úterý 10. června 2014

Mír kasiček


Za sto let se tu vysázelo na 240 milionů stromů!
***********************

Minule jsem se zmínil o židovských osadách. Čtenář Tomáš mě upozornil, že ty osady kolem silnice 443 (a obecně v Judei a Samaří) za zdí vlastně nejsou; až bude dokončena celá bezpečnostní bariéra, budou před zdí. I dnes se k nim dá dojet autem po silnicích, které jsou pod přímou správou izraelského státu. A ještě mi osvětlil, proč bylo území dnešního Izraele tak bezestromé:

"V mandátním území Palestiny skoro žádné stromy nezbyly proto, ze se za Osmanů platila daň z pozemku podle počtu stromů na něm, s důsledkem, který si asi umí každý představit." A když si to nepředstaví, tak to může dodnes vidět.



Nicméně už za těch Osmanů se začaly nějaké stromy objevovat. A to na územích, které od roku 1901 začal v tehdejší Palestině vykupovat Židovský národní fond (Keren Kayement Leisrael, správněji psáno Keren kajemet le-Jisra'el, vlastně úplně správně bych měl napsat  קרן קימת לישראל‎‎, v mezinárodním označení Jewish National Fund – aby se to nepletlo pak tedy zkratkovitě KKL-JNF . Avšak pro účely tohoto textu zůstanu u již použité zkratky KKL.) KKL vlastní 13 % rozlohy státu Izrael. To není "ukradená půda", ale koupená půda, a obhospodařovaná půda. Za sto let se tu vysázelo na 240 milionů stromů!

Několik z nich roste i na vstupním nádvoří Domu národních institucí v Jeruzalémě, kam se vstupuje šikmo z křižovatky ulic Kinge George V. a  Keren Kayemet. Většinu prostranství zabírají dva záhony s keři, které jsou vysázeny ve tvaru menory. A už se otvírají dvířka nad schůdky v rohu dvora, která vedou do centrály KKL. Objevuje se v nich vedoucí oddělení pro Evropu paní Jana Marcus, která pro tuto organizaci pracuje už 18 let. Vítá nás slovy:

"Když Češi cestují, prší."

Drátěná tykadla na hlavě paní Jany nás upozorňují, že se stále ještě slaví Purim. V předsíni v prvním patře se nám dostane poučení k tomu, co se zde vystavuje. Ve skleněných vitrínách vidíme plechové i papírové krabičky, které snad kdysi sloužily jako obal pro kávu nebo nějaké pokroutky. Jsou však modře potištěny a pomalovány mapami Izraele, na které jsou nějaké skvrnky – místa, která jsou již zalesněna. Když sionističtí praotcové v roce 1901 na pátém Světovém sionistickém kongresu ve švýcarské Basileji rozhodli o výkupu půdy, začala přímo na místě i první sbírka. Peníze se dávaly do těchto kasiček. Jako když Češi sbírali peníze na stavbu Národního divadla. Těchto "modrých krabiček" bylo v meziválečném období v židovských domácnostech na celém světě asi milion. Obnovovaný židovský národ si sbíral peníze na svou obnovovanou vlast.

A když už někdo takto vlasti přispěl, neměl by být zapomenut. Prohlížíme si několik vystavených foliantů, umělecky vázaných v kůži. V každém z nich je 30.000 zápisů. Co list, to pět záznamů jmen dárců, někdy doprovázené fotografií. Prohlížíme si zvláštní knihu, "Knihu dětí" z roku 1938. Z těchto dětských dárců nepřežilo válku 99 %. Zůstali však zapsáni v těchto knihách, a i díky jim je dnes Izrael tak zelený.

Většina účastníků zájezdu vchází do zasedací místnosti, kde je pro nás připraveno dopolední pohoštění, ale několik lidí ještě zůstává v předsálí. Listují knihami dětí – aby nalezli své dědečky. Někdy se to podaří, dnes ne.

