Zatmění Měsíce, pochopitelně. Tuhle neděli, zajisté. Bylo dopředu avizováno v médiích. Podíval jsem se na program pražské vzdělávací a kulturní instituce Planetum, abych dopředu věděl více přímo od zdroje. Tato příspěvková organizace zahrnuje právě zrekonstruované Planetárium, Štefánikovu hvězdárnu na Petříně a také hvězdárnu Ďáblice. A protože mám se zatměním Měsíce v Ďáblicích dobré zkušenosti z roku 2018, konkrétně z 27. července 2018, podíval jsem se, co Planetum.cz nabízí za program. Jaké bylo mé překvapení, když žádné pozorování pro veřejnost neavizovalo! (Už to tam nenaleznete, nabízí se jen budoucí programy.) Naštěstí mi umělá inteligence vyhledávače našla po napsání výrazů "hvězdárna Ďáblice" a "zatmění Měsíce" ždané informace:
"V neděli 7. září 2025 se v Ďáblické hvězdárně v Praze uskuteční pozorování úplného zatmění Měsíce, které bude možné sledovat venku i v kopulích hvězdárny. Akce začne v 19:30 a potrvá do 22:00. Úplné zatmění Měsíce začne ve 20:11 a potrvá do 20:53. Návštěvníci budou mít možnost sledovat zatmění pod odborným výkladem pracovníků hvězdárny a České astronomické společnosti. K pozorování budou k dispozici dalekohledy a také bude možné sledovat událost online. K pozorování není potřeba žádné speciální vybavení, stačí dobrý výhled na východní a jihovýchodní horizont. Měsíc bude vycházet v úplném zatmění, což poskytne jedinečný vizuální zážitek." Nevím, co kde umělka nalezla, ale přehled zatmění Měsíce ve 21. století uvádí, že úplné zatmění začne už v 19:31, konec pak souhlasí. (Musíte si k času v tabulce připočíst hodinu, protože astronomové si nehrají na letní čas, ale trvají na středoevropském. Měsíc nemůže počkat ve stanici hodinu jako vlak!)
Přítelkyni Karle končila muzeální šichta v centru Prahy v 19:00. V 19:10 jsem teprve dorazil. 19:30, přesně, kdy nakonec pro Prahu začalo úplné zatmění, jsem zaparkoval auto v Květnové ulici, hned u chodníčku na kamenný vršek s hvězdárnou. To až tak nevadilo, protože v Praze vycházel Měsíc až čtyři minuty. Do budovy s dvěma kupolemi jsme to tak měli jen pár kroků. Oproti pozorování z roku 2018 se však mnohé věci změnily. Tehdy jsem tu byl sám, bez přítelkyně Jany, která zemřela v únoru toho roku. "Sám" s asi dvě stě dalšími pozorovateli. Letos zbuntovaly hlavně televize mnohonásobný počet návštěvníků.
V roce 2018 byl pátek, předevčírem neděle byla. Tehdy úplné zatmění probíhalo od 21:30 do 23:13 SELČ a Měsíc procházel přímo středem zemského stínu. Šlo tedy o nejdelší možné zatmění a nejdelší také v tomto století. Zároveň byl stejně jako Měsíc v opozici i Mars, který byl tedy v konjunkci s Měsícem a nacházel se asi 6° pod ním. Jenže tehdy probíhaly cykly zatmění tak, že od nás byly vidět zatmění Měsíce co tři roky, a tak to nebyla taková vzácnost. Nyní média zblbla obecenstvo zdůrazněním, že jsme neměli možnost zatmění pozorovat už šest let. A apelováním na rodiče, že mohou tento vzácný úkaz pozorovat i se svými dětmi. Takže to mělo své následky.
