Blaho přání

Andreji Babišovi by se k vítězství ve sněmovních volbách slušelo poblahopřát. Ale nechť gratulují domácí poražení a zahraniční přátelští politici. Já blaho přeji voličům ANO 2011, Motoristů a SPD. A těch blah bude hned několik.

Bitva pod Vyšehradem

Jaroslav Kučera, vítěz Czech Press Photo 2000

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé. Levicoví teroristé zaútočili v Praze na symboly západní civilizace.

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. Protože text už není na internetu k nalezení, opakuji ho k výročí, které proběhlo minulý týden. Některé věci totiž zůstávají stejné - marxismus a komunismus, přejmenované na "progresivismus", násilí, skrývané za vzýváním míru a spravedlnosti, mladí lidé, svedení vidinou sociální spravedlnosti k prosazování diktatury... [Tehdejší článek byl psán v chvatu, dnes doplňuji o výňatky z dalšího článku Rudý prapor zavlál, který reprintuji jen na svém blogu.])

Rudý prapor zavlál

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy pod názvem Bitva pod Vyšehradem (viz článek výše). A později doplnil tímto článkem.)

POZNÁMKY k pražským antiglobalizačním demonstracím z 26. září 2000

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. A později doplnil těmito POZNÁMKAMI. Ty se týkají dalšího reprintovaného příspěvku Bitva pod Vyšehradem výše.)

Rozhodne zahraniční politika

Měla by ve volbách rozhodnout. Protože všechny strany plus minus ve své domácí politice plavou. V přímém přenosu vidíme, jak v tom plave současná vláda. Tempa má dobrá, ale nějak jí jde hlava pod vodu. Ale teď je pod hladinu stahována i kvůli tanečkům kolem rozpočtu.

Sestřelit!

Ruský šperhák SU-24

V tomto týdnu bylo hlášeno několik dronových incidentů v okolí různých evropských letišť. Nějak se přitom zapomíná na to, že i pražské letiště Václava Havla má takových incidentů za sebou už celou řadu. Každý rok jsou jich desítky. A většina pachatelů uteče. Poprvé se tak stalo už v květnu roku 2016.

Když jsem tuto zprávu tehdy uslyšel, říkal jsem si - a proč někdo ten dron nesestřelí? Měl by to umět každý myslivec, lepší než kulovnice by byla brokovnice. Měl by to umět každý sportovní střelec, co střílí na hliněné holuby. Měl by to umět každý voják ze své ruční zbraně. Uběhlo více než devět let a zdá se, že problém zůstává. Že prý "legislativa"? Jakože nelze poškodit cizí majetek? Že když se zloděj vloupává do mého domu, tak mu nesmím sebrat jeho osobní šperhák?

Zastavte Renegáta aneb K čemu české supersoniky a Proč Gripeny

Když se zeptáte techniků, proč teď potřebujeme nadzvuková letadla a proč si nepočkáme na ta, co se právě vyvíjejí, začnou se smát a řeknou vám, že až ta letadla, co se teď vyvíjejí, budou v provozu, budou se vyvíjet ještě lepší letadla, proč bychom si tedy na ně nepočkali ještě dále. Lítá se na tom, co je teď k dispozici, ne na tom, co se asi tak deset let vyvíjí a další roky vylepšuje...

Když se zeptáte vysloužilých pilotů, proč teď potřebujeme supersoniky, odvětí vám, že jejich nejdražší součástky už máme - totiž zatím nevysloužilé piloty. Když teď nebudou lítat čeští piloti na českých strojích (strojích České armády), ztratíme celou jednu generaci pilotů, miliardy investované do jejich výcviku - a možná už nikdy žádné piloty mít nebudeme! (Proč máme mít piloty? A armádu? A suverenitu? Nevím, ale tak nějak staromilsky jsem pro tu suverenitu.)

Palestinci nechtějí stát vytvořit, ale zničit

Interiér "vrtulníku Smlouvy"

Palestinci mají stát na území Západního břehu a Gazy. Alespoň si to čerstvě myslí politici Velké Británie, Austrálie, Kanady a Francie. A většina zemí, zastoupených v OSN.

