Problém volby amerického prezidenta vyřešen

Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo i více než měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem „zavazováni“. Přesto se téměř vždy nějaký ten „nevěrný volitel“ vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu.

Větší problém dělá, když je počet volitelů (který se měnívá podle aktuálního počtu obyvatel jednotlivých států) sudý (posledně i teď se jedná o 538 kusů). Statisticky pak může dojít k rovnováze a - nerozhodnutí o tom, kdo se má stát prezidentem! Vlastně dnes už to problém nedělá. Hlasy volitelů totiž sčítá Senát, a ten také rozhoduje, koho při rovnosti hlasů volitelů zvolí za prezidenta. (Už se tak stalo v letech 1800 a 1824.) Největší dosavadní volební virvál spadá do let 1876 a 1877, kdy byl po předchozím povolebním boji nakonec uznán za vítěze republikán Rutherford B. Hayes a to minimálním počtem volitelů 185 oproti 184 volitelů demokrata Samuela J. Tildena. Přičemž původní skóre znělo 184:165 ve prospěch Tildena. 20 zbylých hlasů pocházelo ze tří jižanských států a Oregonu, které se nedokázaly dohodnout, v čí prospěch vlastně jejich voliči hlasovali! Nakonec všech těchto 20 hlasů přiřkli kongresmani Hayesovi za závazek, že stáhne z jihu „okupační jednotky“ federálních vojsk (válka Severu proti Jihu skončila r. 1865) a tím ukončí „rekonstrukci Jihu“.

Minule probíhaly a dobíhaly povolební virvály, když se prohravší prezident Donald Trump cukal uvolnit flek. Protože v mnoha státech, kdy v těchto volbách "vítěz bere vše", byly rozdíly v hlasech jen v desetinkách procent. Rozléhaly se větší virvály než v roce 2000, kdy se na Floridě z rozhodnutí Nejvyššího soudu přepočítávaly hlasy, aby zde nakonec nad Alem Gorem zvítězil George W. Bush (mladší) jen o několik set hlasů! A následně tak získal celkem 271 volitelů oproti Goreovým 266. Humorné bylo, že na Floridě v té době guvernéroval Georgeův mladší brácha Jeb Bush. A tehdy jsem připravil návod, jak zjednodušit další US prezidentské volby a zvěrohodnit jejich vítěze. Tentokrát to tedy nebylo potřeba, ale kdoví, jak proběhnou další americké prezidentské volby? Vracím tedy skoro čtvrt století, vlastně 138 let starý návod do hry:  

***********
To se rochňáme ve zmatcích, které postihly někoho jiného než nás. Místo abychom nezištně a obětavě pomohli radou. Problém volby v případě rovnosti hlasů je přece už dávno popsán v literatuře. A to více než sto let.

Již v roce 1886 je popsána situace, kdy ani dvacet hlasování nepřineslo rozhodnutí o volbě předsedy Weldonova klubu ve Philadelphii. Phil Evans ani strýc Prudent nechtěli ustoupit. Pokladník Weldonova klubu, pan Jem Cip, tehdy přišel s pozoruhodným návrhem, totiž že nezpochybnitelná volba má být učiněna "středovou zkouškou".

Cituji: "Na dvou bílých tabulích byly nakresleny dvě černé úsečky. Délky obou byly matematicky stejné, protože byly určeny s takovou přesností, jako by šlo o základnu prvního trojúhelníku trigonometrické sítě. Pak byly obě tabule postaveny v týž den uprostřed volební místnosti, oba soupeři se ozbrojili tenkou jehlou a vykročili společně každý ke své tabuli. Ten ze soupeřů, který vbodne jehlu blíže středu úsečky, bude prohlášen předsedou Weldonova klubu."

A jak to dopadlo? Zase nerozhodně! Naštěstí měl člen klubu pan Truck Milnor v kapse náhodou Perreauxovo mikrometrické měřítko. A tak bylo změřeno, že strýc Prudent se přiblížil středu "na méně než šest patnáctisetin milimetru", kdežto Phil Evans jen na "méně než devět patnáctisetin". Strýc Prudent se stal předsedou Weldonova klubu, kdežto Phil Evans pouze tajemníkem. Pro pouhé tři patnáctitisíciny milimetru se pak oba muži velmi silně nenáviděli, to by se asi ani za sto let nezměnilo. Ale samotný problém nerozhodné volby byl tím vyřešen!

Jak praví odborná literatura: "Tohoto způsobu volby mohlo být užito všude, i když šlo o volbu nejčestnější, a mnoho docela rozumných Američanů pomýšlelo na to, použít ho i při volbě presidenta Spojených států."

(Jules Verne: Robur dobyvatel, vydal 1996 Mustang spolu v jednom svazku s Pánem světa v překladu Václava Netušila z roku 1964.)

ŠAMAN
***********

(Robur dobyvatel, v originále Robur le Conquérant, vyšel ve Francii poprvé roku 1886. K článku je přiložena původní francouzská ilustrace L. Benetta a G. Rouxe.)

Psáno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 7. listopadu 2024
Původní příspěvek vyšel v rámci celistvého Neviditelného psa v úterý 21. listopadu 2000 pod názvem AMERICKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Problém volby amerického prezidenta vyřešen. Ještě jsem neměl své Doupě:)