Prosím naše německé přátele, aby odkryli před německou veřejností tu smutnou skutečnost, že požadavky landsmanšaftu se blíží starým henleinovským požadavkům! Prosím naše německé přátele, aby netolerovali lež o statisícových obětech vyhnání, která je srovnatelná s proslulou Osvětimskou lží. Tyto odporné lži a nenasytné nároky nás totiž vedou na českou barikádu, na které se nejlíp mává národním praporem komunistům.
----------------------------------------------------------------------------------
O víkendu 16. a 17. října 1999 jsem se zúčastnil podzimního semináře Kruhu přátel česko-německého porozumění (Freundeskreis deutsch-tschechischer verständigung), který se sešel v zámečku Lázně u Chudenic. Hlavním bodem programu byla přednáška o genezi knihy "Rozdělující zeď je zbořena", která je výsledkem dvouleté práce česko-německé pracovní skupiny. Prvním podnětem k vydání této knihy bylo stanovisko Českobratrské církve evangelické "K problematice vysídlení sudetských Němců" z roku 1995, na které o rok později reagovala Evangelická církev v Německu "Prohlášením ke smíření mezi Čechy a Němci". Doc. Dr. Zdeněk Susa, spoluautor a vydavatel zmíněné knihy, měl krásnou přednášku, mě však nejvíce zaujalo snad nejkratší vystoupení "odsunuté" paní Menschikové v následující diskusi:
"Cítili jsme po válce spoluodpovědnost, ne vinu. Tento cit nám to pomohl překonat. Ne pocit kolektivní viny."
Tento pocit spoluodpovědnosti za svou minulost dnes u české společnosti schází. Míním tím především spoluodpovědnost za dobu komunistické nadvlády. Němci se se svou válečnou minulostí vyrovnávali dlouho a pomáhali jim v tom i západní spojenci. Největších nacistických zločinců je zbavil Norimberský proces. Nás nikdo žádných komunistických zločinců nezbavil, pomalu a neobratně se se svou minulostí vyrovnáváme sami. Do naší minulosti patří i období poválečného transferu německé menšiny. I s tímto obdobím se musíme vyrovnat.
Podle mne toto období může být vykládáno jen v kontextu právě uplynulé války. Jsem přesvědčen, že ztráta více než tří milionů občanů, znamenala pro tehdejší Československo demografickou katastrofu. Znamenala hospodářskou ztrátu v českém pohraničí. Znamenala nárůst sympatií Komunistické straně, když pozemková reforma přidělila 35.000 zkonfiskovaných německých polností českým rolníkům. Znamenala také pozdější usnadnění kolektivizace těchto území. Ale zároveň tvrdím, že transfer německé menšiny byl jediným možným řešením poválečné situace.
Před čtyřmi lety skončila válka v Bosně. Dnes 40 % z 2000 dotázaných obyvatel Bosny a Hercegoviny souhlasí s existencí minových polí bez ohledu na možné civilní oběti, 32 % schvaluje obkličování měst a odříznutí od dodávek potravin, vody a léků, 31 % připouští ozbrojené útoky na nepřátelské obce s tím, že při nich budou zabiti i civilisté, 17 % chce trestat ty, kteří by byli přinuceni dát silou nepříteli vodu a léky... 39 % lidí by odmítlo pomoci zraněnému vojáku nepřítele. Ze čtyř milionů lidí v Bosně učinila válka uprchlíky miliony dva, celou polovinu. 600.000 z nich se vrátilo do svých domovů. Ale jenom 30.000 navrátilců, pouhých 5 %, našlo odvahu vrátit se do oblastí kontrolovaných příslušníky jiné národnosti! Situaci v Kosovu můžeme denně sledovat v televizi...
Podobná byla situace i u nás těsně po válce. Myslím si, že největším excesům zabránilo právě vědomí budoucího "trestu" pro německou menšinu, trestu, který umenšoval nenávist Čechů - vždyť "oni půjdou"!
Tak tomu rozumím, a myslím, že i mnozí Němci - hlavně ti, kteří transferem osobně neprošli - tomu tak rozumějí. "Porozumění nesmí být bráno jako odpuštění. Existují tak zlá fakta, že je nelze smýt ani odpuštěním. A dnes je nikdo nemůže napravit." Řekl na chudenickém setkání tajemník našeho Kruhu občanů, vyhnaných v roce 1938 z pohraničí dr. Macháček. A myslel tím na německé viny. Němci zase hodně poukazují na viny české.