Palestinci mohli mít svůj stát už v roce 1948, pokud by ho vyhlásili na rozděleném bývalém britském mandátním území Palestina, jak to předpokládala rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z 29. listopadu 1947. Při hlasování o oné rezoluci měl delegát každého státu vstát a říci buďto "pro" nebo "proti". Zástupci arabských států však dodávali k tomu své výhrůžky. "Svatá místa prožijí dlouhá léta války a mír se k nim vrátí až za několik generací," věštil například syrský delegát. Arabové tak navazovali na výhrůžku Džamála Husajního, bratrance velkého muftího v Jeruzalémě, onoho Hitlerova přítele. Husajní ještě před hlasováním prohlásil:

"Pokud OSN odhlasuje rozdělení, palestinští Arabové s podporou všech arabských států vyhlásí Židům válku, jakmile Angličané odejdou."

Červené linie

Jak je důležité praštit bestii včas po čumáku

Před týdnem jsem tady psal o tom, že Rusové posláním většího množství svých letounových střel ("dronů") nad území Polska překročilo červenou linii. Mnoha komentátory jsem byl nařčen z toho, že jsem válečný štváč. Ale já nejsem žádný štváč, jen realista. Kam vede tolerování porušení rudých linií dobře vystihuje můj 12 let starý článek. US prezidentem už dávno není Barack Obama, papežem není František, ale jak současný US prezident, tak současný papež se chovají stejně, jako jejich předchůdci. Bohužel ani Čína, ani Rusko od svého samoděržavého a komunistického přestupování červených linií neustoupily. Vždyť jim vládnou i stejní diktátoři. Rusko mezitím zabralo Krym a část východní Ukrajiny a rozpoutalo plnohodnotnou válku proti Ukrajině, opakovaně porušuje hranice cizích států a vede proti nim tichou záškodnickou a halasnou propagandistickou válku. Čína zatím vojensky obsadila roponosné Spratlyho písčiny v cizích vodách a vyzbrojila se na budoucí válku s Tchaj-wanem a zprostředkovaně i s USA. Syrský diktátor Asad utekl ke svému soudruhovi do Moskvy. Naštěstí izraelská vláda sice zaspala, avšak stále chápe, co musí (ať už ráda nebo nerada) dělat, aby uchránila svůj národ od ovládnutí a vyvraždění.

Davis Cup? Billie Jean King Cup!

Mezinárodní tenisová federace ITF v roce 2018 navrhla za podpory investiční skupiny Kosmos seznam změn, které by "daly zapomenout" na stávající formát týmové tenisové soutěže Davis Cup. Davisův pohár měl nově nést název „Světový pohár“. Jako ho mají třeba stolní tenisté, atleti, lyžaři nebo ledolezci. Bez ohledu na to, že se už Světový pohár družstev (World Team Cup) v letech 1978–2012 hrál jako mistrovství světa tenisových družstev mužů. A tento turnaj chtěla obnovit Asociace tenisových profesionálů (ATP). Krom mnoha revolučních změn se mělo hrát na jednom trvalém místě. Kosmos, patřící fotbalistovi Gerardu Piquému, sliboval do soutěže investovat tři miliardy dolarů během následujících 25 let. Zápasy týmů se staly stručnějšími. Ubyly dvouhry ze čtyř na dvě, čtyřhra zůstala. K prosazení těchto "revolučních změn" byla zapotřebí dvoutřetinová většina hlasujících, která se nakonec na zasedání ITF v americkém Orlandu našla. Ačkoli bouřící se Australané poukazovali na nejasnost financování a faktické snížení odměn na pouhou třetinu. Skupina Kosmos tak nahradila aktuálního (2001-2018) titulárního partnera, jímž byl bankovní dům BNP Paribas. Revoluce bohužel pokračovala i v dalších letech. Změny herních systémů se objevovaly každý rok. ITF se nakrkla a v lednu roku 2023 za velkého práskání dveří čtyřletou spolupráci s Kosmosem ukončila. Obě organizace dosáhly smírného řešení svých "předchozích smluvních neshod" až letos na jaře. Některé změny přispěly k větší atraktivnosti, bohužel jiné nevyhovovaly především tenistům, ale také ne divákům. Tak teď se snad už na nějaký čas usadily.

