 |
Takhle to bylo vždycky. Balkánské války v letech 1912–1913 předznamenávaly první světovou válku. Italská válka v Etiopii (1935-36) a občanská válka ve Španělsku (1936-39) předcházely druhou světovou válku v Evropě, druhá čínsko-japonská válka (od r. 1937) připravovala zase její rozkvět v Asii.
Otvíraná okna konfliktů zase často zastiňovala jiné drobné válečky. Zatímco před první světovou válkou si nové balkánské národní státy zabíraly území rozpadající se Osmanské říše, tak moderní Turecká republika v čele s bájným Atatürkem si nenápadně ubrala z francouzského mandátního území, které se mělo roku 1946 stát nezávislou parlamentní republikou Sýrií. Ještě předtím, už v roce 1938 si ve stínu Mnichovské krize Turecko zabralo severní provincii budoucí Sýrie (Alexandrettský sandžak). Po roce fiktivní "nezávislosti" si z ní udělalo svou jižní provincii (Hatay). Ovšemže až po příslušném referendu, jestli vám to náhodou něco nepřipomíná. MMCH, v roce 2018 turecká armáda obsadila další části Sýrie, a to Afrínský region, jenž byl základnou syrských Kurdů. Ano, v rozporu s mezinárodním právem, stejně jako v rozporu s mezinárodním právem je i turecká okupace severní části Kypru od roku 1974. Zde od té doby existuje pouze Tureckem uznávaná "Severokyperská turecká republika". Hm, Turecko je přitom členem NATO (od r. 1952) a jeho armáda je druhá nejsilnější v Alianci - asi půl milionu "nasaditelných vojáků".
Evropa přitom měla v době nových balkánských válek po rozpadu Jugoslávie (1991 - 2001) jak se ukázalo většinu "nenasaditelných vojáků". Odhadovalo se, že armády evropských států NATO jsou schopny nasadit do konfliktů mimo své území jen 5 % svého osazenstva. Jo, série jugoslávských válek, to byly první "velké války" na území Evropy po druhé světové válce se 130 až 140 tisíci obětí, převážně civilistů.
Ale vraťme se ještě do poloviny 20. století. Sovětský svaz v roce 1956 surově potlačil maďarské snahy o větší nezávislost. Zabil přitom odhadem asi 20 tisíc lidí. Druhá a rozhodující sovětská intervence, vedená maršálem Koněvem, začala 4. listopadu 1956. A to v mediálním stínu Suezské krize. Izrael tehdy nehodlal tolerovat teroristické bojůvky, které na něj útočily z tehdy egyptského Pásma Gazy a 29. října zahájil invazi na Sinaj. Navíc Egypťané zakázali Izraeli průjezd lodí čerstvě znárodněným Suezským průplavem. Egypt také blokoval jihoizraelský přístav Ejlat tím, že uzavřel Tiranské úžiny. "Podle mezinárodního práva" šlo o jednoznačný válečný akt ze strany Egypta. Francouzům a Britům se také nelíbilo znárodnění průlivu, a tak jejich letadla 31. října napadla egyptská letiště. Jejich výsadkáři pak 5. a 6. listopadu obsadili pásmo průlivu. Jenže to se zase nelíbilo ani Sovětům, ani Američanům. I když jejich nátlak na interventy byl nesymetrický. Američané Velké Británii zablokovali půjčky z Mezinárodního měnového fondu. A Rusové slibovali, že na Londýn a Paříž odpálí rakety s jadernými hlavicemi...
A tak skončilo britsko-francouzské angažmá. Izrael se z obsazených území stáhl do března 1957. Boje o Budapešť trvaly jen do 11. listopadu 1956. Maďarští vlastenci si stěžovali, že jim Západ neposkytl vůbec žádnou pomoc, a to ani mediální. No poněvadž "celý svět" přece sledoval konflikt na Suezu...
A tak by se dalo pokračovat. Skočím až do roku 2021, kdy Američani ostudně prchli z Afghánistánu.
