Taková klidná oáza ticha...
Zde byl zavražděn Josef Pfeifer
Cyklistické výpravy konám obvykle ze svého bydliska na Lužinách, takže trasy v širším okolí mám již proježděné. Přesto se snažím vždycky si najít nějakou neobvyklou cestu, aspoň kousek, který ještě neznám. Nejoblíbenějším začátkem mých cest jest mi průjezd Prokopským údolím až k Vltavě. Většinou pospíchám, ale vždy mne uchvátí pohled na soustavu viaduktů v Hlubočepích, k nimž vzhůru zvedám zrak. Někdy kvůli silničnímu ruchu zrak nezvedám. Při nezvednutém zraku jsem zaregistroval, že před druhým viaduktem u autobusové zastávky Michnovka vybíhá z hlavní ulice ulička vpravo, která vede pod železničním mostem jedné trati a viaduktem druhé trati do neznáma. Vždycky jsem si říkal, že se doma podívám do mapy, kam vede, a jestli se tamtudy nedá jet. Jenže pak mne většinou čekají desítky kilometrů než se vrátím na téměř rodné sídlisko, a na tuhle banalitu zapomenu.
Až teď jsem nezapomněl a podíval se. A zajel tam s československou vlaječkou zastrčenou za brašnu na kole. V den státního svátku, tedy v sobotu osmého. Ulice se jmenuje Na Srpečku a kolem ní se rozkládají poklidné vily. Jde o nečekaně tichou oázu obklopenou dopravními trasami železnic, tramvají a aut. Mapy.cz mi ukázaly, že na druhém konci ulice se nachází pomníček z Pražského povstání. A to se zrovna hodí, zastavit se u památníčku a poklonit se hrdinům. Jenže nemám chytré mobily s chytrými aplikacemi, jen svůj obstarožní mozek, do kterého jsem si polohu onoho pomníčku zaznamenal. Jenž ač jsem jel pomalu a rozhlížel se kolem sebe, památníček jsem nezaznamenal. I udělal jsem si kolečko zpátky po stezce nad Dalejským potokem, která nese název Holyňská. A použil jsem trik, kterému každému bloudícímu doporučuju: Zeptal jsem se lidí na jedné zahradě, jestli nevědí o nějakém místním pomníčku padlým bojovníkům z Pražského povstání. Pamatoval jsem si, že jde o nějakého rotmistra. A dověděl se, že ano, že takový pomníček se nachází u viaduktu, když pojedu kousek dál. Takhle vpravo.
Popojel jsem, přijel k viaduktu, a nic neviděl. Popojel jsem za viadukt, otočil se, a taky jsem nic neviděl. Až když jsem sestoupil ze sedla svého oře a obešel místo pěšky, uzřel jsem přímo u pilíře viaduktu šedý, v bujném rostlinstvu zpola utopený a shora jakoby okousaný kámen s vyrytými, kdysi snad zlatými písmeny, které hlásaly:
Zde padl v bojích o Prahu II. V. 1945 arch. František Zálešák *5.X.1903. Čest budiž jeho památce.
Druhého května se mi nezdálo, tak jsem si prsty načetl tu první číslici, a byla to jedenáctka. Což odpovídá i formátu data narození. 11. 5. se mi zase zdálo moc dlouho, protože Němci opustili dnešní území Prahy 10. května 1945, když ráno zmizeli ze Zbraslavi. Kam tedy vpadli 7. května. Šlo o SS jednotky ze skupiny Wallenstein generála von Kleina. Prorazili povstaleckou obranu, načež začali vraždit nejen na Zbraslavi, ale i v Lahovičkách, Lahovicích a v Chuchli. Na Zlíchově se zdrželi, protože zde přišly na pomoc povstalcům jednotky ROA. Takže na Smíchov se neprobojovali. Ale snažili se. A měli by dobrou šanci, když jednotky ROA byly kvůli křiku mladého komunisty Smrkovského v České národní radě nuceny opustit město.
