Stavební konstrukce bývají navrženy tak, aby se při destrukci jedné části nezhroutil celý barák. Problematičtější je to u lanových mostů, kde je více kritických míst. Proto se také mosty více kontrolují, a když se zjistí, že někde praská struna, tak je vyměněna. Bohužel, dnešní ekonomové zjistili, že složité sytémy (včetně síťových) jsou postaveny s velkou robustností a dokážou snášet značné přetížení. Aby se ušetřilo, jsou pak různé systémy provozovány v přetížení vlastně trvale, a tak se náramně ušetří. Do té doby, než spadne most, zřítí se barák anebo se rozpadne stát.
A teď praskla jedna z nosných strun Evropské unie. Přitom – EU má neúčinnou technologii byrokracie. Ve svém čele také nemá žádné myslitele, ale odložené politiky členských zemí. Je prolezlá byrokracií a neschopností, a její předáci i zadáci vytrvale řežou nosná lana demokracie. A dokonce i logiky, která musí ustoupit zájmům výrobců různých vylepšováků. Uvedu jen tři vypečené a provařené krávoviny:
1. Zákaz užívání rtuti zrušil fungující teploměry. Elektronické jsou nepřesné, a ty s náhradním médiem nejdou rozumně sklepat. (V nemocnici Motol si udělali zlepšovák – odstředivku na sklepání nesklepatelných teploměrů.)
2. Podpora biopaliv ničí životní prostředí, což dokázaly už nejméně dvě studie EU. Politicky však musí tato podpora pokračovat, neboť její zrušení by vedlo – ke zhroucení dotační politiky EU!
3. Zákaz žárovek (i halogenových) byl dalším uříznutým lanem. Ostatně – povinné označování spotřebičů energetickým štítkem (což samo o sobě je dobrým pomocníkem pro zákazníka) bylo provedeno jako předstupeň zákazu všech energetických zařízení s určitým stupněm účinnosti. A nejen účinnosti, ale i výkonu! Po žárovkách přišly na řadu výkonné vysavače. Takže zatímco teď už místo žárovek máme svítivky (s ekologickými, avšak jedovatými rtuťovými parami), tak místo vysavačů se budou prodávat nejspíše vířiče prachu.
Uřezávání strun demokracie, na nichž by se měl evropský most vznášet, se projevilo plnou měrou před jedenácti lety při tvorbě Evropské ústavy. (Ta pak byla studenou cestou převedena do "Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství".) Už v rámci přijímání této ústavy - ne-ústavy (Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu) jsme zažili různé totalitní praktiky, se kterými jsme měli dostatek zkušeností z doby budování "států socialistické soustavy" a komunistického "boje za světový mír".
Do lůna Nové Evropy nás lákali i naši proeuropejští politici, kteří přitom často šlápli do lejna demagogie. V jednom červnovém týdnu roku 2005, bezprostředně poté, co Francie a Nizozemsko referendy zhatily přijetí onoho dokumentu, jsme mohli slyšet třeba tehdejšího předsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. Ten prohlásil, že "debata není všelék". Různí lidé si ji představují jinak, jak ukázal případ Francie. Tam se debata zvrhla v xenofobii a šovinismus. Zaorálek hořekoval, že "volat po debatě je snadné, ale nikde není psáno, že ji budeme mít pod kontrolou". ČSSD se přitom představuje jako demokratická strana. Její přednostové by tedy měli znát tento výrok:
"Demokracie je diskuse. Lidé se řídí argumenty, ne libovůlí a násilím." Jak pravil jistý TGM ve své Nové Evropě roku 1917.
Senátorka Helena Rögnerová (KDU-ČSL) prohlásila, že "referendum tam, kde nedopadlo dobře, bylo chybou". Ale to se mělo napravit.: "Nové politické reprezentace, které přebírají či přeberou evropské otěže, snad budou schopny prezentovat ústavní zastřešení integrace nikoli jako výsledek dohadování národních reprezentací, ale jako společný počin evropských politiků". Tedy politiků z Brusele, kterým do jejich činění nemají kafrat zvolené národní autority.
