Šamanovo utrpení

Po podvodech, lžích a podrazech by bylo chybou pochybovat
---------------------
Setkání milých, přívětivých a fundovaných lidí proběhlo minulý čtvrtek pod patronací Asociace pro mezinárodní otázky. A jako obvykle ho AMO pro zájemce pořádala na půdě (tedy v prvním patře) CERGE v ulici Politických vězňů. Tématem bylo: "Kodaňský summit o změnách klimatu – a co dál?" Účastni byli za Ministerstvo životního prostředí Pavel Zámyslický, vedoucí informačního centra OSN v Praze Michal Broža, mezinárodní klimatická koordinátorka organizace CEE Bankwatch Network Kateřina Husová a Jan Pretel, vedoucí oddělení klimatických změn z Českého hydrometeorologického ústavu. Na Pretela jsem byl zvědav.
Diskusi moderovala Anna Pasková z AMO, a hned na jejím počátku jsem si uvědomil, kde jsem udělal chybu. Myslel jsem, že se budeme bavit o tom, jak by mělo mezinárodní společenství postupovat dál po krachu klimajednání, způsobeným zřejmě nedbalou přípravou a  zfalšováním  podkladů, ale debata se nesla spíše v duchu popisu onoho summitu.

Anna Pasková nejdříve zahořekovala, že Kodaň nepřinesla výsledky. Nebyl přijat právně závazný dokument. Neexistovala totiž "ochota vzít do svých rukou zodpovědnost za vlastní budoucnost". Beseda se pak dál táhla v tomto duchu.

Zámyslický konstatoval, že do jednání šel dokument o 200 stránkách, jenž však byl doplněn mnoha závorkami... Při setkání 193 hodnostářů nebylo možno vést "dialog". Nakonec asi 20-40 zemí "vykřesalo z popela"  třístránkový dokument s těmito body:

1) Signatáři vyzvali ke nížení "emisí skleníkových plynů". Do konce ledna pak měly jednotlivé země připojit pod tuto dohodu svůj "redukční cíl" do roku 2020, přičemž EU nakonec podpořila 20% snížení (místo 30 %, ke kterým se chystala zavázat).

2) Byl přijat závazek "nedopustit zvýšení globální teploty" do roku 2100 o více než 2° C - oproti 1990.

Nepodařilo se zakotvit postupový cíl snížit do roku 2050 "emise" o 50 % (a do roku 2100 o 100 % - to je jen Šamanův návrh).

3) Podařilo se zato domluvit způsob financování "adaptace" postižených zemí, "transfer technologií" (my vám dáme peníze a vy si od nás koupíte něco, co možná ani nepotřebujete - Š.) a "snižování emisí z odlesňování" (nikoli "zalesňování" - Š.) Toto vše v rámci "rychlé pomoci" do konce roku 2012. Česká republika na tuto pomoc za ty tři roky poskytne 300 milionů korun. Měly by být financovány hlavně "urgentní věci".

4) V roce 2015 proběhne revize této dohody (asi té 200str., která se nepřijala) - na základě zprávy ICCT. Trochu jenom vadí, že ještě není jasná ani struktura té dohody, ani proces, který k ní povede. Ale už se ví, že v ní bude zakotven "princip zohlednění vyspělosti". (Kdo je vyspělejší, bude platit prostě vyšší oteplovací daň -Š.) Nejspíš se sejde komis, aby rozhodovala o koeficientu vyspělosti - to bude chtít každý stát být hned úpadkový...

V červnu se v Bonnu sletí zase papaláši, aby podebatovali na pracovní úrovni (pod předsednictvím Dánska), načež totéž se bude přemílat v listopadu v Mexiku (pod předsednictvím Mexika)...
Takže tak bude "po Kodani". Jednat se bude.

Šaman tiše přetrpěl tuto úvodní půlhodinu a doufal, že bude líp. Nebylo.

Promluvila totiž mladá zástupkyně občanských sdružení Kateřina Hosová. Ke Kodani se upíraly naděje. Desetitisícových demonstrací se zúčastnili nejen hašišáci, ale i důchodci a maminy s kočárky. Tato masa lidí byla vedena jediným zájmem: "Záleží nám na lidstvu." Musíme předat planetu dalším generacím v nějakém uspokojivém stavu.

Byly vyhlášeny "závazky plátců" - přihlásilo se 20 zemí. Byly vyhlášeny "závazky odběratelů". Ti slíbili, že sníží emise o 20 %. Nebylo ale řečeno, jak... Škoda, prvotní představa byla, že slib bude znít 25 %! (Dejte mi sto milionů dolarů, a já vám slíbím, že do roku 2012 snížím emise třeba o 33 %!!! - Š.) A třeba taková Austrálie neslíbila nic. (Že nebude platit, anebo snižovat?)  Tak to ne! Všechny státy prostě musí být "tlačeny k ambiciózním redukčním cílům"!

Bohužel po odhalení "chyby ICCT" se zvedla vlna skepticismu, a to "nepřispívá k udržování tlaku". V USA se připravuje zákon, ve kterém se stanovují pravidla "uhlíkového offsetového trhu", který by mohl řídit "poptávku emisních redukcí z rozvojového světa". Na to, aby byl správně nastaven, zase "tlačí" Greenpeace...

Jemináku, ta to měla zmáknutý! Fráze a termity jí z úst padaly, jako by tahle novodobá svazačka měla za sebou pět let VUMLu  (Virtuální Univerzitu Morálky a Lidství:). Jako autentická Zelená Khmérka byla tak přesvědčená - že se jí pak v debatě nikdo na nic nezeptal.

Pak přišel konečně na řadu jediný člověk, od kterého jsem doufal, že uslyším něco podstatného. Klimatolog Jan Pretel konstatoval, že ještě týden před Kodaní se účastnil tří panelových setkání, kde skepticky věštil, že setkání nebude úspěšné (řekl "setkání" -ne "summit" - první bod k dobru). Ještě před Kodaní se setkal s kamarádem, fyzikem, který mu provokativně přinesl fascikl s klimaskeptickým materiálem, ale Honzíka nepřesvědčil.

Bohužel se právě v té době projevily tři problémy ICCT: 1) únik mailů, 2) černé podnikání jakožto střet zájmů, 3) aféra s (ne)táním himálajských ledovců. Pretelův závěr? Toto vše bylo směřováno proti ICCT a to z Velké Británie! (He? Jde o podlý útok?) Ke kampani se připojil i náš tisk, který tyto "problémy" - medializoval. (Ne odhalil podvody?? - Dávám trestné body! Š.)

Načež Pretel přečetl ukázku z neidentifikovaného článku Ondřeje Neffa (zapsal jsem si všeříkající výroky "morbidní oteplovací běsnění", "ICCT soustavně manipuluje veřejným míněním" - Souhlas Š:) - jako odstrašující příklad. ICCT je v tom "nezaslouženě"! Pačaurí má sice své soukromé kšefty, ale říkali mu, ať s tím přestane. (A není snad P. šéfem ICCT???). Ohledně těch Himalají - to byla chyba, jíž "nemá smysl přeceňovat". Kdežto poukazování na tyto "omyly" je "propaganda", která proti ICCT útočí přes vědu. Hlavním argumentem pro bezúhonost ICCT má být to, že nic nepřikazuje, avšak "doporučuje".

Z takovéhle argumentace zůstal Šaman paf.

Po chvíli však musel souhlasit se sloganem, že "vědci si nechali toto téma ukrást politiky". Lidé se začínají klimatických změn bát - a řada politiků si na "boji" proti globálnímu oteplování získává body... V Kodani se nejednalo o vědu, ale o politiku.

Šaman byl ještě otřesen zjištěním, že za neúspěch Kodaně může organizovaný mediální útok, když nastoupil informátor OSN Michal Broža, aby ho dorazil. Nejdřív technická poznámka: Nespokojenost zástupců lidu byla vyvolána skutečností, že kapacita jednání byla 15.000 účastníků, ale přitom bylo přijato 40.000 akreditací. (???!). Pan Broža pak upozornil na reflexi z Kodaně - totiž že existují "popírači klimatické změny". Teď nemá smysl bavit se, jestli tento jev je, anebo není. Musíme se bavit o "pojištění" vůči tomu, co se stát "může"... "Nikdo neví nic jistého" (tady by nám měla pomoci ta věda), "není ještě rozhodnuto" - nicméně "minimálně by měla být udržena teplota na vzestupu o 2° C". Souostroví Tuvalu sice požadovalo jen 1,5 stupně, nicméně tento záměr neprosadilo... (Ne, to není sranda, o tomhle se skutečně baví! Jaká bude teplota v roce 2100!! A jak jí dosáhnout!!! Já bych navrhl zvýšení jen o 0,735 stupně... A za těch devadesát let pak mne můžete zkontrolovat. Ale nejdřív mi na to dejte alespoň miliardu dolarů... Š.)
Tak - a teď trpte se mnou: "Klimatická změna není jen problém, je to i velká příležitost." Změny se projeví ve všech oblastech - sociální, ekonomické i bezpečnostní... Je "proces OSN" to, čím svět dosáhne cíle? Budou úmluvy o ochraně právně závazné? Co jiného lze dělat - prostě se na tom musí "všichni shodnout". Je to jen "technická věc"... Přes všechny slabosti, přes to že tento systém selhává, "alternativa neexistuje"...

