"Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství..."
Odstavec 1 onoho paragrafu přitom vyjmenovává desítky trestných činů, na prvních místech jsou ty nejvýživnější, jako trestný čin vraždy, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, nebo zneužití dítěte k výrobě pornografie a týrání svěřené osoby.
Nuže toto všechno musí zatajit jak advokát, tak i duchovní již dnes, před ratifikací smlouvy s Vatikánem. Takhle, on to podle zákona nemusí "zatajit", avšak "nemá oznamovací povinnost". Že to zatajit musí určují vnitřní předpisy Advokátní komory a katolické církve, potažmo i předpisy církví a náboženských organizací, registrovaných v ČR.
Vlna senátorského vzdoru proti novodobému konkordátu se však zvedla zejména kvůli rozšíření množiny těch, kdo mají dodržovat zpovědní tajemství. Nově ho nebudou mít jen kněží u zpovědi, ale i "pastorační pracovníci". Ale jde o rozšíření pojmu? Vždyť i "pastorační pracovníci" jsou přece "duchovní", a ti mohou zpovědní tajemství (anebo "výkon práva obdobného zpovědnímu tajemství") hájit už dnes. A ještě ke všemu "za podmínek stanovených zákonem". Kteréžto omezení je přímo opakováno i v Článku 4 "Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách". ("Pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zákonem.")
A navíc je tady v českém zákoně další výjimka, a to, že ono "zvláštní právo" se týká pouze církví a náboženských společností, "je-li tato povinnost tradiční součástí jejich učení nejméně 50 let". A to u katolické církve je dodrženo, i u druhé nejsilnější české církve, tedy Československé církve husitské a dalších našich tradičních církví. Žádní Rytíři Jediové se do toho nenasáčkují.
Na nemravnost zpovědního tajemství se poukazuje s ohledem na zatajování nepřípustného sexuální násilí duchovních osob na dětech a mládeži. Jakkoli jsou tyto zločiny odporné, není to nic, čeho by se v podobné šíři nedopouštěli i skautští a pionýrští vedoucí na svých svěřencích. Jen u církví je to nově medializováno. Obludné zejména u katolické církve je, že ta má přece jen o něco mravnější poslání než sportovní a turistické oddíly. A přitom stejně jako je tomu u sportovních bafuňářů, historicky zatlouká, zatlouká a zatlouká. Od dob starověku až po současnost se podobné prohřešky duchovních většinově řešily tak, že je nadřízený poslal do jiné diecéze, kde pak své úchylné zločiny mohli páchati dále. Místo, aby byli nejméně exkomunikováni. (Ostatně soudím, že mnohým z těchto činů by bylo zabráněno, kdyby sveřepí katolíci už konečně dovolili svým kněžím ženitbu.)
No dobře, ale to není většinově věc zpovědního tajemství! Vždyť z nějakých 99 % se nezpovídají duchovní přece, ale lid obecný. A o jejich zločinech se ví mimo zpovědní tajemství.
Zatímco u "obvyklých" sexuálních zločinů se do oznamování svědkům nechce a často jsou líní ho řešit dokonce i policisté (napříč všemi právními státy), do soudů s církevními hodnostáři se moc nehrnou ani samy soudy. Je to vždy takové vošajstlich. A tak, bohužel, není k dispozici ani předchozí judikatura.
Nicméně máme zákon, podle kterého sice advokáti a duchovní nemusejí oznámit trestný čin, pokud se už stal, avšak tím není dotčena povinnost překazit trestný čin, a ta je uložená trestním zákoníkem. Když se farník svěří knězi, že hodlá spáchat třeba teroristický čin, pak nemůže předem dostat rozhřešení. Dle českých zákonů by měl kněz v takovém případě šupem mazat na policii a oznámit přípravu tohoto trestného činu.
