Přechod v utajení

Řidič nesmí se svým strojem ohrozit ani omezit chodce na přechodu. Někdy, zejména v těchto dnech, je problémem chodce v hodině mezi debilem a imbecilem na neosvětleném přechodu vůbec spatřit. Ale jindy je problémem spatřit samotný přechod!

Tak ano, jsou přechody, před kterými se nejdříve v patřičné vzdálenosti objeví trojúhelník se značkou Bacha, bude přechod pro chodce, po níž následuje u samotné zebry ještě modrý čtverec Bacha, tady je ten přechod! A když je přechod za zatáčkou, tak jsou ještě mezi trojúhelníkem a čtvercem u kraje jízdní dráhy na vozovce vyvedeny bílé klikiháky pro blbé. Jenže jinde nejsou žádné klikiháky, ba ani značky, a přechhod je vyznačen toliko zebrou. Často vybledlou zebrou, sjetou zebrou či pod jíním, sněhovým popraškem neb listím neviditelnou zebrou. V tom případě jest řidiči vhodno vésti svůj vůz městem tuze opatrně a zrakem ostřížím sledovat temné postavy na chodnících, jež se tváří, že se mu hodlají vrhnouti pod kola, přechod-nepřechod.

Jakkoli je někdy obtížné přechod v neznámé krajině spatřit, bývá někdy těžší uvědomit si jeho existenci. Tedy spíše tuto existenci správně vyhodnotit.

Máme u nás na Lužinách objízdnou komunikaci Jeremiášovu, jejíž každá křižovatka jest obmyslně opatřena semafory. Tak je tomu i na téčkové křižovatce s ulicí Červeňanského. Když po Jeremiášově spíším do centra, často tady zastavuji, jako ostatně na každé zdejší křižovatce, protože těch asi sedm světel je neseřízených. A mohu zde dumati o neskonalé péči správně-uličních orgánů, jež dbají bezpečnosti chodeckého provozu. V různých dobách dbají různě, až se ta různá dbalost někdy mění v nedbalost. Tak zrovna u toho Červeňanského:

Přechod je tu před křižovatkou, za křižovatkou je vybudována lávka pro pěší. Nejdříve někoho příslušného napadlo všechny chodníky na stodůleckém sídlišti u přechodů snížit. Tak i zde. Pak však přišla další fáze zabezpečování. Chodcové mají přece lávku! A tak byl tento přechod zrušen, příslušná značka sejmuta a zebra vyrajbována. Tedy ne dokonale, poněkud prosvítala. Snížení chodníku zůstalo, stejně jako zvyk chodců tu přecházeti. A přebíhati na autobusovou zastávku. Byly pokusy postaviti v cestu chodeckých migrantů plůtky, nicméně další fáze ochrany tam přechod vrátila. A zebru. Značku ne. Nu, tak problém je řešen právě těmi světly, která neposlušné chodce chránila i při přechodu na nepřechodu. Jenže – když světla nesvítí, tak by si nepozorný řidič kvůli chybějící značce mohl tento přechod neuvědomit. A chodci mají na přechodu přednost!

Nebezpečný přechod "za křižovatkou" dole

Ale ani svítící světla nedají řidiči jistotu. Totiž, vlastně dají, avšak občas falešnou! V Jablonci nad Nisou, když jedete ulicí Palackého do centra, tak vás na téčkové křižovatce s ulicí U Kostela vítají světla. Červená stát, oranžová připravit a zelená start. Ukáznění chodci čekají na svou červenou, neukázněné můžete zajet. Jenže – co to? Na přechodu za křižovatkou je nějak moc neukázněných chodců! Japato?

Tento přechod není totiž součástí křižovatky, ačkoli letmý pohled na situaci by napovídal, že ano. Není součástí křižovatky, není chráněn jejími světly – chodec zde má přednost!!! Neletmý pohled se vyskytne cizáckému řidiči, který se vrací do Jizerek od koupací přehrady: Světla křižovatky jsou tímto směrem až za oním přechodem! Přechod nepatří ke křižovatce, jasné, ne? No ale, jak to máte, když jedete z druhé strany, jak to máte vědít???

Neuvědomování si přechodů jest často způsobeno také tím, že na jedné ulici je použito několika druhů přechodů. Vrátím se na jihozápad Prahy, kde cestou do centra odbočuji z Jeremiášovy do Radlické. Přechody na Radlické jsou v Radlicích osvětleny samostatnými světly, která svítí silněji než obvykle světla činí. Chodec je tak patrn na velkou dálku. Toto je nejúčinnější ochrana přechodu, jakou jsem zažil. (Nechrání pouze před vrahy za volanty, tedy myslím před doslovnými nájemnými vrahy.) No, a pak tu jsou neosvícené přechody se značkami, a pak zde jsou také přechody neosvícené a bez značek. Cizácký řidič (třeba z Jablonce) si mne své pomyslné ruce nad semafory a osvícenými přechody – a ani ho nenapadne, že by někdo mohl být neosvícený, tedy přechod. Ano, zebra tam je, jako poslední záchrana. Pokud se po ní bude koukat, jsa zmlsán světly.

Snad nejzoufalejší je na Radlické přechod pro chodce u konečné sedmičky, když se jede z centra k nám na Lužiny a do Plzně, třeba. Před sedmi lety byla protažena tramvajová trať až před novou budovu ČSOB. Tramvajové těleso zabírá prostředek komunikace, v zatáčce před kaplí sv. Jan Nepomuckého přejíždí přes pravou část ulice do smyčky před bankou. Toto křížení tramvají a místní křižovatka jsou vybaveny semafory. Vybaveny, nikoli chráněny! Nejdříve tedy ona světla svítila, Rok, dva, tři... Pak z nějakého administrativně-technického a ideově-zblblého důvodu semafory svítit přestaly.

Nahoru z Radlic je zprava dolů

Takže si takhle jedete nahoru z Radlic, před křížením s tramvajovou tratí a zatočením vlevo zkontrolujete ve zpětném zrcátku, zda vás nestíhá tramvaj. Jste si vědomi toho, že řidič odbočující vlevo musí dáti přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen. Sice si nejste jisti, když pokračujete stále po hlavní, zda vlastně "odbočujete", a myslíte si, že vlastně to odbočuje  tramvaj, ale protože nevíte, co si myslí řidič tramvaje a protože tramvaj je větší, tak si dáváte bacha. Dáváte si bacha na tramvaj vzadu, a náhle před vámi přejde člověk na přechodu. Na přechodu, kde má přednost.

Na přechodu, který není chráněn semaforem, na přechodu, který není avizován trojúhelníkem ani čtvrercem, na přechodu, jehož zebra je trpělivým odíráním koly netrpělivých vozidel téměř smyta, na přechodu, který je za zatáčkou, na přechodu, který není vidět.

Sakra!

Směrem dolů je to v béžovým, avšak o drtek bezpečnější, protože přechod je před křižovatkou a nemusíte dávat pozor na tramvaj. Naštěstí tam moc chodců nechodí. Hlavní houf tramvajových cestujících směřuje do banky a do metra Radlická. A – naštěstí – chodci u nás stále moc nedůvěřují řidičům, že je nezajedou. Jak se ukazuje, právem.

Ale ne vždy za to mohou řidiči…

Psáno v Praze na Lužinách dne 3. listopadu 2015

Náhledy křižovatek převzaty z webu mapy.cz