Naštěstí jsem v nich bytoval jen rok. Nastoupil jsem do nich jako vojín absolvent a vyšel zocelen jako četař absolvent. A během té doby jsem byl vyškolen příběhy, které nebyly míněny jako vojenské školení, leč pro život jsem zde nasbíral mnohé nezářné příklady. Kupříkladu jako ten s vážným zraněním vojína dvouleté základní vojenské služby. Kterou si jí postižení mladíci zpestřovali pravidelným "používáním alkoholu" ve formě piva, a to nejen v Masných krámech.
Když se pak vojsko vracelo z hospod, očůrávalo rohy, ale ani to nedostačovalo k dokonalému vyprázdnění močového měchýře. I dostavovalo se noční puzení. Vojsko z jedné konkrétní světnice v jihovýchodním rohu ve druhém patře bylo avšak líno chodit nějakých čtyřicet metrů po chodbě (jsou to tereziánská kasárna) k nejbližším záchodkům, pánským, jistěže. A tak vylézalo z okna na přistavené lešení a chcalo z něj. Hezky na čerstvém vzduchu, s konejšivým šuměním dlouhého močopádu. Lešení, milé děti, se tehdy stavělo někdy déle než trvala samotná oprava fasády a na svém místě setrvávalo i několik pětiletek.
Avšak stalo se jednou, že fasáda byla opravena, lešení sňato a pak to pokračovalo nemlich stejně jako v tom filmu Světáci. Jedno zmožené vojsko se při nočním nucení vydalo, jak bylo zvyklo, k oknu, otevřelo jej, vysáplo se na parapet a volným krokem pokračovalo k volnému pádu, neb žádné podpory nebylo. A byla to tereziánská kasárna, třetí podlaží, pročež výška parapetu vztažena k dopadové ploše páčila asi 8,5 metru. Ubohé vojsko si zlámalo hnáty, což byla mimořádka, zejména proto, že náklady na léčbu nešly z národního zdravotní pojištění leč z rozpočtu Ministerstva národní obrany. Pročež armáda přikročila k zavedení opatření k zamezení možného dalšího pádu opilých osob v dočasné správě vojenského zdravotního zabezpečení. Opatření sestávalo ze zamřížování dvou oken v boční stěně vojenské světnice/ložnice. Toho okna, ze kterého vypadl napolo spící už téměř čůrající ožrala a toho vedlejšího. Obě okna v boční fasádě byla tedy opatřena mříží. Další čtyři okna v té světnici, tedy ta za rohem, ta zamřížována nebyla. Ano, i z nich vstupovalo močichtivé vojsko na lešení - ale z těchto přece nikdo nevypadl!
Předcházející rok zase v zimě mrzlo až tak, že si vojsko při slavnostním nástupu na závěr cvičení na Boleťáku přivodilo mnohé omrzliny na prstech rukou. By si je nepřivodilo, mělo-li by navlečeny rukacvice. By je mělo navlečeny, kdyby vědělo, že bude čekat na soudruhy důstojníky z obranných ministerstev našeho i bratrských států dlouhé hodiny, než dorazí několik soudků stoličné. Takže ten můj následný rok dbalo důstojnictvo, by mělo vojsko za mrazu navlečeny rukavice. Načež v našich kasárnách propukl ve skladu uhlí požár a některé vojsko si přivodilo popáleniny. I zostřena byla protipožární cvičení a na mráz se zapomnělo...
Říká se tomu "připravovat se na minulou válku". Stejně jako když nějaký terorista unese letadlo díky tomu, že má nůž, pročež se cestujícímu obyvatelstvu na letištích zabavují nůžtičky na manikúru. Čehož se ale už neděje, neb přikročeno bylo k rozumnějším ochranně obranným opatřením. A jest už možno si do příručního zavazadla vzíti kudlu zvící 6 cm délky. (Alespoň tak tomu bylo, když jsem minulý podzim letěl na Santorini. Bohužel můj potápěčský nůž zvěl 7 centimetrů a musel jsem ho nechat v úschovně za 100 Kč/ den, odkud mi ho naštěstí hned druhý den po datovém spojení vyzvedl hodný synek.) Na letištích se proti teroristům zavedla tak přísná opatření, že se měkké cíle hromadily před vstupní halou. Čehož využili teroristi, aby zaútočili na tyto masy. Viz bruselské letiště Zaventem, březen 2016. (Ten den jsme zrovna s mou přítelkyní Janou letěli z Václava Havla airportu do Izraele.)
Tak, a teď to máte natvrdo, Evropané, myslel jsem si tehdy na tom ruzyňském letišti. Bylo mi nesmírně líto obětí – ale nejednalo se o nic, co by už v Izraeli neznali desítky, ba tisíce let. Svítala ve mně malá naděje: Třeba už nebude Izrael tak peskován za to, že chrání své občany před vyvražděním. Třeba začne Evropa více spolupracovat s Izraelem – a nejen v bezpečnostních otázkách, vždyť ta malá zemička kvete i uprostřed pouště, zatímco Evropa stále pláče nad vzrůstajícím suchem a přívalovými povodněmi. Které zatím řeší – dotacemi zemědělcům. Ne dotacemi na zavlažovací systémy a umělé nádrže, zachycující dešťovou vodu, ne! To by bylo popřením dotační politiky EU. Ty dotace mají nahradit finanční ztráty… Nu, naděje to byla marná.
Přestože ještě v tom roce 2016, konkrétně v pondělí 19. prosince, se na jednom z berlínských vánočních trhů udál masakr prostřednictvím nákladního auta. Kancléřka Anděla Merkel byla tehdy "otřesena" "nepochopitelným činem", z něhož byla "hluboce zarmoucená". Třeba by ten čin byl pro ni pochopitelnější, kdyby žila pár let v Izraeli, pak by možná nevítala s tak širokou náručí zejména muslimské připrchlíky. "Wir schaffen das" ("zvládneme to") pravila rok předtím, tedy na podzim 2015. Do následujícího října dorazilo do Evropy přes tuto německou cestu - která byla vpodstatě nezákonná ("v rozporu s pravidly dublinského systému") 700 tisíc imigrantů. Ne, to nebyla příprava na žádnou válku. To bylo, jako by československá armáda dávala k oknům šipky s nápisem "tudy, prosím, račte opustit 2. patro"...
Nicméně už jednu taktiku okoukali němečtí policajti od svých izraelských kolegů. Když proti nim běží chlap nebo ženská s kudlou v ruce a křičí "Alláhu akbar", tak nezaváhají a střelí na útočníka. Jeden jejich mladý kolega totiž tak vloni neučinil a skončil se slavnostními výstřely nad hlavou v chladném hrobě. To je už skutečně lepší čelit vyšetřování místní varianty GIPSu pro podezření ze spáchání použití nepřiměřené síly...
Letošní vánoční a novoroční slavnosti byly poznamenány dalšími útoky poblázněných mimozemšťanů. Skutečně, to, že voláte "Alláhu akbar", nebo že máte za okénkem vražednéhu trucku vlajku Islámského státu nesvědčí nic o vašem motivu. Jen to, že se (podle německých úřadů aspoň) jedná o "případy amoku".
Nu, letos se tedy bezpečnostní síly v Magdeburku a New Orleans nepřipravily dobře ani na tu minulou válku. Přičemž zde, na Západě, na Ukrajině a v Izraeli už probíhá válka budoucí...
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 3. ledna 2025
PS: Všichni mi teď péefkují. Tak tedy přidám pod svůj první letošní článek pro Neviditelného psa taky jedno péefko. Měl jsem ho dát už 3. října 2024, ale sem se docela hodí.