Zatímco v roce 2018 jsem pohodlně zaparkoval, tentokrát ani stavební práce na dříve přístupové Ďáblické ulici nezabránily motoristům dorazit do cíle. Nakonec jsem v Květnové ulici urval asi poslední parkovací místo. (Dokonce i parkoviště pro kola před hvězdárnou bylo přeplněno!)xNežebych jindy po Praze nebrázdil MHD, ale ono je to pak zpátky v nočních hodinách těch asi pětadvacet kilometrů s en přestupy přece jen trochu dlouhé. (Zejména pro lidi, co mají za sebou devítihodinovou směnu.) Hvězdárna pak přetékala davy. Jeden dav se vlnil směrem k východní kopuli s dalekohledem, namířeným k zatím jen tušenému Měsíci. Delší dav stál dlouhou frontu na lístky. Ten jsme minuli s tím, že si lístky koupíme později a rovnou jsme vpluli do čtvrtprázdného sálu s promítacím plátnem, na němž se jevil přímý přenos ze zatmění. Ovšem byl to přenos zpravodajské stanice CNBC z družice Astra 1KR. Ale zato jsme k němu měli fundovanou přednášku od místního pana astronoma.
Přesto jsem v sále nechal Karlu a sám vylezl do chodbičky, stále přeplněné návštěvníky. Vydal jsem se ven, patřit na zatmění vlastníma očima. Venku na buližníkové skále vršku, zvaném "Na vyhlídce" už postával nejpočetnější dav, který ze skály až pomalu přetékal. A je tu opravdu pěkná vyhlídka. Ještě bylo jasno, takže bylo patřit na severozápadním obzoru 50 km vzdálený Radobýl nad Litoměřicemi a nad severoseverovýchodem podobně vzdálený dvojvrchol Bezdězu. Zato nad východním obzorem panovalo neprůhledné smogové kouřmo. Hvězdárna je stavěná z panelů, které zbyly po prvním pražském paneláku a je dobře orientována podobně jako kostely, tedy východozápadně. A je tu z vrcholové skály dobrý výhled na východ. Což byl důvod, proč jsem jel sem a ne na Petřín, tam je totiž východ stíněn stromy. No, jenže Měsíc se nenacházel přímo na východě, Jak jsem usoudil z natočení obou kupolí, ale asi patnáct stupňů k jihu. A tam byl pro stromy neviditelný. I scházel jsem po paloučku k jihovýchodu kolem vrcholového kříže, kolem spousty fotoaparátů na dalekohledech, kolem několika dalekohledů, kolem dvojice dívek, které si ustlaly na bleděmodré dece s bílými hvězdami, až jsem došel k silničce zvané K Ovčínu, kde mne zastavil ovčí plot. Byl tu nádherný výhled k jihovýchodu a k smogu, jenž se vznášel až do výšky 15 stupňů. Takže zase nic.
Vrátil jsem se k hvězdárně, což pro nastávající soumrak a přeplněný buližník nebylo až tak jednoduché. Ale zato zde už bylo v korunách stromů zatmění vidět! Ovšem dav, čekající na lístky byl pořád dlouhý. Zaplul jsem proto zase ke Karle do přednáškového sálu, jenž byl stále dvoutřetinově prázdný. Zde už byl přímý přenos z českých dalekohledů, tentokráte z libereckého iQ Landia. Odloučil jsem se od přítelkyně a zamířil k západní kopuli, kde byl dav menší a rychle postupoval. Okulár jeho dalekohledu nebyl totiž obecenstvu přístupný, zato obraz z něj bylo možno pozorovat na velkém monitoru vícero očím najednou. Kochal jsem se tím pohledem, ale struktury na povrchu Měsíce byly poněkud jinak umístěné. Jasně, místní dalekohled obracel obraz hned dvakrát. Nejdříve podle vodorovné osy (čočka v refraktoru) - takže jih byl nahoře. A pak taky podle svislé osy (hranol do okuláru) - takže západ byl vlastně - na západě!
