Sranda ve Sněmovně

"Samozřejmě si věříme,“ řekla už před podpisem koaliční smlouvy místopředsedkyně ANO Alena Schillerová. Nicméně vůdcové stran budoucí vládní trojkoalice si chtějí pojistit poslušnost všech svých 108 poslanců podpisem dodatku ke koaliční smlouvě. Přičemž nový poslanec nedává slib své partaji. Text jeho slibu zní:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." 

Nemá smyslu pouštět se do křiku, že jde o protiústavní jednání, neb text poslaneckého slibu je součástí čl. 23 Ústavy. Článek 26 dokonce natvrdo hlásá:

"Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy."

Falešná tečka a falešná ekumenie

Praha 23.3.2024

Ingeborg Radok Žádná, rektorka AMU, se 28. října 2025 ozvala na otevřený dopis režisérů a dalších umělců, absolventů uměleckých škol k nedávnému vyvěšení palestinských vlajek ausgerechnet v době druhého výročí palestinského vražedného útoku na stát Izrael. Pokrokářské studentstvo (většinou několik aktivistů na různých vysokých školách) se obhajovalo, že to bylo k zahájení akademického roku, jehož se studenti a vyučující v Gaze nemohou zúčastnit. Legrační na tom je, že v Gaze žádná univerzita neexistuje. Ne, že by nemohla být, ale nejoblíbenější členové palestinského národa, tedy islamističtí teroristé, studují vysoké školy v izraelských věznicích. A těm tedy akademický rok začal bez problémů. Problém s vysokoškolským studiem mají jen ti sadističtí vrazi, kteří byli propuštěni za unesená (nejen) izraelská rukojmí.

28. říjen 1918 v Liberci, aneb Co mi děda nevypravoval

V naší rodinné tradici se udržovala zkazka, že bába s dědou měli svatbu právě 28. října 1918. Takže dvacátého osmého října vždycky dědeček vyvěšoval československou státní vlajku na balkon. Pokud by se to nějakým lidem třeba z uličního akčního výboru nelíbilo, tak říkal, že ji vyvěšuje na výročí své svatby. Jenže oni na tom rochlickém kopci nad Libercem drželi spolu, protože to byli většinou předváleční Češi, a tak s tím ani za komunistů neměl problém. Pamatuju se právě na zlatou svatbu 28. října 1968, která samozřejmě po nešťastném 21. srpnu probíhala v určitém smutném flóru. A co o té svatbě a dalších osudech mé rodiny z různých střípků vzpomínek i dokumentů vím,  a co by mi děda mohl vypravovat, to by znělo asi takhle:

Tele ministrem?

Jmenuje prezident Petr Pavel Filipa Turka ministrem ausgerechnet zahraničí? Prezident republiky jmenuje či nejmenuje předsedu vlády. Ostatní členy vlády pak jmenuje na jeho návrh. Tak praví Ústava ČR. Prezident proto musí jmenovat ministrem toho, koho mu navrhne premiér, kterého jmenuje. Ledaže by onen navržený byl diskvalifikován. Diskvalifikací není moc. Jedná se jen o případy, že by navržený ministr:

Prezident si balí kufry

(Článek repasován z mého archivu, protože až do roku 2002 archiv Neviditelného psa nedosahuje.)

Václavu Havlovi zbývá pouhých pár dní na to, aby splnil svou ústavní povinnost jmenovat prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, tak jak mu to přikazuje zákon. Jinak hrozí NKÚ bezvládí.

Lidská práva politiků

"Vy byste chtěl Andreji Babišovi upřít lidská práva!" rozčiloval se Babišův koaliční druh Jindřich Raichl, zvolený poslanec za SPD/PRO v nedělních Otázkách VM na ČT. V tomto pořadu se politici dosti pohádali, načež je VM vymetl a jejich diskusi ukončil. Ostatně už dříve jsem si říkal, že by měl moderátor mít lidské právo na vypnutí mikrofonů neposluchům. Ale toto není o hádání v televizních pořadech, avšak o lidských právech politiků. A tu musím uvést, že některá z nich jsou skutečně omezena. A to hned ta, která jsou uvedena v článku 1 Listiny základních práv a svobod, kde hned první odstavec říká:

Blaho přání

Andreji Babišovi by se k vítězství ve sněmovních volbách slušelo poblahopřát. Ale nechť gratulují domácí poražení a zahraniční přátelští politici. Já blaho přeji voličům ANO 2011, Motoristů a SPD. A těch blah bude hned několik.

Bitva pod Vyšehradem

Jaroslav Kučera, vítěz Czech Press Photo 2000

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé. Levicoví teroristé zaútočili v Praze na symboly západní civilizace.

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. Protože text už není na internetu k nalezení, opakuji ho k výročí, které proběhlo minulý týden. Některé věci totiž zůstávají stejné - marxismus a komunismus, přejmenované na "progresivismus", násilí, skrývané za vzýváním míru a spravedlnosti, mladí lidé, svedení vidinou sociální spravedlnosti k prosazování diktatury... [Tehdejší článek byl psán v chvatu, dnes doplňuji o výňatky z dalšího článku Rudý prapor zavlál, který reprintuji jen na svém blogu.])

Rudý prapor zavlál

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy pod názvem Bitva pod Vyšehradem (viz článek výše). A později doplnil tímto článkem.)