Velvyslanec ČR při EU Jan Kohout (KSČ, ČSSD) varoval před "rozdělením Evropy". Zpochybňovat návrh evropské ústavní smlouvy je prý "nebezpečné".
Kvákání tuzemských politiků dovršil 1. místopředseda Senátu Petr Pithart (za KDU-ČSL). Podle něj jsou referenda – pokud se v nich mají vyjadřovat amatéři – chybou. Proto by u nás hlasování o přijetí eustavy mělo proběhnout co nejdemokratičtější cestou, to jest jednoznačným rozhodnutím politických profesionálů a ne nějakým blbým referendem.
Načež byla nalezena cesta, jak mrtvolu EUstavy, kterou psaly politické zombie (ve svých zemích politické mrtvoly, jež v Bruseli zázračně ožily) vzkřísit o dva roky později v Lisabonské smlouvě. Která nemlich stejně jako v oné zavržené EUstavě – a to poprvé v dějinách EU – pamatovala i na to, že spolek, do něhož lze vstoupit, by mělo jít i opustit. Existuje na to "článek 49a". Kdybyste ho hledali, tak je uveden v bodě 58) Lisabonské smlouvy v platném znění, aby to bylo přehledné. (Nevím tedy, jakým způsobem dostal tento článek číslo 50. Takto se dělají bruselské dokumenty, přátelé!!!) Tam se praví:
"1. Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.
2. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií…
3. Smlouvy přestávají být pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty."
Po britském referendu vidíme snahy ignorovat tyto body. Stejně jako Anděla Merkel ignorovala Dublinskou dohodu a milionům imigrantů otevřela svou mateřskou náruč pod heslem "Pojďte k nám, já vám dám…"… Tehdy praskla ta hlavní struna, které zvrátila volbu dosud váhajících britských voličů – strach z imigrantů. (V zemi, která absorbovala miliony lidí ze zemí bývalého impéria.) Vedlejší struna, které praskla: Když předčasně prasklo zatím skrývané nařízení Evropské komise o zrušení energeticky náročných domácích spotřebičů (náročných, nikoli těch s nízkou účinností!), jako jsou třeba topinkovače, fény – nebo rychlovarné konvice. Na kterých si vaří nejméně jednou denně, totiž o páté, čaj každý pravověrný Brit. EK tento svůj záměr záměrně tajila, a chtěla ho zveřejnit až po britském referendu. Krásná, vlastně hnusná to ukázka kabinetní politiky!
Čtyři frakce parlamentu EU žádají po Velké Británii, aby vystoupila z EU ihned. Přičemž ono referendum musí nejdříve nějak zpracovat britský parlament, ba i další zemské parlamenty. Žádný "soulad s národními předpisy" se neuplatňuje! Žádné dva roky! Žádná dohoda! Potvrdilo se mé podezření, že se v Bruseli najdou politici, kteří zaujmou tvrdou pozici vůči Británii – aby si to totiž další země pěkně rozmyslely s případnými referendy. Třeba Francie nebo Nizozemsko, které už "zradily" v roce 2005. Nově se hlasy po výstupním referendu ozývají třeba v Dánsku nebo na Slovensku.
Nu a pak je tu v tom článku 49a (50?) ještě čtvrtý velice vypečený odstavec, nad kterým jsem zvracel už v tom roce 2005:
"4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají."
Přečtěte si to ještě jednou: Když oznámíte svůj úmysl vystoupit, již se nesmíte zúčastňovat jednání, které se vaší země týkají! Jste prašivý pes, a nemáte práva strkat čumák do věcí, které se vás vlastně netýkají – když jste zradili...