Všichni byli z toho překotného útěku překvapeni. Zejména spojenci NATO, kteří v Afghánistánu také nemohli zůstat – USA jim poskytovaly logistiku a leteckou podporu. Ani ty pan truchlivý prezident Biden předem neinformoval! Nejvíc ale byli překvapeni další američtí spojenci, tedy místní vládní Afghánci – zejména ten generál afghánské armády, který se až ráno 7. července dověděl, že americká armáda ve spěchu vyklidila základnu Bagrám už večer předtím. Místo aby ji předala afghánské armádě, jak bylo domluveno. Takže hned v patách odlétajících Američanů tam vtrhly tisíce civilistů, kteří tu základnu rozebrali do mrtě, včetně zbraní. A bylo „předáno“. V zemi zůstalo i asi 50 tisíc afghánských spolupracovníků americké armády, jejichž následný osud není jmenovitě znám. Režisér a tehdejší voják našich záloh Václav Marhoul v České televizi konstatoval, že Biden má „krev na rukou“.
Zatímco se s prásknutím a vysklením zavřelo toto okno války, pak se okamžitě začalo otvírat okno války další. Prezident vší Rusi Vladimir Vladimirovič Putin nabyl dojmu, že Američané jsou slabí a už nebudou bránit ruskému Drang nach westen. Na čínské zimní olympiádě se Putin se svým úmyslem svěřil svému milému příteli Si Ťin-pchingovi, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ. Předseda Ústřední vojenské komise KSČ soudruh Si pak svého milého hosta poprosil, ať útok na Ukrajinu odloží až po skončení olympiády. Číňanům by to kazilo slavnostní závěr. Zimní OH skončily 20. února 2022. A hned 22. února vstoupily přiznaně ruské jednotky na území sudetoruských lidových republik na mezinárodně uznané území Ukrajiny. 24. února pak přikročily ke generálnímu útoku na Ukrajinu.
Putin sice viděl do žaludku jak Bidenovi, tak Evropanům, ale nepočítal s ukrajinským odporem. Ten trval v osamění až do doby, kdy se EU a USA rozhoupaly k pomoci. Bylo to i velkým štěstím pro Tchaj-van, protože kdyby padl Kyjev, pak by se soudruhovi prezidentu ČLR Si Ťin-pchingovi mohlo dostat chuti prodloužit pravidelné cvičení svých leteckých a námořních sil až do Tchaj-peje. Toto okno zůstalo prozatím zavřené. Tvrdím, že je to proto, že Ukrajina ukázala, že i menší země se dokáže účinně bránit přesile. Případné bombardování Pekingu by mohlo vést ke ztrátě čínské komunistické tváře a působit jako rozbuška v tomto dystopicky totalitním státě.
Mezitím zrál konflikt mezi Izraelem a jeho nepřáteli. Okno této války se prudce rozevřelo 7. října 2023, kdy Hamás a další palestinské teroristické skupiny napadly z pásma Gazy Izrael. Jejich bratři ze arabonacistického Hizballáhu se pak postupně přidávali i z Libanonu. Okna kolem Izraele byla obložena radujícími se zvědavci. Okamžitě také vzplály protiizraelské a antisemitské protesty v západní Evropě a v USA. Izrael se jal likvidovat Hamás v Gaze. Izrael se jal likvidovat Hizballáh v Libanonu. S velkou lstivostí deklasoval jeho předáky. Mezitím v sousední Sýrii průvan přirazil další potenciální válečné okno. Sýrie měla od Arabského jara z roku 2011 dost vlastních starostí s občanskou válkou, Islámským státem, tureckými nálety na Kurdy a ruskou internacionální leteckou pomocí. Během šesti listopadových dní roku 2024 se v zemi rozpadl režim Socialistické strany arabské obrody. Od té doby má nový pan prezident Ahmad Šara velkou práci s mezinárodním uznáním. Jeho vojáci teď podřezávají alávity, příslušníky náboženské menšiny, ze které pocházel předcházející diktátor Asad II. Odhaduje se, že do konce března 2025 bylo zavražděno na tři tisíce alavitů, ale někteří byli zastřeleni, pravda. A zabíjeni jsou i křesťané...
