Levá, pravá vykročíme, čeho třeba, dobře víme: hrdinné německé armádě ty nejlepší zbraně ukout a postavit. Buržoasní módu směle potřem hubertusem!
Ten čas tak letí. Před dvěma týdny jsem slíbil dodat ještě básničku, co psali Gottwaldovi žáci zvláštní školy ve Vysočanech. Tak je tady s dalšími poklady, které mi před dvěma lety zaslal Petr Müller z Ostravy (nazdar Petře!) jako odměnu za mé psaní o „Vítězném únoru“. Zajínavo jest, že právě pouze text zvláštních školáků má určité kvality - alespoň svého naivismu. V protikladu k předcházejícímu výtvoru, jehož autor nemá rád čtyřkaře. Klienti zvláštní školy psali "panu presidentovi" - a tvrdili, že kdo splní pětiletku - bude pán. Nikoli soudruh...
Doplnil jsem ještě na začátek básní z protektorátního tisku, kterou jsem dal už do komentářů k první části. A na závěr k propláchnutí hlavy přepis textu jedné písničky z roku 1969.
***********************************************************************************
Anonym: Bez názvu
Jsem dělník,
člověk obyčejný, prostý.
Bohatstvím mým
jsou dvě zdravé ruce.
Jsem volný
a proto se mohu
vesele rozběhnout
po dlouhé cestě -
již před sebou mám.
Svou láskou k práci
celý svět objímám.
Neboť svět -
jest domovem mým
a radostí je práce.
A jsem hrdý -
že za život celku
jdu se bít,
hrdinné německé armádě -
ty nejlepší zbraně
ukout a postavit.
A všechny nepřítele světa
a lidstva velký
pomáhám na hlavu porazit
a proto musí zvítězit
nacionálně socialistická revoluce!
---
Dobroslav Skala: Máme chleba…
Máme chleba, rohlíky,
a to hodně veliký,
tři se vejdou do klobouku;
Stalin na ně poslal mouku.
Máma peče buchtičky
pro kluky i holčičky,
makové jsou, každá jiná;
jsou to buchty od Stalina.
---
Miroslava Kúnová: Brigádnická neděle
Ráno jako každé ráno
máma vstane, nevídáno.
Pak uvaří dobrou kávu
a jde dojit naši krávu.
Ale co to? Táta vstává,
do uzlíčku buchty dává,
pak se loučí se mnou, s mámou:
„Na brigádu. Na shledanou!“
Zítra to však bude jiné!
Neděle je — všichni spíme!
---
Jan Noha: Jméno soudruha
Od úst k ústům běží
jméno, co krásu střeží,
jméno, jež sluncem začíná,
jméno soudruha Stalina.
Od srdce k srdci běží,
vrší se do výšek věží,
všechno, co toužilo žít,
začíná v jméně tom být,
všecko, co bude, jím roste,
čisté, vznešené, prosté,
naděje těch, kdo prací
do duše chleba se vrací,
kdo chlebem zdvíhají ruce
o větší skývu slunce.
Od úst k ústům běží
jméno, co krásu střeží,
jméno jež sluncem začíná,
jméno soudruha Stalina.
---
K. S. Jelínek: Začínáme pětiletku!
Žádnou čtyřku, ani pětku,
začínáme pětiletku!
Levá, pravá vykročíme,
čeho třeba, dobře víme:
pracovat z nás každý musí
jak nejlépe umí,
lenoch jenom bídu zkusí
druhým nerozumí.
Ať nám v řadě nepřekáží,
nezdržuje druhé,
bez lenochů v naší práci
správné tempo bude!
“Lepší prospěch!“ — heslo máme
všem pětkařům zazpíváme:
Žádnou čtyřku, ani pětku,
začínáme pětiletku!
---
Žáci zvláštní školy ve Vysočanech: Panu presidentovi
Presidentu Gottwaldovi
děkujeme za plán nový.
Za pět let a za měsíc
budeme mít všeho víc.
Pětiletka je náš plán,
kdo ji splní — bude pán!
**********************************
A na samotný závěr a k propláchnutí hlavy jednu písničku/básničku Jiřího Suchého. Pochází ze hry Jonáš a Dr. Matrace:
ČLOVĚK, TO ZNÍ HRDĚ!
Říkávali tvrdě:
Pamatuj si, smrade,
člověk - to zní hrdě,
kdo nelže, ten krade!
V zájmu společnosti,
natruc kulakovi
koukej sbírat hadry, kosti
a barevné kovy!
Já jsem pravil: Ano,
budu v rámci kázně
vstávat časně ráno,
jednat budu rázně,
chodit do průvodu
v dešti, bos i klusem,
buržoasní módu
směle potřu hubertusem!
Žil jsem spořádaně,
až do listopadu
a pak nečekaně
způsobil jsem zradu.
