Kdo vysloveně štve proti evropskému Turecku jsou evropské křesťanskodemokratické strany. Proč? Protože se Turecko nelíbí Vatikánu! Nebrojím proti křesťanské víře. Zde jde o teokracii, klerikalismus, totalitarismus, který se od komunismu liší jen barvou a střihem stranické uniformy.
Evropská komise včera doporučila zahájit přístupové jednání s Tureckem. Zdálo by se, že tedy Evropská unie stojí o to, aby se tato země stala jejím dalším členem. Jenže ještě hodně lodí propluje Bosporem, než se tak stane. Pokud se tak stane.
Nejprve musejí rozhodnutí komise jednomyslně(!) schválit šéfové členských států a vlád na unijním summitu 17. prosince. No a někdy v letech 2013-2015 se bude hlasovat znova. To už bude v klubu výjimečných i Bulharsko s Rumunskem, možná Ukrajina a Gruzie. Ale nesmí si to Turci do té doby zkazit! Musí pokračovat usilovně ve svých demokratických reformách. Jako pokračují od dob Atatürka. Žádná země tak tvrdě nepracuje na svém polepšení, žádná tak dlouho nečeká. 17 let Turecko usiluje o vstup do EU. Pět let jsou kandidáti. Minimálně deset mají ještě před sebou. A pak...
A pak co? Evropa se tváří, že teda Turecko jo. Ale ta demokracie musí postupovat! EU se například nelíbí, že turecká justice stále ještě zakazuje mohamedánské politické strany. Pěkně je povolte, a až jednou demokraticky vyhrají - tak vám vynadáme do islamistů!!! Anebo vám schválíme alžírské řešení s desetitisíci mrtvými...
Někdy kolem roku 2014 nebo 2024 nebo 2054 nastane konečně velký svátek demokracie. Některé země se chystají schválit přístup Turecka v referendu. Třeba zrovna Francie. Sice se kvůli tomu bude muset změnit ústava, co by ale Francouzi neudělali pro to, aby Turecko mohlo být vpuštěno do evropského klubu. A před referendem se všem prozradí, že připojení Turecka nás bude stát 28 miliard (dnešních) Eur. Chirac neřekne, že Turecko nechce, že o ně nestojí. Ne, je to slušný hoch a při zamykání dveří se bude usmívat.
Ale kdo vysloveně štve proti evropskému Turecku jsou evropské křesťanskodemokratické strany. Proč? Protože se Turecko nelíbí Vatikánu! Dovolte drobnou otázku: Je Vatikán snad členem EU? Není! Ale dbá na křesťanský charakter Evropy. Jak pravil kardinál Joseph Ratzinger v srpnovém rozhovoru pro list Le Figaro, Evropa má křesťanské kořeny, kdežto Turecko navazuje na staleté dědictví osmanské říše.
Křesťanské kořeny? Snad antické kořeny, když už, keltské kořeny, pohanské kořeny, lidožroutské kořeny... Tady se ukazuje čertovo kopýtko trvalého tlaku, který se snaží do preambule evropské ústavní smlouvy propašovat přihlášení se všech Evropanů ke křesťanství. Toto by znamenalo obnovit Svatou říši římskou, toho jména už čtvrtou! Ve jménu křesťanské víry se přitom vedly ty nejhroznější války. Upalování čarodějnic a politických odpůrců mělo statisíce obětí. To už bychom mohli rovnou do evropské ústavy prdnout, že Evropa má zejména komunistické kořeny, a měli bychom možná větší pravdu, než lidovci se svým křesťanstvím.
Prosím pěkně, nebrojím proti víře, ani proti křesťanské víře. Zde jde o teokracii, klerikalismus, totalitarismus, který se od komunismu liší jen barvou a střihem stranické uniformy.
Vatikánu prý nejde o nějaké hmotné statky. Vždyť nakonec "kulturní hodnoty nemohou být obětovány ekonomickým zájmům," jak pravil onen vlivný teolog Ratzinger. Jako by Turecko nemělo "kulturní hodnoty". Například více antických památek, než Řecko... Ale o gultůru panu kardinálovi nejde. Vyslovené kreténství vatikánského kardinála, teologa, předsedy Kongregace pro otázky víry, "jehož vyjádření v zásadě reflektují oficiální stanovisko Vatikánu", se plně ukazuje v jeho "doporučení":
"Turecko by se mělo spojit s arabskými zeměmi a stát se vůdčí silou v tomto společenství, která je bližší jeho identitě".
Tak za prvé: Turci nejsou Arabové. Mezi Araby je dominantně rozšířená nenávist vůči všemi židovskému, kdežto Turecko s Izraelem spolupracuje, v ekonomické i v bezpečnostní oblasti. A to možná našim klerikálům vadí nejvíce!
Za druhé: Kdyby Turecko akceptovalo tento nebezpečný návrh, stalo by se hrotem islámistického oštěpu do srdce Evropy. Ono to do té Vídně z Cařihradu není tak daleko, nikdy nebylo. Kdežto evropské Turecko bude našim bezpečnostním předpolím! Které jako "první bezpečná země" může na svém území zachytit další imigrační vlny z Afghánistánu, Íránu, Indie, Indonésie...
Pamatujte, poslanci, voliči, lidé: "Křesťanskodemokratické" odmítání Turecka není podloženo ekonomickými rozvahami - těmi miliardami nás budou klerikální aktivisté jenom strašit - podstatou je snaha, aby se Evropa dostala do područí svaté církve římské, aby se Evropská unie změnila ve Čtvrtou říši římskou.
A všechno ostatní jsou jen kecy. Žádná země by se nestala členem EU, kdyby měla splnit všechna kritéria, jež dnešní Unie na čekatele o členství klade, ať už ekonomická nebo právní! Turecký parlament chtěl trestat manželskou nevěru? No co, polský parlament zase trestá potraty! Turci okupují sever Kypru? Angličané zase sever Irska! Turci ubližují Kurdům? Možná stejně, jako Španělé Baskům a Francouzi Korsičanům! Turecká státní televize vysílá v kurdštině více pořadů, než naše veřejnoprávní Česká v romštině...
Přijetí jakékoliv země do unie bylo vždy politickým rozhodnutím. Podpora přijetí Turecka do EU není jen podporou přijetí nějaké země, ale přihlášením se k občanské Evropě.
Čtvrtá říše římská musí být rozmetána ještě dříve, než zapustí své jedovaté kořeny. Protože pokud by vznikla, pak teprve by došlo ke konfliktu nikoli "kultur", ale k náboženským válkám.
A od těch nás Pán Bůh chraň!
Dodatky říjen 2019:
Joseph Ratzinger se stal 19. dubna 2005 papežem Benediktem XVI.
Přístupové rozhovory s EU začaly 3. října 2005 poté, co turecký parlament změnil 30 dodatků k ústavě (2001) a přijal reformu trestního zákoníku (26. září 2004). To byla Strana spravedlnosti a rozvoje nového premiéra Erdogana (od 14. března 2003) brána jakožto "umírněná odnož" islasmistických hnutí, zakázaných roku 1998. (Což se nelíbilo EU!!!)
A teď čerstvě EU (Macron) odmítla zahájit přístupové rozhovory se Severní Makedonií (65 % pravoslavných a 33 % muslimů) a s Albánií (57 % sunnitů).
