Zločin jménem komunismus

Když před časem zemřel Alois Grebeníček, vyhlášený estébácký mučitel, skončilo i jeho trestní stíhání. Dlouhá léta se vyhýbal soudu s poukazem na své chatrné zdraví. Ještě chatrnější byla jeho zmužilost. Grebeníček starší byl velký hrdina – když mlátil spoutané vězně, když nehrozilo, že by někdo mohl rozbít beztrestně hubu jemu. Myslím si však, že pokud byly posmrtně rehabilitovány oběti komunismu, bylo by možno posmrtně soudit i komunistické zločiny. Soudím, že je čas znovu otevřít myšlenku morálního norimberského tribunálu nad zločiny komunismu. I proto, že dnešní komunisté se i 26 let po listopadovém převratu neštítí mluvit o "zákonnosti" bývalého režimu. V rámci "retrománie" se občas dokonce vykreslují jako hodní hlupáčci.

Kteréže jsou ty zločiny československého komunistického režimu? Po letech znovu vyjmenuji alespoň některé z nich pro ty, kteří už zapomněli nebo kteří vůbec nevědí:


*****

Vedení Komunistické strany Československa – ale i její členové – nesou odpovědnost za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti lidem s odlišnými názory v době vlády této strany. Komunisté nahradili fungující tržní hospodářství direktivním řízením a zničili vlastnické právo. Zneužívali školy, vědecké ústavy, vědu i kulturu k politickým a ideologickým účelům. Bezohledně ničili přírodu.

Komunistický režim a jeho aktivisté upírali občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle a nutili je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti. Co hůře – nevolníci komunismu museli veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin. Jinak nastoupily perzekuce. Někdy stačila jen jejich hrozba vůči nim samotným, anebo se museli obávat, že budou postiženy jejich rodiny a přátelé.

Komunistický režim systematicky a trvale porušoval lidská práva, utlačoval celé politické, sociální a náboženské skupiny občanů.

Komunisté za své vlády porušovali základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavili vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon.

Komunisté k perzekuci neposlušných občanů využívali všech mocenských nástrojů:

popravovali, vraždili a žalářovali je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používali brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
zbavovali je svévolně majetku a porušovali jejich vlastnická práva,

znemožňovali jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,

zabraňovali jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,

povolávali je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu.

Pro dosažení svých cílů neváhali vykonavatelé komunistické hrůzovlády páchat zločiny, umožňovali jejich beztrestné páchání a poskytovali neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli.

Komunističtí zrádci se neváhali spojit s cizí mocností, a když už jim začínalo téci do bot, udržovali uvedený stav od srpna 1968 pomocí sovětských okupačních vojsk.

Za spáchané zločiny a další skutečnosti jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

Režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17.listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.

Proto byla Komunistická strana Československa organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

*****

Dnešní KSČM je přímou dědičkou oné zločinné organizace. Z části ji stále tvoří bývalí členové KSČ. Dodnes se snaží prosadit své dávné cíle, nově pod hesly o "nutné změně režimu", o "samosprávnosti" a s dalšími citáty ze staromarxistických frází. Prý ten "reálný socialismus" nebyl onen skutečný skvělý komunismus, který by zavedli, kdyby dostali ještě další příležitost.

Však ani náš demokratický režim není až tak skvělý, také je pouze "reálnou demokracií" – protože jinak by Grebeníček starší a jeho další soudruzi za své zločiny už dávno seděli ve vězení a Grebeníček mladší, ani jeho KSČM by nemohli sedět v českém Parlamentu.

V tom Parlamentu, který v roce 1993 přijal zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (198/1993 Sb). Tento zákon platí od 1. srpna 1993. Z tohoto zákona jsem výše mezi hvězdičkami zkráceně a velmi mírně upraveně citoval. Necitoval jsem větu, kterou pravděpodobně dnešní poslanci a senátoři vůbec neznají, ale měli by:

"Parlament prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona."

Nějak z něj nevychází, když místopředsedou Poslanecké sněmovny může být aktivní komunista!

Psáno v Praze na Lužinách dne 13. srpna 2003, poprvé vyšlo na Neviditelném psu 14. srpna 2003

PS 2015: Smutné je, že jsme za dalších 12 let od napsání tohoto článku a 26 let po pádu(?) komunismu nedokázali domluvit na tom základním: Komunismus byl a je zločinná ideologie, a vyvodit z toho důsledky!

Zdroj: Sbírka zákonů ČR, ročník 1993, částka 51