Zobali vrabci, zobali, igelitové obaly...
Měli jsme u nás na Lužinách jednu sezónu bezobalovou prodejnu. Tedy prodejnu, kde si různé potraviny můžete koupit do svých přinesených obalů. Všelijaké zrní, oříšky, ovůcky a tak. Ba i mléko se v takových prodejnách najde. Když jsem ten krámek zaregistroval, zaplul jsem do něj, abych podpořil dobrou myšlenku. Jenže ouvej - neměl jsem s sebou připraven žádný obal. Nic to nevadí - mají pro vás obaly připraveny. Sklenice, lahve, dózy.
Druhé ouvej: musí se za ně platit, za ty obaly, a to ne úplně zanedbatelně. Tak si příště přinesu svoji tašku a dózičky a lahve. A pak jsem se podíval na cenovky. Myslel jsem, že když ušetřím za obaly, bude cena samotných surovin levnější. Ale houbeles! Všechny ty potraviny byly dražší! A proč?
Protože to byly "biopotraviny". Ty prý nemají mít nějakou nějakou lepší kvalitu, ale normální kvalitu. Ano, jíst, lépe řečeno <kupovat biopotraviny je normální. Jo? Tak proč nemají normální cenu???
Po roce se v místním radničním měsíčníku objevilo zoufalé SOS - zachraňte naši bezobalovou prodejnu! No, nezachránila se. Chyba byla zejména v jejím umístění, podle mne. Protože nesídlila v žádné nové budově s ajťáckou firmou, ve které bytují mladiství pokrokáři, anebo alespoň třicetiletí "zoomeři", již dojíždějí do práce na kolech a žijí moderním životním stylem. Ne, byla otevřena na sídlišti z osmdesátých let, kam se stěhovaly tehdejší mladé rodiny, dnešní "boomeři". A my jsme prostě zvyklí šetřit a neoznačovat to rovnou za "životní styl Zero waste".
Nevěděl jsem, když jsem byl malý a chodil kupovat mléko do bandasky, že provozuji takový životní styl. Ale celoživotně se v domácnosti mých babiček, matky a nakonec i v mých domácnostech nikdy nic zbytečně nevyhazovalo. Vždy platilo a platí samozřejmé heslo:
"Jídlo se nevyhazuje."
Tedy jen pokud nezkysne, nepokryje ho plíseň, neochutnají ho červi nebo larvy molů. To pak musí jít do bioodpadu. Teď například má milá přítelkyně Karla vaří čočková jídla z materiálu, který nakoupila ještě má nebohá žena Ivana. Šošovice je to předvařená, takže šetřím energie, které byly do tohoto mlsku vloženy nejméně před 12 lety (datum doporučené spotřeby 2.9.2013). No, čočce se nic nestalo - protože byla uschována v originálním obalu.
Obal jest to jednoduchý - papírová krabička. Tedy pouze potištěný papír, který se dá lehce zrecyklovat. Vevnitř žádné igelitové pytlíky, ale stačilo to na to, aby obal plnil svou původní funkci - totiž ochranu obsahu. Plus funkce další, jako bylo umožnění transportu čočky ze sámošky, aniž bych za sebou zanechával stopy jako Jeníček s Mařenkou. A hranolovitá krabička se taky pohodlně zasunula do špajsky, kde zabrala minimum objemu a dovolila naskládat na se další krabičky. To je totiž prapůvodní smysl každého obalu! Až možnost uskladnění potravin v krechtech, proutěných košících a později v keramických nádobách dovolila rozvoj lidstvu bez údobí hladu. A žízně...
Z moderních vylepšení obalů vyzdvihuji ještě možnost, že mohou sloužit i jako "nosič informací" ohledně svého vnitřku, jako je třeba, že předvařenou čočku stačí vařit už jen 15 minut.
Bohužel s rozvojem civilizace začaly obaly sloužit i jako nosič reklamy, ve které se ale člověk nedoví to podstatné. Například si můžete přečíst na jednom pytlíku s něčím, co vypadá jako ořechy název "Paraořechy" a pod tím varování: "Pozor, obsahuje ořechy!" - a přitom jde o semena plodů Juvie ztepilé...
Horší je, že se často využívá jakéhosi objemového efektu - obří krabice je naplněna jen ze dvou třetin, ale když člověk kupuje, koupí to, co je velké, že, když je to levné. Čili pak už obal neplní ani funkci přepravní či skladovací. Aby se tomu zabránilo, vznikla myšlenka bezobalových prodejen. Jenže opakuji: obal musí hlavně chránit svůj obsah.