"Inventarizace vin a omylů může vést k poznání pravdy, ale není cestou usmíření. Je potřebné hluboké zpytování svědomí na obou stranách, na té české dosud pokulhává," prohlásil v Chudenicích architekt Hýzler. "Církevní usmiřování je hezká věc, ale v situacích, kdy se cítí někdo ohrožen, si brání svou pravdu. Ten pocit ohrožení, ze kterého plynou obranné postoje, cítím dnes v příhraničních oblastech," řekl tam pan Prager.
Musím našim německým sousedům připomenout, že dnes se Češi skutečně někdy cítí v ohrožení: Když slyší štváčské hlasy sudetoněmeckých představitelů, požadavky na zrušení našich zákonů, výhrůžky o blokování vstupu do Evropské unie, náhradě utrpěných škod. Některé škody nelze nahradit, nechtějte po nás, abychom předkládali svoje krvavé účty... Prosím naše německé přátele, aby odkryli před německou veřejností tu smutnou skutečnost, že požadavky landsmanšaftu se blíží starým henleinovským požadavkům! Prosím naše německé přátele, aby netolerovali lež o statisícových obětech vyhnání, která je srovnatelná s proslulou Osvětimskou lží. Tyto odporné lži a nenasytné nároky nás totiž vedou na českou barikádu, na které se nejlíp mává národním praporem právě komunistům. Lež o statisících fiktivních obětech uráží zejména tisícovky skutečných nevinných lidí, kteří byli zavražděni nebo podlehli zdravotním potížím při pobytu v internačních táborech či pochodech smrti. Srovnává popravu esesáka se smrtí německého dítěte v kočárku. A žene nás to do stejné obranné reakce, jako Němce po válce: Nemáme se čím chlubit, ale je zbytečné o tom mluvit.
Já slibuji, že o tom mluvit budu. Ale nejdřív musím získat pocit, že není ohrožena naše národní existence! V Chudenicích jsem ten pocit neměl.
"Inventarizace vin nevede k usmíření, porozumění není odpuštění..." Ale komu se má odpouštět? Paní Menschikové není co. Panu Mallothovi neodpustím.
Přece jen jsem na onom setkání něčemu porozuměl: U německých krajanů jsem pocítil citovou vazbu k té zemi, kde voda hučí po lučinách. Potřebu rozptýlit přetrvávající hořkost, způsobenou dávným zraněním.
Také my jsme byli zraněni. Ale uvědomme si, že můžeme dále žít v té zemi krásné, zemi milované, že si můžeme užívat svobody, že zde můžeme přivítat své hosty a že místo dávného staletého nepřítele, jak už to tak mezi sousedními národy bývá, jsme letos získali vojenského spojence.
Do Chudenic přijel navečer zahrát Ypsilon band ze základní umělecké školy v Klatovech. Hutný zvuk souboru se rozjel nejdříve v klasických swingových skladbách Glena Millera, později předvedl i swingové úpravy jiných populárních skladeb. Těm osmnácti- devatenáctiletým klukům a holkám naslouchali krom účastníků našeho setkání (typický věk 60 - 75) i sedmnáctileté dívky z berlínské jazzové baletní školy, které si do chudenického hotelového zámečku jezdí pilovat svá vystoupení.
Nadcházející nocí duněly saxofony a trubky, německé sedmnáctky v texaskách se při nich pohupovaly a pobrukovaly si:
"Don't worry, be happy..."
Předneseno na konferenci Česko-německé vztahy 1945-2000, kterou 19.11. 1999 v prostorách nuselské radnice uspořádal Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, poprvé vyšlo na NP 30.6.2001
Více o chudenickém setkání viz Šamanovo doupě z 21.10. 1999: Boření rozdělující zdi
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
19 komentářů:
Je velký rozdíl mezi Němcem, "sudeťákem" a členem Landsmanschaftu. Asi takový, jako mezi Moravákem a komunistou. To je, myslím, základ všech nedorozumění. A tvrdím, že se opravdu jedná o čtyřstrannou komunikační neschopnost. Mezi Němci a Landsmanschaftem, mezi Čechy a Němci, mezi Čechy a Landsmanschaftem atd.
