Kdo poletí na Mars?

Současné běsnění kolem rovnoprávnosti všech ras a pohlaví si našlo novou oběť, a to vyhlašování filmových Oskarů. Bude se prý dělat statistika herců, produkčních, kameramanů, kostymérů a jánevímjakých kategorií, ve kterých bude muset být zastoupen patřičný počet různorodých kast - aby byl film vůbec připuštěn k hodnocení! Tohle trotlovství má přitom své hluboké kořeny. Pamatuju se, jak už v osmdesátkách se vymýšlelo, jak vybrat posádku na Mars. Tedy kdo z celého lidského společenství se má účastnit, aby to bylo pro všechny spravedlivé. 

Když jsem před patnácti lety psal svůj sci-fi román Zapomeňte na Mars (vyšlo roku 2006 v Tritonu), dělal jsem si z toho legraci: 

»Pamatuju se, jak jsem kdysi četl sáhodlouhé pojednání z roku eins, kterak vybrat posádku pro meziplanetární let. Hlavní slovo měli samozřejmě politici: Musí tam být zástupci zemí, které do toho vloží nejvíc prachů. Tedy Američani a Evropani. Taky nějaký Japonec by se hodil. Japonci jsou jasní, ale Američani to mají složité. V posádce by měli mít Afroameričana. A taky hispánce. Nejlépe i Indiána. Kvůli daňovým poplatníkům by měl být zastoupen přece jenom i nějaký "kavkazan", tedy běloch. Naproti tomu americký Číňan nutný není. Číňanů je v kosmickém prostoru i bez toho ažaž.

Evropani se Americe smějou, ale dělají nachlup to samé, jenom v jiném balení: V posádce musí být Francouz a Němec a Rus a taky Angličan, to je podle výše příspěvků do kosmického rozpočtu. Pak někdo ze "středních národů". Nejraději Španěl, ale hlásí se i Poláci. Proč ne Švédi? A proč tolik arogantního nezájmu o Balkán?

To vše pochopitelně za zachování paritního zastoupení obou pohlaví. Ale zase tak, aby to nevypadalo, že je diskriminováno pohlaví třetí. A čtvrté.

Vhodné by bylo alespoň připomenout "přírodní národy", jejichž zkušenosti se podílely na pozemním tréninku: Hrdé Tuaregy z Tasíli, přátelské Čukčy ze Sibiře a vnímavé Maory z Nového Zélandu, když už mají tu smůlu, že se nepodíleli na financování projektu...

K tomu ještě zazněly hlasy, že by se při letu měl zdůraznit křesťanský charakter naší kultury, což ve Francii narazilo u místního muslimského obyvatelstva. Ani novodobým Keltům se to nelíbilo. A co hinduisté, co příslušníci desítek dalších národů, náboženství, pohlaví - i ti by měli být zastoupeni v mezinárodní posádce, aby byla reprezentativní... Logicky by neměl chybět ani někdo z hnutí Rudý Mars! (Které se staví proti kolonizaci Marsu imperialistickým chlorofylem.)

Když jsem ty předvěké úvahy četl, musel jsem se smát při představě, jak by to mohlo dopadnout: Na hustě zalidněné hlavní palubě planetoletu se potkají dva. Jeden povídá:

"Koho tady zastupujou?"

"Ále, mám americký pas, tak Američany. Mluvím taky španělsky, takže hispánce. Nějaký čas jsem pracoval na Tchajwanu, proto jsem tady i za taoisty. A za koho jsou tady voni?"

"Za Němce i Rusy, podle rodičů. Podle pasu ale za Iry. Studoval jsem ve Varšavě, tak reprezentuju i katolíky. Přiznám se, že spíše, než ženy, mám rád muže. Tak jsem tu taky za ženy. Ale už musím jít. Tak nashledanou."

"Nashledanou, pane Roubíček."

"Nashledanou, pane Khon."«

Tož tak. Smál jsem se, když jsem to tehdy psal. Teď je mi spíš do pláče. I proto, že jsem svůj let na Mars plánoval na rok 2024. Ale snad se v tomhle letopočtu poletí znovu aspoň na Měsíc.

Už se připravuje posádka. Jako první z kabiny vystoupí na povrch žena. Nejspíš černoška. A lesba.

A možná na něj sjede na vozíčku!

Psáno a kopírováno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 8. října 2020

PS: Až při korektuře mne napadlo, jak se opomíjí ageismus. Kdybyste pro let na Měsíc hledali nějakého seniora, tak se hlásím!

PPS: Ale to prej už tady bylo. Někdo plánoval lety na Mars pro americké starobní důchodce. 

Jednosměrné lety...