 |
| PF 2026! |
Když jsem v sedmdesátkách dorazil na studia do Prahy, tak mé rodné ČVUT mělo na Karláku katedru počítačů. Ze strahovských kolejí se tam ještě jezdilo trolejbusem linky jednapadesát. A tam na tom náměstí takhle přes křižovatku od kostela sv. Ignáce z Loyoly stával jakýsi osmiboký plechový kiosek. Uzavřený kiosek, aby nebylo vidět dovnitř. Zašli jste dovnitř a tam se dalo vyčůrat zdarma. Kiosek vypadal trochu secesně, možná tam stál už od dob císaře pána. Ale dvacáté století nepřežil. Ještě jeden hajzlík stával na Karlově náměstí, dole pod Novoměstskou radnicí, tam, kde končí Spálená. Byl to zděný domek a stojí tam stále. Ale už to není (jen?) záchod, je z něj kebabárna a pivní hospůdka se zahrádkou na ploché střeše.
Když jsme se s rodinkou na konci osmdesátek přestěhovali na téměř rodné Lužiny, tak tady v obchodním centu Luka byl na piazzetě mezi dvěma obchodními bloky ve zdi vchod do veřejného záchodku, prvního veřejného záchodku na sídlišti v Československé socialistické republice! Když zmizel socialismus a ócéčko se zprivatizovalo, zmizela i veřejnost záchůdku. Ale když jsem na místním tržišti ve svém turnusovém volnu stával u svého stánku s barevnýma knihama, tak jsem si tam mohl odskočit, když jsem pocítil potřebu. (Knihy panu Knížkovi na tu chvíli ohlídala paní Čokoláda nebo pan Chlast.) No a teď je tam jen asi nějaký sklad.
Leč zmizely trolejbusy a v objevilo se metro. Ne to, jako v Liberci, ale skutečná podzemní dráha. A to pražské metro svoje záchodky má. Jednotné vstupné do nich páčí deset kaček. (Nevěřte umělé inteligenci, že je zde možno "získat službu zdarma na zhruba 260 místech".) Dočkaly se i místy rekonstrukcí, kdy je vstup do nich organizován automatickými turnikety - jak kde. A taky jak kde vypadají. Někde, jako na konečné Béčka na Černém Mostě sedí například, ehm, "záchodová dispečerka". Mnohde jsou přehozeny čůrací mušle odmotaným kusem toaletního papíru, aby se dalo najevo, že tady se "služba" neposkytuje. Každý má své zkušenosti. Moje asi nejkurióznější je z podchodu stanice Anděl, ten jižní vstup z autobusového nádraží Na Knížecí. Je to asi deset let, kdy jsem poblíž pocítil nutkavou potřebu, a to dokonce na tu větší stranu. Paní toaletářka mi sice poskytla nějaký papír, ale vyjádřila pochybnosti. Prej tam jsou "lidi".
Nicméně potřeboval jsem na potřebu! Když jsem vešel dovnitř, "lidi" tam vskutku byli. Všechny kóje jimi byly obsazeny a ještě asi tři mladíci vysokoškolského věku a bezďáckého výrazu si tam v koutě cosi zahřívali na lžíci nad lihovým kahanem.
"Pusťte mě někdo, prosím," požádal jsem slušně a skutečně z jedné kóje vyšel mládenec, drže si škrtidlo nad předloktím. S úlevou jsem se zasunul na sedátko a pobyl na něm nějaký čas. Mládenci byli slušní a střízliví, jen trochu sjetí. Neobtěžovali. Nicméně od té doby si dávám pozor, abych zde se svými potřebami nezakufroval.
Metro je dnes na celém území Prahy asi poslední záchrana před poděláním se! Jenže má to jeden háček. V našem ócéčku Lužiny platí, že když si tam chce někdo pronajmout prodejnu, tak že ta prodejna musí mít otevírací dobu po dobu otevření ócéčka. To je prostě (nebo byla) podmínka pronajmutí, která se obvykle uplatňuje ve všech obchodních centrech. Jenže když si pronajmete záchody v metru, tak jeho provozní dobu zjevně nemusíte dodržovat. Metro uzavírá své prostory oficiálně o půlnoci. Krajní stanice končí s dojetím posledního vlaku třeba i po půl jedné. Takže o půlnoci šlus!
Jenže v metru zavírají prostory záchodové dříve. Nejpozději v devět večer, o víkendech v osm, některé celotýdenně v sedm. A najdou se i takové, co zavřou v šest večer! Takže když se člověk vrací z divadla, kina nebo z hospody, tak se musí včas na tom odcházecím místě - odbřemenit. Protože jinak musí doufat, že se cestou domů vyskytne park, nebo alespoň nějaké křovíčko. Chodíval jsem do a z práce přes Karlák, můžu vám přesně říct, které konkrétní křovíčko to tam je. (Nežebych je sám použil, ale smrdí to tam jak u lvů...)
Šli jsme s přítelkyní Karlou silvestrovskou procházkou od Klausové synagogy Pařížskou a přes Staromák na metro na náměstí Republiky. Tam jsem si zaskočil na místní metrotoaletu. Přes týden tady mají otevříno do 21:00, o víkendu (kdy lidi chodívají třeba na koncerty) pak jen do 20:00. No a na Silvestra, kdy metro jelo do dvou hodin do rána, měli avizovanou otevírací dobu jen do 18:00! Naštěstí jsme tam přišli ve tři čtvrtě na šest...
Tak tedy já vím, že i obsluha této služby se nějak musí dostat domů. Ale slavit o silvestrovské půlnoci, to tedy zrovna nemusí! Za těch pětadvacet let, co jsem sloužil v energetickém provozu telekomunikací, jsem silvestrovské půlnoci trávil v práci nejméně patnáctkrát. Střízlivý. Stejně jako desetitisíce dalších energetiků a spojařů, lékařů a sestřiček, policajtů a hasičů. A dopraváků, včetně strojvůdců metra. Tak proč by do půlnoci nemohly sloužit i hajzlbáby?
Vyzývám novou vládu, ať s tím sakra už něco udělá!
Psáno v Praze na Lužinách 2. ledna 2026
