(Tip na další víkend)
V neděli před čtrnácti dny si synek Honza oprašoval svůj nový řidičák. Vzal nás, ženu Ivanu a mne, rodinným kombíkem na Karlštejn. Co už může říci člověk nového o tak profláknuté památce?
Třeba, že je od našich rodných Lužin vzdálena jen 17 km, když tam jedeme přes Mořinu. Když v Mořině zahnete vpravo a vydáte se údolíčkem dolů, vystraší vás značka, že je zde slepá ulice. To nevadí, to je správné. Průjezd je zakázán až několikset metrů před vlastní obcí. Obec Karlštejn se tak chrání před zničením pod kopyty aut. Tady můžete zaparkovat poblíž zahradní restaurace, ono se nějaké místo na kraji silnice většinou najde. Jinak byste museli trochu, asi tak kilometr zpátky, k Dubu sedmi bratří.
Od zmiňované restaurace vás povede červená značka na hrad plíživým stoupáním, které je mnohem pohodlnější a klidnější, než kdybyste šli přes obec. Na Karlštejn jsme dorazili v době polední přestávky (12-13), ale to nám nevadilo, protože jsme stejně nechtěli absolvovat vyčerpávající prohlídku. Jen jsme se podívali z hradeb a sešli k věžové studni. Studně ve věži je hluboká 75 metrů, nahoře přikrytá roštem proti pádu zvědavců a velkých předmětů. Brejle jsem si raději podržel. Vnitřek díry je osvětlen, ze vzdálené hladiny pomrkává odraz světla.
Pak jsme seběhli do karlštejnského jarmarku, který vás zahltí přemírou skla a dalších příšerností, stejně jako v pražské Karlově ulici. Z průměrné fádnosti vyčnívá originální muzeum betlémů poblíž návsi. Chutně jsme pojedli v restauraci hotelu Koruna, který se nám ze všech lákavých karlštejnských nabídek zdál nejnormálnější. Pohár z čerstvých jahod na závěr náš odhad potvrdil. A ani to nebylo tak drahé. Po obědě jsme se vydali silničkou pod hradem zpět k vozu, nasedli a vyrazili do Bubovic.
Ono je ale opravdu lepší vydat se do Karlštejna vlakem, protože se cestou do Bubovic můžete projít kolem romantických lomů v okolí Malé Ameriky. V Bubovicích jsme zaparkovali u křižovatky před místním Rančem, kde se dá též pojíst. Mají tu i klokany a žraloky (k jídlu), krom obvyklých druhů mas. Je to opravdu ranč, kde se chovají koně, na kterých se můžete učit westernovému ježdění. A taky se tu v saloonu, kam se vchází echtovníma lítačkama, obsluhují hladoví a žízniví hosté. Biče a chomouty na stěnách nejsou dodatečnými rekvizitami, ale reálnými pracovními pomůckami. Jen místo piana vyhrává televize. Podrobné plány podzemí blízkých lomů dává tušit, kdo bývá pravidelným hostem této putyky. Zvlášť líní cestovatelé mohou přistát svým malým létadlem na místním letišti.
Anebo si tam koupit vyhlídkový let.
 |
| Bubovice |
Tvarová značka vás po dalším půlkilometříku přivede k největší místní pozoruhodnosti. Ať už sem přijdete pěšky, přijedete na kole či přiletíte letadlem, nesmíte si nechat ujít Solvayovy mlýny, expozici o historii místních lomů s bohatými praktickými ukázkami. Nadšenci ze sdružení Barbora zde uprostřed přírody obnovují vzácnou technickou památku, která před několika lety byla považovaná spíš za hromadu šrotu. Místními lomy prochází naučná stezka, přijedete-li však o víkendu, jistě narazíte i na ochotné průvodce z Barbory. V dlouhém baráku na kraji lomu vás uvítá muzeum s artefakty z historie místní těžby vápence, v nedaleké štole můžete nahlédnout do nitra kopce, prohlédnout si sbíječky, vrtačky a vozíky důlní dráhy. Pro extra líné návštěvníky a děti je připravena obnovená dráha, na které vás mezi muzeem a štolou sveze těch asi dvěstě metrů vláček, tažený stařičkou dieselelektrickou mašinkou.
Obnovovaná dráha je opravdická, má i opravdické vyhýbky. Ty vyhýbky většinou nepocházejí přímo z tohoto místa. Lidé z Barbory obráželi lomy v širokém okolí a za cenu starého šrotu vykupovali technické rarity. Tak získali od pana Biskupa i vyhýbky a kolejnice, které desetiletí rezivěly zarostlé travou v našem krásném řeporyjském lomu, kam chodívá venčit Barta i sám pán Neviditelného psa Ondřej Neff. Naposledy po těchto kolejnicích jezdily vozíky při natáčení televizního seriálu o Rychlých šípech. Před několika lety jsme zpozorovali, že je kdosi očistil od nánosů a proklestil nad nimi keře. Už jsme se radovali, že někdo zde snad bude provozovat důlní vláček, najednou však koleje zmizely. Smutno nám bylo, litovali jsme, že nakonec skončily ve šrotu.
 |
| Řeporyjské vyhýbky z Dalejského údolí |
Ale ne! Nalezli jsme je u Bubovic a tím vláčkem jsme se přece jen svezli.
No a pak už jsem pospíchal na noční směnu. Když budete mít víc času, jděte pěšky a auto nechejte raději doma. Můžete vynechat i Karlštejn a do Bubovic se svézt příměstským autobusem intergrované dopravy, pokud jste Pražáci. Budete moci projít ze Solvayových lomů po kamenité převlace až na skálu nad Svatým Janem pod skalou. Nachází se tu jedna z nejkrásnějších vyhlídek v Česku. Pak se kousek vrátíte a seběhnete přímo ke starému klášteru, kam se po letech vrátili benediktíni. Můžete se i podívat do jeskyněk, které jsou skryty za stavbou kostela a nabrat dobrou vodu ze zázračného pramene. Potom vás vyvede modrá značka cestou dlouhou asi 2 kilometry k nádraží ve Vráži. Motoráček vás zaveze až na Smíchov. Až pojedete za Řeporyjemi, můžete se u rozpadající se Biskupcovy továrny podívat tunelem vpravo kolmo ke trati, z tohoto lomu zmizely koleje, které jsme nalezli tak smysluplně využity.
Automobilistům prozradím, že silnice mezi Srbskem a Bubovicemi byla ještě před čtrnácti dny uzavřena. Pěšákům doporučuji mapu z edice Klubu českých turistů č. 36 - Okolí Prahy západ.
Když budete mít štěstí jako my, najdete při jízdě důlním vláčkem hřiby koloděje. A když si pospíšíte, budou se v lomech ještě červenat voňavé lesní jahody.
Pěkný víkend!
| Šamanovo doupě - toto je příloha Jana Kovanice, stálého spolupracovníka Neviditelného psa. Šamana není radno dráždit, vidí do budoucnosti a pamatuje i na minulost! |
