 |
| Coniston |
Strávil jsem celý minulý týden v Anglii. Nikoli v Severním Irsku, nikoli ve Walesu, aniž ve Skotsku (i když jsme nejdříve letěli do Edinburku), ale v tom koutku Spojeného královsví, jež sluje Jezerní kraj (Lake District, více o tom napíšu někdy příště). Městečko Coniston není kosmopolitním veleměstem jako jím je sídlo dávného impéria Londýn. Nepořádají se zde demonstrace za brexit či proti němu, ani na oslavu či potupu patnáctého pohlaví, ba ani demošky proti vyhynutí či za vyhynutí... Byl tam klid, i když živo, neb britská dítka konzumovala podzimní prázdniny.
V domečku, který jsme měli celý pro sebe s dcerkou a zeťákem, jsem na toaletě narazil poprvé na velkou anglickou tradici, totiž na dva samostatné kohoutky. Do umyvadla teče zvlášť studená a zvlášť teplá voda. Ptám se Terezy, proč tomu tak je, a dostanu lakonickou odpověď:
"Tradice."
A protože je na kohoutcích napsán letopočet 1902, tak to respektuji. Starý řadový hornický domek jest restaurován k rekreaci, a tu chápu, že majitelé zachovali takové skvělé retro. Nakonec mi to nevadí: Studenou vodou si ráno omývám obličej a teplou si naplňuji kelímek ku čištění zubů. A kdo potřebuje vlažnou, nechť zatne zátku. Poněkud mne však zaskočilo, že tato tradice je zachována i u nových, tedy nerestaurovaných umyvadel. Korunu tomu nasadili v jednom nákupním centru, kde ta potřebná zátka nebyla k dispozici, tedy příslušný záchodový architekt ji nevybral do designu umyvadel. Ale zato nad kohoutkem s horkou vodou se skvěla cedule:"Pozor, teče horká!"
Nu vot, traďyce. Když se o tom dcerka bavila s Angličany, tak ti se divili, že na kontinentě existují tací zvrhlíci, kteří si nad umyvadlka namontují vodovodní baterie, a někteří extrémisté dokonce termostatické!
Ne, Evropská unie není pro Angličany...
Bohužel se tato tradice týká i vypínačů a přepínačů. Vypínají totiž nahoru! A zapínají dolů. Tak, jak to poprvé navrhl a provedl Edison. Až když pak třeba kvůli mechanické závadě páka nějakého vypínače (takového velkého, jaké můžete vidět třeba v Chaplinově filmu Moderní doba) díky gravitaci dopadla do dolního kontaktu, nechtěně zapnula elektřinu a někoho to zabilo, pak se to teprve změnilo. Od té doby platí v elektrotechnických normách: "Nahoru zapni, dolů vypni." Alespoň v Evropě. Ne tak v Anglii.
Opravdu, Evropská unie není pro Angličany...
S další anglickou tradicí jsem se setkal na lodi, jíž jsme se po jezeře Coniston plavili k ostrovu Peel (Ostrov Divokých koček v ransomkách). My měli palubní lístky zakoupené v předprodeji. Můžete však platit i přímo na lodi, a to podle cedulky, jejíž překlad přikládám:
"Přivítáme Vaši platbu kartou,
jakkoli byste nám pomohli hotovostí."
Nikoli pouhé "CASH". Nejdříve je uvedeno, že platba kartou je "vítána". Přesto všichni ochotně platí v hotovosti, protože jsou slušní a mají radost, že mohou pomoci!
Vskutku, Evropská unie není pro Angličany...
Ale nakonec jsem u jednoho obchůdku s užitečnými památkovými předměty pro turisty na to sprosté CASH narazil. Zeptal jsem se na to Terky. Odpověď?
"To je pro Američany, protože ti umějí přečíst jen jedno slovo..."
A poslední pozoruhodná tradice, hodná viktoriánské doby: Když jsme se stavovali v městečku Keswick, abychom si ho prohlédli a v místním marketu i nakoupili, navigovala dcerka svého muže k parkovišti za řekou Gretou, ale stejně kousek od centra. Jsou tam dvě parkoviště, obě mají taxu 3 libry za celý den. Jedno je městské a druhé místního fotbalového klubu. Před několika lety se Greta rozvodnila a zatopila fotbalistům hřiště. Stála pak na něm laguna dva metry hluboká. Hřiště bylo pryč, ale renovuje se. A na to jsou potřeba penízky. Místní fotbaloví činitelé tedy vyčlenili flek na parkoviště a vybírají.
Zaparkovali jsme na tom druhém, fotbalovém, parkovišti. Šli jsme od auta a zaplatili na místě určeném k placení. Ale s parkovacím lístečkem jsme se nevraceli vetknout ho za okno. Na místě byla jen kasička, podobná těm v kostelu. Nevydávala žádnéhož lístečku! Ani to nikdo nekontroloval. Ani žádná závora s kamerou tam nebyla. (Jen cedule s vysvětlujícím textem, k čemuže bude platba využita.) Velká úspora administrativy, hardvéru a softvéru pro sportovní klub! Terka tedy připouští, že toho občas někdo zneužije a parkuje zadarmo, nebo za míň. Ale to jsou určitě jen nějací evropští turisti!
Nu a dnes (v úterý) si otevru Psa, kde se kolega Zdeněk Holásek ve své glose "Bacha na sliby" zarouhal, když napsal, že "Johnson měl stupidní zákon ignorovat a jasně říct, že nic nepošle a basta". Tedy, že do Brusele neodešle ofiš britskou žádost o tříměsíční odklad brexitu, jak mu zmíněný zákon ("Benn Bill") přikazuje. Když už tedy Dolní sněmovna neschválila žádnou rozlúčkovou dohodu do půlnoci minulé soboty, tedy do 19. 10. 2019.
Že by britský premiér porušil britský zákon jen z toho důvodu, že je "stupidní"? No, možná je. Ale poslyšte, to by pak třeba ani neplatil 3 libry na tom fotbalovém parkovišti, a třeba ani dvě!
A v úvodníku se Aston podivuje tomu, "jak mnoho záleží na vůli jednoho člověka, v daném případě předsedy Dolní komory britského parlamentu Johna Bercowa..." Tento (jindy mu sympatický) pán však nyní nepřipustil hlasování o nové dohodě s EU, "přičemž on sám je zjevný stoupenec remain strany, tedy stoupenec setrvání v Unii".
Ať stoupenec nebo nestoupenec, nemohl učiniti jinak. Vláda totiž navrhla schválit vpodstatě stejné usnesení jako v sobotu - aniž se změnily "vnější okolnosti". Nové projednávání téhož by tak porušilo "procedurální pravidla". (Jakkoli bychom to projednání přivítali...)
Ne, fakt, Evropská unie není pro Angličany. Pro Skoty možná ano...
No ale z těch dvou článků mám pocit, že pro nás je její byrokracie, která nedodržuje vlastní "debilní zákony" (třeba Schengenskou smlouvu, kterou se státy zavazují chránit vnější hranice EU, ale Maďaři, kteří to dělají, jsou z Brusele káráni...), že je pro nás jak dělaná!
Protože podobným fixlováním, jaké Britům (včetně Angličanů) teď radíme, byla přijata Lisabonská smlouva.
Ale co když tvrdě dopadne tvrdý brexit? Možná nadělá menší škody, než už byly učiněny.
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 22. října 2019