Přemíra obalů ničí planetu, ale ne proto, že jsou zbytečné, ale protože jsou nadužívané. Místo toho, aby se užívaly přiměřeně, přiměřeně, budeme rušit obaly. V současnosti probíhá už asi marný boj proti zavádění vratných umělohmotných lahví. Proti tomuto nápadu brojí hlavně samosprávy: Sotva za nemalých nákladů zavedly kontejnery a sběrné vozy na separovaný sběr, už je budou moci zase zrušit a to dříve, než se jim amortizují náklady. Přitom zavádění vratných umělohmotných lahví ausgerechnet v Česku je kravininum. U nás v Evropské unii jsme se zavázali, že už letos budeme recyklovat 90 % plastů. No, jenže již nyní se v přirozeně ekologicky myslícím Česku recykluje nějakých 80 - 85 % plastů. A kvůli pár procentům navíc budeme mařit nedávno vynaložené peníze a vynakládat další zbytečné miliardy? Jo, budeme. Aby to bylo evropsky jednotné.
A zákazníci si připlatí 4 kačky navíc. Které dostanou zpátky - pokud ovšem vrátí lahvinku (nebo plechovku) nepoškozenou, nesešlápnutou a s neporušenou etiketou a EAN kódem. Poslyšte, já doma separuji odpad, dokonce když jsme se do našeho sídliště v roce 1986 stěhovali, tak Ivanka ponechala v kuchyni prostor pro separovaný odpad (za starý papír se ve sběrnácjh platilo!). Takže tam mám tašku na papír, koš na láhve (do kterého dávám nově i "kovy" jako víčka od jogurtů), pytlík na bioodpad a pytel na plasty. Na sešlápnuté lahve od minerálek, třeba. Díky tomu mám směsného odpadu jen směšně málo a koš s ním vynáším tak jednou týdně poloprázdný. Jenže na nesešlápnuté lahve nebo konzervičky od koly bych si musel pořizovat nový pokoj...
Teď se vynořila ještě jedna speciální zhůvěřilost. Abychom nezahazovali umělohmotné uzávěry umělohmotných lahví, musejí být nově ty uzávěry pevně připojeny k oněm lahvím. Je to proto, aby vodní ptáci nekrmili svá ubohá mláďata uzávěry. Jenže při prvním nečekaném použití takového vynálezu jsem se polil. Dávám si pozor, ale prostě takhle zmrvené uzávěry nejdou pak znova pořádně uzavřít. Mléko už nemohu před použitím protřepat, pokud si nechci oblít celou kuchyň. Zásadní vlastnost obalu tak mizí.
A aby to bylo dokonalé, tak protože materiál uzávěru je jiný PET než materiál lahve, pak by se měly recyklovat tyto dvě součásti obalu odděleně. No a proto se zřejmě k sobě připevňují. Ale třeba přibude něco nesmysluplné práce našim vězňům...
Mé vlastní řešení evropské nedomyšlenosti bude jednoduché - vůbec umělohmotné lahve nekupovat! Mléko jen ve skle nebo ve vrstvených obalech. Z nich se už dnes umějí recyklovat jednotlivé složky - papír i plasty. Anebo se mohou mnohem jednodušeji použít vcelku jako stavební či izolační materiál. Nejkvalitnější, nejlevnější a nejekologičtější pití je nakonec kohoutková voda. A konzervy s pitíčky jsou samy o sobě hloupé - vidíte, a pijí z nich většinově právě ti mladí progresivističtí wůmeři, pseudoochránci přírody. Hm, kteří rovněž oblibují přírodě zcela nepřátelskou dodavatelskou službu rozvozu potravin, při kterém je polovina dopravovaného objemu z umělohmotných obalů, misek, příborů. A dle statistik si přímo rochní v plýtvání s potravinami. Avšak negeneralizujmež!
A teď nově mají být zakázány umělohmotné obaly na krájený sýr. Přesněji: soudruzi europoslanci schválili na podzim roku 2023 směrnici Evropské komise, podle níž se mají do plastových sáčků balit pouze ty potraviny, u kterých je to "nezbytně nutné". Třeba syrové maso, ryby či mléčné výrobky. Vypadá to, že sejra "nezbytně nutný" není - alespoň podle současného výkladu. Pamatuju se, jak Ivanka v osmdesátkách nadšeně kupovala krájený sýr, prokládaný papírem, který se na ten sýr avšak lepil. Bylo to stále lepší, než krájet bločky sýra sýrovou lopatkou či nožem. Při čemž se nikdy nedosáhlo malé, ani rovnoměrné tloušťky plátku. Ptali se sejrařů, co s tím budou dělat. Co by. Budou krájený sýr balit do papíru. Ale pak už nebude mít trvanlivost tři měsíce, alébrž pouhé tři dny...
Pro moji bůmerskou generaci nic nového, vrátíme se zpátky na stromy. Ale proč se plýtvají miliardy na to, abychom se vrátili do prvobytně pospolné společnosti???
No dobře. Chránit životní prostředí, zalejvat stromy na lodžii a kupovat vejce od slepic mohu i nadále. Ve špajsce mám nakonec pro nejhorší chvíle schovanou ještě půlkilovku nepředvařené čočky, koupenou někdy v roce 1980.
Dobrou chuť!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 14. ledna 2025