Jana nám zpod stále kmitajících tykadel vypráví o práci Fondu. KKL například obdělává poušť Negev. Jakou poušť?, můžete se zeptat, když jedete Negevem na sever od Beer Ševy. Vždyť je to tam zelené! Ale ne samo od sebe. Jde o výsledek tvrdé a trpělivé práce lidí, kteří si čtyřicet let bláznivě mysleli, že v poušti zasadí les. Tak ten les tam na severu Negevu je. Jde o oblast Jattir, kde se nachází i "Český les", les, vysazený ze sbírek z České republiky. Není to produkční les, jako jsou třeba Jizerky, anebo Šumava. Jsou to lesy sázené se záměrem, aby v nich mohli lidé odpočívat v příjemném prostředí.

"Přijeďte v srpnu," láká nás Jana, "a pochopíte, proč to lidi potřebují, alespoň na šabat. Protože doma se dýchat nedá."

Nestačí les vysadit, musí se i udržovat, a často i obnovovat, když ho zničí požár. Jana si pochvaluje partu asi šesti českých lesníků, kteří si zaplatí cestu i pojištění, a pak každoročně v době své dovolené čistí zdarma izraelský les.

Země a stromy samy o sobě ještě nemohou existovat bez vody. V Jattiru dnes rostou čtyři miliony stromů, které již nepotřebují zavlažování, ale každý stromek by měl být zpočátku zavlažován alespoň tři roky. K tomu slouží 240 umělých vodních nádrží, které zachycují jarní záplavy, které by jinak bez užitku zběsile odtekly do Mrtvého moře. Kolem těch nádrží se pěstují citrusy, a v nich samých žijí ryby. Žijí a jsou loveny na spotřebitelský stůl. Inu – nejlepší ryby jsou z pouště, protože tam mají teplou vodičku, ve které se jim skvěle daří.



 K zavlažování se používá ze 75 až 80 % i recyklované vody. V této oblasti je Izrael na prvním místě. Druzí jsou Španělé s 18 %. Dokonce i podzemní slané prameny mohou být využity při zálivce například rajčat nebo melounů, které jsou v reakci na slanou vodu – sladší, než by byly obvykle. Inu, další z klasických izraelských paradoxů. KKL k poznání podobných objevů provozuje osm výzkumných ústavů, kde se třeba zjišťuje, v jakých podmínkách se nejlépe daří různým druhům papriček.

Když je patnáctý den měsíce ševatu (někdy na přelomu ledna a února) slaven Tu bi-švat, aneb "Nový rok stromů", zúčastňují se ho všichni: Prezident, poslanci, školy i školky. Vyrážejí do lesů a na připravenou půdu sázet nové stromky. A vysazují se cedry, myrta, olivy, cypřiše a platany. A dnes hlavně borovice, které nejrychleji rostou. A nejrychleji hoří. Druhým nejrozšířenějším stromem je pak eukalyptus. Ale ne jeden druh, ale hned 40 druhů. Stromy dovezené z Austrálie se zde využívají například k vysušování bažin. Jenom každý sedmý rok se vynechává, podle příkazů Tóry, aby si půda odpočinula.

"Dva tisíce let se to nedodržovalo," poznamenává Jana. "Protože jsme tu nebyli…"

Krom lesů zakládá KKL i parky, už je jich na tisíc. Jeden z nových projektů je zajímavý speciálně pro nás, Čechy, a hlavně Moravany: Poblíž golanského Katzrinu, proslulého svou vinerií, vyrůstá ve spolupráci s městem Mikulov Mikulovský park s mikulovskými zahradami i mikulovskou věžičkou…

A když už tu lesy a parky jsou, snaží se KKL dostat do nich zejména mládež. Staví se tu domky, které dočasně osidlují "třídy v přírodě". Děti se učí například šetřit vodou, zasadit stromek tak, aby se ujal – jinak se tomu říká "ekologie". V lesích se budují sportoviště, hřiště, letní kina i divadla. A také cestičky, na kterých se konají "úplňkové procházky". V Beer Ševě například vznikl podél řeky sedmikilometrový park s amfiteátrem. Stromy jsou tam zavodňovány, jinak by nepřežily – korytem oné řeky teče voda jen tři dny v roce…

Na jih od Beer Ševy je zatím problém sázet lesy. Vzpomínám si však, jak jsme minule jeli z Ejlatu do Beer Ševy, a podél silnice jsme každých asi pět set metrů viděli zelené hájky s 20 až 30 stromy. Myslel jsem, že leží na nějaké zavodňovací linii. Ne, oprava:


Jsou od sebe vzdáleny 300 metrů a nespojuje je žádná roura s vodou. Finta jejich zalévání se ukrývá pod slovem "liman". Kolem určité menší oblasti se nahrne zemní val, který v době dešťů zadrží vodu u stromů. Ta se nerozteče a vsákne se do půdy v místě, kde je vysázena umělá oáza. Mohou se tam pást ovečky. A vojáci odpočívat ve stínu.


