 |
| Rabbi Dushinsky |
Na začátek musím po auditorsku zveřejnit své rozpory zájmů, kterými jsem ovlivněn: Po pěti návštěvách Izraele se ze mne stal sionista. (To se stalo například předsedovi Sněmovny Radku Vondráčkovi (ANO) už po první návštěvě. Vlastně - mně taky.) Za bolševika to slovo znamenalo nadávku, dnes už skoro taky, ale nejde o nic jiného než o názor, že židovský národ má nárok na vlastní domovinu na svém vlastním území. Dále souhlasím s klasifikací EU a OSN, že Hamás, který vládne v Gaze, je teroristická organizace. Neměl by proto vládnout na území pod palestinskou samosprávou a totalitně ovládat nebohé Palestince. A já nemám teroristy a totalitu rád. Nu a teď tedy k samotnému referátu:
V pátek 21.5.2021 proběhly dvě demošky. Ta první na chodníku vedle izraelského velvyslanectví v Badeniho ulici vlastně úplně tak ani demonstrací nebyla, spíše modlitbou. Rabbi Michael Dushinsky pronesl po třetí hodině Kadiš truchlících za oběti současného konfliktu. Pak vystoupila zástupkyně velvyslance Státu Izrael v ČR Irit Amitai, jejíž krátký projev v angličtině byl simultánně překládán. A šlo hlavně o poděkování České republice, jejím orgánům a lidem za podporu Izraele proti teroristickým raketovým útokům z pásma Gazy. (Celou dobu ji jistil pozorný a nadupaný mladík z bezpečnostní služby velvyslanectví.) A to bylo vlastně skoro všechno, protože Chotkovou silnicí už přicházel řvoucí dav, valící se z Klárova.
Od dvou hodin tam totiž měli sraz palestinští Arabové a jejich české kočky (byly totiž vidět hlavně mladé dámy), česká neoliberální levice, sympatizanti Hamásu a islamisté, snažící se o zničení Izraele. Jak jinak pochopit jejich skandovaný řev "Palestine will be free, from the river to the sea!" než tak, jak je myšlen? "Palestina bude svobodná, od řeky (Jordán) po (Středozemní) moře - a bez Židů!" A k tomu, aby to bylo každému jasné, se ukazuje transparentík, který jako palestinský stát ukazuje skutečně celou dnešní zemi Izraelskou. Tedy nejen "Západní břeh" (který místy od břehů moře dělí jen patnáct kilometrů) a "Východní Jeruzalém" (včetně Starého města i s jeho Židovskou čtvrtí), ale sakumprásk vše i s (dosud) mezinárodně uznaným územím Izraele. Tato mapička pouze kopíruje mapu na vlajce Hamásu. A říká: "Zaženeme Židy do moře." Toto není "podpora Palestiny", ale nenávistná výzva ke zničení Izraele! A podpora islamistů, protože Hamás chce na území dnešního Izraele vybudovat islámský stát.
Nu, policajti, kteří průvod doprovázeli od Klárova, aby neomezoval tramvajovou dopravu, vykázali této demonstraci nenávisti trávník na druhé straně Badeniho. Na chodníku ji obklopoval řídký kordon policistů, kterým přes ulici pronikl investigavec, jenž si chtěl nafotit zblízka lidi na modlitebním shromáždění. Ale protože další řídký kordon policistů obklopoval zase ono shromáždění na podporu Izraele, tak byl zachycen a vrácen do lůna řvounů. A pro sichr sem přispěchal již hustší kordon lehkooděnců (přilby se štítky na obličej, ale bez obuchů a štítů).
A řvalo se z obou stran. Z té proizraelské třeba "Svobodu Palestině - od Hamásu." Zpívala se i izraelská hymna Hatikva a další písně, objevil se i pokus o kolový tanec. Pravda je, že zastánci islamistů byli hlučnější už z toho důvodu, že jich bylo víc. Zatímco proizraelské shromáždění čítalo odhadem tak 80 lidí, tak na druhé straně pořvávaly asi dvě stovky nadšených džihádistů. A taky měli silnější aparaturu. Nicméně když na chvíli ztichli, ozval se z naší česko-izraelské strany megafon, kde zazněly připomínky k heslu "Konec okupace Palestiny!":
"Dali jsme vám Gazu - a co jste z ní udělali? Dáváme vám vodu, elektřinu a cement - a vy z něj budujete teroristické tunely. A kdy jste měli volby?"
Řvouni chvíli mlčeli, a pak začala další salva hesel. Mnozí snad ani nerozuměli, protože z této strany padala hesla pouze v angličtině a arabštině. Na obou stranách se ukazovaly velké fotografie vlastních obětí. Milci islámského džihádu volali "Zabíjíte nám děti!", kdežto normální Češi odpovídali: "Zabíjíte si je sami!"
Také jsem se chopil mikrofonu: "Izrael útočí na vojenské cíle a všechny civilisty předem upozorní. Když přesto dojde k civilním obětem, Izrael truchlí a vyšetřuje takové události. Hamás útočí záměrně na civilní cíle, a když zabije třeba malé dítě, Palestinci na ulici tančí radostí a palestinské matky jim rozdávají sladké koláčky!" Načež se z druhé strany ozval strašný nesouhlasný řev.
Jak jste asi už pochopili, byl jsem účastníkem té demonstrace, která začala modlitbou za mrtvé. Že tam přijde takový dav obhájců teroristických organizací, jsem nečekal. A že bude tak přetékat nenávistí, také ne. Bylo mi z toho na zvracení. Doslova, fyzicky. Když jsem se trochu sebral, odešel jsem snad trochu předčasně domů. Musel jsem se připravit na další podujatie.
