To je sice, milý čtenáři, hezké, ale to bych si musel zavolat k bicyklu odtah - pokud bych píchl nebo udělal z kola osmičku na komunikaci zvané "pozemní" dle zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Tedy nikoli v lese či jinde v terénu, protože i cyklostezka je vlastně pozemní komunikace. (Ačkoliv odtahovku jsem tam ještě nepotkal.) Bylo by však potřeba přesvědčit vydavatele zákazu, že výrazem "vozidlo" mínil i jízdní kolo. Dopravním prostředkem konkrétně můj milý Fred je, neb splňuje všechny atributy přílohy 12 k vyhlášce č. 341/2014 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Mé kolo je vybaveno tak, jak jsem si přál, když jsem ho kupoval do důchodu. Má přední světlo. Má zadní světlo. V kombinaci s odrazkou, červenou. Má přední a zadní brzdu. Celkem dvě. Nezávislé. A účinné - někdy až příliš. Volné konce trubky řídítek jsou spolehlivě zaslepeny. Matice nábojů kol jsou rychloupínací v kombinaci s krytkou. A má blatníky! Dá se s ním jet přírodou i městem.
Na obou stranách pedálů jsou odrazky oranžové barvy (autožluť), autožlutí září i odrazky na paprscích předního i zadního kola nejméně jednou boční odrazkou (dvěma). A. t. d. Mimochodem, tímto je uspokojivě urovnán spor, který jsem vedl společně se svou neregistrovanou partnerkou Janinkou: Jestli totiž na semaforu svítí žlutá (podle vyhlášky č. 294/2015 Sb. o dopravních značkách), nebo oranžová (podle reality). Tedy ten spor jsme nevedli mezi sebou, nehádali jsme se, hádali jsme se s vyhláškou, neb jsme byli na straně reality. V angličtině je to prostřední světlo na semaforech definováno jako "amber", tedy jantarové. Ona by, pokud by šlo o zákon fyzikální, byla ta barva definována frekvencí světla. Pokud by šlo o hlasování řidičů (včetně mne a Janinky), pak by byla oranžová. Dle vyhlášky je "žlutá". A to nejspíš proto, že se oranžová ze všech barev nejhůře míchá do tisku - třeba materiálů autoškol. (Proto taky už nejsou výstražné tabulky dle normy oranžové, jako dřív, ale žluté.) No vida, až v příloze 12 "Technické požadavky na výbavu jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků" se dovídám, že existuje něco jako "autožluť. Kdybyste nevěděli, tak je to barva bočních odrazek na kolech. Ta oranžová. (Posílám tenhle poznatek Janě do nebe...)
Zpátky do sedel. Můžu si něco myslet já, něco myslet mí čtenáři, fakt ale je, že zmiňovaný cykloservis má pro veřejnost zavříno. Jak jsem si teď zkontroloval, jda pěšmo od otevřeného autoservisu, kde mi na autě přezouvají kola na zimu. Majitel cykloservisu se nejspíš poptal na ouřadech, jestli může otevřít, když se ve výjimkách nenašel, a určitě by otevřel, pokud by mu to bylo dovoleno. Měl by teď totiž nejspíš cykložně. Ale možná by obdržel mastnou pokutu.
Kdo se neptal, a kdo otevřel, byla sázková kancelář na Lukách. Divil jsem se tomu, ale nejspíš se našli ve výjimce ze zákazu "maloobchodního prodeje a prodej a poskytování služeb v provozovnách", která praví: "tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živností podle živnostenského zákona". Kdo pochopil, že se tím míní banky, byly banky, které k tomu účelu uspořádaly reklamní telekampaně. Kdo nepochopil, že se tím nemíní sázkové kanceláře, tak ten to snad už pochopil, neb vláda "upřesnila", že ty mají zůstat uzavřeny. Slovně na tiskové konferenci.
I sám chytrý pan premiér Andrej Babiš volá po tom, aby se proklestila džungle výjimek a výjimek z výjimek, protože v tom aby se prase vyznalo. Takže možná proto se za chvíli zavede do těch mnohých bodů písmeno eF: Zavře se fšechno...
V pátek jsem tu na virus doporučoval kolo. A povzdychl jsem si, že zatímco záchranáři volají po tom, aby se nepěstovaly nebezpečné sporty (zmíněna konkrétně jízda na kole), protože jim lidi svými úrazy přidělávají zbytečnou práci, tak na autohavárie si nestěžovali... Stalo se mi v sobotu dvakrát, když jsem své jednostopé vozidlo vedl po dopravní komunikaci, tedy když jsem jel na kole po hlavní, že mi motoristé ve svých dvoustopých miláčcích nedali přednost. Prostě předpokládali, že to stihnou. Jel jsem v obou případech něco mírně přes třicet, to není taková rychlost. Ale nestihli. Nejprve zleva jeden řidič zabočil souběžně se mnou do protisměru, kde se teprve rozjel. Podruhé zprava jiný řidič zase vytlačil do protisměru mne. Kdyby to skončilo mým pádem a odvozem do bolnice, pak by nejspíše záchranáři hořekovali, cože to ti cyklisté tropí.
Inu, tropí. Tropí i řidiči. I chodci v přeplněném Prokopském údolí či Centrálním parku Jihozápadního města. A tak si teď raději dávám dobrovolnou domácí karanténu. Místo projížděk se konečně pustím do dlouho odkládané práce na mém rozpracovaném libereckém románu. Sedím doma na prdeli, tak ho snad konečně dopíšu.
Psáno v Praze 27. října 2020 v předvečer zákazu nočního vycházení (od půlnoci) a státního svátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat