 |
| Jaroslav Kučera, vítěz Czech Press Photo 2000 |
(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. Protože text už není na internetu k nalezení, opakuji ho k výročí, které proběhlo minulý týden. Některé věci totiž zůstávají stejné - marxismus a komunismus, přejmenované na "progresivismus", násilí, skrývané za vzýváním míru a spravedlnosti, mladí lidé, svedení vidinou sociální spravedlnosti k prosazování diktatury... [Tehdejší článek byl psán v chvatu, dnes doplňuji o výňatky z dalšího článku Rudý prapor zavlál, který reprintuji jen na svém blogu.])
26. září kolem poledne to v Sokolské ulici na novoměstské straně Nuselského mostu vypadalo ještě jako na nevinném karnevalovém průvodu. Dav několika tisíc lidí postával, posedával, polehával, pokřikoval hesla, většinou italsky. Socialismus ano, kapitalismus ne. Bubny duněly, stupňovaly rytmus i řev. Re-vo-lušn! Dav ječel, skoro jako při fotbalovém utkání či Hitlerových projevech. Ale našla se i zákoutí se zádumčivou flétnou. Dojem karnevalu umocňovala sádropapírová figurka strýčka Sama a různobarevné balónky s nápisem "Liquidate IMF & WB". Dokonce i cosi jako alegorický vůz se zde nacházelo. [Magistrála byla obsazena tímto "aktivním nenásilím" (formulace z růžového letáku "Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bližním").]
Náměstíčko přímo před mostem bylo prázdné, aktivisté zde polehávali a močili do křoví. Položili si na zem transparenty upevněné na bytelných latích. Świat dla ludzi nie dla zysku, na nich měli napísáno. Na různých transparentech v různých řečech, ale všechny ty transparenty byly upevněny na solidních latích. Na zemi se povalovaly stovky lístečků marxleninské komunistické strany Turecka s frontou tváří velikánů. Na lístečcích hrdě hleděli Marx, Engels, Lenin, Stalin a Mao. I kubánská vlajka nad demonstranty pyšně zavlála.
Nuselský most byl zašpérován hradbou policajtů a jejich techniky. Kolem ní stovky fotoreportérů a kameramanů. Ti nejagilnější vyšplhali až na lampy veřejného osvětlení. Od policistů se linulo hlásání "Občané, vaše shromáždění je v rozporu se zákony České republiky. Jménem zákona vyzýváme svolavatele k jeho rozpuštění." Česky, italsky, anglicky, španělsky. Jakási postarší antiglobalizační túristka hrozila francouzkou holí a volala "Šprechen sí dojč!" Jiná madam volala anglicky, že to je její svoboda, chodit si po mostě, kam chce. I mírumilovný vozíčkář se tu projížděl se svou kamerou.
Těsně u policejních zátarasů bylo tvrdé jádro demonstrace - 200 až 300 vycvičených bojovníků. Za nimi byla silnice prázdná - až po 200 metrech křepčil a polehával onen karneval. Chtěl jsem prázdnou ulici přejít, ale nepustil mne kordon italsky mluvících borců. (Jak v únoru 1948!) [Pozdější upřesnění: šlo o ultralevicové teroristy z milánské skupiny "¡Ya basta!". Žádní mladí lidé - svalnatí estébáci kolem čtyřicítky.] Pochopil jsem, že udržovali ústupovou cestu útočícím bojůvkám. [Pro případný útěk měli provokatéři volných asi těch 200 metrů zpátky ke karnevalu "hodných". Během krátké chvíle by tuto vzdálenost překonali, běsnící policajty v patách. Ten střet těžkooděnců s hodnými demonstranty si dovedu představit: Útlá dívenka s batůžkem pod údery pendreku, zašlápnutý invalida s francouzskou holí, krev na asfaltu, rozšlápnuté bubínky, zlomená žerď církevního praporu němě žalující do oblak. Stovky přítomných fotoreportérů a desítky televizních kamer by měly co snímat! Pod rudými prapory se srpy a kladivy stáli na magistrále zkomunizovaní západní troubové. Pouhý kanónefutr (potrava pro děla), připravený skutečnými organizátory k zmasakrování. Což se naštěstí nestalo.]
Útočníci napadali čelo policejního kordonu, rozebírali zátarasy a odvlékali je pryč. Občas byli poprášeni lehkým plynovým útokem.