Rusko překročilo červenou linii

Aston ve čtvrtek k "dronovému incidentu v Polsku" prohlásil: "Je to budíček provšechny!" Pravdou ovšem je, že už dříve budíčky vyzváněly. Zvonily v první Putinově válce, což byla druhá válka čečenská. Zvonily v Gruzii, zvonily na Donbasu, zvonily na Krymu, zvonily v Sýrii. Ale neslyšeli je všichni. Už skoro nikdo nechtěl slyšet, jak zvonily budíky při Putinových fémových vraždách v Západní Evropě. Jak zvonily na "domácí frontě", kde ze spousty demokraticky smýšlejících Rusů udělal "agenty zahraničních mocností", disidenty, vězně a pak mrtvoly. Budíky nebyly slyšet při ovládání Běloruska. A když Putin rozjel mohutnou zbrojní výrobu, pak je neslyšel skoro nikdo. Nikdo neslyší jaderný budík, když Rusko staví atomové základny v Bělorusku a Kaliningradě, kam narvalo svoje rakety středního doletu. Málokdo slyšel jemné cinkání, které se ozývá vždy, když se sejdou dva diktátoři, ten ruskosovětský a ten čínský. Prezident Putin a generální tajemník KSČ Si si už asi padesátkrát potřásali rukama a domlouvali se, kdy na koho kdo má vytáhnout – aby se to náhodou nepotkalo s nějakou tou olympblbádou. V Česku budík zařinčel dost silně, když vybuchl muniční sklad ve Vrběticích. Pořád se tam ještě na okolních polích povalují střepiny, ale tohle drnčení nějak doznělo do dávnověku. No tak teď zazvonil ruský budík v Polsku asi dvacetkrát za jednu noc. Jenže přesto ho někdo neslyší, nebo přesněji – nechce slyšet.

Jak jsme si užili zatmění

Zatmění Měsíce, pochopitelně. Tuhle neděli, zajisté. Bylo dopředu avizováno v médiích. Podíval jsem se na program pražské vzdělávací a kulturní instituce Planetum, abych dopředu věděl více přímo od zdroje. Tato příspěvková organizace zahrnuje právě zrekonstruované Planetárium, Štefánikovu hvězdárnu na Petříně a také hvězdárnu Ďáblice. A protože mám se zatměním Měsíce v Ďáblicích dobré zkušenosti z roku 2018, konkrétně z 27. července 2018, podíval jsem se, co Planetum.cz nabízí za program. Jaké bylo mé překvapení, když žádné pozorování pro veřejnost neavizovalo! (Už to tam nenaleznete, nabízí se jen budoucí programy.) Naštěstí mi umělá inteligence vyhledávače našla po napsání výrazů "hvězdárna Ďáblice" a "zatmění Měsíce" ždané informace:

Fantom průměrné mzdy

Český statistický úřad hlásí: "Ve 2. čtvrtletí 2025 vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců na 49.402 Kč... Meziroční index nominální mzdy proti stejnému období předchozího roku je 107,8 %, reálně mzda vzrostla o 5,3 %." Přesto je národ nespokojen! A závidí. A to na několika úrovních.

Konec kurvítek*?

V loňském dubnu schválil Evropský parlament zákaz kurvítek ("kazítek"). V letošním květnu se konečně i české ministerstvo průmyslu a obchodu dopracovalo k tomu, aby příslušnou novelu zákona o ochraně spotřebitele poslalo do připomínkového řízení. Novelu je třeba přijmout do příštího září, ale ta bude muset být přijata až příštím parlamentem a příští vládou, protože teď se to už evidentně nestihne.

Zdravíme se

Hřebínek, Jizerky

"Dobrý den, ahoj, čau, zdravím výpravu..." Takové pozdravy dávám protijedoucím cyklistům, anebo běžcům či chodcům, když jedu na kole po cyklostezce. Mám na to čas, protože po rovince jezdím jen tak asi dvacetikilometrovou rychlostí. Když jedou proti mě rychleji, jen zvednu levou dlaň od řídítka.