Díky jisté Súzi
zameškal jsem schůzi.
Způsobil to náhle bujnej obsah
její blůzy.
Říkávali tvrdě:
Věz, že stojí psáno
člověk - to zní hrdě!
A já pravil: Ano.
Ale člověk taky
někdy budí hrůzy,
vždyť před mými bezelstnými zraky
prošvih schůzi...
Japará, japará, japapapa papa papará...
(Text odposlouchán a přepsán z cédéčka Blázen a dítě čistě ze studijních a porovnávacích důvodů.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
28 komentářů:
Když jsme u poezie: včera (4.5.) na NP byl fejeton od Neffa o básni od Nezvala a především je k tomu výborný komentář, doporučuju!
Paměť je ošidná, u lůzy i krátká. Ptáci nepějí, slunce nesvítí, komunyšty (naše uklízečka jim tak říkala) se houfují. ČISTÁ DEPRESE!!
Vážení milovníci socrealistické poezie, chtěla bych vás upozornit, že v ČR na webu existuje centrum výzkumu literatury a umění československého soc. realizmu S*RELA
Otiskuje jak literární materiál, tak dobové kritiky a také sborníky ze sympozií studia socrealistického umění dnes.
http://www.sorela.cz/normalizace/
http://www.sorela.cz/web/default.aspx
http://www.ucl.cas.cz/edicee/?expand=/sborniky/2009/lsr
Socrealizmus je předmětem studia ve světě jako produkt totalitarizmu, spolu s uměním v době nacizmu nebo fašizmu. Střetávají se při tom dva postoje: střízlivý kritický pohled v postkomunistických zemích s poněkud ideologicky „pokřiveným“ postojem západních neomarxistů.
Mne tedy nejvíc baví právě výklady neomarxistů, které ukazují, že tomu období hovno rozumí, anebo že to překrucují vědomě s nekalými podezřelými zájmy. Přečtěte si:
„Ze známých autorů šel v tomto ohledu pravděpodobně nejdále tvůrce teorie
,,světového hospodářského systému” a neomarxista Immanue Wallerstein,
který označil nacismus, komunismus a fašismus za pouhý epifenomén
a produkt kapitalistického hospodářského systému. Za Osvětim, gulag a Pol Potovu genocidu v Kambodži tak Immanuel Wallerstein činí explicitně odpovědné Spojené státy americké. Českého čtenáře pravděpodobně zaujme, že Pražské jaro r. 1968 označil W. Obdobně jako čínskou „kulturní revoluci“ za výraz vzpoury proti celosvětové americké hegemonii (Wallerstein 2005:49)“
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/2009/lsr/4.pdf
Chtěli byste se tu vybavovat, plkat, chechtat se nad proletářským a socrealisrickým uměním? Studujte, lenoši! Disciplina! podle slov velkých mudrců lidstva.
Ha, Šamane bacha. Dopouštíte se propagace nacismu, komunismu a poetismu! Za to Vás Kocáb požene až do Brusele! Stížnost do rady pro internetové vysílání bude následovat. A nemyslete si, Kocáb bude ministrem i v té příští vládě.
Záchovej nám Hospodine
neb jsme vyžraný jak svině
přítele Paroubka a jeho Kočkovic rodinu
a s ními i jejich zlodějskou domovinu!
když se ruka k ruce vine, tak se krádež podaří
hip, hip, sláva nazdar, novému to mocnáři!
Jak vidíte, inspirace předchozími výpotky socialistických poetů je nakažlivá!
Před nimi u nás byli i vlezprdelníci císaře pána a jeho rodiny, pokračovat lze dále a dále...
Milá Informace, díky za odkaz na SORELU! Početl jsem si a ještě si počtu, jen kdyby toho času bylo víc...
Víte, ten socrealizmus studují už dávno. Byl to jednotný styl v celé komunistické Evropě a hlavně se inspiroval sovětským socrealizmem. Nebyla to jenom společná ideologie, ale i pokud jde o stavbu lit. díla, tu byla jakási jednotná báze: stejní "hrdinové", stejné zápletky, stejná literární klišé.
Jsem ráda, že jsem Vám byla k užitku.
Na velbloudu do Buchary,
jede pouští Armén starý.
Ajajaj, ajajaj,
sovětská zem, to je ráj.
Nejenom v komunistické Evropě! Nacistický styl, tak byl také dost podobný. A vezměte si třeba pavilony Německé Říše a Sovětského svazu na Expo 1928: je to to samé, jen socha na tom sovětském je dynamická, zatímco na německém statická. Akorát u nás na východě to bohužel vydrželo o 40 let déle.