Jenže! Pro katolické duchovní platí především Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici), jenž zpovědní tajemství označuje za neporušitelné - a to bez výjimek! Nejsem znalcem kanonického práva, ani jeho aktuálních změn a předpokládám, že ani čeští soudci většinově nejsou. Takže záleží na zpovědníkovi, jestli se bude řídit právem civilním, anebo kanonickým. Zatímco v obvyklých případech má zákon přednost před vnitřními předpisy jakékoli organizace, tak v případě církve katolické je "organizací" vatikánský stát. Smlouva s Vatikánem je pak mezinárodní smlouvou a mezinárodní smlouvy mají přednost před vnitřními zákony! Však i jeden ze závěrečných článků této smlouvy uvádí, že "případné sporné otázky týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny jednáním mezi smluvními stranami diplomatickou cestou".
A to je asi největší problém této smlouvy. Ale ten mají všichni, kdo podobnou smlouvu s Vatikánem podepsali. A dá se s tím žít, pokud smlouva ukotvuje zatím nejasné a raději neřešené otázky fungování církve.
Co diplomacie Fialovy vlády jednoznačně na Vatikánu vyboxovala je několik věcí: "Svatý stolec zaručuje, že hranice arcidiecézí, archieparchií, diecézí, eparchií a exarchátů se sídlem v České republice budou respektovat státní hranice České republiky." Do čehož se Stolci moc nechtělo, protože teď bude muset konečně přemalovat mapu, která v pracovně papežů visí nejméně od středověku.
Spor o vlastnictví pražské katedrály svatých Víta, Václava a Vojtěcha, která původně měla byla dle Vatikánu "společnou památkou katolické církve a českého národa", avšak dle českých diplomatů jednoznačně "ve vlastnictví České republiky" byl vyřešen vtělením této formulace už do preambule smlouvy, kde se navazuje "na majetkové vyrovnání na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a na ujednání o úpravě vzájemných vztahů při péči o Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha;"
přičemž ono "ujednání" je vlastně dohoda z roku 2010 mezi prezidentem Václavem Klausem a arcibiskupem Dominikem Dukou, podle kterého je katedrála ve vlastnictví státu, zatímco se na její správě obě strany podílejí. Kladem je i výslovné přijetí onoho podstatnějšího "majetkového vyrovnání".
Zrovna tak z preambule vyplývá, že Česká republika není zemí v nějakém područí katolické církve. Zde konkrétně se ČR odvolává "na svůj ústavní pořádek a právní řád, podle něhož je založena na demokratických hodnotách a není vázána na žádnou výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," zatímco Svatý stolec se zase drží "dokumentů Druhého vatikánského koncilu a předpisů kanonického práva". Což je mnohem mírnější ustanovení, než se kterým Vatikán původně přišel, a ve kterém se mluvilo o tom, že "katolická církev a stát jsou, každý ve svém řádu, nezávislé a svrchované".
V rámci tohoto článku už nebudu zmiňovat výhrady vůči posílení vlivu cizí mocnosti na školství, zdravotnictví, vězeňství, armádu a bezpečnostní složky. Jenom bych mohl zlomyslně upozornit, že pokud bude přijat zákon, lépe řečeno přílepek k Lex Ukrajina o trestání "činnosti pro cizí moc", pak co? Pak vlastně ale nic, Šamane. Babiš, Okamura a (zatím) mimoparlamentní opozice v tomto případě pláčou nad cizím hrobem.
Protože pak se nebude jednat o "neoprávněnou činnost" a nebude ani vedena s cílem "ohrozit nebo poškodit důležité zájmy České republiky".
Psáno a citováno v Praze na Lužinách v pátek 10. ledna 2025
Použité materiály:
Článek Vojtěcha Gavriněva ze Seznamzpravy.cz z 27.2.2024: Detaily z utajeného jednání s Vatikánem. Spor o vliv na školy i nemocnice
Text Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, jak je uvedena na webu Církve československé husitské
PS: Pro milovníky internetové archeologie uvádím odkaz na právě čtvrt století starý rozbor "Jaký bude rok 2000". Na Neviditelném psu vyšlo 11. ledna 2000, dnes už v jeho archivu nedohledatelno. Co je i pro letošek zásadní na politické scéně? Rok slunečního maxima!
