POVÍDKA: Zlatá Rybka

A bylo jitro a byl den sedmý, i ohlédl se Bůh po svém díle a uznal, že bylo dobré. I spočinul a liboval si: Vytvořil jsem svět dle své vůle a teď si s ním mohu dělat, co se mi zlíbí. Jak je pěkné, být Bohem!

"Ten Vesmír, ten se Mi teda povedl," říkal si, když se povaloval uprostřed metagalaxie. "Světla jsou támhle, temnotu jsem dal tuhle, ty galaxie a černé díry, to je teda něco! A  ty Sloupy stvoření a Perlivé fontány tuplem!"

Zmocnila se ho až euforie. Jenže, mezi námi, Bůh je poněkud maniodepresivní, jestli to ještě nevíte. Takže zákonitě musela po mánii nastoupit deprese. Bůh si začal mrmlat:

"No jo, no jo. Je to pěkný, pěkný, ale co z toho? Tak tady jsem Stvořitel. Ale třeba co Stvořitelové v jiných Vesmírech? Možná je stvořili lépe? Teď nevím, jestli jsem raději neměl nechat prostor třináctirozměrný. Hm, tady mi do toho nikdo nekecá, jsem tu jedničkou, jenže kdyby se mi podařilo dostat do dalších bublin existence, tak by si mne možná ani nikdo nevšiml. Bůh se snaží, maká jak čert, ale stejně je to celý na nic. Snad by Mi stačilo i něco menšího, kde bych ale opravdu mohl být skutečným Pánem, něco, kde by Mne spravedlivě ocenili."

Jak Bůh pravil, tak vykonal. Ani ke splnění svého přání nepotřeboval zlatou rybku - byl přece všemocný! Rozhodl se, že Vesmír zanechá přírodním zákonům nebo přesněji řečeno scénáři ohňostroje, který s takovým úsilím připravil. On se zatím bude věnovat Zemi a zahradničení. Tam může excelovat a získat uznání. A Jeho zahrada se stala skutečně pověstnou. Zahrada Eden, jak ji pojmenoval, oplývala neskonale krásnými květy s opojnou vůní. Opět si připravil scénář, tentokrát kvetení květinových obrazců. Ta krása vlastně v menším kopírovala lahodné změny, které mnohem pomaleji a nenápadněji probíhaly v okolním Vesmíru.

Navíc osázel Bůh pár záhonků taky nějakými jahodami, cuketami, kedlubnami, pěstoval kořenovou zeleninu i koření. Angrešt, rybíz, révu... Pochopitelně vavřín a olivovník. A samozřejmě ovocné stromy. A tu vyvstal problém. Místo toho totiž, aby se věnoval čistě botanice, zhlédl se Bůh v moderních trendech a Eden pojal kombinovaně: Zahrnul do něj rovněž výstavku živočichů, jakousi miniZOO.

Netrvalo dlouho a nastaly problémy. Nejdříve ta aféra s hadem, co podvedl Evu. Eva pak svedla Adama, i požili ovoce ze stromu vědění dobrého a zlého a vůbec nedbali provozního řádu zahrady, podle kterého směli chroustat čeho se jim zachtělo - až na tahle jablka (prý to byl Mazánkův zázrak). Bůh je musel nechat vyhnat - rád, nerad. Jak to začalo, tak pokračovalo. Kain zabil Ábele, bratra svého. Přesto se lidé počali množiti - a s nimi i zlost lidská. Co s tím? Boha lidské lumpačení dost mrzelo, byl fakticky roztrpčený. I seslal potopu. Avšak Noé a jeho rodinku přežít nechal - nechtělo se mu zase patlat se s hlínou. Na archu si mohli vzít i svůj dobytek. A čeleď! Hodně čeledi měl Noé, byltě muž spravedlivý, dokonalý a tím pádem i bohatý. Takže problémy s lidmi pokračovaly. Začali stavět věž, o které tvrdili, že bude o patro vyšší, než cokoli zatím kdy bylo postaveno. Strašně se vytahovali. Protože se to tam jmenovalo Bábel, dostal Bůh dobrý nápad: zmátl jazyk stavebních předpisů, takže lidé nemohli dodržet termíny ani normy. Nakonec se pohádali a začali zakládat různá občanská sdružení. Místo věže je tam dnes tržnice s ovocem a zeleninou. Bůh se přitom docela bavil.

Jenže bylo hůř. Lidé byli zlí. Kradli, smilnili a co nejhoršího - pořádali taneční megapárty, při kterých dělali strašlivý randál. Úplná Sodoma a Gomora. Následovalo nezbytné profylaktické opatření. Lidé však byli nepoučitelní a zlobili ve velkém. Bůh ještě se zaťatými zuby vyvedl svůj lid z Egypta. Ale pak už toho měl dost. Od té doby, co při topení lidstva vzala za své i Jeho botanická chlouba na Blízkém Východě, Ho tenhle džob už vůbec nebavil.

