Lidská práva politiků

"Vy byste chtěl Andreji Babišovi upřít lidská práva!" rozčiloval se Babišův koaliční druh Jindřich Raichl, zvolený poslanec za SPD/PRO v nedělních Otázkách VM na ČT. V tomto pořadu se politici dosti pohádali, načež je VM vymetl a jejich diskusi ukončil. Ostatně už dříve jsem si říkal, že by měl moderátor mít lidské právo na vypnutí mikrofonů neposluchům. Ale toto není o hádání v televizních pořadech, avšak o lidských právech politiků. A tu musím uvést, že některá z nich jsou skutečně omezena. A to hned ta, která jsou uvedena v článku 1 Listiny základních práv a svobod, kde hned první odstavec říká: 
"Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech."

A pak tu máme článek 2, který to v prvním odstavci opakuje a rozšiřuje: 
"Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno."

Jenže pak tu máme "politická práva", kde podle článku 17 je zaručena svoboda projevu a právo na informace, každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu a cenzura je nepřípustná.  Tyto svobody lze  omezit zákonem, "jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti".

Na základě těchto práv jsou třeba už historicky zobrazováni politici tu ve vkusných, tu v nevkusných a málokdy vtipných karikaturách. Jsou mrzačena jejich jména, jsou pomlouváni a občas je postihne i déšť syrových vajíček. Marná je snaha politiků soudně zastavit svou dehonestaci. Jedině střelba na politika je trestná, jinak je dovoleno téměř cokoli. Ale to je daň politiků za to, že šli do politiky a vystavili tak své hrudě hrdě přízni i nepřízni svých spoluobčanů a voličů. (Mezi karikatury zařazuji i volební billboard hnutí ANO 2011, který vystavilo při prezidentských volbách na podporu svého šéfa. Karikaturou je nejen zjev nejoblíbenějšího politika, ale i uvedený text. Prezident totiž nevyhlašuje válku, válku, přesněji tedy "válečný stav" vyhlašuje na návrh vlády parlament nadpoloviční většinou hlasů.)

Samozřejmě, pokud se v mediální palbě ocitnou i rodinní příslušníci politika, zejména jeho děti, je to již mimo úroveň vkusu a soudy by je měly chránit.

Ovšem Raichl se zlobil na upírání lidského práva pana Babiše na podnikání. Opíral se přitom o článek 26 Listiny, který v prvním odstavci říká: "Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost."

Jenže Listina nepovažuje za základní lidské právo právo na čerpání dotací! Naopak, novela trestního řádu umožňuje soudu uložit trest zákazu přijímání dotací a subvencí na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc, příspěvek nebo jinou veřejnou podporu anebo s jejich poskytováním nebo využíváním. Jenže to musí být ten dotyčný odsouzen. Pokud je poslanec a má imunitu a nebude jí zbaven, pak ani nemůže být souzen.

Takže i když má na jedné straně politik omezena svoje osobnostní práva, má na druhé straně zase oproti občanům určitou výhodu. Která avšak trvá jen po dobu, dokud jest volen. Anebo po dobu, než se mu podaří změnit zákony tak, aby si zaručil beztrestnost. Jako to učinili nedávno na Slovensku. 

Tolik jen krátce k lidským právům politiků.

A co lidská práva lidí?

Přemítáno v Praze na Lužinách v úterý 21. října 2025