Měl jsem v neděli ve dvě hodiny odpoledne na výběr jít dokumentovat setkání chvilkařů na Staromáku nebo setkání propalestinských aktivistů na Palachově náměstí. Rozhodl jsem se pro to druhé. A zkazil jsem si tak celý svátek svobody.
Přitom všem nám jde o to samé, ne? O tu u svobodu, lidství, bratrství. Jak pravil první (mnou nezachycený) mluvčí, který shromáždění asi tří set lidí před Rudolfinem přirovnal k hrdinství, které prokázalo 8 statečných na Rudém náměstí v srpnu 1968. Protože tenkrát protestovali proti tomu, že jejich země okupovala jinou zemi. A dnes naše vláda, naši politici zaslepeně podporují izraelskou okupaci Palestiny, apartheid, válečný zločin a genocidu. Dnes nám nehrozí zatčení, pravil neohrožený mluvčí, ale hrozí, že bude vymlčeno a pohřbeno v troskách Gazy vše, čeho se Izrael dopouští, zejména okupace Palestiny, která trvá už téměř 80 let.
(Přímo na místě jsem zarputile mlčel, ale zde musím vsunout technickou poznámku pro analfabety: Prvních skoro 20 let okupovalo Západní břeh Jordánsko a Gazu zase Egypt. Posledních skoro 20 let měli Palestinci nad Gazou neomezenou vládu bez jediného izraelského vojáka a bez jediného usídleného Žida. Jestliže je nazvána vláda Izraele i nad svým téměř 80 let mezinárodně uznaným územím za "okupaci", pak tito přátelé Palestinců odpírají Židům právo na existenci jejich státu.)
Rozhněvaný pan mluvčí dále upozornil: Tohle se neděje naším jménem! Připomeňme si dnešní svátek boje za svobodu a demokracii, protože za totéž bojují i Palestinci. Co se děje v Palestině? Rozpad rodin, mučení státní policií, výstavba zdí, ostnatých drátů, věznění dětí bez soudu. A to se jim děje za podpory našeho státu, politiků, různých kulturních harcovníků... Palestincům se i díky tomu dnes nedopřává svobody a demokracie...
(Technická: Prezident palestinské samosprávy pan Mahmúd Abbás byl demokraticky zvolen v roce 2005 a od té doby žádné volby neproběhly. To i v Bělorusku, Venezuele a Zimbabwe probíhají alespoň formálně nějaké volby! V pásmu Gazy své politické odpůrce svrhávají hamásníci ze střech a upalují je. Tolik k palestinské demokracii.)
"Vraťme tomuto svátku jeho podobu, podobu občanského vzdoru... Postavme se za Palestinu proti izraelské okupaci. Hanba okupantům, svobodu Palestině. Free Palestine!"
Ano, frý, frý palestajn, tedy všechna okupovaná území už od roku 1948...
Petr Pospíchal, exdisident, signatář Charty 77 a politický vězeň si myslí, že u nás chybí hlasy, které by se zastávaly Palestiny. Zastávat se pronásledovaných Palestinců není podpora terorismu. "Válečné akce vůči civilním cílům, utrpení bezbranných, raketové útoky na zdravotní, vzdělávací i dopravní infrastrukturu jsou neobhajitelné..." (Tech.: Míněno na palestinské nemocnice školy atd, pokud jsou základnami teroristů...) A. t. d.
Vystoupila rovněž spisovatelka a režisérka a také bývalá disidentka Monika Le Fay, studentská reportérka z listopadu 1989. Mj. nám sdělila, že po Gaze se toulá 20 tisíc dětí bez dohledu dospělé osoby. Ale co je horší: "Minimálně už stejný počet zabitých dětí, střelených do hlavy, zapalování lidí v nemocnicích zaživa..." (Netechnická vzpomínková: „Strašlivá zvěrstva českých vrahů a banditů; Děti se učí jak házet láhve s benzinem; Zločinný stát musí být rozbit; Zvířecké zločiny českých četníků; Když přijde Hitler, každá česká učitelka odpraví dvě německé ženy a děti.“ Tak psal v září roku 1938 deník NSDAP Völkischer Beobachter.) Takže Monika vytvořila petici, aby česká vláda přijala na naše území alespoň 200 strádajících palestinských dětí. Připomněla, že jsme zemí Nicolase Wintona, zemí Přemysla Pitra, který tady po válce učil spolu žít židovské, české a německé děti. Když každý uděláme aspoň něco, tak se pak nebudeme stydět... (Vzdělaná paní asi neví, že ty ubohé palestinské děti jsou od mala vychovávány v nenávisti ke všemu židovskému. A pokud byly střeleny, tak proto, že samy střílely ze zbraní. A Bohu žel také neapelovala na to, abychom zároveň přijali aspoň 200 izraelských dětí, které se stále nemohou vrátit do svých vypálených domovů poblíž Gazy nebo do neustálými raketovými útoky z Libanonu ostřelovaných domů v severní Galileji.)
Česko-izraelská novinářka a aktivní účastnice studentských protestů z listopadu 1989 Nataša Dudinská, Slovenka a Izraelka nám sdělila, že Palestinci touží po svobodě, stejně jako jsme po ní toužili my. (Přičemž už opravdu nikoli neutrální připomínka: 19 let svobody v Gaze za neutuchajícího přílivu mezinárodních miliard dolarů a eur neznamenalo její přetvoření v turistický ráj, ale stavbu podzemního města a raketových základen, připravených zničit stát Izrael...)
