pozemky zabral až německý stát.
 |
| Co viděl rytíř Roland před 77 lety |
Majitelům domů a obchodů, ani pozůstalým německé pojišťovny nic neuhradily. Naopak, protože šlo vlastně o "německý majetek" těsně před arizací, činila "škoda německého národa" asi miliardu říšských marek. A německý stát už přiměl židy, aby ji zaplatili. V hotovosti. Do státního rozpočtu tak přiteklo neplánovaných(???) dalších 10 % příjmů, které zachránily Hitlerovo Německo od státního bankrotu.
Celkový počet zničených synagog a modliteben byl nakonec vyšší než tisíc. A mezi nimi byla i ta liberecká. Stalo se tak právě před 77 lety, v odpoledních hodinách 10. listopadu.1938. Když do Liberce přijel (poprvé a naposled) Adolf Hitler, aby podpořil kandidáty Strany v místních doplňovacích volbách do Reichstagu, tedy 2. prosince 1938, zbyly po dřívější liberecké dominantě jen vypálené trosky. I ty byly v roce 1939 strženy. A od té doby zde bylo parkoviště.
Mimochodem: Parkoviště místo synagogy je i v Táboře. Tamní svatostánek zbořili až komunisté v roce 1977. Ale židi za to nemuseli nic platit...
 |
| Z interiéru dnešní liberecké synagogy |
 |
| Vstup do rohové synagogy |
Vypalovat a bourat jde rychleji…
Psáno v Praze na Lužinách dne 10. listopadu 2015
PS: V Liberci je jen jedna radnice. To jen náměstí mění jméno...
Hlavní prameny:
Křišťálová noc v oblasti Libereckého regionu
Stránky Židovské obce Liberec
Co tak člověk zažil a pochytil.