V sobotu dvaadvacátého pořádala Židovská liberální unie v tradičním májovém termínu už 21. ročník cyklistické "Cesty ke svobodě" TEREZÍN-PRAHA. Jde o odkaz na touhu lidí, zavřených v terezínském ghettu, kteří snili o tom, jak se jednou vrátí domů.
Jeli jsme nejdříve rychlíkem Labe, který nám zastavil ve stanici Bohušovice. Čekal tam na nás servisní vůz s našimi koly, které by do rychlíku jen tak nevzali. Na téhle stanici končívaly svou cestu železniční transporty, ze kterých vystupovali Židé z celého Protektorátu. Později Němci protáhli vlečku až do samotného ghetta, to pak z vagonů vystupovali i lidé, deportovaní z wehrmachtem zabraných zemí západní Evropy. Bylo symbolické, že jsme jeli právě odtud. Jen symbolické, protože jsme se nevláčeli s kufry, nemuseli jsme jít pěšky - a nehlídali nás čeští četníci. Terezínem jsme projeli od jihu k severu, od Bohušovické brány, kolem Hannoverských kasáren, přes náměstí, kolem Muzea ghetta, u Dolní vodní brány jsme vyjeli z hradeb na navigaci nad Ohří. A po ní ještě asi půl kilásku po proudu, až ke stéle, která stojí u jednoho smutného místa.
Na tomto místě poručili esesáci vysypat do Ohře ve smutném měsíci listopadu smutného roku 1944 smutný popel 22.000 lidí z obětí terezínského ghetta. Ghetto mělo vlastní hřbitov (a je tam kousek za jeho jižními hradbami dodnes, je na něm pochováno 9.000 těl); když do něj nebylo pro nával obětí tyfu kam pohřbívat, bylo postaveno krematorium, kde se spalovaly mrtvoly vězňů z ghetta i sousední Malé pevnosti. Popel každé oběti byl uchováván v papírových kartonech, na kterých byly uvedeny data zemřelého - a jeho jméno. Když už nebylo zachováno tělo (které se má dle židovských náboženských zákonů a zvyků pohřbívat celé), aby byla uchována alespoň jména. Ke konci války, když skopčáci viděli, že už válku nevyhrajou, začali likvidovat důkazy o svých zločinech. A tak popel tisícovek jejich obětí splynul s vodou.
Teď jsou na tom místě vybudovány schody, vedoucí až k rychle plynoucí řece. A na plácku nad nimi se tyčí ona zmiňovaná stéla - plačící žena, na jejímž těle plyne řeka z lidských obličejů, stále nezřetelnějších, až se změní ve vodní vlny...
Před touto sochou se nás shromáždilo asi třicet, někteří přijeli autem, ale většina zde stála hrdě se svými koly. Předseda ŽLU František Fendrych přednesl stručný projev, operní pěvkyně a kantorka ŽLU Jaroslava Hannah Maxová, zazpívala modlitby za mrtvé i Hatikvu a Kde domov můj. Promluvila i jedna kolegyně cyklistka, "dítě holokaustu", dcera přeživšího. Vzpomínala, že právě tento den by měl její tatínek narozeniny. Ale po válce je neslavil. 22. května bylo totiž datum, kdy celá jeho rodina odjela z Terezína do Osvětimi. Lágry přežil jen on.
Cituji ze statistiky: Za 42 měsíců trvání bylo do Terezína zavlečeno 140 tisíc Židů z Československa, Německa, Maďarska, Holandska a Dánska. Téměř 89 tisíc jich skončilo v plynových komorách, 34 tisíc zemřelo přímo v ghettu. V posledních okamžicích války zde zahynulo i 15 tisíc účastníků pochodů smrti. Osvobození se dožilo 17 tisíc osob, tedy jen 12 procent ze všech nedobrovolných obyvatel. V Terezíně se také narodilo 207 dětí, ale žádné z nich válku nepřežilo.
Z toho smutného místa je to do pražské Troje po cyklostezce A2 asi 75 kilometrů. A nešlo o pochod smrti, ale o jízdu živých. Všichni jsme proto dojeli živí a nezranění, jen jeden kolega píchnul. Kamarádi mu spravili duši. Mně taky. Tu vevnitř.
Hitler nevyhrál. Ani Hamáz nevyhraje.
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 25. května 2021
Použité fotky (krom té poslední) jsou z fotogalerie z obou demonstrací, již mi pro blog nabídl David Šimáček. Jedno jeho foto z konce protiizraelské demošky naznačuje, že na zprávě, že za účast na tomto pochodu byly vypláceny finanční odměny, něco je. Ukazuje v parku pohozenou vlajku palestinské samosprávy, vyrobenou z kartonu. Zborcená vlajka mi připomněla komunistické transparenty, odhozené po dávných prvomájových manifestacích právě tady na Letné. Odkládali je zde lidé, kteří je předtím nesli - ale kterým bylo jedno, co na nich je...
Další fotogalerie (tentokrát s překladem a komentáři) od Radka Hejreta a Daniela Žingora jsou k mání na webu Izrael.cz: "Fotoreportáž z pátečních demonstrací před izraelskou ambasádou aneb o co komu jde?"
"Nekorektní", tedy nerelativizující článek pod názvem "Islamisté a jejich sympatizanti pochodovali ulicemi Prahy pod ochranou české policie" publikoval kolega Lukáš Lhoťan v Reflexu.
Kdežto veřejnoprávní iRozhlas zveřejnil "vyváženou" zprávy Četky: "Prahou prošel pochod na podporu Palestinců. Příznivci Izraele se sešli u ambasády"
 |
| Mapa Palestiny, osvobozené od "okupace" |
 |
| Smutný konec nadšení pro Palestinu |
 |
| Start jízdy za svobodou |