V noci na 9. května, v době, kdy do Prahy vjížděly od Ruzyně stroje 4. tankové Leljušenkovy brigády, shromáždil Klein v Radotíně asi 500 esesáků s 20 tanky. Od 12:30 útočí Němci směrem od Žvahova, chtějí se probít přes Smíchov ke kamarádům do Dejvic. (Které již v té době vybrali rudoarmějci.) Václavák jásá, v okolí Zlíchova se ještě zoufale bojuje. Naštěstí stále funguje vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš, které ve tři hodiny odpoledne nechá přisunout pancéřový vlak „Blaník“. Situace je stabilizována, naši neprohrávají. Na místo ve čtvrt na šest dojíždějí i dva povstalecké tanky, vyzbrojené jen kulomety na navařeném pancíři. Němci nakonec ustupují - nejspíše kvůli obavám z příchodu Rudé armády.
Díky dotazu u místních obyvatel jsem objevil památníček pana architekta Zálešáka, ale to nebyl ten, co je uveden na Mapách. Ten jsem nakonec taky našel - přímo v srpovitě zahnuté ose ulice Na Srpečku. Je přímo ve svahu nad křižovatkou s ulicí Švábovou. A je ozdoben věncem, který hrdinům Pražského povstání věnuje radnice Prahy 5. Nápis na památníčku prozrazuje:
Josef Pfeifer, štáb. rotm., zastřelen 8. 5. 1945 v boji o Prahu.
Večer jsem pak při přemítání mnoha programů uviděl náhodou na televizi Praha představení webu, na kterém si můžete virtuálně prohlédnout všechny revoluční památníčky v Praze (a třeba až v Berouně, jak jsem zjistil použitím). A najdete si ho prý na stránkách pražského magistrátu. Což jsem tedy nebyl schopen najít přímo nikde na https://www.praha.eu/, ale až díky Googlu na odkazu https://app.iprpraha.cz/apl/app/pietni-mista-1945/.
A tady jsem se dověděl, že štábní rotmistr (v záloze) Josef Pfeifer se narodil 19. 5.1891 ve Dvoře Králové nad Labem (Libotov). V roce 1945 byl už penzista, pravděpodobně vojenský. Bydlel přímo zde, v domě u křižovatky. Na tomto místě byl zastřelen - jako rukojmí. Jeden z mnoha německých válečných zločinů.
Ten nenápadný zarostlý a okousaný pomníček Františka Zálešáka u pilíře viaduktu je v této aplikaci také zanesen. I když ho Praha 5 zjevně nemá na svém seznamu míst kladení věnce. Sem jen někdo dal soukromý rudý karafiát. Aplikace zná i hodnost padlého - byl desátníkem (v záloze). Byl zde těžce raněn už 8. května, svému zranění podlehl 10. května. Ta jedenáctka je omylem, jakých bylo v té revoluční době mnoho. Vždyť jen v Praze padlo asi 3.000 občanů! Ze třicetitisícové povstalecké armády tak zahynul každý desátý. Čest jejich památce!
Můžete u jejich pomníčků v té aplikaci Pietní místa 1945 zapálit virtuální svíčku. Zatím jich tam plane jen 3036. Taky jsem je oběma hrdinům zapálil. A přidal reálný kamínek...
A teď koukám, že František bydlel v sousedním domě, vlastně ve stejném dvojdomku, jako Josef! Byl smrtelně poraněn tentýž den. Rýsuje se zde místní drama. Jel jsem tou ulicí, takže vidím tehdejší možnou scénu: Z dvojdomku jsou vyvlečeni dva rukojmí, jeden se pokusí utéct, a už se mu to skoro podaří. Mizí za obloukem srpečku. Esesáci však za ním běží. A střílí. Než se stačí skrýt za pilíř viaduktu, je postřelen. Druhého, kterému se nepodaří utéct, zavraždí Němci na místě.
Taková klidná oáza ticha...
Psáno v Praze v úterý 11. května 2021
 |
| Takhle vpravo u toho pilíře... |
 |
| ...byl smrtelně zraněn František Zálešák. |