Sýrie byla přitom sponzorem Hizballáhu. Přes její území vedly do Libanonu trasy s íránskými zbraněmi i penězi. Hostila na svém území i íránské Revoluční gardy. Hizballáh ztratil přímé spojení na svého íránského sponzora. Jo, a ještě Rusko ztrácí svou středomořskou námořní i leteckou základnu. Jednak samo ze Sýrie evakuovalo významné množství vojáků i armádní techniky, jednak mu vládnoucí teroristické hnutí Haját Tahrír Al-Šám vzkázalo, že by mělo své základny "přehodnotit"...
Zatímco se nová syrská vláda baví vražděním svých náboženských a politických oponentů, zaútočil Izrael na její letecké základny a zrušil pro Sýrii pojem "letectvo". Podobně Izrael zatloukl syrské válečné okno v přístavech, kde potopil syrské loďstvo. Otevřel si tak vzdušný prostor pro útoky na íránský režim ajatolláhů, kteří neřeknou slovo "Izrael" ani za pytel prasat. Režim Íránské islámské republiky výslovně vyhrožuje Izraeli (pardon, "sionistické entitě") už od roku 1979 a popírá jeho nárok na existenci. „Izrael musí být vymazán z mapy“, to je jeho maxima. Zatím mu v tom pomáhala Sýrie (sorry, vole jako), Hamás (těm také platil petrodolary a dovážel zbraně), Hizballáh (prosím, už netelefonujte, nepřepínejte z pageru na vysílačky a nic neřešte, je-li vám život milý) a od palestinské agrese na Izrael i jemenští Hútiové. Je přitom zvláštní, že se západní a asijské koalice dosud nedokázaly vypořádat s hútijskými pirátskými přepady. Toto je poslední neíránský klacek, který má Írán na Izrael a zdá se tedy, že se nyní otevírá další okno války v Jemenu. A to bez přímé účasti Izraele, který bude odpovídat jen na hútijské/íránské raketové útoky z Jemenu. Zejména proto, že tito "boží bojovníci" jdou na nervy jak USA, tak i svým muslimským příbuzným ze Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a třeba i z Malajsie.
16. června 2025 Rada guvernérů MAAE prohlásila, že „Írán neplní své závazky ohledně jaderného programu“. Írán nepouští inspektory MAAE do jaderných zařízení, na něž si ukážou. Írán vystavěl tajné jaderné provozy, o nichž MAAE nic neřekl. Írán obohacuje své jaderné materiály nad úroveň, která dává smysl pro výrobu elektrické energie. Írán má nastřádáno uranu na pět až patnáct jaderných hlavic. Írán mezitím vyvíjí i svůj balistický program. Írán se baví s Evropany, kteří mu baští jeho diplomatické hrátky. Írán se o svém jaderném programu nebaví s Izraelem, protože neuznává jeho existenci. A tak 20. července Izrael nejdříve zlikvidoval íránskou protivzdušnou obranu a poté zaútočil na íránská jaderná zařízení, na íránské jaderné vědce, na íránské vojenské objekty a velitele a na íránskou televizi.
Írán se nebavil s USA, když ty chtěly zahájit diplomatická jednání o ukončení jeho jaderného programu. „Pokud dohodu neuzavřou, bude bombardování. Bude to bombardování, jaké nikdy předtím neviděli,“ řekl pak US prezident Donald Trump na konci března. Írán dohodu uzavřít nechtěl. "Írán se nevzdá obohacování uranu," prohlásil 4. června ajatolláh Alí Chameneí. Takže přišlo americké bombardování, které Donald sliboval.
Uzavřelo se jedno okno íránské hrozby a otevřelo se okno hrozby další. Íránský duchovní i faktický vůdce Chameneí už před dvěma měsíci prohlásil, že v případě napadení musí USA počítat "s tvrdou odvetou". "Tvrdá odveta" vůči USA se zatím odehrává jen dalšími raketovými útoky na "sionistickou entitu". Íránský parlament jedná o zaminování Hormuzských úžin. Snad mu to vymluví Čína, jejíž tankery tudy dovážejí ropu. Tohle okno vyzývavě mává svými křídly, a mezitím se potichu otevírá okno války mnohem drsnější.