Žibřidovi:
nejsem architekt ani výtvarník a o dějinách architektury mám jen kusé znalosti, ale ve dvacátých letech ruští konstruktivisti měli dost těsné vztahy s německým Bauhaus. Ty pavilony jsem neviděla a nevím, kdo je navrhl. Ruští konstruktivisti se prohlašovali za revolucionáře v umění, chtěli ho osvobodit od starých přezitých forem. Ale nebyli ještě ve službách režimu jako ve třicátých letech.
V literatuře je socrealizmus oficiálně prohlášen jako metoda zobrazení skutečnosti v r. 1935 na I Kongresu sov. spisovatelů Ždanovem v jeho nechvalně známém a nesčíslněkrát citovaném projevu. Dvacátá léta jsou ještě léta relativní svobody, alespoň pro levou literaturu a umění. Zároveň ale zasahuje teror proti neangažovaným, básník Nikolaj Gumilev je obviněn v r. 1921 z kontrarevoluční činnosti a spolu s dalšími 60 kontrarevolucionáři zastřelen. Jiní jsou vypovězeni z SSSR, Anně Achmatové, manželce Gumileva je zakázáno po 20 let publikovat. Pro neangažované již tehdy začíná persekuce. Po I sjezdu spisovatelů začíná úplný úpadek literatury.
Velká omluva, bylo to expo 1937 (Paříž)!
Aha, četla jsem, že Albert Speer, iniciátor nacistického monumentálního stylu a přítel Hitlera (kromě jiného pak na norimberském procesu svědčil proti nacistům) měl příležitost vidět nákres sovětského pavilonu a tak k němu přizpůsobil svůj návrh. Na sovětském pavilonu byla socha dělníka a kolchoznice, která se pak stala symbolem "spojení dělníků s rolníky" režimu. V r. 2009 byl tento symbol restaurován a s velkou slávou zase vystaven. Na německém byl hákový kříž a ještě něco, nevzpomínám si. Naštěstí alespoň Němci ten symbol nevystavují.
http://en.wikipedia.org/wiki/Worker_and_Kolkhoz_Woman
Byl tam velký orel.
http://it.wikipedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_183-S30757,_Paris,_Weltausstellung,_Deutsches_Haus.jpg
Ani jsem nevěděl, že Speer ten sovětský pavilon viděl. Zajímalo by mě, jak se mu přizpůsobil, protože ostatní Speerova díla jsou podobná jak tomu pavilonu, tak i sorele, takže přímo slohově se asi nepřizpůsoboval?
Tady jsou ty dva pavilony na Wikipedii, víc o tom, bohužel, nevím.
http://it.wikipedia.org/wiki/File:1937urss.jpg
http://it.wikipedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_183-S30757,_Paris,_Weltausstellung,_Deutsches_Haus.jpg
Pro Žibřida:
tady jsem našla na netu článek o nacionalsocialistickém umění, s fotografiemi. Když kliknete dál, na spodní části stránky, najdete tam i obrázky Hitlera.
http://www.francocenerelli.com/antologia/artenaz.htm
tady je odkaz, promiňte, zapomněla jsem ho nalepit.
Děkuji. Italsky se tím, bohužel, neprolouskám, ale obrázky jsou jasné. Od sorely k nerozeznání. Kdysi jsem měl (v maďarštině) knížku o kýči, jejíhož autora jsem zapomněl, a tam je komunismus, nacismus pěkně pospolu s devocionáliemi:-)
Monumentální styl nacizmu je věčný! Třetí Reich byl zničen a tak se nemohly realizovat plány Alberta Speera na monumentální přestavbu Berlína. Co se nepodařilo otci, udělal syn. Jistě jste svého času četl zprávu, že Albertu Speerovi jr. bylo svěřeno uspořádání centra Pekinu při příležitosti Olympijských her. A udělal to ve stylu svého otce. Marně jsem k tomu hledala fotografie.
Komentář jednoho it. architekta na blogu: O tom se Hitlerovi ani nesnilo, že jednou dobyde Čínu.
Diktátorský režim potřebuje svůj monumentální styl, aby vyzvedl a zdůraznil svou moc a sílu. A tak se ty monumentální styly různých epoch ani tak moc neliší. Otec Speer prý řekl: Prodal bych duši ďáblu, jen abych mohl relizovat velké dílo. Prodal ji i syn?
Nejsa architektem, připadá mi ta monumentalita tak nějak nakažlivá. Třeba sídliště z doby sorely jsou taky rádoby monumentální: široké bulváry, paláce s věžičkami jako načančané poschoďové dorty, oblouky...
Zdá se, že velikost (monumentalita) byla tehdy v ČSR hlavně otázkou peněz, takže se postavily jenom zmenšeniny. Modely.
Mýlím se?