Ještě neoschl pot na klávesnicích počítačů, sledujících výsledky referenda, a už byla svolána šestice zemí, které zakládaly původní Evropskou unii. Ministři zahraničí Německa, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemska a Lucemburska se tedy sešli už letos v únoru v Římě, aby se "zavázali prosazovat myšlenku těsnější unie", což u některých jiných členů EU mohlo vzbudit jistý pocit vydělení. Šlo prakticky o oficiální vyhlášení dvourychlostní Unie, přičemž ti na prvních šesti sedadlech by měli usměrňovat zpozdilé hlupáky. Veřejně byl vyhlášen pouze slogan "Evropa by se měli sjednotit v reakci na uprchlickou krizi". Ovšem řešení je Merkelovské: Vnější hranice EU by měly být lépe zajištěny (nejsou a hned tak nebudou), schengenský prostor by měl být zachován a svoboda pohybu neporušena (což prakticky dává křídla uprchlíkům, volně se pohybovat po Evropě). Toto nepochybně nahlodalo další pramen v britském nosném laně.
A tuhle sobotu se má v Berlíně – na Andělino volání a naléhání – kvůli brexitu sejít stejná šestka. Vůdkyně Evropy už v pátek – okamžitě po sdělení výsledků referenda – svolala své spoluvůdce. Prosím vás, co je to za evropský orgán? Marně jsem hledal na stranách Lisabonské smlouvy, kde se hovoří o evropských orgánech: parlamentu, komisi, radě, dokonec "konventu" či "prezídiu" nějaký formát "zakládající šestka". Sama německá kancléřka ještě ve čtvrtek 23. 6., tedy v den referenda, pravila, že "o dopadech referenda o vystoupení Británie z Evropské unie by měly jednat všechny unijní země společně", a že "nemá smysl, aby je odděleně řešily menší skupiny států". Jenže to soudružka ještě očekávala odmítnutí brexitu, jak těsně před referendem ukazovaly průzkumy.
V jedné scénce Miloslava Šimka s Jiřím Grossmannem nabízí Grossmann Šimkovi nějaké sousto. Šimek chce, a Grossmann mu ho nedá. Míla se Jirky zeptá, proč mu ho tedy nabízel. A doví se: "Kdybys odmítl, tak bych pak vypadal pěkně."
Nu, nevypadáte pěkně, paní kancléřko. Vypadáte dost hnusně.
Samozřejmě, že v nejtěžší situaci je právě teď Velká Británie. Úmysl vyhlásit druhé referendum o samostatnosti již vyhlásila skotská zemská vláda. Určitě však není vhodné, když skotská premiérka Nicola Sturgeon obráží bruselské instituce s tím, že "Skotsko chce setrvat v EU". Dnes (středa 29.6.2016) ji přijal soudruh předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a poté i další bruselský ničema, totiž předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Jenom předseda Evropské rady Donald Tusk měl tolik slušnosti, že jednání s paní "premiérkou" nyní odmítl, protože to "není vhodné".
Sakraže to není vhodné! To budou orgány EU jednat i s Londýnem, protože metropole hlasovala většinově proti brexitu? Anebo budou jednat se zástupci "pokrokové mládeže"? Bude Evropská unie rozesírat Spojené království, ano?
Neměla by. Legální postup je tento: a) Nejdříve se vyřeší brexit, do dvou let. b) Pak se vyřeší vystoupení Skotska ze Spojeného království. Případně i Walesu a Severního Irska. c) A teprve pak mohou tyto samostatné země žádat o vstup do EU!