No a pak vystoupila palestinská studentka Amira, která přijela podpořit boj českých pokrokářů za palestinskou svobodu až z Berlína - a ta se s tím už nepárala. Skandovanými hesly začala i skončila. Její živelný výstup v angličtině byl živen "každou nespravedlností, kterou zažíváme s láskyplnou vzpomínkou na každého jednotlivého mučedníka, který nám byl odebrán, každým domem, každým centimetrem půdy, o kterou nás sionistická entita připravila..."
"Dříve či později bude výsledkem rozložený koloniální projekt a válečný zločinec na jedné straně a suverénní, svobodný palestinský lid od řeky k moři".
(Podle českého překladu moderátorky, protože já tak anglicky neumím.) Tak tohleto znamená ono heslo "From the river to the sea, Palestina will be free," soudruzi soudci, kteří takové výroky, vyzývající ke zničení státu Izrael dovolujete!
Pro neznalé arabského a muslimského narativu: "Mučedník" rovná se zabitý terorista a "sionistická entita" má být Izrael, protože to slovo arabští nebo íránští židožrouti nevysloví ani za pytel lízátek.
Nad demonstrací v čerstvém větru vlály mnohé palestinské vlajky, ba i jedna libanonská. Vlály pak i nad následným pochodem. Protože kolem čtvrt na čtyři se demonstrace za asistence policie rozpohybovala jedním pruhem Křižovnické ulice a Smetanova nábřeží směrem k Národní třídě. A to za skandování anglických hesel ve stylu "Izrael je teroristický stát, Izrael je fašistický stát a "intifada revolušn".
Názor na Izrael může mít každý svůj, avšak výkřiky, podporující revoluci ve smyslu intifády jsou výzvou k terorismu, protože "intifáda" nic jiného neznamená. Vstup do Národní třídy byl zatarasen policejními vozidly a hlídkami, kterými demonstranti neprošli. Nepodařilo se jim tam vniknout ani zezadu přes piazzettu u Národního divadla. Policie jim dovolila stát na schodech, odkud zněly projevy už výhradně v angličtině. Tady je poslouchala už jenom asi stovka nejvěrnějších.
Zde mě pobavil transparent "Buzny proti genocidě". Samozřejmě proti genocidě Palestinců - nikoli proti genocidě buzen na území palestinské samosprávy!
Mezitím policisté našli pro průvod, který měl naplánováno ukončení pod sochou sv. Václava průchodnější trasu než mnoha akcemi obdařenou Národní třídou. Po čtvrté hodině se ztenčený průvod pustil Ostrovní ulicí. Tady několik naštvaných sionistů spustilo křik do mírových řad. Tyto narušitele demokracie a svobodného vyjádření názoru okamžitě obklopili policisté - aby je uchránili oprávněného hněvu zotročených proPalestinců. Ti jim megafony řvali to své "fromdzriver tudzhsí" rovnou do obličeje. Průvod se bez potíží prokličkoval uličkami až do Štěpánské, odkud vplynul na rozkopané Václavské náměstí.
Bylo kolem půl šesté, město už tonulo ve tmě, kterou prozařovaly svíčky na podstavci u sv. Václava. Ještě jsem si pořídil pár záběrů ze závěru - abych tam měl příznivce revoluční Palestiny, sochu světce i budovu Muzea, když tu se rozeběhla spousta policistů takhle vpravo. Objevilo se tam totiž pár mladistvých provokatérů s izraelskou vlajkou. Obklopilo je asi dvacet policistů. Aby je ochránili. Tentokrát byla vlajka s Davidovou hvězdou dovolena. Hoši klidně stáli, dokonce se i usmívali, když na ně rozzuřený dav řval "fašisto zkurvenej!" a "nácku zasranej".
A to jen proto, že se vynořila izraelská vlajka.
Tihleti čeští "pokrokáři" nejsou žádní ochránci nebohých Palestinců. Nejednalo se o "propalestinskou" demonstraci. Tihle svobodomyslní demokrati pouze nenávidí Izrael, nenávidí Židy, takže ta demonstrace byla protiizraelská, vedená zuřivým antisemitismem.
Zajímavo jest, že když se dav rozptýlil na jednotlivce, takže s nimi bylo možno zavést dialog. Během projevů a průvodu jsem se sám neprojevoval, ale tady jsem se z reportéra stal zase obecným občanem. Ptal jsem se jednoho takového přesvědčeného bojovníka za svobodu, proč ti nebozí Palestinci stále na své židovské sousedy střílí raketami. Na to mi odpověděl:
"To jsou jen takové symbolické rakety."
Aha, hm, nojo. A země je placatá...
A tímhle jsem si kazil 17. listopad! Tak jsem se alespoň na závěr prošel dolů na Václavák a pak k Národnímu divadlu. Svíčky u památečných míst sálaly žárem, hasiči občas museli neposlušné plameny uchlácholit pískem. Jo, u toho Koně byl taky jeden Francouz, který jen krčil rameny:
"To nic není. Rabují se obchody? Hoří auta?"
Aha, hm, nojo. Zatím ne.
Pro Neviditelného psa psáno, zlobeno a smáno v Praze na Lužinách v úterý 19. listopadu 2024
