Pravila to česky a pravila to téměř na konci shromáždění.
A bylo povzbudivé, že ačkoli moderátorka Ester Janečková poděkovala mj. přítomným zástupcům politických stran i křesťanských sdružení, tak žádný zástupce ani družitel na shromáždění nepromluvil.
A bylo to shromáždění na podporu Izraele. Ještě před šestou hodinou večerní se na plátno promítala jména a fotografie lidí, unesených netvory právě před rokem během palestinského teroristického útoku. Defilovala ta jména před námi včetně jejich současného stáří. 27 let, 26 let, 22 let... Stáří? Ti lidé svým blízkým scházejí. Scházejí Izraeli i nám.
"Jizvy toho dne se vryly do srdce všech, kdo mají srdce... Spojuje nás nezlomná vůle přežít. Pamatujeme si každé jméno, každou tvář. Nikdy nezapomeneme," zaznělo na závěr z plátna. V šest hodin večer pak začala samotná demonstrace, a to zpěvem české hymny v podání Dagmar Peckové, a posléze zpěvem izraelské hymny v podání Omera Tala. Než se ke slovu dostala jediná politička, totiž paní Azari, proběhly mnohé jiné projevy.
Ten úvodní držel za pořádající Federaci židovských obcí Petr Papoušek, její předseda:
"Byl zasažen celý židovský svět, i ten český. Dnes jsme se sešli, abychom uctili památku těch, kteří už nejsou mezi námi... Abychom si připomněli, co se stalo. Chtěli bychom svět bez násilí, kde budeme žít bez nebezpečí. Ale boj probíhá i u nás. Je mi smutno z množství dezinformací a cílených lží, které se objevují i v našem světě. Snaží se označit Izrael jako viníka... Musím ocenit odolnost lidí v Izraeli, s jakou brání ideály svobody a spravedlnosti."
Na tribunu pak spolu přišli herečka Jitka Čvančarová a režisér Václav Marhoul. Ten začal mluvit jako první:
"To, co se před rokem stalo, se vymyká představám o teroristickém útoku... Šokuje mě veřejně vyhadřovaná sympatie mnoha lidí k terorismu. Hamás prodal svůj teror jako národní osvobozenecké hnutí. Přitom jde o snahu o vyvraždění všech židů na celém světě. Jsem zděšen z podpory nacistického a antisemitského teroru. Vloni 7. října Hamás vynuloval naději na dvoustátní řešení. Protože kdyby teď měl dostat stát, byl by to signál všem teroristům, že vraždy a únosy jsou pro ně cestou." Řešení vidí Marhoul v aktivizaci "nezatížené politické reprezentace"(?) a je to dle něj "úkol pro světové nestranné společenství".
Idealisto. Přečtěte si seznam členských států OSN: Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe.
Jitka Čvančarová také zdůraznila, že je potřeba nezapomínat. Připomněla, že rodiny všech obětí se musí vyrovnávat s tím, že - rodiče přežili své děti. Ale stejně projevují soucit, lásku, sílu, schopnost pomáhat dalším lidem v nouzi. A v představě toho, co by se mohlo stát uneseným - se někteří modlí za jejich smrt...
Následovala minuta ticha za všechny padlé ve válce, kterou lid Izraele nechtěl. Po ní Omar Tal zazpíval hebrejsky svou píseň Moře slz. (Měl k tomu klavírní a rytmický doprovod, Pecková zpívala naši hymnu a capella.)
Poté za Paměť národa promluvil Jan Dobrovský, předseda jeho kolegia. Vloni v říjnu se v něm zlomil pocit, že je možno se o situaci v Izraeli nějak domluvit. Některé animozity lze řešit domluvou, ale zlo a antisemitismus ne. Ve tvářích demonstrantů "za Palestinu" viděl i v Praze zlo a nenávist v jejich obličejích. V našich obličejích a v obličejích lidí, kteří hájí Izrael žádné takové zlo nevidí... Současný výbuch antisemitismu nepřichází od polopitomých skinheadů, ale od univerzitních levičáků, kteří tak propagují svůj "humanismus". "Přichází ze špičkových levicových univerzit a od jejich učitelů." Vlajka, kterou na demonstracích mávají, není nic než stará nacistická vlajka s hákovým křížem.