Kochal jsem se až do chvíle, kdy jsem si uvědomil, že popisky, generované programem jsou sice barevné, ale elektronický snímač reprodukuje pouze černobílý obraz! I vydal jsem se opět ven, kde jsem ještě před vstupem na skálu zaslechl lamentování jednoho hvězdného zaměstnance, že jev je dobře pozorovatelný z třešňovky pod hvězdárnou na její západní straně. Informace se nedostala hned ke všem skálolezcům, protože těch bylo odhadem několik set až jeden tisíc. Ty nemohly ty dva či tři přinesené dalekohledy ani zdaleka obsloužit! (Přičemž v tom roce 2018 bezproblémově stačily.) I vyběhl jsem do třešňovky a mohl se konečně pokochat volně plujícím rudým Měsícem na vlastní oko.
Poté jsem si pospíšil opět ke Karle. Fronta před pokladnou už ochladla, pročež jsem nám konečně koupil lístky (60,- velkej a 50,- malej), vyzvedl Karlu a jal se ji odvádět do třešňovky. Cestou jsme ještě zaslechli, že asi dvě stě metrů po škvárové cestičce kousek dál na jihozápad mají na louce dva dalekohledy lidé z České astronomické společnosti. I vydali jsme se tam. A mohli obdivovat červený Měsíc a) in natura, b) na monitoru z jednoho dalekohledu (bohužel zase jen černobíle, ale zato ze zrcadlového dalekohledu všestranově správně, Moře krizí vpravo nahoře) a za c) konečně vlastním pohledem do okuláru druhého dalekohledu. Protože po louce bylo rozmístěno nanejvýš tak sto lidí. A ještě jsme stihli totalitu (úplné zatmění), protože pak už začal Měsíc vycházet ze stínu Země a na jeho jihozápadní straně se objevil bílý srpek. (Viz Karlino foto. To je i nahoře. Takhle fotí její mobil, můj canonek umí zvětšit jen pětkrát. Ale asi máte lepší snímky.)
On to tedy není srpek, jaký se jeví při fázích Měsíce. Ten vždy začíná a končí na měsíčních pólech. A je to jeho vlastní stín ozářeného glóbu. Protože je však Země a její stín úhlově mnohem větší než průměr Měsíce, uvidíte při částečném zatmění vždy jen jeho část, promítnutou na měsíční kouli. (Zdravím všechny plochozemce!:) Ale vyprávěl Jiří Grygar, jak se jednou v noci vracel z nějaké cesty a uviděl na noční obloze měsíční srpek a jen si pomyslel, v jaké je to vlastně fázi? (Větší bílý srpek přesvítí rudý zbytek, takže ten oko nevidí.) Protože není aktivním astropozorovatelem, dověděl se až druhý den, že viděl - částečné zatmění Měsíce...
Ale to už jsme s Karlou pomalu odcházeli po škvárové cestičce, oči otočené k stále bělejšímu Měsíci. Uvědomil jsem si, že je to asi naše první noční procházka pod hvězdnou oblohou po naší patnáctiměsíční známosti! A bylo pěkně...
A protože jsme se od pana astronoma v sálku dověděli o příštím úplném zatmění Slunce, které bude probíhat od severního Ruska přes Grónsko a Island po Španělsko a skončí na Mallorce, pojedeme příští srpen někam ven. Do Ruska ne. Nejdelší má být zatmění na západní špičce Islandu, ovšem tam může být (a bude) problémem oblačnost. Už jsem v roce 1999 viděl zatmění Slunce v zamračených rakouských Alpách. Na tři vteřiny... Nejkrásnější by to bylo na Baleárách, ale tam bude zatmění jen krátké a až při západu Slunce. Už jsem viděl, jak se Slunce noří do vysokého oparu při svém legendárním (avšak nepovedeném) západu nad Santorini. (Ale kvůli tomu západu jsem tam vloni nejel!) Takže asi vyhraje Španělsko. Jeho pouštní oblast. Poreferuji...
Psáno v Praze v úterý 9. září 2025, dva dny po úplném zatmění Měsíce
PS: Protože se na sociálních sítích objevila přehršle skvělých fotek zatmění, někoho to znechutilo natolik, že si pořídil vlastní originální snímek. Viz příspěvek od Mates Blaze:
(Praha cca 23. hodina, foceno Samsung cca 10x zoom)