Evokovat "staré křivdy" je nanic. Opravdu se nedají rozumně napravit jinak, než novými křivdami a ani tu pověstnou "tlustou čáru" nelze nakreslit, protože se nedohodneme, mezi čím a čím by nakreslena být měla.
Snad nejlepší by bylo pozvolna zapomenout.
Šamanovy drobné omyly
Drobný omyl č.1:
Lež o statisících fiktivních obětech – moudrý Šaman chtěl pravděpodobně napsat "lež o statisících obětech" nebo "fikce o statisících obětech". (Má být "obětí", ale nebuďme puntičkáři.)
Protože "lež o statisících fiktivních obětech" – to je zlý termín, jež si mohou vymyslet jedině Sudeťáci, termín, který nás české vlastence vede na hradby našich starých pohraničních hradů, vede nás na vozovou hradbu, na Němou barikádu.
Drobný omyl č.2:
Každý ví (= celý svět ví), že my Češi jsme VÝJIMEČNÍ. Že jsme vždy nejvíce trpěli, však všechny strázně a nástrahy jsme slavně překonali; především svatou trpělivostí a holubičí povahou, resp. nezměrnou urputností v boji.
Ne však každý si dokáže představit děsivé utrpení šestitisícové české menšiny v osmdesátitisícovém Reichenbergu (viz Nenávist až za památník, 16. února 2010, autor : moudrý Šaman).
Kam se na to hrabou hrůzy "jugoslávských" válek.
Šaman prostě opomněl zdůraznit, že :
A) po těch zločinech my nemůžeme přijmout ani 5% (jako "Jugoslávci"), ani 5 promile zločinných zájemců o návrat
B) provokační výzvy k jakémusi "hlubokému zpytování svědomí" musíme NAPROSTO odmítnout
(A tohle už je úplný nesmysl: http://zahranicni.ihned.cz/c1-41233000-steinbachova-tolik-jste-netrpeli-klaus-by-mel-promluvit-k-sudetskym-nemcum )
Drobný omyl č.3:
Poprava německého dítěte v kočárku JE se smrtí esesáka PLNĚ srovnatelná.
Alespoň dle Zákona č. 115/1946 Sb.
Proto, i když nejen proto, musíme naprosto odmítnout nestoudné a nenasytné požadavky humánně odsunutých Němců na zrušení tohoto zákona.
(Pozn.: Lze předpokládat, že německé děti nebyly českými vlastenci popravovány přímo ve svých kočárcích. Znesnadnilo by to jejich další používání; tedy těch kočárků.)
Se zbytkem článku ovšem musí každý roduvěrný Čech čisté slovanské krve bezezbytku souhlasit.
Znáte v kraji bohumilém tiché duše v těle čilém, jasnou mysl, vznik a zdar, a tu sílu, vzdoru zmar ?
To je Čechů je slavné plémě, v pozoru ty Němče stůj !
KSČM - osvědčená ochránkyně naší vlasti proti vpádu hord sudetoněmeckých revanšistů a po zuby ozbrojených žoldáků US Army !
Šamane, obvykle to nemám ve zvyku, ale tady musím pochválit výborně napsaný článek. Díky.
Tomuhle výjimečnému národu se děje neustále příkoří! V roce 68, jak známo, nám nepřišli Američané na pomoc, a teď bude dokonce jeden příslušník tohoto národa veřejně zbičován. Muslimy! http://www.lidovky.cz/cechovi-hrozi-v-malajsii-za-podvod-verejne-zbicovani-pca-/ln_zahranici.asp?c=A100319_073008_ln_zahranici_kim
Překvapuje mě, že VV, který má dobré historické znalosti, pak vpadá do léčky historického revizionismu. Nenamítám nic proti tomu, aby se posoudily a odsoudily prohřešky nebo zločiny vítězných mocností a českých občanů nebo ozbrojených sil proti německému civilnímu obyvatelstvu v průběhu II. sv. války a po ní. Jenomže k objektivnímu posouzení je zapotřebí vzít v úvahu celý kontext a nezaměřovat se jenom na jednotlivé episody časově vymezené nebo místní excesy. Podávejme se tedy na ten kontext, i když jen ve zhuštěné kostce.