P.S.: A prodat duši ďáblu za splnění celoživotního snu? To už udělalo moc lidí. ;-/
O tom Pekingu jsem našel nějaké fotky na Googlu: "Beijing photo" a pak na Google.maps v leteckých snímcích je krásně vidět osa kompozice od Zakázaného města směrem na sever až k tomu novému stadionu. Že se na tom podílel Speer jsem sice slyšel, ale nic dalšího o tom nevím.
Mimochodem: syn Gustáva Husáka je taky architekt, dělal v Praze hotel Diplomat. Je to dost strašný.
ad STK:
Sorela tu byla befelem a většina zdejších architektů byla proti. Takže třeba hotel Jalta v Praze na Václaváku se považuje za docela zdařilý způsob, jak se vypořádat se zadáním. Nebo hotel Internacionál v Dejvicích se nejen podařilo snížit skoro na polovinu oproti stranickému záměru, ale především ho umístit na snad nejnižší a nejzapadlejší místo v Praze, aby nebyl vidět. Ta naše malá monumentalita tedy není nedostatkem peněz, ale snahou odborníků o to, aby těch sraček (promiňte, teď se mi nechce vymýšlet něco korektnějšího) bylo co nejmíň. Zároveň ale uznávám, že sorela uměla stále ještě urbanismus (ten vzal definitivně za své naopak modernismem) a některé domy a sídliště (např. Poruba v Ostravě) mají i jakousi svou poezii (a zase se musím omluvit těm, pro které je to především připomínka jejich zotročení).
Na přestavbě Berlína se podílel známý italský architekt Renzo Piano. Nezdá se mi, že by na těch stavbách bylo něco z totalitní monumentality.
http://images.google.it/images?sourceid=navclient&oq=&hl=it&rlz=1T4GGIH_itIT261IT261&q=renzo+piano+berlino&um=1&ie=UTF-8&ei=4oGVS6q0K8eosQaYn6WTAw&sa=X&oi=image_result_group&ct=title&resnum=1&ved=0CBUQsAQwAA
Já si pamatuju, že někdy v sedmdesátých letech vyprávěli s chloubou na čs. konzulátu v Římě, kde jsem byla pro povolení k cestě do ČSSR, že oni budou mít taky autostradu (dálnici) a povedou ji po Petřínské stráni. Jen jsem na ně vytřeštila oči a pak jsem ze sebe vykoktala: "no to budou automobilisti moct pozorovat panoráma Prahy." Nic vhodnějšího mě nenapadlo. Taková hrůza.
Ad diktátoři a monumenty:
Ceaucesku chtěl v Bukurešti trumfnout Paříž. Poslal své agenty, aby změřili šířku Champs Elysées a pak ústřední bulvár nechal udělat o něco širší. Celá řeka byla zatrubněná, aby nerušila. Nechal bourat vesnice z ekologických důvodů aby bylo více orné půdy. Vesničané pak byli sestěhováni do paneláků. Kde nebyly zavedeny splachovací ani žádné jiné záchody, a kde nebylo zabudováno dálkové ani žádné jiné vytápění.
Munumentální styl Ceasescu: rozlohou největší palác na světě, stál,ještě před dokončením 3,3 miliard dolarů. Pod zemí má ještě tři patra. pohled na palác: http://it.wikipedia.org/wiki/File:Romanian_Parliamentary_Palace_(Casa_Poporului).jpg
Našla jsem o něm zajímavý článek, sorry je v italštině. Kdo to rozluští, může hledat na http://archiviostorico.corriere.it/2007/luglio/23/citta_segreta_Ceausescu_ecco_tunnel_co_9_070723067.shtml
No tedy, ten Ceacescův dům, to je obluda! Vypadá to, že se tak nerad podřizoval diktátu z Moskvy hlavně proto, že sám byl ještě větší šílenec.
Pro Žibřida:
V Ostravě se kupodivu najdou i hezké stavby. Má to ale chybičku: všechny jsou z první republiky a většinou jsou naprosto "zabité" pozdější okolní výstavbou. Z nových je to snad jenom dostavba Janáčkovy konzervatoře a dům v proluce mezi Vojanovou a Hlavní, který tak trochu napodobuje "Tančící dům" v Praze. Venkovní prosklený výtah, roh budovy se naklání nad ulici, nahoře panoramatická restaurace. Mně se to docela líbí. Má se tu stavět Vědecká knihovna v podobně černě prosklené kostky, ale páni na magistrátě z toho, že je to naprosto čistý tvar dostávají kopřivku a nechtějí upustit obolus. No, uvidíme.
Ad Poruba: Předpokládal jsem nápodobu. Proti urbanistickému řešení nemám nic podstatného, tzv. stará Poruba byla plánována jako "ložnice" pro havíře a tak i fungovala. Jenom mi nebylo jasné, proč mají byty tak malinká okýnka. V Rusku je to pochopitelné - tepelné ztráty v zimě. Ale u nás?
Okomentovat