Čínská lidová republika je ochráncem Korejské lidové republiky, která pro Čínu pracuje asi tak, jako Hamás pro Írán. Severokorejští jaderní technici se účastnili předávání poznatků svým íránským soudruhům. Severní Korea je jedním z článku Klikové hřídele zla (nikoli "osy", protože čára Pchjongjang-Moskva-Teherán-Damašek-Caracas je všechno, jen ne rovná). Po této čáře se pohybují peníze, zbraně, odborníci, vojáci, ideologie a společné nepřátelství vůči normálnímu světu. Nyní se zase nechal slyšet bývalý prezident i premiér Ruské federace Dmitrij Anatoljevič Medveděv se svým dalším štěpným výrokem. On má těch štěpných výroků více a bývá proto v zápaďáckých médiích vysmíván. Ovšem občas na jeho slova dojde. A krom toho, tento současný předseda Putinova Jednotného Ruska a zároveň místopředseda Rady bezpečnosti RF často říká to, co by báťuška prezident nikdy nemohl vyslovit nahlas. A co řekl tentokrát je: „Řada zemí je připravena Íránu dodat své jaderné hlavice.“ A protože od ledna platí mezi Ruskem a Íránem smlouva o "strategickém partnerství", zašumělo to na Trumpově sociální síti. Medveděv pak popřel, že by ty hlavice dodalo Rusko.
Jenže další z té "řady zemí" Klikové hřídele zla, která má jaderné hlavice, zůstává už jen Severní Korea. Venezuela se ještě nezmohla a syrský reaktor zbombardovali už Izraelci zavčas. Takže se otevírají okna, z nichž se natahují ruce, které by mohly předat severokorejské hlavice do Ruska a z Ruska už to není daleko do Íránu. Írán tedy zatím hlavice nemá! Jen surovinu pro jejich výrobu, kterou pravděpodobně včas odvezl ze svého podzemního zařízení v pohoří Fordo.
Zatímco toto píšu, tedy v pondělí 23.6. před půlnocí, zaútočil Írán 14 raketami na US vojenskou základnu v Kataru. Katarská protiraketová obrana 13 raket sestřelila a jedna spadla do pouště. Íránská média mohou triumfovat a Američané se mohou usmívat. Uvidíme dále, kam se toto okno války pootevře. Ale jsou tu dvě jiná hrozivá okna. Pokud nebude zcela zničena íránská balistická schopnost, otevírá se možnost jaderného útoku se severokorejskými hlavicemi. Stačí, když izraelskou obranou pronikne jedna...
A pak je tu ještě jedno okno s výhledem do asijského zadního dvorku. Pokud Írán začne plnohodnotnou válku s USA a Američané se jí budou plnohodnotně věnovat, pokud Írán probudí své spící agenty v Americe i v Evropě, může se Čína (s odkazem na okna válek, která jsem ukazoval výše) konečně pustit do Tchaj-vanu. Si si ale eště není istý. Dřívější vojenská doktrína USA totiž byla stavěna tak, aby Amerika byla schopná vést najednou hned dvě plnohodnotné války. Nevím, jak ji zmrvil Biden.
"Buduj armádu, posílíš mír." Evropské státy NATO se aktuálně rozhodly, že budou (měly by) investovat do své obrany 5 % státních rozpočtů. Máme zpoždění. Doufejme, že když bude USA chránit své zájmy všude na světě, tak že tím bude chránit i naše zájmy.
Třeba aby na nás nepadaly íránské rakety se severokorejskými (a možná tajně i ruskými) jadernými hlavicemi.
Psáno v Praze na Lužinách v noci z 23. na 24. června 2025
Viz i věštecký článek z 9. února 2022 Nastávající válka ve stínu olymblbády (Která? Ruská, nebo čínská? Nebo obě? A kdy?)
Žádné komentáře:
Okomentovat