Tak teda já bych se u takové pojišťovny nepojistil!

Do následující diskuse jsem se vrhnul jako první. Nejvíce mne zajímal Pretelův názor. Ptal jsem se zejména, jestli jsou současné změny klimatu neobvyklé - alespoň v rámci čtvrtohor. Tázaný však prý "není paleontolog". Avšak rychlost klimatických změn se v poslední době zvyšuje.

Ptal jsem se, jakou měrou se na změnách podílí "antropogenní" CO2. To se  - neví. Správnější otázka by byla na všechny "skleníkové plyny". Při této příležitosti jsem zvěděl, že vodní pára není klimatology považována za skleníkový plyn!!! Má prý jen"účinky" skleníkového plynu. Aha...

Ptal jsem se, jakou měrou se na změnách klimatu podílí cyklické změny na Slunci. Dověděl jsem se stejné číslo, jaké je klimatology udáváno - jen asi 0,2 procenta (nebo nějaké takové malé číslo). Tento vliv je prý "zanedbatelný". No ale - tázaný není astrofyzik, že...

U Pretela mě uspokojjilo jen to, že připouští, že změnám nebudeme možná moci zabránit, a že je na zvážení, k čemu ty obrovské (plánované) prachy použijeme. Jestli ke snižování emisí, anebo na stavbu ochranných hrází v Bangladéši. Co mne naopak znepokojilo, bylo jeho tvrzení, že "by byla velká chyba, kdyby se teď snad mělo jednat od začátku" - a všichni s ním vřele souhlasili.

Myslím si totiž, že ta zásadní chyba je v tom začátku! A že vědec skutečně nemůže říci, že je něco definitivně "prokázáno"... Rád bych se po skončení setkání ještě s tím pánem rád pohádal, ale bohužel musel po skončení debaty už jít.

Životní prostředník, informatik Spojených národů a klimační koordinátorka zůstali. Taky jsem se na konec s nimi bavil. Ptal jsem se, jestli chtějí snižovat produkci CO2 stavbou jaderných elektráren v Africe. To je nebezpečné. Anebo dát africkým vesničanům uzavřená kamna a andským indiánům Papinovy hrnce. Odpověď: Všechny plány jsou - na Internetu...

Ke slovu se pochopitelně museli dostat i jiní diskutující, tak jsem toho nechal. Já jsem se nakonec ani nehádal - nebylo možno! Připadal jsem si totiž tak trochu jako bych na 17. sjezdu KSČ chtěl navrhnout, aby se zrušilo Poučení z krizového vývoje. Z panelistů přímo čišela neotřesitelná sebejistota a pevné přesvědčení. Dobře rozběhlý stroj mnoha propojených organizací, mazaný hromadami peněz našeho moudrého státu - to vše mne prostě psychicky převálcovalo. A dorazila mne následná debata, že skutečně přítomní naši zástupci nemají vůbec šajna, jak řídit vědecký projekt s politickou podporou. Nakonec jsem navrhoval, aby byla pro řešení problému ustanovena jakási Rada bezpečnosti (když už je současná RB neúčinná), aby se z jedné strany sbíraly peníze, a z druhé vědecky získávaly proměnlivé (!) informace. No a pak by se použily na problémy - peníze i informace - které se během příštích desetiletí teprve vynoří! Jsme jako posádka kosmické lodi vysazená na cizí planetě, všude kolem je mlha, a my se musíme neznámou krajinou, pokrytou jen tušenými močály a propastmi někam dostat. Nemáme mapu, nemáme dopravní prostředek, a neznáme směr - jen cíl. Přežít!

Marno bylo. A tak se hádám dodatečně. Ale toho Pretela si ještě někde musím odchytit a pohádat, tedy podiskutovat se s ním sólo. Ten mi za to stojí. Viz i jeho rozhovor pro EurActiv.

Ještě dva postřehy: Panelisté se téměř úzkostlivě vyhýbali pojmu "globální oteplování". Jediný korektní výraz je "klimatická změna". Ale všichni horlivě tvrdili, že se Země nepochybně - otepluje.

A jakou odpověď se tedy dozvěděl Šaman po vytrpění té dvouhodiny? Tedy na tu úvodní otázku "Jak dál po Kodani"? Jak má dál cestovat posádka v ohrožení, která má falešné údaje o svém okolí?

Furt stejně!

Psáno v Praze dne 2. února 2010

*****************************************************************
Viz i zmínku o přednášce Václava Semeráda o vlivu orbitální rezonance na podnebí Země na letošním Pragoconu .