Hloupým politikům jsem za rozvolňování lál už v prosinci loňského roku v článku Dynamická stagnace. V listopadu jsem varoval před překračováním "únosné meze" při rozvolňování po druhé vlně.
Nežebych byl tak chytrej sám, stejně chytrej mohl být každý, kdo pozorně naslouchal epidemiologům a hlavně lidem z první linie boje s koronavirem. Zdá se, že politici už zmoudřeli, nicméně blíží se volby a prázdniny, takže se na další rozvolňování můžeme těšit. Těším se i já, zejména proto, že už jsem jednou naočkován a mám taky rezervaci na druhé očkování. Ale přesto tvrdím, že úplně příjemné věci nás nečekají - právě i proto, že ta křivka klesá nepříjemně.
Klesá totiž i z toho důvodu, že "ti, co měli zemřít, už zemřeli" (cituji z rok starého optimistického vyjádření jakéhosi veřejně mluvícího pyje).
A klesá pomalu, protože většina lidí na regulační omezení kálí. Částečně i proto, že jsou občas poměrně tupá. Třeba jako když se mohlo prodávat pivo z okénka - ale nesmělo se venku pít. Ale dokázali jsme mnohá omezení oščať - i proto, že nebyla vymáhána. Já vím, asi jste taky viděli, jak policajti zakleli na lidi, co nechtěli nosit roušku/respirátor na obličeji. Ty policajty jste v televizi viděli, protože tam byly televizní kamery. Televize tam byly, protože je pozvali policajti. Fakt je, že já jsem venku žádný policajty ani měšťáky nezaregistroval! Leda jak obezřetně pojíždějí zavřeni v autech.
Přihodilo se mi před Silvestrem, že jsem se vracel domů - z pracovní schůzky, jistěže - prostřednictvím MHD až po policejní hodině. Venku bylo poměrně pusto, tramvaje jezdily ne polo - ale desetinoprázdné. Nikdo z cestujících nebyl policajtem. Totéž v metru. Totéž na veřejném prostoru. Z lodžie vidím na autobusy, projíždějící sídlištěm. I v těch nočních byli nějací lidé, vracející se z práce. Možná. Kdyby se vraceli z podnikového silvestrovského předvečírku, tak by jim dal vedoucí na cestu i potvrzení, že se z té práce vracejí. Vskutku, o takových nabídkách jsem slyšel mluvit od několika na sobě nezávislých chráněných zdrojů.
Od doby, co se může po prodejnách vyskytovati pouze 1 člověk na 15 metrů čtvercových sleduju v praxi uskutečňování teorie relativity. Tentokrát ovšem dochází k dilataci rozměrů, nikoli k jejich kontrakci. Pomiňme, že se do dovoleného počtu nepočítají osoby obslužné. Pomiňme, že se do prodejního prostoru počítají i metry za pultem. Nicméně taková trafika v metru má odhadem tak 12 m2. Přesto do ní mohou vstoupit dva zákazníci. Dilatací se nafoukla na 30 metrů! Jedno řeznictví u jedné stanice metra dovolí vstoupit jen dvěma zákazníkům. A má odhadem tak těch 30 m2. Jiné řeznictví u jedné stanice metra má odhadem tak 20 metrů, na 15 metrech se smějí tlačit hned čtyři zákazníci. Největší pokoj v našem bytě má 20 metrů, a to tam ti chudáci fakt nemají!
Čtyři se tlačit smějí, na dveřích je delší text, který mj. říká, že najednou mohou být v prodejně jen "čtyři zákazníci". Ne číslice 4, pouze slůvko, které se v ostatních slůvcích ztrácí. Mnoho lidí to nezaregistruje, a tak se jich v přiděleném prostoru pohybuje třeba sedm. Prodavačky nikoho nevykazují, to by je asi majitel provozovny vyhodil z práce. Policajti z blízké stanice sem raději nechodí nakupovat. Nevím, jestli sem chodí komis z obchodního ruchu či potravinářské inspekce anebo hygieny. A když jo, tak - nakoupit zlevněná krůtí prsíčka. Poctivé řeznictví ztrácí zákazníky a blíží se krachu, vyčůránci prosperují.