Byla to nejhroznější válka v dějinách Evropy, zavinila smrt 10 milionů německých vojáků a civilního obyvatelstva, vedla k vystěhování 15 milionů Němců z východních oblastí a jiných zemí, zničení největších měst. (Italská Wikipedie) http://it.wikipedia.org/wiki/File:Potsdamer_Platz_1945.jpg Postdammer Platz
Většina Evropy ležela v ruinách a víc než 60 milionů lidí bylo zabito. Politická a ekonomická infrastruktura Německa byla totálně zničena a z někdejších německých území na východě bylo odsunuto kolem 12 milionů lidí. Válka navíc Německu přinesla historické dědictví viny a hanby. (Česká Wikipedie).
Nacistický režim prováděl etnické a rasové čistky v Německu už před počátkem války. Byly zabity nebo sterilizovány t.zv. rasově nečisté nebo sociálně nepohodlné menšiny: cikáni, homosexuálové, mrzáci nebo prostituky. jejich počet dosud není znám. http://www.sansepolcroliceo.it/olocausto/Persecuzione_Repressione/Minoranze_perseguitate.html
Ke konci války, když už je jasné, že je docela prohraná jsou, do boje proti postupujícím spojeneckým armádám posíláni i nezletilí členové Hitlerjugend. I neslavná "12ª SS-Panzerdivision "Hitlerjugend", založená 1.května 1943 byla složená z nezletilých, sedmnáctiletých kluků. "Alla fine della guerra un solo carro armato e 455 uomini erano tutto ciò che rimaneva di una delle più grosse divisioni corazzate della Germania." (Na konci války z jedné největších obrněných divizí zbyl jeden tank a 455 mužů. It. wikipedie)
Hitler 18. a 19. března 1945 vydává rozkaz ke zničení dopravních prostředků, průmyslových objektů, materiálních prostředků, které by mohly být užitečné nepříteli. "Prohrajeme-li válku, prohraje i národ. Není zapotřebí myslet na to, co bude potřebovat pro své přežití. Naopak, je lépe zničit i to. Protože německý národ se ukázal jako slabý..." http://www.viaggio-in-germania.de/hitler.html
To jenom několik čísel nebo momentů z toho hrozného masakru a šílenství. Samozřejmě součástí tohoto scenária jsou i české excesy, i zabití kojence v kočárku. Z čistě lidského hlediska je musíme odsoudit, z historického je nutno je zařadit i početně do celkového kontextu a hledat jejich závislost a souvislosti.
Slavné náměstí Postdammer Platz na konci války
http://it.wikipedia.org/wiki/File:Potsdamer_Platz_1945.jpg
Kdo nejvíc ublížil Němcům? Nebyli to oni sami?
Vážené Informace, neumím si představit, že Vv by mohl Vámi uvedená fakta popírat (doufejme, že se k nim sám vyjádří).
V čem tedy spočívá jeho revizionismus?
Malé revizionistické zamyšlení (1.část)
Já si teď a tady dovolím něco, co bych si ve svém obvyklém prostředí dovolit nemohl.
Ano, zde, v této útulné hospůdce to jde. U nás na Ústředí v Hybernské by mi to nedovolil sám duch prostředí, to široké schodiště a přísné chodby, po nichž ještě jako by duněly rázné kroky Leninovy. Na Ústředí naší bratrské Strany v Hybernské to též nelze, v těch poněkud stísněných kancelářích s vydýchaným vzduchem – tam vládne dělná, až hektická atmosféra doby předÚnorové. Tedy vlastně předKvětnové.
Zato zde, v klidu a teple, v prostředí prosyceném známou vůní piva a tlačenky, v kotoučích tabákového dýmu, za zvuku fotbalového mače linoucího se z televize nad kamny (nebo je nějaký seriál ?), v mile domáckých závanech ze suchých záchodků na dvoře – zde to jde.
Takže si rozepínám knoflíček (jen jeden !) své prosté pracovní haleny, a počínám svou poněkud revizionistickou úvahu.
Jde mi o paní Harpyji a všechny osoby jí podobné.