Na pódium pak vystoupil Gal Rosenblum, izraelský výměnný student, který zde studuje ekonomii. Doma hrával s přáteli fotbal, byli fanoušky, létali spolu do Německa na tamnější ligu. Jeden z nich, Amer Shapiro, stál při útoku teroristů u vchodu do protileteckého krytu, a když do něj teroristé házeli granáty - tak jim je vracel! Vrátil devět granátů - než ho zastřelili. V krytu bylo asi 27 lidí, zachránci našli nakonec pod těly mrtvých sedm živých lidí...
Další Galův kamarád přišel o život při prvotním přepadení, ten třetí se stal rukojmím teroristů. A ti ho nedávno zastřelili spolu z pěticí dalších unesených v tunelu - který vedl z dětského pokoje!
"Musíme křičet co nejsilněji: Přiveďte naše bratry domů!"
A tak se křičelo, ale nevím, zda to pomohlo, ozvěna tohoto křiku se do českých televizí příliš nedostala.
"Nikdo v Izraeli nechce žít na ostří meče navždy. Jsme lidé naděje. Naděje a přání. Chceme život. Am Israel chai!" (Izrael žije!)
Pak už se dostala ke slovu paní Azari. Mj. vysvětlovala důvod nejnovějšího konfliktu na severu země. "Každý měsíc, každý den probíhá válka na severu. Po celý rok nebyl jediný den bez útoku z Libanonu. Izrael ale nebojuje proti Libanonu. Chce jen chránit sebe - a Libanon - před teroristy. Je pro mě neuvěřitelné, že i po roce drží teroristé stovku rukojmí v Gaze. Izrael musí stále bojovat za jejich propuštění."
Na závěr zadeklamovala: "Svobodu rukojmím!" a náměstí to třikrát opakovalo. Ani zde netuším, jestli ozvěna tohoto pokřiku dolehla k uším teroristů a jejich ultralevých univerzitních podporovatelů.
Poté vystoupil zemský rabín Karol Sidon. Vyzval přítomné, aby jen neplakali a dodal, že když někdo bojuje, pak je dobře, že bojuje. Pronesl modlitbu za zavražděné během minulého roku.
A na samý závěr zazpíval Omer Tal spolu s Ester Janečkovou píseň Leonarda Cohena Hallelujah. Refrén zpívalo shromáždění pospolu. A byl téměř konec, jenže do sedmé hodiny zbývalo ještě pět minut. A tak se nad náměstím znovu ozvalo hromadné Halelujá!, které bylo ukončeno zvoněním zvonů. Husitský chrám sv. Mikuláše zvony nemá, ale zato se rozduněly zvony na věži Týna. Někdo ve zvonici otevřel okno, aby bylo dobře slyšet. A bylo to dobře vidět i v nastávající tmě, protože svítila světla na týnských věžích. Právě v sedm hodin večer začaly totiž na paměť izraelských obětí - a za bojující izraelské vojáky a vojačky - zvonit zvony ve všech českých kostelích. Na náměstí byl spatřen v civilu i jistý Dominik Duka, a tak židovské díky patří i bratrům křesťanů.
A byl konec demošky, ale na pódium ještě vystoupil zpěvák Jan Smigmator se svým kvartetem, ale to už se davy sionistů začaly rozpouštět.
No, uvidíme, jaké shromáždění proběhne za další rok. Izrael a jeho lidé míru stále ještě žijí, i v této vlastně nepřetržité válce, trvající tisíce let...
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 8. října 2024
(Foto Karla Štaubertová)