Jean-Claude Junckera je ničitelem EU. Před jeho instalováním do čela EK varoval už před dvěma lety právě britský premiér David Cameron: "Tvář z osmdesátých let nemůže vyřešit problémy příštích pěti let." Schválení Junckera do čela Komise by mohlo destabilizovat britskou vládu takovým způsobem, že by musela uspíšit referendum ohledně členství Británie v Evropské unii. "A toto případné referendum by pravděpodobně vyznělo v neprospěch členství". (Der Spiegel podle echo24.cz ze dne 1. června 2014) Načež – se Juncker stal přednostou EU. A nyní bude táhnout zbylé země k větší federalizaci. Přesněji – k větší podřízenosti a poslušnosti. Tomu pacholkovi se nakonce hodí, že může ospravedlnit budoucí "nezbytné kroky". Jeden z nich je okamžité přijetí eura ve všech zbylých zemích EU. Možná proto Juncker Británii z EU vyštípal – i svými nechutnými výroky těsně před referendem, kdy Brity nazval "dezertéry" a slíbil jim, že po případném brexitu s nimi "nebude zacházeno jemně". Tohle říci národu, který vládl mořím, který svého času jako jediný stál ve válce proti Hitlerovi, který tvoří hrdí lidé – to znamenalo záměrně zaměřit kotoučovou pilu do přediva nosných strun.
Britům by se mělo pomáhat, a to více nežli Řekům. Řecko ve stínu brexitu odložilo potřebný grexit – ten z eurozóny. Týden před referendem dostalo dalších 7,5 miliard € – aby mělo v červenci na splátky úvěrů od Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské centrální banky (ECB). A v této situaci, kdy evropské banky platí dlužníkům na splátky, máme přijímat euro. Máme doplácet na tupou politiku "trvale udržitelného dluhu"???
Struna praská, a další se napínají. Hrozí faktický rozpad Velké Británie a může to jít rychle. Jako při rozpadu Sovětského svazu, Jugoslávie – anebo Československa. Ještě si pamatuji, jak jsme nemohli tomu rozdělení uvěřit, a rup – najednou tu byly celnice a odluka peněz... My Evropané přitom potřebujeme, aby Británie zůstala Velkou. Tedy celou. EU bez VB přežije, ale skutečnou ránu by dostala jiná organizace: NATO. Pamatujeme se ještě, jak jsme se dělili se Slováky o letadla a tanky. Jak se bude Velká Británie dělit o svou jedinou letadlovou loď? Jak ubrání osamocená Anglie Falklandy? Jak udrží Commonwealth…
Ach tak, EU má také své vojsko. Přesněji řečeno – má své vojenské štáby, plukovníky a generály. Protože ti vojclové, co jdou do akce, jsou na jedné jediné listině, ze které si vybírá nejen EU, ale hlavně NATO. A kdo si je vybere dříve, ten je má...
Místo podpory Velké Británie vidíme ze strany EU zatím spíše podrazy. Místo reformy nedemokratických bruselských organizací vidíme snahu o další totalizaci nové Čtvrté říše. TOTO může vést k rozpadu Evropské Unie.
Struny se napínají. Stíny brexitu budou ještě dlouhé.
Psáno v Praze na Lužinách ve středu 29. června 2016
***
Zde je k přečtení Lisabonská smlouva
Viz i dřívější Šamanovo psaní k tematice:
17.12. 2002: Jsme v Evropě
5. 11. 2002: "Ne" zadarmo.
10. 6. 2003: Konec pochyb - ANO Evropské unii!
20.1. 2005: Vybrané lahůdky evropské ústavy
10. 2. 2005: Evropský konvent, Konvent, prezídium Konventu a politbyro Evropy
10. 3. 2005: Klausovo jednero
2. 5. 2005: Proč má Francie schválit evropskou ústavu
31. 5. 2005: Francie dala Evropě šanci
14. 10. 2009 Prohlubování demokracie
19. 7. 2011: Proč se rozpadne eurozóna, (Ze stejných důvodů jako se rozpadlo Československo)
20. 7. 2011: Proč (taky) je Evropská unie na odpis , (pár slov k zahraniční politice EU a k euroatlantickému společenství)
11. 6. 2013: Konec pohádky o EU
Žádné komentáře:
Okomentovat