Z našeho oficiálního (i hluboce procítěného) hlediska jde samozřejmě o NEPŘÁTELE; jsou to zrádní emigranti, kteří si navíc nedokázali včas upravit svůj vztah k ČSSR (neuhradili prostředky, jež dělnické třída věnovala na jejich vzdělání, nezavázali se ke spolupráci s našimi bezpečnostními orgány). Dnes se navíc stavějí do cesty nezastavitelnému pokroku, holýma rukama chtějí zadržet revoluci-lokomotivu dějin, chtějí naši vlast dokonale zničit pokračováním v nelidských pravicových experimentech. HRŮZA !
Snad každý jiný pokrokový, levicově založený člověk by nad takovými osobami již dávno zlomil hůl.
Já ne.
Jak je to možné ? Především proto, že (zatím) nemám žádnou opravdu odpovědnou funkci; zadruhé proto, že svoje úvahy samozřejmě nikdy nebudu vydávat za oficiální stanovisko Strany. A zatřetí – nu, tedy ... po pravdě řečeno, asi NIKDY nebudu mít žádnou opravdu odpovědnou funkci, protože postrádám, bolestně postrádám, Leninovu revoluční ráznost. Já bych se prostě chtěl OSOBNĚ PODÍVAT na každého jednotlivého třídního (resp. národního) nepřátele. Ještě dřív, než bych podepsal rozkaz k jeho zneškodnění.
Nu ano – tady mne máte, v mé malosti; já prostě raději budu rozkazy vykonávat (a to setsakra pečlivě!), než bych je vydával. :-((
Na druhou stranu – snaha mít menší odpovědnost, byť za cenu nižšího postavení, patří k nejsympatičtějším rysům naší sympatické národní povahy, no ne ?
Zpět k tématu : Já prostě nad paní Harpyjí (a všemi osobami jí podobnými) hůl nelámu. Podívám-li se na její poslední příspěvky, nemohu nevidět určitý posun k lepšímu. Přes pokračující averzi ke spravedlivému společenskému řádu je již schopna uznat, že "Na stránkách KCP Rýmařov varují unisono bdělí a ostražití soudruzi i údajní nesoudruzi před zákeřnými piklemi Sudeťáků..."
Je již schopna uznat, že tzv.Finrod Felagund je vlastizrádce, že pisatel těchto řádků a soukmenovec Vlk st. brání vlast před Finrody a vůbec zrádci všemi.
Stěžejní otázkou však zůstavá, zdali po našem vítězství dokážeme zapojit osoby podobné paní H. do budování spravedlivého společenského řádu. Já soudím, že ano.
Vždyť právě akutní hrozba návratu Sudeťáků dokázala tmelit naši společnost i ve chvílích obtíží, např. po tolik potřebné měnové reformě, jež však byla zneužita našimi nepřáteli k pomlouvání našeho lidově-demokratického zřízení. Nebo po zveřejnění některých závěrů 20.sjezdu KSSS (to prostě byla CHYBA, takové věci zveřejňovat !). Nebo po rozdrcení kontrarevoluce.
Pamatujete, přátelé, soudruzi a soukmenovci, na události kolem 21.srpna 1969 ? Na vystoupení kontrarevoluce ? Pamatujete, kdo tehdy štval skupinky výtržníků proti zasahujícím příslušníkům VB a ČSLA ?
Byli to urostlí muži s blond vlasy (!!!), rázující po dlažbě Václavského náměstí panovačně jako jejich předchůdci v ten kalný den 15.března 1939. Když zfanatizované živly a členové kriminální podsvětí začali pod obětavým tlakem našich hochů v uniformách prchat všemi směry, ti urostlí blonďáci se je snažili povzbudit hysterickým křikem "Vorwärts ! Los, kameraden, los !"
Malé revizionistické zamyšlení (2.část)
Kdo to asi tak mohl být ? Kdo měl zájem na destabilizaci poměrů v naší vlasti, na ohrožení našich hranic, jež současně byly hranicemi výspy socialismu a míru, hranicemi mezi dvěma světovými soustavami ? No kdo asi ?!?
Odpověď není složitá; i náš lid, byť stále ještě poněkud dezorientován v důsledku krizového vývoje po 13.sjezdu KSČ, to brzy pochopil. Vší náš lid pochopil, kdo jsou jeho skuteční přátelé a ochránci, a kdo jsou přátelé falešní, skrývající pod sladkými úsměvy smrtelnou zášť, pod drahým oděvem ostré a jedem napuštěné dýky.