Toto byl růžový, "hodný" průvod. Zatímco laškoval s policií u vstupu na Nuselský most, akční modrý průvod mířil k Pakulu z Nuselského údolí. Ve Slavojově zastavil hlavní dav policejní kordón. Tady hrál na trumpetu jeden aktivista pod černou vlajkou anarchie smuteční pochody i revoluční píseň "Avanti popolo". Zatím útočná skupina pokračovala Lumírovou ulicí. Na úrovni Krokovy je však zablokoval kordon policistů, podpořený dvěma obrněnými vozy a stříkačkami. Modří aktivisté si nechtěli nechat líbit omezování své svobody pohybu, rozebrali chodník a jali se metat kostkami po policistech, kteří se chránili štíty.
Stál jsem tam na zahradě domu na rohu. Po půlhodině to již bylo poněkud fádní - odspodu pršely na policisty nepřetržitě dlažební kostky vyrvané z chodníku, občas jsem se musel některé uhnout. Vždy tak pět až deset útočníků vyrazilo proti policejní hradbě a házeli kostky, někteří si přišli blíž - ti, kteří rozebrali větší kostky silniční. Ve druhé vlně se zatím připravovalo dalších asi dvacet záložníků. Jedni ustoupili, aby doplnili střelivo, druzí nastoupili a další byli připraveni vystřídat své soudruhy. [Šlo o desítky německých aktivistů celoevropské Antifašistické akce (AFA). Většina demonstrantů totiž "neumí bojovat s policejní zvůlí", jak napsal Jan Zeman do středečních Haló novin. Takže česká Antifa hlavně přičumovala a učila se.] Vzplanulo i několik Molotovových koktejlů. Šlo o "limitované prostředky" - tak zhodnotil zbraně teroristů stařešina českých anarchistů Jakub Polák v neděli na Primě. Policajti se kryli štíty a z hasičských vozů trpělivě kropili útočníky, nikoli vražedně silným proudem. Také je pravidelně zásobovali dělbuchy se slzným plynem.
Kolem 14.45 došlo ke změně situace. Zespoda z Lumírovy ulice se blížila posila asi padesáti bojovníků proti chudobě. Kryli se kdesi strženými plechovými dveřmi před vodní sprchou a nezadržitelně postupovali. Teprve teď, zhruba po hodinovém nepřetržitém držení pod kostkodlažební palbou, policie zaútočila. Přijela jí k tomu posila Krokovou ulicí. Hoši v helmách a ve štítech začali zatlačovat černorudou gardu dolů Lumírovou i do sadů. [Policisté v civilu byli zřejmě v "hodném" davu, aby věděli, kdy ten začne být "zlý". Jen díky jim mohl velitel zásahu pod Vyšehradem včas odvrátit útok - správný okamžik trval možná jen dvě vteřiny!!!]
Pak nastoupil druhý sled policistů - bez přileb, který začal řvát na novináře, ať vyklidí "soukromý pozemek", totiž zahradu domu č. 2. Nechápal jsem toho policistu, co křičel na chlápka, který v závětří za domem, jsa oblečen do červené vestičky s nápisem "Press" klofal cosi do svého notebooku. Policajtek k němu přiběhl a z jednoho metru na něj řval: "Okamžitě opusťte soukromý pozemek, jinak proti vám bude použito všech zákonných prostředků!" Napadený evidentně nic nedělal, jen klofal. Opáčil, že musí přeci svoje věci zabalit, načež jsme opustili tu zahradu.
Řadě druhosleďáků to však nestačilo a začala nás vytlačovat Krokovou ulicí dolů, dále od dění v Lumírově. Bylo nás tam asi padesát lidí, z toho tak třicet označených vestičkami "Press". Jeden aktivní policajt vypadal, že nás snad začne mlátit, zarazil ho však starší kolega, nejspíš velitel "zásahu".
Tak to byla jediná skvrnka na práci policie. S těmi hochy v helmách, kteří hodinu trpělivě snášeli soustředěný útok kameny, s těmi se dalo mluvit. Ale pan policajt z týla byl neadvekvátně agresivní - ne na teroristy, na novináře.