Na svých kolovyjížďkách kolem vody se rád stavuji na pár chlebíčků, čaj a nezbytnou rakvičku v jedné velmi vkusné cukrárně. Povolení dva zákazníci jsou v normě. A cukrářka mi stravu nakládá na papírový tácek a čaj lije do umělohmotného kelímku - abych nebyl přistižen s nádobím z cukrárny. Jíst musím venku. Chodí jí kontroly, a kdybych měl venku její nádobí, tak by byla penalizována. Co dělám venku, není už její věc, policajty na mne volat nebude. (Za celých 60 km cyklotrasy jsem tedy viděl policajty jen dva - na koních v Prokopáku. A bývalé koupaliště pod Klukovicemi, jehož opalovací, dnes tedy grilovací loučka přetéká tak, že se lidi musí stavět do pyramid, aby se tam vešli, málem.) Nu dobře. Ale abych si jídlo a pití nevysypal, poskytne mi kovový servírovací tácek...
Další příklady viz jiní jinde. Své vlastní hříchy jsem zmínil vloni v září.
Varoval jsem nás tehdy před naším doslova smrtelným hříchem - pýchou. Ale pyšní jsme byli a za naše hříchy doplatili hlavně jiní. Tehdy jsem nabádal, abychom nařízená omezení vydrželi, že máme o půl roku blíž k vakcíně. Nu a teď máme vakcínu - tak proč se ještě omezovat, že?
Vláda a její orgány během uplynulého roku jednala chaoticky, nepřesvědčivě, nedůsledně, hloupě a neorganizovaně, takže jí spousta lidí nevěří i ve věcech, ve kterých by jí věřit měla. Opozice občas něco moudře pronese, jindy úplně zbytečně kárá to, za co by měla pochválit a hlavně - nejsem si jist, zda by ve stejné situaci reagovala ve všech aspektech lépe. Teď už naši politici jednají, jak většinou úspěšní politici jednávají v normálních dobách: Koukají se, kam se žene dav a běží tak rychle, aby se dostali před něj - aby to vypadalo, že vedou lid...
Takže je to na nás, kam se poženeme. Na lidech, milí spoluvolové!
Klesáme, ne poprvé, za rohem pořád číhá indická mutace. Lednové "zpomalení snižování", které vedlo k další, třetí vlně, bylo způsobeno nejen vánoční nekázní obyvatelstva (ke které ho vláda povzbuzovala), ale i nástupem Brigity. Teď se tu začíná objevovat Indíra a není jasno, jak budou vypadat evropské prázdniny. Ty indické asi nebudou nic moc...
Křivka v počtu nově nakažených (i jiné křivky) klesá hlavně proto, že už je pár lidí naočkováno: Milion zúplna, další dva a půl milionu má alespoň jednu dávku. A asi tři miliony lidí nákazu prodělalo a přežilo. (Ofiš číslo k 6.6.2021 je 1.642.696, násobte si to dvěma.) Bohužel jsou někteří tvorové, kteří covid zlehčují, či mu stále nevěří, a tedy ani protikoronavirovým opatřením. A ani očkování. (Příkladně Václav Klaus st. Jak jsem si ho kdy vážil, tak ten teď úplně zmagořil a zlodyhovatěl!) Ti teď řvou o svých lidských právech a o útlaku ze strany těch vyvolených, kteří se nechali očkovat (anebo prodělali nemoc) a teď by si chodili do hospod a galerií. Jsou samozřejmě lidé, kteří se ze zdravotních důvodů očkovat nemohou - ale právě proto by se měli nechat očkovat ti, kteří mohou.
Dokonce jsem zaznamenal otevřené nepřátelství vůči starobášům, nenávist k "důchodcům" (seniorům, kteří se nechají léčit za "naše dělnický peníze", vlastně dnes za "naše krvavý daně"); říká se tomu módně "ageing". Za to, že jsou staříci a stařenky očkováni přednostně! (Nejhorší ageing jsem ovšem pozoroval v aktuálním kresleném seriálu South Park.) Hm, přenechám vám, volové, své chronické potíže a vyměním si s vámi prioritu v očkování za vaše telecí mládí.
Anebo mám pro vás jednu radu: Nechte se nakazit covidem a nebudete muset závidět. Když přežijete, budete ještě asi půl roku kašlat, případně vám ochabne svalstvo a bude vám haprovat srdce. Avšak na hokej vás pustí bez testu!
Ale přece jen - chovejte se opatrně, opatrně, opatrně. Protože je tady i další možné nebezpečí, o kterém se zmínil i Aston: "Jestli se ale najde varianta viru, která imunitu prodělanců prolomí a vakcíně se vysměje, pak teprve začne tanec..."
Psáno, ironizováno, vysmíváno a varováno v Praze na Lužinách v pátek 7. května 2021
