Hořekoval jsem tady před týdnem v rámci článku o odbočování o nemravném chování motocyklistů. Ale oni se často nemravně chovají i cyklisté. Stojím na červenou, a tu mne v mém pruhu zprava předjíždí cyklista, aby se přede mne narval na křižovatku. A vůbec, nemají na silnici co dělat. Znamení o změně směru jízdy to nedává, často nesvítí, není vidět, a když do něj člověk drcne, tak hned padá a můžete za to vy.
No, jenže kromě občasného řidiče jsem taky pravidelný cyklista. A co mám těch asi sedm let kolo, tak na něm najezdím asi jen třikrát míň kilometrů než autem. A trvá mi to tak třikrát déle, takže za volantem i za řídítky strávím zhruba stejně času. A jen malou část z toho se vyskytuji na silnici, kde se na mě nejspíš zlobí řidiči. Tedy jen někteří se zlobí. A někteří dokonce moc. Někdy je to oprávněné - ale často je to zbytečné! Děláme na silnici, co můžeme. Tedy já dělám, co můžu.
 |
| Tudy už ne |
Tuhle jsem se vracel od Berounky Karlickým údolím a pak zabočil vpravo nahoru po frekventované silnici rovnou na obec Kuchař. Je to vlastně radiála, vedoucí z údolí Berounky poblíž Karlštejna směrem ku Praze. No, jenže je tam kopec jako blbec. Krajnice není a okraj silnice nic moc. Takže se nedržím samotného okraje, a ještě jak se drásám do vršku, tak tím kolem trochu kverlám. I tak jsem účastníkem silničního provozu a nějak se musím dostat i zkrz tunel, pardon, násep, vlastně viadukt už neexistujícího železničního spojení mezi zrušeným lomem Nový Čížovec a dosud fungujícím lomem Holý vrch. (Viz výřez z webu mapy.cz, jehož i nadále budu používat k zobrazení konkrétního problému.) Prodrásám se, auto za mnou mne už může předjet, ale jeho řidič nedbá, přibrzdí, otevře okénko a začne na mne něco řvát. Hulvát.
Nu ale poučil jsem se. Tenhle úsek teď překonávám po objížďce přes Trněný Újezd. Tady je zbytí! Nakonec je tudy vedena i cyklistická trasa 0013... Ale když už vyjedu do Újezdu Trněného, vykašlu se na Kuchař a vezmu to polňačkou do Újezdu Vysokého. Ten je sice hodně vysoký, ale vede mě na bezpečnější zpáteční trasu. Spoustu polních cest kolem Prahy jsem objevil v době covidu, kdy jsem pěšmo probrousil nejbližší okolí svého sídliska a objevil několik vkusných pěšin. Ty teď používám místo přetížených místních okresek. Středočeský kraj totiž před časem spustil projekt „Revitalizace polních cest“.
 |
| Tudy jo |
Ano, když se blížím ke křižovatce, kde svítí červená a stojí před ní kolona aut, tak ji předjíždím zprava, protože vlevo nebývá místo. A na té křižovatce na mě čeká vyznačený prostor kousek před čarou, za kterou čekají auta. Odtud vyrážím na zelenou, a když jsem v odbočovacím pruhu tak dávám znamení rukou. Rukou ve svítivě žluté rukavici (letní) nebo v černé rukavici s reflexním páskem (v zimě). Protože vím, že je třeba vidět a být viděn. Ale někdy je třeba držet řídítka pevně, a tu ručkou nemávám, spoléhaje se na to, že směřuju podle šipky v pruhu a ten za mnou to ví...
A ano, když jsem si kupoval kolo, tak jsem ho chtěl s blatníky, nosičem a - se světly. Teď mám tedy už třetí generaci světýlek. Vím jak jsou důležitá. I ta přední i za dne. Když jsem tuhle jel jako řidič po silnici mezi poli, obklopené alejí, která vrhala pruhy stínů, všiml jsem si, že v protisměru vybočilo z neznámého důvodu do mého pruhu auto. Až po chvíli jsem si uvědomil, že předjíždí neviditelného cyklistu, schovaného ve stínu. A ze zkušenosti vím, že v těchto míhaných stínech se nejen předjížděný, ale i protijedoucí jezdec na kole bez světel činí neviditelným. Budu předjíždět svítícího cyklistu zezadu a srazím toho vola v protisměru, co nesvítí? Kdežto když svítí, tak ho vidím na kilomertr daleko. Takže jako cyklista svítím na silnici čelním světlem i ve dne.
