Zdá se to jako hnidopišství, ovšem letos mohlo mít rozhodování, zda dítě narozené o poslední půlnoci minulého roku má už nárok na letošní zvýšený příspěvek docela zásadní význam. Naštěstí se první letošní dítě narodilo "minutu po půlnoci" - a to císařským řezem, hm.
Počítání prvních vteřin nové hodiny, nového dne a nového roku podle úderů věžních hodin má ovšem také svá pravidla. Začátek nového časového údobí začíná prvním úderem hodinového zvonu. Předcházející cinkání čtvrthodin je totiž vždy rozdílné (jedno, dvě, tři nebo čtvero zazvonění je jinak dlouhé), stejně tak různě dlouhé je vyzvánění jedno- až dvanáctihodinové; to by pravidelně jdoucí stroje nezvládly. Proto vždy jen první úder hodinový je ten pravý počáteční.
Letos to Česká televize stihla perfektně, přesně v 0:00 se ozval první hodinový úder. V ten okamžik se měly rozeznět první radostné výstřiky a zpěvy hymny, rachejtle už měly vyletět. Jenže rachejtle lítaly už od odpoledne a skoro celou noc zněly téměř vždy aspoň nějaké. Jenže kdo by sledoval novoroční count-down na tak chytré televizi s tak pečlivým operátorem, co mám já, měl by podstatné zpoždění. Když by si pustil televizi včas.
Když jsem byl už dospívající puberťák, tedy v šedesátkách, pořídila nám maminka do domácnosti první televizní přístroj. Samozřejmě černobílý. Maďarský stroj značky Orion s obří úhlopříčkou snad 45 cm. Myl mastný, stál pět tisíc. No, tři měsíční platy (s kvartálními prémiemi). Ten, když se spustil, tak jste museli asi půl minuty čekat, než se ohřejou elektronky. Potom vám naskočil obraz jediného československého televizního programu. Stroj měl volič na čtyři předvolby, na nichž jsme si v mém rodném Liberci mohli nastavit vysílače na Ještědu, krkonošské Černé hoře, ústecké Bukové Hoře anebo občas mlnil i pražský Cukrák.
Teď mám televizi inteligentní, interaktivní, 4k, na ní se mi obraz otevírá do dvou vteřin. Někdy ovšem zhasne, někdy zhasne až potom, co si spustím aplikaci na příjem signálu. Někdy si svůj stroj zapnu až napotřetí, jednou jsem to musel zkusit devětkrát! Jo, ano, jsem na kabelu, protože můj provider poskytuje službu internet + TV levněji než samotný internet. A tak se vlastně nekoukám na televizi, ale na displej počítače. TV aplikaci si musím zapnout do deseti vteřin, jinak počítač usoudí, že jsem bez signálu a nutí mě hledat jeho zdroj. Ale většinou si navolím správnou aplikaci do těch deseti vteřin, a pak jen počkám, až se mi asi za půl minuty načte...
A pak ještě chvíli mohu sledovat takhle vpravo nahoře čas na televizním přístroji, který je o vteřinu opožděn proti atomovému času. Takhle vlevo dole vidím čas televizního signálu, který je opožděn o asi dvacet vteřin. A na samotném displeji pak běží obraz, co mi dodává aplikace, která zpracovává televizní signál, a ten obraz je opožděn celkem o 34 vteřin! Takže, když si někdo připíjí podle chytré televize, připojené na kabelovku, pak je už dávno po začátku nového roku! (Nerodit podle televizního signálu!) Zpoždění je přitom stejné jak u ČT24, tak na CNN Prima News. Jenom mi není jasné, milé doupátko, proč samotná originální CNN je opožděna na mém aparátu pouze o vteřiny tři!?
A taky nevím, jak zpožděn může být pozemní signál. Kdyby byl zpožděn stejně, pak by to byl signál, že české televize (množné číslo) vysílají záměrně signál až desítky vteřin po tom, co byl vytvořen. Šlo by o záměrné zpoždění a presumptivní cenzuru červeným tlačítkem. Ale vidím to spíše na zpoždění vyvolané zpracováním signálu ve vychytralé aplikaci, která umožňuje sledovat programy na všech kanálech až sedm dní zpátky. Protože nevěřím, že by se CNN Prima News domluvila s ČT na stejně dlouhé časové smyčce.
Atomové hodiny doma nemám, jenom radiobudík, který na dlouhých vlnách poslouchá rádiovou stanici DCF77. Ta vysílá výsledek z měření césiových atomových hodin z Fyzikálně-technického institutu v Braunschweigu. Mívali jsme v Čechách vlastní čas z hodin Československé akademie věd, který jako první evropský bezdrátový rozšiřovaly antény u Českého Brodu. Avšak v roce 1995 distribuce tohoto signálu skončila. Tehdy definitivně podlehla silnější a stabilnější konkurenci našich západních (severních) přátel z Německa.
Naštěstí jsem neslavil Silvestra u své televize, ale v partě přátel synka Honzy. Na televizi jsme se nedívali, hráli jsme stolní společenskou hru. Pět minut před půlnocí (podle místních kuchyňských hodin), jsme si připravili sklenky a "šampus". Půlnoc oznámil signál z mého hloupého mobilu, kde jsem si nastavil čas budíku na 1.1. v 0:00. A tak jsme si připili včas.
Alespoň to jsem si myslel, než jsem začal ověřovat ty různé časy pro psaní tohoto článku. A zjistil jsem, že můj mobil je oproti DCF77 opožděn o 10 vteřin!?!?! Takže letos jsem začal svátek Nového roku slavit zase pozdě!
Zkontroloval jsem teď, zatímco toto píšu, ještě čas na noťasu, a ten se zase o tři vteřiny - předbíhá. Nakonec jsem si našel stránku "Přesný čas on-line" (v Brně:), a tam jsem si ověřil, že můj budík nekecá. Nařídil jsem si podle toho i své tikitálky se vteřinovkou. Ale na definitivní potvrzení si počkám, až na nástupišti metra. Protože jeho hodiny jdou přesně na vteřinu. Na desetitisícinu sekundy. Musí. Při tom intervalu 2'30", co tady na Béčku ve špičce máme...
Na letošního silvestra už budu chytřejší.
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 2. ledna 2024, dopsáno přesně někdy po páté odpoledne.
