a) byl špiónem cizí moci, a to prokazatelně,
b) bylo mu méně než 18 let,
c) byl prohlášen za nesvéprávného,
d) byl objektivně nekvalifikovaný – např. by prokazatelně neuměl číst a psát.
Tak o Turkovi víme, že prokazatelně psát umí. Teď je jenom otázka, jestli si po sobě přečte co napsal, než to odklikne k zveřejnění. Relevantní není, jestli navrženec hajluje nebo se vysmívá téměř upálené holčičce. Prezident Pavel se přesto vyjádřil jednoznačně:
"Pokud by se ukázalo, že ty citace, které se dnes objevují v médiích, jsou autentické, tak by ho to (Turka) podle mého názoru diskvalifikovalo z jakékoliv ministerské pozice."
Nuže, máme ústavu a máme ústavní zvyklosti. Zvyklostí je, že prezident jmenuje premiérem toho, kdo mu na talíři přinese alespoň "Stojedničku". To, že když premiér navrženého kandidáta na ministra "jmenuje", tak ho prezident jmenovat "musí" se bere za prokázané. Ovšem ústava neříká KDY. To, že se myslí, "bez nadbytečného průtahu" záleží pak na tom, jaký průtah za "nadbytečný" považuje sám prezident.
Tuto ústavní zvyklost zavedl už prezident Havel. Tehdy se nejednalo o ministra, ale "jen" o prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, tohoto státními úředníky nevítaného zárodku moci kontrolní. Tyto hodnostáře jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny prezident republiky na 9 let. Prvním prezidentem NKÚ byl Lubomír Voleník, jeho devítileté volební období skončilo v červenci 2002. Tehdy prezident Václav Havel návrh Poslanecké sněmovny prostě nepodepsal. Sněmovna svůj návrh na Hrad zasílala už 25. dubna 2002. Panu prezidentovi se tehdy nelíbil navržený viceprezident NKÚ, jímž byl místopředseda tehdy končící Sněmovny František Brožík z ČSSD. Že prý nebude nikomu dávat "trafiku". Nicméně s tímto korytářem byl nejmenován i tehdejší prezident NKÚ Lubomír Voleník. Takže ten skončil ve svém úřadu 7. července 2002. Zlobil se tehdy málokdo. Tehdy jsem si dovolil s Havlem nesouhlasit:
"Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident ČR na návrh Poslanecké sněmovny. Tak praví zákon. Zákon nic nepraví o tom, že prezident nejmenuje hodnostáře NKÚ, když se mu nelíbí."
A víte vy co? Havel tento návrh, schválený kvalifikovanou většinou Sněmovny, prostě ignoroval! Za mlčenlivého nezájmu médií a politických hodnostářů. Počkal si na nové volby, novou Sněmovnu a její nové návrhy a nového viceprezidenta a (staro)nového prezidenta NKÚ jmenoval až v říjnu 2002! Tedy – ne, že by podepsal opožděně – on podepsal úplně nový návrh...
Prezident Václav Klaus také nezlobil s jmenováním ministrů. On v roce 2009 z dobrých důvodů "zlobil" s podepsáním Lisabonské smlouvy. Tehdy (v době úřednické vlády Jana Fischera) dokonce předseda ČSSD Jiří Paroubek vydal prohlášení: "S postojem prezidenta Václava Klause k Lisabonské smlouvě nesouhlasím a považuji jej za hraničící s jeho ústavní rolí... Takové excesy pak vedou k úvahám o údajné 'velezradě' Václava Klause ve vztahu k jeho postoji k ratifikaci Lisabonské smlouvy." A socdemáčtí senátoři vyhrožovali o ústavní žalobě na Klause.
Tenkrát jsem napsal: "Pakliže Ústavní soud shledá Lisabonskou smlouvu jako celek slučitelnou s českou ústavou..., pak věřím, že prezident Klaus Lisabonskou smlouvu svým podpisem ratifikuje." A Klaus tak skutečně učinil. V průběhu desítek minut po rozhodnutí ÚS se skřípěním zubů onu oknem se vrátivší Evropskou ústavu podepsal.
Zatímco Havel byl nezpochybňovaný idol a Klaus nespravedlivě urážený gentleman, pak další prezident, tentokráte už přímo naším zemitým lidem volený Miloš Zeman, byl ve vztahu ke svým ústavním povinnostem vyložené prase. Nejmenoval jemu nepohodlné profesory, nechával vyhnít navržené ministry, jeho alkoholismus volal po ukončení svépravnosti.
Opět zemitým českým lidem zvolený sympaťácký prezident Pavel by se svou motorkářskou zálibou měl být k Motoristům přítulnější. Jenže prezident je jedním vrcholem trojúhelníku české zahraniční politiky, kde druhý vrchol tvoří premiér a třetí právě ministr zahraničí. Prezident není evidentně přítulnější představě, že by se do této role měl dostat člověk, ke kterému německý Frankfurter Algemeine vznáší otázku "Muž s nacistickými dluhopisy jako ministr zahraničí?". Polská anglojazyčná TVP World zase zmiňuje jeho rasistické posty na sociálních sítích.
Saúdové asi také ještě nezapomněli na incident z roku 2017, kdy Turkovi vypadla z kapsy nábojnice a postavila se na střechu auta jednoho jejich diplomata, zatímco za stěrač zapadla na Turkově navštívence(!) omylem nakreslená šibenice. V gangsterském prostředí jde o dvojnásobnou výhrůžku smrtí. "Kulturní odkazy" k pánům Hitlerovi a Mussolinimu se pak nečekaně kryjí s mým předvolebním varováním, že nás možná čeká "prefašistická vláda". Nečekal jsem ale, že se to projeví tak brzo.
Presumptivní premiér Andrej Babiš by měl podle prezidenta Petra Pavla zvážit, zda půjde s Turkem do rizika velké blamáže. Jenže, jak přednedávnem napsal Aston: "Marginální strana získala od poražené koalice vydírací moc, na ní záleží vydání nebo nevydání Babiše, a tím si vydupala i post ministra zahraničí."
I přes dehonestaci Filipa Turka (jím samým) ho dále na ministerský zahraniční post navrhuje šéf Motoristů Petr Macinka: "Nevidím důvod, proč ho (Turka) dál nenechat pracovat pro Českou republiku. Myslím, že by byla obrovská chyba hrát si na to, že pokud měl někdo nějakou telecí pubertu před 15 lety, tak by ho to mělo vyřadit z veřejného působení na zbytek života."
Zdá se, že Babiš s určitou pravděpodobností ponese seznam nové vlády na Hrad i s tímhle teletem. Záleží pak na prezidentu Pavlovi, jestli ze sebe nechá udělat vola. Anebo využije "ústavních zvyklostí", které zavedli jeho novodobí předchůdci.
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 24. října 2025