Jednou  zase takhle seděl na hoře Sinaj, jak bylo Jeho oblibou, a opět nespokojeně vrčel:

"K čemu Mi to všechno je? Já se pachtím, Já plánuju, řídím, u všeho musím být, co neudělám sám, to neudělá nikdo - a jen se otočím, už Mi to někdo mrví. Lid zachráním - a on už zase holduje zlatému teleti. Mám Já tohle zapotřebí? Byl jsem Stvořitelem Vesmíru, Bohem Země a svého lidu - jenže lid mě ignoruje. Už mne to unavuje. Měl bych si zase najít něco menšího."

A tak stvořil Bůh farizee a vykladače, proroky a kněze, vůbec celou církev, ať se stará sama. Místo aby vládl z nebes národům, zkusil užívat si v lidském těle vlády nad národem jedním. Ne, že by to nebylo zábavné. Konečně se Mu dostalo toho ohlasu, slávy a uctívání, jaké Mu na Sinaji, v samotě Edenu a v pustinách Vesmíru chybělo. Jenže - většinou to končilo vždy nemlich stejně: Probodením, otrávením, ukřižováním... Nebo, nejbolestněji, zapomněním.

Bůh byl opět nespokojen. A tak nějak kolem roku pět nebo šest tisíc od stvoření světa se rozhodl:

"Králové a diktátoři, carové a císařové, mocnáři a lidožrouti, knížata a erteplata - co je to za slovutnost, když končí zradou? Znova a znova. Už mne to nebaví sledovat stále stejné intriky, dostávat se až na samotný vrchol a pak být svrháván, opíjen rohlíkem a otravován lichotkami, oslavován a nakonec vražděn vlastní ochrankou, spojenci a příbuznými -  to už občas člověka i Boha nudí. Vím co. Stanu se americkým prezidentem! Ten je na světě nejmocnější."

A protože byl Bůh, Jeho přání se mu splnilo. A vládl Spojeným státům i zbytku planety moudře a spravedlivě, bedlivě vážil zasílání humanitární pomoci a poskytování vojenské přítomnosti, podporoval vědy a umění a na svém ranči vybudoval proslulou botanickou zahradu - bez zvířat. Neměl ani jezírko, ve kterém by plavaly zlaté rybky. A to byla možná chyba, protože ty by Mu poradily. A mohl vyhrát alespoň v druhém volebním období. Nevyhrál. Důvod? Nebyl ženatý. Neměl v domácnosti ani psa, ani kočku. Nechodil vůbec do kostela! Ani nebyl moc slavný - s jeho vládou se nespojovaly žádné skandály. Byl prostě mediální mrtvola.

Bůh se proto rozhodl posunout se ještě níže na žebříčku moci: přál si, aby se z Něj stala Super Star, tedy skutečný světoznámý zpěvák populární hudby, nikoli vítěz krátkodechých televizních realitek. Jenže na světě bylo světoznámých zpěváků moc, i skupin, takže ta světová sláva se dost ředila. Nakonec Boha napadlo, že by mohl být výjimečným slavíkem v nějaké bezvýznamné provincii. I to se Mu splnilo, desítky let vedl čelo žebříčku hitparád jedné malinké země. Jenže tu byl zase jiný problém - věčný problém Evy. Ženské se kolem Něj vinuly tak, že se nemohl dost soustředěně věnovat přesné interpretaci, a odborný tisk ho strhal. Fanynky Boha hájily - ale Vševědoucí věděl, že kritiky mají pravdu. Zase byl nespokojen.

V takové nevlídné náladě zapadl do knihkupectví a vinárny Rybka, kde si poprosil o dvojku červeného. Po druhém litříku se svěřil místní stolní společnosti se svým problémem: "Bohem jsem byl, králem i prezidentem, Stvořitelem Vesmíru i hvězdou, všude jsem měl úspěch, ale nikdy nikdo nedocenil Mou jedinečnost a kvalitu. Vždycky Mi někdo všechno zkazil - uctívači a vykladači, fanoušci a voliči, hadi! Kdybych založil Klub neúspěšných, tak by měl úspěch... Co už mám dělat, Rybko, poraď!"

V té vinárně žádná zlatá rybka nebyla. Jen parta zkušených praktiků. A ti Bohu skutečně poradili: Založ si vlastní blog. Ale nikam na něj nedej odkaz! A hlavně - nepřipusť žádné komentáře!

Tak je Bůh poslechl. Ty stránky si dělá sám. Sám si je i čte. Protože nikdo na ně nechodí.

Konečně je spokojený. Konečně je - všemocný!

Protože Mu do toho nikdo nekecá.

*
Psáno v Praze 22. srpna 2003
(5. místo v odborné kategrii ceny Vidoucí 2003)