Po Janině přednášce přichází čas na naše dotazy. A tak se ptáme: Jak je to s odsolovacími stanicemi?

Je jich zatím pět, umístěných ve Středomoří. Víc jich zatím vláda stavět nebude, protože jsou energeticky náročné. Spotřebují hodně elektřiny, tedy hlavně uhlí, které se dováží.

Ptám se: Jsou v těch lesích nějaká zvířata?

Ale ano! Samy se tam stěhují. Vracejí se zvířata, ptáci i rostliny, které jsme čtyřicet let neviděli. Například můžete vidět červená pole, ve kterých kvetou vlčí máky, které tu před třiceti lety vůbec neexistovaly. Na velkých plochách kvetou sasanky. Rostlinám pomáhá i to, že jsme dovolili beduínským kmenům, aby tam pásly ovečky. Ale stává se z toho politický problém: Tam, kde je zalesněné území, tam beduíni nepůjdou – protože tam neprojdou jejich velbloudi… 

Mění se klima?

Nevíme. Zatím je na to málo statistických dat.

Máte problémy s kůrovcem?

Ne. Přivezli jsme z Austrálie mouchy, které se živí dřevokazy…

A jak to je s budoucností Mrtvého moře?

Musíme se o tom domluvit s Jordánskem. Ale už se to táhne tak dlouho, že Jordánsko možná začne přivádět vodu z Rudého moře do Mrtvého moře samo. Bude moci využít energetického potenciálu, až bude klesat voda ze čtyřsetmetrového převýšení. Ale protestují ekologické organizace, protože složení mořské vody je jiné než originální složení vody z vysoušeného Mrtvého moře. Jordánsko nemá dost vlastní pitné vody, a tak tam už dvacet let vodu dodáváme my.

Tak za sto let bude možná celý Izrael zelený - from Red Sea to Med Sea. Ano, tak toto je onen pravý izraelský imperialismus…

Loučíme se s Janou, která nás vybízí, abychom si ještě na cestu vzali nějaké zbylé kousky ze stolu. Pravda je, že jsem kvůli samému fotografování a zapisování neměl čas věnovat se nabízeným pochoutkám, jen jsem se občerstvoval vodou.

"Berte si, to už je stejně spotřebovaný." Tak si pár sladkostí balím do ubrousků a strkám do kapes svého hábitu. Jídlo se přece nevyhazuje!

Na další roh královské třídy má za chvíli dorazit autobus. Nebude tam stát, jen přeruší jízdu k nalodění posádky, kterou pak odveze na Horu oliv. Cestou na onen roh míjíme velkou a velkolepou budovu Velké jeruzalémské synagogy. Ta je tak velká, že se ani nevejde do hledáčku. Nemáme čas, ale s kolegy fotografy alespoň na chvilku vnikneme do předsálí, kde jsou na kamenné desce vyvedena jména dárců na stavbu tohoto domu Božího.

Mohlo by se zdát, že Izrael je přímo posedlý jmény. Ale jméno je důležité. Jméno oběti nebo jméno dárce. Protože toto jméno bude jednou vyvoláno. A protože z mnohých lidí zůstanou jen ta jména.

Alespoň ta jména.


Přemýšleno a prožito v Izraeli před polednem 16. března 2014, psáno v Praze na Lužinách dne 9. června 2014

Více fotek k tomuto článku viz fotogalerie z KKL a okolí

Vyprávění o letošní cestě do Svaté země se nacházejí i v Šamanově Hospůdce u hřbitova pod štítkem Izrael. Jsou to ty články, jejichž nadpis začíná slovem "Mír…"