úterý 5. listopadu 2024

Jaký bude nový americký prezident?

Americký. Nový prezident USA bude americký. Ať už to bude "fašista" nebo "komunistka", "magor" nebo "naivka". Americký prezident je americkým prezidentem a většinou dělá věci, které se od amerického prezidenta očekávají, když má ochránit americkou svobodu. Hodný demokratický afroamerický prezident Obama, který za své řeči dostal už dopředu Nobelovu cenu míru, co udělal, když teroristé zaútočili na americké jednotky? Vyslal na jejich výcvikové tábory Tomahawky. A když se Navy SEALs vydaly do Pákistánu, aby zabily Usámu bin Ládína (a jeho rodinu), kdo vydal rozkaz k jeho likvidaci? Demokrat Obama. A pak sledoval tu akci v přímém přenosu. Načež se mohl pochlubit, že silná Amerika dokončila svůj úkol, který ovšem započal jeho republikánský předchůdce.
Takže pro každého amerického prezidenta je Amerika tou první zemí. A díky tomu, že brání svou Ameriku a její demokracii, chrání tak demokracii na celém světě. Evropa a burzy se obávají Trumpova slíbeného zavedení vysokých cel, ovšem každé clo má dvě strany - americkou a evropskou, americkou a čínskou, americkou a cizozemskou. Takže uvidíme, kam se to posune.

Prezident Trump vyhlašoval, že mezi Mexikem a USA vystaví plot, který zabrání emigraci - a Biden ji dostavěl! Za Bidenova prezidentování se expedovalo na jih mnohem více připrchlíků než za Trumpa. A t. d.      

Nový americký prezident nakonec ani nebude nový. Trump má už za sebou čtyřleté prezidentování a Kamala Harrisová čtyřleté viceprezidentování. Každý má za sebou nějaké své zářezy, které mohou říci něco k možným budoucím zářezům.

Miliardář Donald Trump se nechal slyšet už 7. října 2010: "Nemůžu vystát, co se děje s touto zemí." Tehdy si kolega Moby Dick zapsal: "Konec světa se blíží!". No vida, i když se konec světa přiblížil (což se děje neustále), stále ještě tak docela nenastal. I když Donald T. prezidentoval v letech 2017-21. A dosáhl i jistých úspěchů, která mu zblblá pokrokářská média odmítla uznat. Napsal jsem o tom na konci Donaldova funkčního období samostatný článek.

Dnes jen zopakuji Trumpovy hlavní úspěchy: Tím, že podpořil americký těžební průmysl, podvázal schopnost ropných zemí - zejména Íránu - vydírat USA ropným embargem. Amerika krakovala svou šelfovou ropu, Amerika dostává ze země břidličný plyn. Amerika začala odcházet od uhlí. Navzdory útokům lobby Zelených Khmérů se USA zazelenaly! Tedy v poměru k jiným zemím. Americké výrobky jsou zatíženy menším ekologickým zlem než výrobky třeba čínské a v USA je znečištění menší než například v Kanadě. Nejvíce znečišťují planetu bohaté ropné arabské státy, které na ochranu životního prostředí dávají kulový.

Trumpovi se vytýkalo, že stahuje vojenské jednotky z Evropy. Jednoznačným faktem však je, že USA už za Obamova prezidentování začaly svou pozornost více obracet k Tichomoří i Asii, odkud Američanům hrozí reálné nebezpečí čínského přejímání vojenské i hospodářské iniciativy. USA snížily svou přítomnost v Německu, avšak posílily v Pobaltí a téměř bratrském Polsku. Evropa se děsí, že dnes Trump "zpochybňuje" článek 5 aliance NATO, když říká, že by "nepřišel na pomoc" zemi, která dává méně než 2 % na svou obranu. Nu co, pobaltské země i Polsko dávají dnes přes 3 %! Ostatně US generálové už za Obamova prezidentování vyzývali Evropu, aby se o svou obranu také začala zajímat sama, protože oni budou mít co dělat na druhé straně zeměkoule.

Trump si sice přál „silné a trvalé vztahy s Ruskem“ (včetně společného boje proti mezinárodnímu terorismu), jak vyjádřil v telefonátu s ruským vůdcem Putinem hned poté, co se ujal prezidentského úřadu. Nicméně Trump to pak byl, kdo vůči ruským subjektům vyhlásil sankce za podporu Bašáru Asadovi, a to za prokazatelné použití chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Další sankce následovaly po použití chemické zbraně novičok proti ruskému ex-agentovi Sergeji Skripalovi. A t. d.

Celosvětový strategický význam pak měl Trumpův postup vůči prejadernému Íránu, když hodil do koše ostudnou dohodu, podle které evropské státy a USA zrušily embarga vůči Íránu. Írán za to vpodstatě slíbil - že počká s obohacováním uranu až na dobu, kdy už bude mít dost odstředivek! Mimochodem - tuto dohodu nepodepsaly USA, jen jejich prezident Obama. Kongres ji neschválil, Obama ji protlačil svým „prezidentským dekretem“ (exekutivním příkazem), který platí jen čtvrt roku. A každé tři měsíce ho podepisoval znovu. Činil tak trpělivě i jeho nástupce Trump až do května 2018, kdy udělal to - že nic neudělal! A tak smlouvu „vypověděl“. Za náramného nářku činovníků EU, kteří tolerují, že íránské rakety nedoletí až do Brusele, jen do Izraele. Biden ji zase každý čtvrtrok podepisoval znovu a Kamala v tom hodlá pokračovat. Což považuji za velikou, ale velikou chybu.