Mezitím začala policie zatlačovat všechny demonstranty - i ty, co jen čekali v záloze a zpívali Avanti popolo, panděra rosa. Dav se přesunul podchody pod železniční tratí do ulice Na Slupi, kde zablokoval tramvajovou dopravu. Ulice za tratí byly ovládnuty policií. Z trati se stala frontová linie. Přes stojící vlak s cementem létaly dlažební kostky, ba i přes projíždějící osobák. Z druhé strany postupovala policejní artilérie, která dálkovou palbou dělbuchů zatlačovala demonstranty ke křižovatce na Slupi. Zároveň je na své straně trati hnala i Vnislavovou ulicí k Výtoni. Ustupující dav zatarasil Vnislavku snad desítkami barikád z urvaných plotů a uschlých stromků z náspu železniční tratě. A zapálil je. Na Slupi hořela jen jedna barikáda, zato parádně. I tu však policajti překonali. Postupovali opravdu pomalu, spíše zatlačovali dav po několikasetmetrových úsecích. Nevybíhali a nezatahovali demonstranty do antonů. Ti v klídku demolovali zábradlí na slupské křižovatce a vyrobili z nich další zátarasy. Zároveň vzadu za policejním kordonem jiné party rozebíraly dlažbu na tramvajové Jaromírově ulici i v souběžných Sekaninově a Oldřichově. Nuselské údolí bylo neprůjezdné. To nejspíš nepochopil řidič dodávky s imperialistickým Plzeňským pivem, který jeda od Vltavy Svobodovou, vjel na téčkové křižovatce Na Slupi z boku do plné palby obránců umírajících afrických dětí. Zazmatkoval a jel "bezohledně" dál. (Jak jsem slyšel na některé televizi - jel bezohledně v jízdní dráze, místo aby zastavil v dešti kamení). Však byl ztrestán vymlácením oken a poraněním na hlavě. Od policie se mu dostalo prvního ošetření. ["Idea kapitalismu už prolila mnoho krve." Titulek z Haló novin, jako opsaný z hesel kraválistů. Jenže tady levicoví teroristé zranili muže práce.]
To už bylo asi 15.45. Školení dělníci pouliční války systematicky rozebírali ochranná zábradlí, ploty, bilboardy, se zkušeným grifem vyjížděli s odpadkovými kontejnery do ulice, kde je vysypávali, případně zapalovali. Pod železničním mostem Na Výtoni stál dav cizokrajných mladých lidí a blokoval veškerou dopravu. Tramvaje nejezdily ani po nábřeží. Nějaký bezohledný automobilista chtěl projet, jeho kapitalistickou stodvacítku však milovníci svobody svobodně a bezelstně zapálili, v pět hodin večer z ní už kapala jen voda. Ještě že ten pivovarník nezastavil!
To jsem viděl a prožil v úterý 26. září 2000 pod Vyšehradem, na Neviditelném psu vyšlo den na to.
Šamanovy poznámky:
1. Poslyšte, mám už za sebou pár demonstrací, od libereckých v roce 1968, pak v říjnu 1988, přes palachiádu a všechny další předlistopadové - ale něco tak organizovaného jsem ještě nezažil! Všichni demonstranti měli své role. Na jedné straně hoši s plynovými maskami házejí na policajty kamení a Molotovovy koktajly, v pozadí jsou ti hodní, připravení nechat se brutálně zatknout před kamerami televizí. Třeba invalida nebo dívenka s batůžkem, ti jsou opravdu politováníhodní. Ani jsem neměl pocit, že by teroristi, útočící proti policistům se zbraněmi v rukou (ty coulové plaňky, když se z nich strhnul nápis, byly opravdu účinné, a co teprve dlažební kostky!) - že by projevovali nějakou nenávist. Ne, odváděli pouze profesionální výkon. Ani žádná neobratnost při stavění a zapalování barikád nebyla patrná. Šlo o dobře nacvičenou a dlouhým opakováním zažitou činnost.
2. No, nemyslel jsem si, že budu kdy fandit policii. Přes všechny chyby, které učinila, ji chválím. Všichni zranění - i ti nevinní okolojdoucí lidé, jsou oběťmi komunistické špíny, která se halí pod černý šátek anarchie. Jak se natřásal antiglobalista před televizní kamerou, že starému pánovi poskytli první pomoc, když na něj vletěl slzák. Hodní chlapečci mezitím dlouhé desítky minut házeli kamením, dokonce i ti samaritáni s červeným křížem na rukávě!
3. Mám jednu radu pro odpůrce západní civilizace: Když se vám nelíbí, odstěhujte se třeba do Vietnamu, Severní Koreje či na tu Kubu! Aspoň poznáte onu svobodu reálného socialismu, kterou stále opěvují komunisté. Ale do České republiky už raději nejezděte.
PS: Viz i následující článek POZNÁMKY k pražským demonstracím z 28. 9. 2000, recyklovaný na mém blogu. Zde jen jeden poznatek: Demonstranti nežádali dialog. Kladli požadavky: Odpusťte všechny dluhy, Zrušte MMF, zrušte SB. Pryč s kapitalismem.
Škodaže už na internetu není dostupný článek Haló novin "V Lumírově ulici pod Vyšehradem se strhla krvavá bitka s policií". Tehdy jsem si zaznamenal jen rozkošnou pasáž, kde cestující vlaku (pod palbou dlažebních kostek) mávají na demonstranty a volají na ně: "Držíme vám proti policistům palce!" Skutečná lahůdka dnes již málo vídané klasiky komunistické žurnalistiky.