Ještě poznámku o tom, proč se i poctivý cyklista nedrží u samého kraje vozovky. Ve městech tam bývají propadlé kanály, mimo město pak naše okresky bývají právě na okrajích často kolem nesjízdné, či těžko sjízdné. Podívejte se třeba, jak vypadá pravý okraj vozovky mezi Lužci a Vysokým Újezdem! Nechi si zmrzačit kolo, ani se...
 |
| Po okraji sotva |
Nejsem silniční cyklista, jezdím po cyklostezkách, pokud jsou tyto vedeny mimo silnice. Ale někdy není zbytí. Není mi tedy jasný smysl obrázku cyklisty poblíž krajnice v samotném jízdním pruhu, takto vodorovné dopravní značení V20. Tato značka "vyznačuje prostor a směr jízdy cyklistů" a "řidiče motorových vozidel upozorňuje, že se na pozemní komunikaci nachází zvýšený provoz cyklistů". Ále houbeles! Málokdy jsem na těchto "koridorech" viděl cyklistu - protože tam prostě nemá jízdní pruh a raději si šlape někde paralelně. Často jezdívám na trase Stodůlky - Motol, někdy autem, více autobusem. <Nikdy jsem tam neviděl někoho šlapat na kole. A když jedu na kole z Motola ke Stodůlkám, tak to beru samozřejmě silničkou skrz golfové hřiště, přece. Na hlavní silnici, vedoucí z Plzeňské na dálnici k Plzni je dvouproudá komunikace, takže by tu byl prostor k vyhnutí - ovšem v sedmdesátce, která je tu povolena. Protože tu bývá rušný provoz v obou pruzích, tak se tu auta vyhýbat nemusí - protože zde na cyklistu prostě nenarazí. To si jen někdo na magistrátu odškrtl položku "další kilometr vyznačených cyklotras" (či "koridorů"!) z volebního programu. (Občas je toho "koridoru" jen dvacet metrů...)
Jednou mi bylo jeti Jeremenkovou ulicí od Vltavy na Budějárnu. Vozovka tam zvolna stoupá a je tu vyznačena i bezpečná cyklostezka. Ovšem vpravo od ní parkují u obrubníku auta. Jeremenkova je dlouhá jen asi dva kilometry, ale dvakrát jsem se musel vyhýbat otvíraným dveřím aut!!! Naštěstí nejedu tak rychle, jako motorový cyklista, takže nedošlo k nárazu. Ale dávejme jako řidiči pozor, když zaparkujeme a otvíráme dveře na to, co jede za námi - hlavně v mrtvém úhlu!
A pak jsem se taky podivil, když byla cyklostezka přerušena zastávkou autobusu a já vyjel vlevo na vozovku - že mě zprava natěsno předjel na tu zastávku mnou neviděný autobus! On ten nesmyslný metr a půl totiž neplatí, pokud jste v pruhu, oddělený čárou! Pak to vskutku bývá na dotek. Z takovýchle cyklotrasových nudlí je nešťastná dcerka Terka, která se tam se svou nemotorovou koloběžkou nevejde. Totiž nevejdou se jí tam střídající se odrazové nohy...
Dalo by se ještě diskutovat o cyklistech versus chodcích, ale to je na jiné písání. A co teprve o elektrocyklistech!
Mimochodem: Dostal už vůbec někdy někdo pokutu za nedodržení onoho 1,5 m při předjíždění cyklisty? Co vím, tak slušňáci nás při předjíždění míjeli bezpečně už před onou nesmyslnou novelou. A hovada, ta vás srazí třeba i zrcátkem do příkopu. Jako toho pana prodavače, co jsem si u něj kupoval svoje pětihodinové světlo...
Takže - buďme na sebe slušní. A nejen na silnici, prosím.
Psáno a nabádáno v Praze na Lužinách v úterý 15. července
Viz i dřívější Šamanovy články k tématu:
18. dubna 2020: Chvála polních cest
16. června 2021: 1,5 m
 |
| Nejlíp je v Jizerkách |