Největší chybou Bidenovy (a Harrisové) administrativy ovšem byl způsob, jakým Američani utekli z Afghánistánu. V červnu roku 2021 jsem se ptal, jestli to nebude "Afghánský Vietnam"?

K odchodu z Afghanistánu zatroubil už Bidenův republikánský předchůdce Trump. Ten nejméně od roku 2019 mluvil o stahování a snižoval stavy US jednotek. V říjnu roku 2020 dokonce předvolebně sliboval, že bude mít „zbytek statečných žen a mužů z Afghánistánu na Vánoce doma“. Jenže volby prohrál, a tak škodolibě nechal odchod Američanů na starost svému nemilému nástupci. A ten ho podělal ještě více. Tálibán se tehdy zavázal, že „povede mírové rozhovory s afghánskou vládou“. Jednotky NATO, vedené americkými silami, se měly stáhnout až po skončení těchto mírových jednání. K těmto mírovým rozhovorům jsem vyjádřil jasné pochybnosti. Srovnával jsem je s jinou mírovou dohodou, kterou podepsaly USA se severním Vietnamem - a jak to dopadlo! Napsal jsem tehdy: "Naskýtá se otázka, zda to v Afghánistánu nepůjde podobně jako ve Vietnamu. Po odchodu Američanů. A po amerických slibech. Jenže tady by vznikl další nikoli socialistický, ale spíše islamistický stát. Ovšem s podobnými totalitními „výdobytky“."

Bohužel jsem musel už v srpnu roku 2021 napsat článek s názvem "Největší debakl NATO". A v něm konstatovat: "Ano, afghánský Vietnam! Jsou tu drobné rozdíly: Zatímco před 46 lety padali zoufalí lidé z evakuačních vrtulníků, tak teď padají z letadel. V neděli se do otevřených nákladních vrat amerického vojenského transportního letadla C17 narvalo 640 uprchlíků, v pondělí dokonce 800. Je to hodně. Ale hodně málo! V zemi měli totiž Amíci 50.000 spolupracovníků. Na ně pan prezident Jau Biden zřejmě nemyslel, když zavelel k překotnému úprku..."

Tento debakl mají na svědomí demokratičtí "mírotvorci" z Bidenovy administrativy - tedy i Harrisová. Tento průšvih přispěl k tomu, že pan ruský prezident Putin dospěl k názoru, že Amerika je slabá a může si v nedalekém zahraničí dělat, co chce. A pokusil se bleskově obsadit Ukrajinu. To, že se mu to nepovedlo, je jenom zásluha obrovského hrdinství obránců Ukrajiny. A toto hrdinství a faktický ruský debakl je zase důvod, proč dosud Číňané nezaútočili na Tchaj-wan...

Biden je sice mírotvorce, ale americký prezident. Takže nakonec, když se to začalo mlet v okolí Izraele - tak do jeho blízkosti nechal přemístit dvě letadlové lodě i s příslušenstvím. A americké vojenské síly pomáhaly sestřelovat íránské rakety, mířící na Izrael nejen z Íránu, ale i z Jemenu. A pokračuje i podpora pomocí špionážních informací. Prvotní Bidenova podpora Izraele vedla k tomu, že američtí Arabové budou volit demokraty. Biden sice podpořil Izrael, zprvu podpořil, pak ale začal couvat a vpodstatě piklí proti současnému izraelskému premiérovi Netanjahuovi. Současná americká podpora ubohé Gaze, jejímu civilnímu obyvatelstvu a dalším ubohým Palestincům, kteří stále střílejí rakety na Izrael je vpodstatě podpora arabskému terorismu. Ale stejně Harrisovou američtí Arabové už nevolí! Ale s Trumpem jako prezidentem si tedy nepomohou...

Myslím si, v těchto právě volebních hodinách, kdy je vše ještě nejisté, že vyhraje razantní Trump. A myslím si, že z hlediska zachování váhy Západu vůči muslimskému a čínskému světu to bude lepší, než pokračování "pokrokářské" politiky páně Bidena v sukních Kamaly Harrisové. I když má Donald Trump zvláštní příchylnost k jiným silným mužům, tedy diktátorům, jako je Putin, nebo čínský vůdce Si. O kamarádění s "přítelem" Kim Čong-unem nemluvě. Ono to "kamarádění" mělo ale jenom krátké trvání - ty minuty, které Donald a Kim strávili spolu. Protože když jde do tuhého, je každy americký prezident nakonec především prezidentem USA!

Psáno v odpoledních hodinách v úterý 5. listopadu, "volební" to den USA


PS: Ten den je "volební" v uvozovkách, protože než začal, odvolila už třetina voličů...