A další důvod, proč se domnívám, že leckoho z našich krajanů v zahraničí dokážeme získat pro podporu našich vlasteneckých cílů : Já, na rozdíl od některých osob, nezapomínám na moudré věty, jež obsahuje jeden z nejdůležitějších českých textů všech dob, POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE VE STRANĚ A SPOLEČNOSTI PO XIII. SJEZDU KSČ :
"...Nátlakem a nacionalistickým jitřením, jehož intenzita se stávala nesnesitelnou, napáchala pravice nepředstavitelné škody. Nese tak odpovědnost za neštěstí mnohých rodin, jejichž členové se dali strhnout do víru nacionalistické a protisovětské nevraživosti a někteří dokonce opustili svou vlast. ..."
Ano, za emigraci našich spoluobčanů nese vinu PRAVICE; stejně jako za neuvážený čin J.Palacha. Je to táž pravice, která se dnes otevřeně staví po bok našim dědičným nepřátelům, staví se proti nejvlastnějším zájmům našeho národa. Táž pravice, jež se omlouvá Sudeťákům a české velkoburžoasii, prohlašuje humánní odsun za "vyhnání", vyznamenává Mašíny.
Nuže, vážení vlastenci a vlastenky, budu muset začít končit.
Takže zbývá zdůraznit, že o správné odpovědi na výš uvedenou otázku rozhodne postoj emigrantů k obnovovanému spravedlivému společenskému zřízení a k připravovanému utužení tradičního přátelství mezi národy Ruska a Česka. Prostě – po volbách zjistíme, jak kdo volil. A když ne po těchto, tak po těch příštích volbách, jež budou probíhat už ve zcela jiném duchu, to budeme vědět najisto.
Rozloučím se s vámi všemi citáty z díla tří předních osobností našeho národa :
Zde se postupuje zcela bezohledně, ať jde o dítě či ženu, ať je člověk rudý nebo modrý, všechno je jedno. Jsi prostě němec a jako takový jsi míň než pes. (E. Beneš, 12.5.1945)
Problém odstranění němců z českých zemí začali u nás řešit již husité. Byli jsme jejich odkazu dlouho nevěrni, avšak nyní dovedeme jejich dílo do konce a já vás ujišťuji, že se tak stane zcela po husitsku. (Z.Nejedlý, 5.6.1945)
Celý národ se přesvědčil, že reakční sobecká politika soukromokapitalistického kořistnictví, ať velkoagrárních, finančních či průmyslových magnátů uvrhla nás do krisí, přivedla nás k Mnichovu, k národní katastrofě a do poroby. (A.Zápotocký, 2.1.1946)
Čest práci a Míru zdar !
V posledních 10-15 letech v Itálii historici a filozofové hodně diskutovali o podstatě historie, o práci historika, o paměti individuální a kolektivní, o právu na zachování paměti i o právu na zapomnění.
Diskutovalo se, zda je možné napsat "objektivní" historii, jakou roli hraje ve sbírání a v interpretaci faktů historikovo Weltanschauung, o etické dimenzi historické paměti a etické roli práce historika, o politickém využití jednotlivých faktů, odtržených od kontextu. Odborníci se také zabývali historií výkladů dějin- historickým relativizmem. Historie se stále přepisuje a to v podstatě dvěma způsoby: buď se svévolně smažou předešlé výsledky a napíše se historie nová bez ohledu na předešlé interpretace a často i bez ohledu na plnost hist. informace, anebo se historie "sovrascrive" totiž na předešlé vrstvy, se nanese vrstva nová ale s přihlédnutím k předešlým výzkumům a interpretacím.
Jaký je vztah mezi morálkou a historiografií? Je zapotřebí poznat, pokud je to možné, jak se odehrávaly historické příběhy velké i malé v určitém kontextu, jak tyto příběhy byly motivovány zájmy, mentalitou, náboženskou vírou, kulturou té doby. Teprve potom může historik pronést svůj úsudek. Nemůže navlékat na sebe fakta jako korálky podle předem stanovené interpretační linie. Historik nemůže pracovat vně kontextu, chce-li dosáhnout jisté objektivity a věrohodnosti, nemůže vytrhávat jednotlivé příběhy z dění doby, měnit relativnost jejich dimenzi, zvětšovat jejich význam oproti jiným stejně vážným nebo ještě významnějším.