POZNÁMKY k pražským antiglobalizačním demonstracím z 26. září 2000

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. A později doplnil těmito POZNÁMKAMI. Ty se týkají dalšího reprintovaného příspěvku Bitva pod Vyšehradem výše.)

Rozhodne zahraniční politika

Měla by ve volbách rozhodnout. Protože všechny strany plus minus ve své domácí politice plavou. V přímém přenosu vidíme, jak v tom plave současná vláda. Tempa má dobrá, ale nějak jí jde hlava pod vodu. Ale teď je pod hladinu stahována i kvůli tanečkům kolem rozpočtu.

Sestřelit!

Ruský šperhák SU-24

V tomto týdnu bylo hlášeno několik dronových incidentů v okolí různých evropských letišť. Nějak se přitom zapomíná na to, že i pražské letiště Václava Havla má takových incidentů za sebou už celou řadu. Každý rok jsou jich desítky. A většina pachatelů uteče. Poprvé se tak stalo už v květnu roku 2016.

Když jsem tuto zprávu tehdy uslyšel, říkal jsem si - a proč někdo ten dron nesestřelí? Měl by to umět každý myslivec, lepší než kulovnice by byla brokovnice. Měl by to umět každý sportovní střelec, co střílí na hliněné holuby. Měl by to umět každý voják ze své ruční zbraně. Uběhlo více než devět let a zdá se, že problém zůstává. Že prý "legislativa"? Jakože nelze poškodit cizí majetek? Že když se zloděj vloupává do mého domu, tak mu nesmím sebrat jeho osobní šperhák?

Zastavte Renegáta aneb K čemu české supersoniky a Proč Gripeny

Když se zeptáte techniků, proč teď potřebujeme nadzvuková letadla a proč si nepočkáme na ta, co se právě vyvíjejí, začnou se smát a řeknou vám, že až ta letadla, co se teď vyvíjejí, budou v provozu, budou se vyvíjet ještě lepší letadla, proč bychom si tedy na ně nepočkali ještě dále. Lítá se na tom, co je teď k dispozici, ne na tom, co se asi tak deset let vyvíjí a další roky vylepšuje...

Když se zeptáte vysloužilých pilotů, proč teď potřebujeme supersoniky, odvětí vám, že jejich nejdražší součástky už máme - totiž zatím nevysloužilé piloty. Když teď nebudou lítat čeští piloti na českých strojích (strojích České armády), ztratíme celou jednu generaci pilotů, miliardy investované do jejich výcviku - a možná už nikdy žádné piloty mít nebudeme! (Proč máme mít piloty? A armádu? A suverenitu? Nevím, ale tak nějak staromilsky jsem pro tu suverenitu.)

Palestinci nechtějí stát vytvořit, ale zničit

Interiér "vrtulníku Smlouvy"

Palestinci mají stát na území Západního břehu a Gazy. Alespoň si to čerstvě myslí politici Velké Británie, Austrálie, Kanady a Francie. A většina zemí, zastoupených v OSN.

Palestinci mohli mít svůj stát už v roce 1948, pokud by ho vyhlásili na rozděleném bývalém britském mandátním území Palestina, jak to předpokládala rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z 29. listopadu 1947. Při hlasování o oné rezoluci měl delegát každého státu vstát a říci buďto "pro" nebo "proti". Zástupci arabských států však dodávali k tomu své výhrůžky. "Svatá místa prožijí dlouhá léta války a mír se k nim vrátí až za několik generací," věštil například syrský delegát. Arabové tak navazovali na výhrůžku Džamála Husajního, bratrance velkého muftího v Jeruzalémě, onoho Hitlerova přítele. Husajní ještě před hlasováním prohlásil:

"Pokud OSN odhlasuje rozdělení, palestinští Arabové s podporou všech arabských států vyhlásí Židům válku, jakmile Angličané odejdou."

Červené linie

Jak je důležité praštit bestii včas po čumáku

Před týdnem jsem tady psal o tom, že Rusové posláním většího množství svých letounových střel ("dronů") nad území Polska překročilo červenou linii. Mnoha komentátory jsem byl nařčen z toho, že jsem válečný štváč. Ale já nejsem žádný štváč, jen realista. Kam vede tolerování porušení rudých linií dobře vystihuje můj 12 let starý článek. US prezidentem už dávno není Barack Obama, papežem není František, ale jak současný US prezident, tak současný papež se chovají stejně, jako jejich předchůdci. Bohužel ani Čína, ani Rusko od svého samoděržavého a komunistického přestupování červených linií neustoupily. Vždyť jim vládnou i stejní diktátoři. Rusko mezitím zabralo Krym a část východní Ukrajiny a rozpoutalo plnohodnotnou válku proti Ukrajině, opakovaně porušuje hranice cizích států a vede proti nim tichou záškodnickou a halasnou propagandistickou válku. Čína zatím vojensky obsadila roponosné Spratlyho písčiny v cizích vodách a vyzbrojila se na budoucí válku s Tchaj-wanem a zprostředkovaně i s USA. Syrský diktátor Asad utekl ke svému soudruhovi do Moskvy. Naštěstí izraelská vláda sice zaspala, avšak stále chápe, co musí (ať už ráda nebo nerada) dělat, aby uchránila svůj národ od ovládnutí a vyvraždění.