Historik pracuje často s pamětí živých svědků událostí, těmito malými kamínky velké historické mozaiky. Tu je na historikovi, aby posoudil, nakolik je tento kamínek podstatný pro celý obraz, aby posoudil, nakolik tato individuální paměť je zdeformována časem nebo emocemi.
To jsou asi tak témata, o kterých se debatovalo a debatu jsem dost sledovala, protože některé z těch filozofů a historiků znám.
V čem spočívá revizionizmus, ptáte se? Právě ve vytrhávání malých faktů z obrovského kontextu války, předimenzování jejich významu v celkové dění a v jejich politickém využití.
Promiňte, jestli tu je nějaký překlep, nebo jestli je to dlouhé,ještě jsem si na to malé okénko pro příspěvek nezvykla.
OPRAVA :
Prosím p.t.vážené čtenáře a čtenářky, aby si laskavě opravili chybu ve druhém odstavci textu "Malé revizionistické zamyšlení (1.část)" :
Místo "Na Ústředí naší bratrské Strany v Hybernské to též nelze..." má být "Na Ústředí naší bratrské Strany v ul.Politických vězňů to též nelze..."
Za chybu se omlouvám.
V.v.v.r.
Když jsem to psala, ještě jsem příspěvek VV neviděla. Tady máte názorný příklad historického revizionizmu.
jako bývalý emigrant a současný antikomunista mám samozřejmě moji představu o budoucím uspořádání mé vlasti. Pokud tyto volby vyhraje KSČ spolu s ČSSD, pak mi bude jasné, že jakékoliv představy o demokracii a právním státě jsou nejméně na jednu generaci opět odložené. Sám president o sobě říká, že je nekomunista, tudíž jeho žádost o členství v KSČ nebyla přijata. Mohu si představit, že velká část parlamentu, i toho budoucího, ani toto o sobě nemůže říci.
Informaci Ad "malé okénko".
Doporučuji delší příspěvky psát do texťáku (poznámkový blok) a teprve pak překopírovat do okýnka. (Předpokládejme tak jednu stránku, žádného Moby Dicka, to snad chápeme všichni.)
Ona totiž ta sviňa taky občas odmítne příspěvek převzít - a někdy ho i vymaže...
Němec – dědičný nepřítel
Vážení vlastenci a vlastenky, drazí přátelé, soudruzi a soukmenovci !
Přes všechnu úctu k tomuto vlasteneckému webu musím konstatovat, že nepřátelské snahy o revizi moderních dějin naší vlasti se projevují i zde.
Všiml jsem si, že kdosi se zde snaží naprosto ahistoricky rozlišovat mezi Němci a Sudeťáky. To je asi stejné snadné a moudré, jako rozlišovat mezi Čechy z měst a z vesnic.
Protože my jsme VŠICHNI Češi; jen někteří se z našeho společenství sami vydělují svou zradou – budou po zásluze potrestáni.
A samozřejmě – Němci jsou prostě Němci (dnes, po zločinném aktu znovusjednocení Německa už neplatí gottwaldovské "Není němec jako Němec !").
Možná někdo z vlastenců zapochyboval o relevanci mé vzpomínky na kontrarevoluční vystoupení kriminálních živlů a německých agentů v srpnových dnech roku 1969. Proto uvádím dva texty, které snad všechny přesvědčí, o co vlastně v krizových letech šlo :
Vnitřní politická krize v ČSSR v roce 1968 měla být ze strany SRN, USA a zemí NATO využita k rozvratu mocenských poměrů u nás. Vedení západoněmecké zpravodajské služby BND (Bundesnachrichtendienst) a bundeswehru společně připravovalo zvláštní záškodnické operace proti územní celistvosti ČSSR. Jednalo se o naše západní pohraničí. "Operace Zástava" byla v tajné strategické skupině BND a bundeswehru vypracována proti ČSSR za 183 dní, po útoku Izraele proti arabským zemím v létě 1967. V čele uvedené skupiny stál německý válečný zločinec, generál Trettner. S využitím narůstající krize uvnitř ČSSR (případně NDR) měly proniknout bleskově do našeho pohraničí speciální jednotky SRN. Měly se v hloubce průniku do 30 km zastavit a ohlásit celou akci OSN. V podmínkách jejich přítomnosti na území ČSSR měla být vyhlášena situace a stav "mírem k jednání s odpovědnými představiteli ČSSR." Proněmecké živly v ČSSR v takovém případě nabízely návrat části odsunutých Němců z osvobozené ČSR po porážce Německa ve druhé světové válce, dvojí občanství a další zrádné záležitosti. Uvedená operace s nepřátelským agresivním zaměřením byla oficiálně projednána a schválena ve Spolkovém sněmu 6.prosince 1967.
(GROUŠL , J: Západ rozdělil Evropu, HDK při NR-KČP, 2008 ; Deutscher Bundestag.140.Sitzung, Bon 6.12.1967, S 7136)
Dobovým dokladem konsolidace poměrů v Pohraniční stráži podle hodnocení stranických orgánů představoval úspěšný zásah jejích příslušníků proti tzv. kontrarevolučním živlům při příležitosti 1. výročí vstupu armád Varšavské smlouvy na území ČSSR. Řada pohraničníků byla při těchto zákrocích zraněna, došlo k velkým škodám na technice. Desítky pohraničníků bylo vyznamenáno ministry obrany a vnitra za statečnost.
(ŠEFRANÝ, S. : Na stráži hranic socialismu a komunismu, NV 1978 str. 64. SČ 002411395)
Více zde : http://pohranicnik.bloguje.cz/721613-ps-osh-cssr-cast-3.php
Bratrská internacionální pomoc ze dne 21.8.1968 zachránila naši vlast před hrůzami kapitalismu a demokracie ! *** Volte ČSSD a KSČM !
Starý tlustý kocour s obdivem (a tichou závistí) sleduje složité, leč ladné křivky uvažování Vlastencova.
A teď looping! Bravo!
VV jako historik připomíná hodinové kyvadlo: Když jde do prava - pozice SL, když jde doleva - pozice KSČM. To je odstrašující příklad dvou extrémních historických revizionizmů.
Jeho ladné hyperbolické křivky jsou nejspíš varováním před nebezpečím manipulace našeho vědomí v jednom nebo v druhém směru?
Hyperbola je jistě hezká křivka, leč i ta časem znudí.
Beru Vlastencovu show jednak jako opakovaní povinné historické výbavy dnešního (myslícího) člověka (povinné cviky), jednak se občas dostane do zvláštního prostoru, kde se obvykle neuvažuje a to je teprve ta pravá krása. To je jeho "volná jízda" nebo spíše let.
(Mnohem zajímavější, než pohled na řadu tlustých myší za sebou. Nebo na prase s pomerančovým přelivem. V novinách - zase jsem udělal chybu a jedny koupil - se objevují celostránkové agitky ČSSD. Zmocňuje se mě z toho ranní nevolnost - a přísahám, těhotný nejsem!)
Hyperbolou jsem myslela nadsázku, zveličování. Jeho volná jízda je pak ironická parodie různých ideologicko-politických přístupů. Samozřejmě je zapotřebí ji pochopit a nebrat ji přímo doslova. Což někteří přispívající, jak jsem si všimla, dělají.
Naštěstí jiní to jako parodii chápou a je to pro ně orientací a zábavou.
Já noviny kupuju málokdy, teď tu řádí předvolební ne-kampaň. Mluví se o všem možném, lítají nadávky ze všech stran, vzájemně se obviňují z všelijakých protidemokratických záměrů, ale o programu nemluví prakticky nikdo. Poznamenal to včera i prezident republiky, když nabádal strany ke snížení tonů. Stačí si to poslechnout v TV, i ta už byla zatažena do předvolebních nadávek a jenom proto, že chce dodržovat zákon o regulaci předvolební kampaně.
A víte, kolik ta strana za ty celostránkové inzeráty zaplatí? A stejně k ničemu nejsou. Alespoň tady. Už to strany pochopily a žádné papírové výzvy mi do poštovní stránky nestrkají.
Okomentovat